Zpět na seznamVelká válka4.8 (8 hodnocení)
Dr.DonPublikováno: 6 let
Načítám přehrávač...
Konec bitvy u Passchendaele
10:25
4.3K zhlédnutí
Po třech měsících končí bitva u Passchendaele, Britové dále postupují v Palestině a protibolševické síly se v Rusku pokoušejí zvrátit revoluci.
Vaše země byla otřesena revolucí a vy s ní chcete bojovat.
Armáda je ale pryč a námořníci se přidali k revoluci.
Co s tím uděláte? V Rusku povoláte náctileté. Já jsem Indy Neidell,
vítejte u Velké války. Minulý týden proběhla druhá
letošní ruská revoluce a bolševici ovládli Petrohrad. Britská armáda postupovala v Palestině,
Němci a Rakušané v Itálii a Kanaďané v Belgii obsadili
Passchendaele.
Toto následovalo. Italové se po ústupu
zformovali za řekou Piavou. Ta pramení v Karnských Alpách, teče východně od Dolomit
a plošiny Asiago a 35 kilometrů od Benátek
se vlévá do Jaderského moře. V některých místech je více
než kilometr a půl široká. Italská 3. armáda pod velením vévody
z Aosty byla pořád v dobrém stavu, 2.
armáda ale za poslední dva týdny
víceméně přestala existovat. Z jejích mužů se staly oběti,
zajatci nebo dezertéři a téměř všechno vybavení padlo
do rukou rakouskouherské armádě. 1. a 4. armáda byly
v ucházejícím stavu, a i když se Rakušané velice snažili
dostat za Piavu a obsadit Benátky, Italové se udrželi a denně
přijížděly spojenecké posily. Bitva u Caporetta oficiálně
ještě několik dní neskončí, ale celková italská čísla jsou v knize
„Caporetto a tažení na Soči“ následující: 280 000 mužů padlo do zajetí, dalších 350 000 dezertovalo.
Počty obětí jsou ale daleko nižší,
30 000 zraněných a 10 000 mrtvých. To je tím, že Italové byli zahnáni
na útěk a po většinu času nebojovali. Navíc přišli o více než 3000 děl
a 3000 kulometů. Ze ztraceného území navíc
uteklo 400 000 uprchlíků. I když to zní nepravděpodobně,
morálka italského lidu a armády se po Caporettu podle Johna
McDonalda dokonce zlepšila, protože Italové nyní nedobývali,
ale bojovali o svou vlastní zemi.
A nový náčelník štábu
Armando Diaz se stal daleko oblíbenějším
než jeho předchůdce Luigi Cadorna. Jeden postup však v týdnu pokračoval,
a to britský v Palestině. 10. listopadu obsadili Madždal, 11. listopadu Osmané zorganizovali novou
obrannou linii Jeruzaléma a Hebronu. 14. listopadu Britové dosáhli
železnice na Jeruzalém a 16. listopadu Novozélanďané vstoupili
do Jaffy a město dalšího dne padlo. Britský válečný kabinet
byl lehce znepokojen, když téměř denně dostával
zprávy o postupu, a varoval generála Allenbyho,
aby neutekl svému zásobování a neskončilo to podobnou katastrofou
jako u Kut-Al-Amary při postupu na Bagdád.
Koncem týdne však sbory ANZAC
obsadily Ramleh a Lod. Lod byla křižáckým městem
sv. Jiří z Lodu, domovem sv. Jiřího drakobijce, kterého Britové před staletími
přijali za patrona své země. Jen pro zajímavost.
Jiná britská kampaň ale končila,
a to bitva u Passchendaele. Skončila 10. listopadu, když Kanaďané
zajistili získané území z minulého týdne. Různé zdroje se v odhadech
počtu obětí neshodují, ale Martin Gilbert tvrdí,
že od začátku bitvy 31. července spojenci získali
7 kilometrů území za cenu 62 000 mrtvých
a dalších 164 000 zraněných. Na německé straně bylo 83 000 mrtvých
a téměř čtvrt milionu zraněných. 26 000 jich navíc padlo do zajetí.
Britské oficiální dějiny uvádí
německé ztráty kolem 400 000 mužů, mnoho historiků to však
považuje za značně přehnané. Minimálně to však je
půl milionu obětí na obou stranách
během sotva tří měsíců. Britský premiér David Lloyd George
vrchní válečné radě řekl: „Dosáhli jsme velkého vítězství.
Když se podívám na ty šílené ztráty, občas si říkám,
že bych raději tolik nevyhrával.“ Jeho nepřátelé ale ještě neskončili
a připravovali své vlastní bitevní plány.
