Iluze krátké válkyVelká válka

Thumbnail play icon
Přidat do sledovaných sérií 97
94 %
Tvoje hodnocení
Počet hodnocení:136
Počet zobrazení:9 684

Válčícím zemím začínalo být jasné, že válka bude vleklá a krvavá, a tak začaly hledat spojence na těch nejneočekávanějších místech

Přepis titulků

Válka rychlých vítězství skončila a začala neustávající válka v zablácených zákopech, která ukončila optimismus, se kterým země do války vstoupily a přinesla náladu deziluzí, která zlomila morálku milionů bojujících a umírajících mužů. Jsem Indy Neidell, vítejte u Velké války. Minulý týden jsme viděli Němce začít obléhat belgické město Antverpy, poslední baštu tamního odboje, zatímco na východě Rusové obléhali rakouskou pevnost Přemyšl, která byla nyní zcela za ruskými liniemi.

Další ruská armáda byla na nekonečném pochodu přes Polsko, zatímco na řece Aisne ve Francii byly obě strany zabřednuté v blátě a ztrácely v neutichající bitvě každý den tisíce mužů. V Africe na sebe Němci vázali jihoafrické vojáky, čímž jim zabránili účastnit se bojů v Evropě. Na západní frontě navštívil sám císař Vilém své jednotky v Chauny a řekl jim, že skutečně budou do Vánoc doma.

Stejně tak v Paříži vzrostly po vítězství na Marně před několika týdny naděje na francouzské vítězství. Nicméně velitel francouzské armády Joseph Joffre upustil od nadějí na obklíčení Němců a vybojování spektakulárního vítězství. Uvědomil si, že jeho nejlepší nadějí je v tuto chvíli prostě jen držet linii a zabránit Němcům v uskutečnění jejich obkličovacích manévrů, ale Němci pod vedením prince Ruprechta nabírali na síle.

Ruprecht byl korunním princem Bavorska, ve skutečnosti tím posledním, a přestože se dostal do vedení německé 6. armády jen díky svému titulu, ukázal se být jedním z nejlepších velitelů německé armády a zůstal na západní frontě po celou válku a nakonec dosáhl hodnosti polního maršála. Skoro se mu podařilo 4. října obklíčit Francouze u Lille a Arras. Vypořádat se s touto hrozbou měl generál Ferdinand Foch. Jeho hlavním přínosem se ukázalo být udržení morálky.

Byl skálopevně přesvědčen a trval na tom, že k žádnému ústupu nedojde. Jeho vojáci museli bojovat a umírat. Přesně to udělali a německý útok na Arras byl odražen. Do večera 6. října byla francouzská fronta stabilní. Němci poté obrátili veškerou pozornost k Antverpám, kde od 26. září odstřelovali okolní pevnosti. Do Antverp dorazilo 4. a 5. října 8 000 britských vojáků, což zní skvěle, ale mnozí z nich byli novými rekruty, kteří nikdy nedrželi zbraň, natož aby z ní stříleli.

Jednalo se však jen o dočasnou výpomoc, protože celá profesionální divize o síle 22 000 mužů již byla na cestě. Jakmile se tam dostala, Belgičané si mysleli, že s 30 000 tisíci Brity přijelo i vítězství a pomalu Němce zatlačili zpět. To ale byla jen iluze, protože francouzská vláda se najednou rozhodla nevyslat žádné své vojáky, jak před tím slíbila, a tento nedostatek mužů donutil Brity držet se zpět.

To bylo pravděpodobně dobře, protože bez francouzské pomoci neměli Britové s Belgičany žádné reálné naděje na poražení Němců. 7. října začala německá armáda 432mm houfnicemi odstřelovat samotné Antverpy, nejen okolní pevnosti. Obránci se doslova neměli jak bránit. Jejich děla neměla dostatečný dostřel a bez francouzské podpory nemohli Britové zaútočit. 8.

října začali Britové evakuovat a 10. října už měli unavení a přemožení Belgičané dost. Král Albert, který osobně velel belgické armádě, byl donucen opustit město. Dlouhé obléhání Antverp pohřbilo Britské a Belgické naděje na průlom a dosažení vítězství. Zklamaní obránci zvládli pouze zadržovat Němce tak dlouho, aby nemohli přesunout jednotky ze severozápadu k Paříži a Lamanšskému průlivu a zabránili jim dostat se k moři.

Ve východním Polsku se rovněž šířilo zklamání, a to na obou stranách, jak technicky vyspělejší Němci čelili nezměrné ruské armádě, která byla na zdánlivě nekonečném pochodu k dosažení pozic na řece Visle. 9. října ukořistila německá armáda rozkaz k bitvě od ruského důstojníka a uvědomila si, že má jen 18 divizí proti 60 ruským divizím rozdělených v Polsku do dvou armád a ani modernější výzbroj nezíská Němcům přesvědčivé vítězství, takže krátkodobým německým plánem bylo prostě jen následovat Rusy.

Opravdu, to bylo všechno. Nikdo nechce zaútočit na někoho, kdo je třikrát silnější. Opravdu si musíte vybírat své bitvy. A přesně to udělal generál von Hindenburg. Vyhrál během těchto týdnů několik malých, pečlivě zvolených bitev po celém Polsku a zvládl udržet ruskou armádu dostatečně zaměstnanou na to, aby nemohla zasáhnout do bojů v Haliči, kde Rusové obléhali Rakušany v pevnosti Přemyšl. Když před dvěma týdny obléhání začalo, Rusové nebyli schopni kvůli blátu dostat do pozic dělostřelectvo, ale provedli frontální útok, který, jak doufali, jim přinese vítězství, než se stihnou Rakušané ukázat s posilami.

Bylo to zbytečné a Rusové ztratili 40 000 mužů. Země, kde tyto armády teď bojují, ať je to armáda německá, ruská nebo rakouská, byly převážně obydleny menšinami, které nebyly nespokojeny se svým statutem v říši. Po zbytek války uvidíme válčící strany činit sliby neloajálním nebo na říši závislým lidem, aby je mohli využít a získat výhodu.

Polské provincie, které byly v 18. století anektovány Ruskem byly okupovány německou armádou pod vedením Hindenburga a Ludendorffa a mnoho Poláků se začalo ptát: "Vrátí Němci Polsku nezávislost?" Polští vojáci bojovali také s Rakušany, doufajíc, že Rakousko-Uherské vítězství zajisté znovu-ustanovení nezávislého polského státu. Říše tyto sny přiživovala a na konci října byla zformována Polská legie, která se pod vedením Józefa Piłsudského stane nezávislou součástí říšské armády.

Piłsudski, později maršál Piłsudski, šel do války, aby byl vůdcem poválečného nezávislého Polska ve 20. a 30. letech 20. století. Býti menšinou v roce 1914, jako na mnoha místech i dnes, znamenalo být nenáviděn a násilně utlačován za to, kdo jste; být opakovaně napadán a vražděn po vlastní přesvědčení a při nejlepším jste měli symbolické slovo v rozhodování o vlastním životě nebo zemi. Ale s podzimní válkou přišla změna, jak se vidina nekonečné války zaryla do vůdců zemí a ti začali hledat nové výhody a spojence na možná nepravděpodobných místech.

Slib nezávislosti nebo jen občanství výměnou za vaši oddanost je mocný a to platí i dnešní době. Mnoho menšin v roce 1914 žádalo o možnost jít do války, protože nikdy před tím neměli nejmenší naději vlastní nezávislosti. A tak bojovali, věřící ve sliby zářné budoucnosti. Naneštěstí se mnoho z těchto slibů ukázalo být jen prázdnými řečmi a miliony mužů zemřely pro lež. Rusové teď pobízeli Poláky, aby se nepaktovali s Němci a Rakušany a nebojovali proti Rusům a rovněž slibovali naplnění jejich nacionalistických ambicí.

Poláci tedy bojovali proti Polákům. Bojovalo jich na obou stranách skoro dva miliony a zemřelo přes 450 000, většinou v boji za vlastní nezávislost. Británie se dokonce snažila získat emíra Mekky a to přísliby budoucí arabské kontroly zbytků Osmanské říše, ale menšiny byly podporovány různými způsoby i na jiných místech. Například židé v Rusku nyní mohli v armádě dosáhnout hodnosti důstojníka, aby byli motivování vstoupit do armády a bojovat, avšak stále se jim nedostalo plného občanství a, řekněme to na rovinu, byli často vražděni Rusi, kteří potřebovali obětního beránka za ruská vojenská selhání.

A těch Rusko zažilo už několik, ty největší v bitvách u Tannenbergu a o Mazurská jezera, které se odehrály před několika týdny. Čtyři z pěti válčících zemí zažily jak porážky, tak vítězství, ale ta pátá, Rakousko-Uhersko, nepoznala nic než selhání zapříčiněná neschopností.

A takto skončil týden pro Rakušany, stále byli v ruském obležení v pevnosti Přemyšl. Ruské armády na severu stále pochodovaly k pozicím na řece Visle a německé armády v Polsku byly díky genialitě Hindenburga jen 19 kilometrů od Krakova. Na západě padlo poslední velké belgické město a belgická armáda o síle 80 000 se stáhla. Avšak odpor poskytl Britům a Francouzům dostatek času pro zaujetí pozic a německá šance na jejich obejití začala mizet.

Všechny strany již věděly, že válka bude vleklá a krvavá. Na západě nedojde k žádnému obklíčení, na východě nedojde k triumfálnímu ruskému vítězství a žádná sláva nečeká na impérium na jihovýchodě. Dojde jen k neustávajícím bitvám v zablácených zákopech, které budou hrobem pro tisíce nových rekrutů; a pochodům, při kterých vojáci umrznou k smrti a zůstanou ležet v blátě a sněhu vedle cest. Taková byla moderní válka. Uvidíme se zase za týden.

Komentáře (46)

Zrušit a napsat nový komentář

Odpovědět

Zajímalo by mě, jestli někdy narazí na Československé legie :)

160

Odpovědět

Doufám, že je nezmíní. Koho by zajímala banda žoldáků, desertérů a zrádců vlasti?

225

Odpovědět

+PatejlJejich vlast nebylo Rakousko-Uhersko. Jejich vlast byli Čechy, Morava a Slovensko. A za jejich nezávislost na říši oni bojovali(nakonec úspěšně)

182

Odpovědět

+TarylinNaposledy, co jsem se díval, tak jejich vlast byla České království v čele s králem, kterého tak potupně zradili. Nezapomínal bych, že zavraždený následník trůnu byl velký fanoušek národnostní autonomie v říši, měl za manželku češku a sám češtinu ovládal.
Legionáři vybojovali prd, jejich válečné úspěchy byli naprosto nevýznamné. Vítězové by říši po válce rozbili tak jako tak, v rámci oslabení moci centrálních mocností. Že si zásluhy připsalo pár tehdejších českých politiků, bylo jen taktické gesto jak získat popularitu mas.

410

Odpovědět

+PatejlTěmhle žoldákům, desertérům a vlastizrádcům, vděčíš za to že nás Britové, Francouzi, Rusové a později i Američani začali brát vážně a umožnili Masarykovi, Štefánikovi a Benešovi získat nezávislost pro Československo. V opačnym případě by sme připadli Polsku, Maďarsku, Německu a Rakousku.

74

Odpovědět

+LinhiJak nás brali vážně, lze snadno vysledovat z výroků jejich politiků o našem státě po roce 35.
Jak bychom připadli německu, když prohrálo válku a území od něj byla naopak cíleně odtrhávána, aby bylo oslabeno? To stejné pro rakousko/mad'arsko.
Rozpad říší a vznik malých států rozhodně nebyl vybojovaný legionáři ani z hlavy Masaryka s Benešem, ale byla to globální záležitost.
Nevím hlavně, jak zvládli vybojovat nezávislost legie zrádců v Litvě, Estonsku, Lotyšsku, Srbům a Chorvatům, Polsku, Finsku, Irsku a Islandu (a nejspíš ještě dalším zemím vzniklým po 1918).

Glorifikace významu legií a úsilí našich politiků po válce je pochopitelná, ale z dnešního pohledu zcela komická, dobrá tak pro zaslepené vlastence.

83

Odpovědět

+PatejlJak nás brali po roce 35 je už jiná kapitola, jde o to že legionáři a hlavně ty ruští, měli bezesporu významnej vliv na to, že se s Masarykem začali o nějakým Československu pořádně bavit, do tý doby se mu akorát vysmívali. Nebo myslíš že v opačnym případě by Wilsona napdlo, že dá vzniknout nějakýmu Československu? Pochybuju...

11

Odpovědět

+LinhiI s vítězstvím Rakouska ve válce nás čekala větší míra autonomie, navíc jsem v předchozím příspěvku uvedl příklady zemí, kde lobbing za samostatnost fungoval i bez legií někde v tramtárii.
Samozřejmě Československo vzniknout nemuselo, ale co je mi po tom, že by slováci zůstali mezi Polskem a Madarskem? Ne, že by nám přinesli něco dobrého.
I pokud bychom přišli o kus historického území s německou menšinou, či zůstali po Rakouskem, nevím jak by to bylo horší v kontextu přístích 100let, kromě toho, že by jsme po ww2 skončili na západní straně a neměli dnes sudety plné inportovaných cikánů.

34

Odpovědět

+PatejlRoyalista se pozná, loyální subjekty nezpracované zaostalými učebnicemi vlastivědy a dějepisu základních škol se cení. Ač mám o zrádcích stejné mínění, nenazýval bych legie zrovna desertéry (vznikly převážně z českých menšich a posléze byli doplňováni nacionálně poblázněnými zrádci ze zajatých armád, ale čemu se divit, v ruském zajetí bych taky sedět nechtěl). Jestli je označit zrovna za žoldáky je kontroverzní, o tom se taky přít nechci.

Je však zcela objektivní označit je za zrádce, monarchie nebyla žádným žalářem národů, Češi byli vskutku Rakušané a ještě před rokem 1916 být vlastencem znamenalo být nejlepší z rakouských národů. Prosím všechny dnešní pseudovlastence, aby se zdrželi komentářů, Češi(až na pár nadšenců a bezpáteřních politiků kolem jednoho pána s mesiášským syndromem budujícím si po válce kult osobnosti ne nepodobným Hitlerovi) monarchii milovali, císařepána uctívali a nikoho (opět kromě pár poblázněných panslavistů) před válkou ji nenapadlo bourat. Během vlády Franze Josefa I došlo k národnímu obrození, z Vídně podporované industrializaci, kapitalizaci, elektrifikaci a modernizaci civilního života. Sám císař přispěl poměrně obrovskou sumou na stavbu českého národního divadla. O tom, že se v monarchii rozhodovalo o nás bez nás, není vinou nějakého germanizačního utlačování, spíše typickou přiblblostí českých politků, kteří si řekli, že budou proti některým rozhodnutím protestovat neučastí a ztratili tedy možnost do čehokoliv mluvit. Úkolem Františka Josefa bylo vskutku chránit jeho národy před jejich politiky.

Nenechte se zmást, tím, co si pamatujete z vlastivědy ze základní školy. Bylo tu celé století, kde se střídal jeden režim horší než druhý a všechny si zakládaly na negaci a zčerňování toho předešlého. Z toho zkrátka nemůže vzniknout nic... dobrého.

Význam legií bych určitě neoznačil jako politicky a vojensky nevýznamný, avšak výrazně přeceněný, ošperkovaný a ověšený slávou, kterou si nezaslouží. 100 tisíc mužů s bojovými zkušenostmi z první linie se zkrátka docela nepřekvapivě probojuje sibiřskou pustinou hájenou imrovizovanou a zmanimalovanou masou sedláků a ozbrojených dělníků se sovětskou ideou. Krom toho jim zhruba od poloviny cestu kryla moderní japonská císařská armáda zkoušející své první nasazení proti rusům na pevnině.

K zformování Československa nebo českého států(ač nesouhlasím s výrokem o Slovácích, já mám své maďarské příbuzné rád :D :D) by pravděpodobně došlo, poté co v britském parlamentů dostala nejspíše přednost idea o vytvoření mocenského vákua (naprosto otřesná představa, jak se za dvacet let ukázalo) namísto realistů, kteří raději jednají s jedním pánem, než s deseti.

Nakonec Patejl, ač rád vidím, že bojuješ loyalně za správnou věc, tvůj přístup je zbytečně agresivní a jednostraný/subjektivní, čímž vzbuzuješ přespřílišné emoce s místnimi čecháčkovskými syndromy. Jako trolling dobrý, ale jako monarchista škodíš věci, je třeba veřejnost poučit a napravit historické křivdy a lži, nikoliv agresivně vést bitvu proti desetinásobné přesile, kterou takto nelze vyhrát. Musíš podrýt jejich jejich sebejistotu a negovat jejich argumenty a nahlodat je zevnitř, přesně jako to udělal Masaryk, hihi.

11

Odpovědět

+TaylorOvěšovat (zhruba 100k) legionáře věnci a dělat z nich národní hrdiny, zatímco se tvářit, že loyalní (asi 1 300k) vojáci vůbec neexistovali(včetně Jana Masaryka, syna pozdějšího prezidenta, již sloužil jako loyální císařsko-královský voják až do úplné kapitulace a jenž později prohlásil, že by se otec císaři osobně omluvil, kdyby věděl, jakému dá následně vzniknout historickému vývoji) je přinejmenší pokrytecké a v zásadě špatné. Při pietních dnech se dnes vzpomíná i u "spojenců" na německé vojáky, jelikož ma jít o úctu všem padlíím v docela nesmyslné válce, zatímco u nás se všichni tváři v neexistenci rakousko-uherských(tzn. českých) vojáků, nemluvě o předcházejích válkách, včetně slavných českých pluků bojujících proti Napoleonovi například v předcházejících staletí.

30

Odpovědět

+TaylorJsem rád, že se někdo dokáže na věc podívat podobným způsobem :D.
Bohužel nejsem žádný obratný řečník, proto si vypomáhám agresivitou. Navíc mám i za cíl se i diskuze pobavit, proto občas napíšu něco extrémnějšího a čekám, kdo mi padne na lep. Každopádně je potřeba šířit osvětu, protože dějepis ve školách s komunistickými učebnicemi lidi naučí spoustu bludů, které následně pokládají za fakta a jedinou správnou interpretaci dějin. Jsem rád pokud aspoň někoho přivedou mé posty k zamyšlení nad danou problematikou.
Za monarchistu se nepovažuji, jsem pouze fanoušek obnoveni Moravského zemského zřízení zrušeného komunisty. Nelíbí se mi přílišná centralizace na Prahu.

00

Odpovědět

+PatejlSystém vedlejších zemí měl opodstatnění za feudalismu, dnes by nedělal dobrotu. Dvojčlenné federace ji totiž obecně nedělají. Ano, jsou takové, ale zbytečně to drhne. Decentralizace samozřejmě ano, ale raději bych viděl 9 silných krajů podobné síly, než dvě nerovně se přetlačující země. Možná tak jako pomocné celky bez velkých pravomocí.

00

Odpovědět

+komunardNemyslel jsem tím plnohodnotnou fedaraci, spíše stav z první republiky. Krajský systém se mi příliš nezamlouvá, je uměle vytvořený komunisty a nemá pravděpodobně jiný účel, nez rozdrobení historických území a pacifikaci národního myšlení občanů.
Podobné síly je v něm nemožné dosáhnout, do Prahy plynou finance v celé ČR a v rámci přerozdělení vní zůstává největší kus koláče. Proto se mi líbí myšlenka konkurentního Brna. Přece jen z Prahy na Moravu daleko, lidé mají tendenci upředňostňovat své okolí.
Kraje podobné síly také nejde vytvořit, přeci jen Praha se příliš vymiká, dle žebříčku regionů "GDP in PPS per
capita in EUR" je osmá v Evropě, dle jiného řazení tak nevyčnívá, ale stejně je její ekonomika 2x silnější než ostatní kraje v ČR a domnívám se, že je to i uměle vytvořeno umělým pragocentrismem.

Máte pravdu, že v předchozí debatě se pohybuju už na úrovni spekulací, ale snít je krásné a zajímavé, navíc se člověk v rámci argumentace dozví myšlenky a informace, na které by jinak ani nemusel narazit (i proto občas navšštěvuji history a alternate history fóra, kde se s potěšením začtu).

Posílením spojenců jsem měl na mysli rozšiřování NATO a investice do členských armád. zvláště Polsko se v tomto ohledu pomalu dostává do pozice evropské vojenské velmoci a Japonsko se vrhlo plnou parou na offensivní zbrojení, přičemž zůstává loutkou USA.
Rusko oproti tomu bojuje s vlastní ekonomikou a neschopností dodat armádě dostatečné finance. Stav lodstva je žalostný a letectvo není o moc lepší. Nicméně si udržuje jistý technologický "know how", i když nemá finance na masivnější výrobu. Jeho potencionální partneři (Čína, Pákistán i Indie) se naopak více orientují na západ či rozehrávají vlastní velmocenské hry, navíc jsou schopni vyvíjet vlastní vojenskou techniku, někdy lepší než samotné rusko (čínské letadlové lodě, které rusko v současné době postavit nedokáže).

K poslednímu odstavci bych dodal, že katalyzátor a příčina mohou být v podstatě synonyma. Dříve se to zajisté také dělo, jen se domnívám, že to bylo spíše na státní či podobné úrovni, zatímco dnes má podobnou moc i jednotlivec. Stačí aby se jeden blog dočkal popularity a článek od něj kaskádovitě přebrala větší část světa. Příkladem budiž články na idnesu (novinky ani nezmiňuju) tvářící se seriózně, vystavené na dávno prokázané lži, hoaxu či jen lži. Co za bouři dokázal strhnout jediný novinář co naaranžoval mrtvé tělo chlapce v náručí jeho emocemi zmučeného otce? Co na tom, že za jeho smrt byl odpovědný přímo on, to už se čtenáři jen tak nedozvěděli.

00

Odpovědět

+PatejlPokud bychom měli místo 14 krajů, které jsou pro srandu králíkům, dvě země, které by byly pro srandu králíkům, regionům to akorát uškodí.
Kraje (přesněji tedy župy) měly vzniknout už za první republiky, ale byly zrušeny, protože jednak by některé byly majoritně německé, jednak v některých měli silnou podporu slovenští nacionalisté. Takže přesně naopak: To zemské zřízení mělo pacifikovat národní myšlení (některých) občanů. Co se týče umělosti, pokud se dosavadní systém přežil (a prvorepublikové země jsou přežité), tak se musí "uměle" opravit. Nevidím problém.
Ostatně vidět optimální samosprávu v první republice, kde bylo mnoho centrálně jmenovaných členů samosprávy, je divné.
Dosažení rovnováhy by bylo možné právě v krajském, nikoli zemském uspořádání, protože by umožnilo federalizaci. Pokud se bude přerozdělovat v centru, problém zůstane. Praha a Brno se pohádají, Praha, která by měla na starost větší a bohatší Čechy, by brala víc, Brno by dostalo jen o málo více, než dostávají "moravské kraje" dnes, a pak by celý přírůstek příjmů schroustala jižní Morava. U nás ve Slezku bychom byli rádi za stejné peníze. Zlepšení jak noha. Jednání vás milion-nás milion mi dává mnohem větší smysl. A přerozdělovat se musí od bohatším k chudším.

Já také, ale nemělo by se z toho dělat víc, než intelektuální hra. Posuzovat dějiny tím, že si umím vymyslet lepší, to není moc korektní.

Výdaje na armádu... To není moc ukazatel, poškozuje to obraz Ruska, které ačkoli je ještě zkorumpovanější, než Západ, v oblasti armády má v tomhle výraznou "pozitivní deviaci". Mají méně peněz ale utrácí je efektivněji. A vybrat dva "spojence" kteří jsou silně protiruští, je manipulativní. Za některé členy NATO bych moc nedal, takové Turecko se chová víc jako nezávislý hráč, než jako spojenec.

Ano, šířit hoaxy je dnes jednodušší, ale všimněte si, že té popularity se jim dostane především, pokud je převezmou onuce z masmédií. O nějakém konkrétním blogu se většinou nedozvím, pokud je to ve zpravodajství, vidím to hned.

00

Odpovědět

+komunardS župami máte pravdu, ale otázkou je, proč bylo zemské zřízení pro menšiny schůdnější? Nebylo to i díky historické tradici ve které by bylo záhodno pokračovat a naopak tím posílit nikoliv národní cítění, ale vlastenecké vztažené k půdě?
Čechy jsou samozřejmě příliš rozlehlé pro nastolení rovnováhy, ale nevidím v tom nutnost. Finančně to většina území Moravy a Slezska nepocítí nijak razantně, ale přesun vrcholných úřadů a poteoncionálně i sídel firem by časem mělo svůj efekt. Ostatně možná by jsme se v očích čechů dočkali i nějaké vážnosti, jejich přístup k nám jako ke kolonii někdo za pahorkatinou vysočiny je někdy otravný. Ostatně takoví Skoti si na menší míru autonomie rozhodně stěžovat neůžou, byt´ zdaleka nejsou rovnocení partneři Anglie.
Systém vás milion-nás milon je utopický, dokud jeden milion dostává 3x tolik prostředků co milion jiný, to je dle mě kámen úrazu.
Koneckonců, tak jako tak to skončí pro srandu králíkům, tak proč nevycházet z historie. Co takhle separovaná správa Čech a Moravsko-Slezska , stále ale rozděleného do krajských celků?
Jsem ale v těchto ohledech zaujatý, považuji se za Moravana více než Čecha a historii a českou kulturu (Přemyslovci, husitství atd) nepovažuji za zcela vlastní, ostatně i z dnešních učebnic lze vyčíst, že Moravské markraběta (skolńuju to správně?) často nebyli s českou šlechtou na stejné vlně a o svou obranu dbali dosti samostatně (výstavba pevností v Uhrách), přičemž vůči čechům působili spíše z pozice vazalů, Při návštěvách Prahy se tam cítím více v cizině než třeba na Slovensku, i proto se mi Pražská správa příčí.

Výdaje na armádu mi přijdou jako relativně adekvátní ukazatel, jasně ukazují co je daná ekonomika schopná a ochotná utáhnout pro svůj zahraniční vliv. Efektivita utrácení skutečně hraje ve prospěch Ruska, nicméně ne do té míry, aby to ospravedlnilo jejich pochopitelný úpadek po rozložení sovětského svazu. Přišli o spoustu území, tím i zdrojů a regionálního vlivu. Jejich výlohy jsou srovnatelné s Británií, Francií či Německem, proti jejich kombinaci jsou zanedbatelné i přes levnější pracovní sílu.
Turek je skutečně diskutabilní co hraje především o své zájmy. Spojenec, držený za pomoci ústupků jen proto, aby nebyl spojenec Ruska. Nicméně je to i v jeho nejlepším zájmu, nijak by mu neprospěly zhoršené vztahy s EU, či potenciální opozice NATO vůči jeho regionálním nárokům na Kypru a blízkém východě, nemluvě o jeho nepřestávájící touze po expanci do Gruzie.
Svou hodnotu má i tak, už proto že jeho obrovská armáda není potencionálním nepřítelem, poskytuje základny na svém území (zajištuje i nosiče jaderných hlavic) a kontroluje vstup do Černého moře, čímž může rusko odříznout od středomoří.

O nějakém blogu se dozvíte možná častěji než myslíte, často se mi povedlo vysledovat zprávy z českých zpravodajských webů, na jejich zdrojové anglické protějšky, které následně zdrojem odkazovaly na pochybné práce blogerů, studentů či články z webů podobných sputniku či blesku, kde sice nemusí být fakto nutně lživá, ale často jejich interpretace zavání. To jsem také myslel tím kaskádovým přejímáním, kdy se článkům dostává čím dál serióznější nálepky s tím, jak se šíří.

Omlouvám se, pokud se příliš motám nebo nedokážu držet konkrétního tématu, v diskuzi vidím jen pár řádků textu co píšu a nic z toho, na co reaguju. Navíc díky komplexnosti tématu bych potřeboval minimálně poznámky na papír :D .
Btw už z předešlých diskuzí mi přišlo, že máte vzdělání humanitárního oboru, smím se optat jakého? Sám jsem vystudovaný informatik a informace mám mnohdy po střípcích ze samostudia po večerech (tím ovšem neuznávám Vaši názorovou dominanci, na mnohé věci máme jednoduše rozdílný názor či úhel pohledu ).

00

Odpovědět

+PatejlPozor, schůdnější to bylo naopak pro majoritu, nemusela dávat tolik pravomocí menšinám (někteří župani by byli nevyhnutelně Němci).
A župní systém měl naopak větší tradici na Slovensku (Horn Uhry byly spíše pomocné označení, než skutečný správní celek).
Já opravdu nevidím smysl v tom, dělat správní reformy pro srandu králíkům. Pokud se má něco měnit, tak ať to má smysl. Ať skončí protěžování hlavního města, ať se nastolí opravdová samospráva. Pokud bychom měli mít dvě hlavní města, která by se protěžovala, a ostatní utřou hubu, tak nevidím žádný pozitivní přínos.
Situace Británie, s referendy o nezávislosti, a také (už nebojujícími) separatistickými teroristy je právě něco, čemu bych se rád vyhnul.
Pokud by měly ty země spíše formální případně kooperační charakter, a faktická samospráva by ležela v krajích, neměl bych proti tomu zásadnějších námitek. Sice nejsem katolík, vlastně nemám ŘKC moc rád, ale v tomhle bych se jí klidně podřídil, a okopíroval systém provincií a diecézí (přičemž bych ještě vydělil Prahu), a vše by bylo OK.
Vaše národnost je vaše věc, k tomu nemám co říci. Ale k vašemu chápání historie bych pár poznámek měl. Přemyslovci vládli i na Moravě, sice o něco kratší dobu, ale ne až tak o moc. A husitské války nebyly na Moravě tak intenzivní, ale probíhaly tam.
Moravský markrabě nepatřil k české šlechtě ale k vládnoucí dynastii. Autonomie Moravy byla ve středověku obrovská, ale tehdy toho centralizováno moc nebylo.
A myslím, že si chybně interpretujete vazal. Těmi byli i ti čeští šlechtici. Všichni šlechtici krom nejvyšších panovníků byli něčími vazaly, o jejich moci to neříká nic.

Taky si myslím, že NATO by konvenční válku s Ruskem vyhrálo (byť jsou takoví, co to zpochybňují, a tím nemyslím obdivovatele VP). Ale už to, že tu o tom diskutujeme, a uvažujeme alternativy mi připadá jako změna oproti dřívějším dobám, kdy si všichni namlouvali, že je USA roznese na kopytech.
S Tureckem máte pravdu, ale moc bych na to nespoléhal. Itálie patřila k Mocnostem, ale do války vstoupila na straně dohody.

Tady si nerozumíme. Hoaxy bůhví odkud jsou všude, protože nějaký pseudonovinář fláká svou práci, a neověřuje si zdroje. Bez takovýhle ostud by byl dosah různých pseudožurnálů mnohonásobně nižší. Kdyby si je namísto toho redaktoři vymýšleli, moc by se nezměnilo.

Neuznáváte mou autoritu odborníka? Dobře děláte, jsem fyzik. Ale váš omyl budu brát jako kompliment. Klasické vzdělání a všeobecný rozhled je u mě hodně vysoko.

00

Odpovědět

+TaylorÚvodem ryze formální poznámka: Označovat, byť implicitně, ty s jiným názorem za lidi "zpracované zaostalými učebnicemi vlastivědy a dějepisu základních škol" taky není zrovna asertivní přístup.

Váš příspěvek je krásnou ukázkou chyby, které se dopouští řada revizionistů. Mýtus neopravujete, nýbrž negujete. R-U nebylo žalářem národů. Ale nebylo ani zdravým a silným státem, ve kterém by byly národy spokojené (jak si ho přál i velký austroslavista Palacký). Jeho další fungování si žádalo řadu hlubokých reforem. Vítězná válka by mu dala nejspíš potřebný čas a trochu rozvířila prach, ale porážku neměla šanci přežít.

V R-U neexistoval žádný oficiální národnostní tlak. Myslím (ale nejsem si jist), že se oficiálně s tímhle pojmem dlouho vůbec nepracovalo. Byl to svazek zemský, nikoli národní. Což by mohlo být samo o sobě plus, mělo to potenciál spojovat, aniž by to vyvolávalo nevraživost. Bohužel, vůbec to neodpovídalo náladě doby. Byla to éra nacionalismů, a třenice byly obrovské. Tak velké, že de facto znemožňovaly své vlastní spravedlivé řešení. Stačí vzpomenout na Badeniho jazykové nařízení, rovnoprávnost jazyků. Němci (ne Rakušané, Němci) ho odmítli. Odmítli se naučit druhý jazyk, ačkoli Češi museli němčinu ovládat. Nic co by skutečně potápělo českou věc, ale pořád nespravedlnost, klacek pod nohy, který dráždí a rozčiluje. A takových klacků bylo soužití v R-U plné. Nedokázali jsme udržet společnou univerzitu, místo spolupráce a vzdělanosti. Jak jsme mohli udržet společný stát, plný rivalit a blbců? Opravdu jen těžko.

Takže se na mě nezlobte, před válkou by opravdu málokoho napadlo soustátí bourat, Masaryka rozhodně ne. Ale s milováním monarchie a uctíváním císaře (to doufám nedělali ani Němci, byl to zprvu absolutní, pak konstituční monarcha, ne faraón, pro tisíc bohů Panonie) to nebylo vůbec tak růžové, jak si ve svém hrdém boji proti učebnicím zkoušíte malovat. A za to trapné a o neznalostech svědčící ad Hitlerum si prosím dejte pár facek. Jen vám prospějí.

K národnímu obrození došlo před nástupem Franze Jozefa na trůn, v té době už to byly solidně ustanovené společensko-kulturní celky, schopné a ochotné formulovat a prosazovat požadavky politické, a to mnohdy dost ostře. Ostatně nebýt toho, tak by si na ten nástup ještě pár let počkal. Popravdě nemám chuť si ověřovat to ostatní, když jste ochoten vypustit tuto kravinu.

Pasivní resistence byla uplatňována méně než dvacet let. Méně, než kolik uběhlo od jejího konce ke konci století. Takže vyvozovat z ní situaci v době před válkou je nesmysl. A citovat onu protidemokratickou hlášku starého Procházky, to je tedy podpora roayalismu jak kráva. Kolik z těch zaběhnutých monarchií v Evropě by si při volbě mezi monarchií a demokracií vybralo to prvé? Asi moc ne, což?

Co se týče českých vojáků, ti si od jisté doby mohli vybrat mezi dvěma vojsky, nárokující si jejich legitimitu. Jeden progresivní, hájící konkrétně jejich zájmy, ale zcela nový, druhý legitimní, ale zastaralý a zkostnatělý, bez vztahu k tehdy zásadním otázkám (pokud ne rovnou jdoucí proti jejich zájmům). Volili mezi státem bez národa a národem bez státu. A s tím, že prohrají li, tak si na ně ti druzí rádi plivnou. Rozhodli podle své úvahy a svědomí, a ti co prohráli, schytali pár plivanců. Dnes už bychom mohli být dál, oceňovat odvahu a neplivat, nebýt dvou věcí. Jedna jsou zaseklí vyznavači národních mýtů. Druhou ti, kteří si chtějí pro pocit vyšší spravedlnosti, nebo kdovíco, plivnout opačným směrem. Smutné, jedni i druzí.

A ten poslední odstavec? Jako trolling dobré, jinak hovadina v každé větě.

10

Odpovědět

+TaylorJenže zapomínáš na dvě docela zásadní informaci, kterou je zrušení Svaté říše římské Napoleonem a následnou paniku vládnoucího dvora, které vyústilo ve jmenování Františka II.jako císaře rakouského Františka I. .

K císařství "Rakouskému" se prostě čarou na mapě přidalo i Uhersko, Čechy a Morava. Proč? No prostě to tak bylo rozhodnuto.

Během roku 1848 se "trůnu ujal" František Josef I., což by se v dnešních podmínkách nazývalo uzurpací vlády. (Sakra vždyť březnová revoluce začala v Rakousích.) Sám František Josef I. rozpustil říšský sněm, takže mluvit v kladném vyznění je docela směšné.

Ano, druhá polovina 19. století byla progresivní, ale to vše se dělo víceméně císaři NAVZDORY, nikoli s jeho přispěním.

00

Odpovědět

Podle mě by mohl, minimálně zmínit Bitvu u Zborova, která byla sice skoro bezvýznamná, ale vybojovali ji v podstatě jenom český legie v době kdy už byla Ruská armáda v rozkladu.

11

Odpovědět

+LinhiVzhledem k tomu, že byla bezvýznamná tak nevidím jediný důvod proč by jí měl zmiňovat.

10

Odpovědět

+bezvýznamnáminimálně proto že místo Rusů, kteří se v tý době už dávno bouřili, jim ji museli vybojovat češi a bojovali tam češi proti čechům, sousedé proti sousedům ba dokonce otcové proti synům ;)

I když je ale pravda že čechy už moh zmínit při zmínce o obléhání Přemyšle, kde jich do ruskýho zajetí padla spousta. Možná ale čechy zmíní i v nějakym díle o bojích v alpách, kde češi "bojovali jako lvi", což není z mojí hlavy, to je výrok jednoho Italskýho důstojníka. Ptz oproti poji broti "bratru" Rusovi byl pro čechy boj proti zrádným Italům opodstatněný...

00

Odpovědět

Pokud vytváři jedno video za jeden týden války, pak až příští rok.

V dobovém kontextu jsou československé legie až záležitostí roku 1917 a 1918. Jinou skupinou byla Rota Nazdar, ale ta byla součástí mnohonárodnostní "Cizinecké legie".

00

Odpovědět

Z toho čo hovorí v tomto videu, tak je jasné, že Prvá svetová vojna bola významná v tom, že všetci si uvedomili, nie ako skupina intelektuálov, revolucionárov, ale masy ľudí, že sú len podradným nástrojom vôle mocných, ktorí sú ochotní ich pošpiniť ich do najmenšieho chlpu a nasľubovať jednorožce surfujúce na dúhe, len aby dosiahli svoje.

172

Odpovědět

Tak přesně tohle si rozhodně neuvědomili. jinak by spousta se spousta následujících událostí nestala

00

Odpovědět

Ona už předcházející epocha jménem SECESE se definuje jako odklon od "oficiálního umění". Důkaz?

Kdo se ti vybaví při jméně "Július Fučík"? Určitě ne skladatel vojenských hudeb Rakouska-Uherska, naopak současník Gustav Mahler je i světově proslulý, i když je jeho tvorba podstatně méně bohatá než právě Fučíkova. Podobně slavný je Debussy-právě z důvodu odklonu od oficiální tvorby se zaměřením na tvorbu vycházející z vnitřních nálad a pocitů.

00

Odpovědět

6:55 všimli ste si tú zaujímavosť?

150

Odpovědět

Je to jenom můj pocit, nebo tady nejsou přeloženy první asi tři díly a jede se až od čtvrtého týdne?

00

Odpovědět

Vskutku. Je to proto, ze prvni dily jiz ceske titulky maji a pokud jde o dily Do zbrane a Nova valka se starymi generaly, tak to je tak trochu, nebo mozna uplne, moje vina, protoze jsem si mylne zafixoval, ze i tyto dily ceske titulky maji a zacal jsem proto az od Bitvy u Tannenbergu. Drive zminene epizody se tu na webu sice neobjevi, ale na titulcich pracuji a nahraju je primo na YT. Jakmile to bude hotove, dam vedet.

110

Odpovědět

+Dr. InkAha, je pravda, že já ten kanál sleduju zatím jenom tady, takže jsem nezkoumal možnost titulků u těch prvních dílů, jen jsem si všiml, že se tady začíná později :) Díky za odpověď, jdu je teda zkouknout na Youtube :)

90

Odpovědět

napíšu sem ještě jednou to, co před chvílí k minulému dílu - obraně Antwerp velel velitel admirality Winston Churchill osobně - Churchillovi političtí konkurenti se po celý zbytek jeho kariéry snažili tu jím osobně vedenou neúspěšnou obranu Antwerp označit jako Churchillovo osobní selhání, přitom ale bylo všem zúčastněným od začátku jasné, že město ubránit nepůjde a jde tam čistě o dny - a ty se Churchillovi získat podařilo...
...kdyby to Churchill v Antwerpách nedal, Němci by obsadili všechny přístavy, GB by nebyla schopná posílat do Francie jednotky a Francie by nejspíš padla - tolik k Churchillovu "neúspěchu"

...jo a víte, kdo byl ten, kdo se osobně zasloužil o konec té nadcházející dlouhé krvavé zákopové etapy? Churchill, kterej jako velitel admirality na základě znalosti díla klasika sci-fi H.G. Wellse zadal vývoj a výrobu "pozemních křižníků", které dnes známe jako tanky... (muselo se to jmenovat křižníky, protože Churchill měl pravomoc to vyvíjet pouze v rámci námořnictva a jinak by to asi nedostal proplaceno... :))
...to jen tak kdyby si někdo myslel, že Churchill patří spíš do druhé světové války...

220

Odpovědět

Souhlasim. Jen doplnim, ze politicti konkurenti mu v pozdejsi kariere mnohem vice vycitali Galipoli, coz jeho selhani bezesporu bylo. Taky mu znicilo karieru a povest. Z te nevole ho vymanila az druha svetova, kde se prokazal jako perfektni psychologicky leader Britanie. Nebyt tedy nejhorsi valky v lidskych dejinach, dnes se retrospektivne netesi zadne ucte, ale naopak by byl prototypem selhani. Pritom mel az vizionarske nazory, ve kterych varoval pred rozpinanim komunismu, pripadne horlive varoval pred ustupky Hitlerovi. Nikdo ho ale tenkrat nebral vazne, az teprve pozdeji, kdy se vse posralo a jeho varovani se ukazalo jako prozretelne, mu ochotne prenechali iniciativu a on se ji milerad chopil.

80

Odpovědět

+Zecktak rozhodně ho to v kariéře srazilo, v podstatě za to šel do zákopů (kde bojoval možná cca 500 metrů od Hitlera) ...ještě hned během první světové ale dostal zpět nějaký kabinetní ministerský pozice v Liberální vládě ...no a třeba ve 20. letech byl asi 5 let ministrem financí v Konzervativní vládě, což by byl pro většinu politiků vrchol kariéry... čili těch vrcholů a pádů tam měl mnoho :)

40

Odpovědět

Vzhledem k popularitě tohohle pořadu a jeho téměř nevyčerpatelné zásobě na youtube, nechtěli byste překládat dva díly za týden? :)

331

Odpovědět

To asi bohuzel neni mozne. Preklad desetiminutoveho videa nejakou chvili spolkne a vzhledem k tomu, ze travim spoustu casu v praci, jako ze tady jsem i ted :-D , tak bych Velkou valku na dva dny v tydnu chystat asi nestihal.

130

Odpovědět

+Dr. InkA jak to vidíš s Extra History? Dočkáme se ještě dalšího dílu? :-)

10

Odpovědět

+DremoranJá se omlouvám, že to tak trvá. Chtěl jsem se do toho pustit už asi třikrát, ale vždy jsem pokročil jen o pár vět, protože jsem na to nějak neměl náladu vůbec. A mě když něco nebaví, tak je to na výsledku znát :( Ale je to teď opravdu moje priorita dodělat namísto náhodných videí sérii o první křížové výpravě.

30

Odpovědět

Nadhera

170

Odpovědět

To je vskutku morbídny komentár.

140