11. listopadu se německý náčelník
štábu Paul von Hindenburg rozhodl na západě v příštím roce
vše vsadit na jednu ofenzivu. Ta bude postavena na vyzkoušeném
Bruchmüllerově experimentu, když nedávno u Rigy
jeho dělostřelectvo střílelo bez zaměřovací palby
s využitím matematického zaměření, tudíž až do okamžiku útoku
neprozradilo své pozice, což pěchotě poskytlo
výbornou příležitost k průlomu. Děla mohla být dokonce zaměřena
předem na speciálních střelnicích: „…to přineslo data o odchylkách
každého děla od normy, což v kombinaci s meteorologickými údaji
o tlaku a směru a rychlosti větru zaručilo to, že zasáhnou své cíle
s nejvyšší možnou jistotou, ať už to budou nepřátelské
zákopy nebo dělostřelecké baterie.“ Navíc zkombinují výbušné střely
s různými plynovými střelami – slzný plyn, dusivý fosgen, které v kombinaci přemůžou
plynové masky nepřítele, protože plyny nutící k slzám
jako třeba slzný plyn fungovaly tak, že jste si reflexivně
sundali plynovou masku.
Plány budou připravovány celou zimu. A dále se vyvíjela
ruská říjnová revoluce. Na začátku týdne nebyl premiér
a ministr obrany Alexandr Kerenský po několik dní spatřen,
začaly se ale šířit zvěsti, že je s kozáky
na cestě do Petrohradu a do 11. listopadu dorazí
a osvobodí město od bolševiků. Umírněná levice založila komisi
pro záchranu země a revoluce, aby shromáždila
protibolševické síly a zajistila, že bude na listopad slíbeným ústavním
shromážděním zvolena legitimní vláda.
Povzbuzeni vidinou příjezdu Kerenského
povolali do akce kadety z vojenské školy. Kadeti, patnáctiletí
nebo šestnáctiletí, 11. listopadu obsadili několik budov
a střetli se ve městě s rudými gardami. A brzy byli obleženi
ve dvou svých základnách, Alexandrovově vojenské akademii
a Vladimirovské vojenské škole. K Vladimirovské Rudé gardy přivezly
děla a střílely na budovu, dokud kadeti nevztyčili bílou vlajku.
Někteří kadeti byli ubiti k smrti
nebo ubodáni, většina však byla zajata. Z budovy nezbylo téměř nic. U Alexandrovovy akademie se někteří kadeti
ukryli v zásobách dřeva na zimu. „Zahnáni na útěk vylezli nahoru
a pálili do řad bolševiků v posledním zoufalém
pokusu je zastavit. Beznadějně přečísleni bojovali,
dokud měli střelivo. Poté tam jen stáli
a čekali na smrt.
Bylo hrozné sledovat, jak si s nimi
bolševici hrají jako kočka s myší, prodlužovali okamžiky napětí,
pomalu si vybírali živé terče, než je po jednom
do posledního nepostříleli.“ To napsala hraběnka Nostitzová.
Těla tam zůstala ležet několik dní. Ti uvnitř akademie se vzdali, mnoho jich ale bylo se svázanýma
rukama zezadu zastřeleno. Jakýkoliv kadet nalezený během
dalších dní ve městě byl kronštadtskými námořníky
a Rudými gardami zavražděn.
A kde při tom všem byl Kerenský? Ten sice získal podporu 18 rot kozáků
pod velením generála Krasnova a vytáhl na Carskoje Selo, Krasnov se ale raději stáhl,
než by obětoval 1200 mužů v boji proti 50 000 bolševiků,
kteří stáli proti němu. 15. listopadu tak byl
Kerenský na útěku. Jeho odjezd znamenal
definitivní pád prozatímní vlády. A tento týden padla ještě
jedna vláda, ta francouzská.
Vláda premiéra Painlevého podala
demisi po hlasování o nedůvěře a novým premiérem
se stane Georges Clemenceau. Tak končí tento týden,
bitva u Passchendaele a Caporetta. Britové dále postupují v Palestině a bolševici v Rusku
začínají upevňovat moc. Rád bych na závěr řekl
pár slov o Passchendaele. Ve vzpomínkách mnohých
je to vražedné místo, kde nespočet mužů zemřel
v nesmyslné bitvě.
Nemůžeme popřít, že to byla
za získané území příliš vysoká cena, ale je pravda, že cíle ofenzivy,
osvobození belgického pobřeží, dostání Němců pod tlak, když byla začátkem
léta francouzská armáda v rozkladu, obsazení výšin a možná
i dosažení průlomu, byly všechno smysluplné cíle.
A i když bylo dosaženo jen pár z nich, nebyl důvod se o to nepokusit. A i vyčerpání německých sil a obsazení
Passchendaelského hřbetu je pozitivní. Kdyby Douglas Haig bitvu zastavil třeba
začátkem října po Broodseinde, neměl by dnes
tak pošramocenou reputaci.
Robin Neillands v knize „Generálové velké
války na západní frontě“ však argumentuje, že i když bitva začala příliš pozdě, i když mezi jednotlivými
fázemi byly prodlevy, i když měla armáda při útocích
někdy velkou smůlu na počasí, byla sice dlouhá sucha, kdy se dařilo,
ale vždy v klíčovém okamžiku přišel déšť, s dnešními znalostmi se snadno říká, že útoky měly být
po Broodseinde přerušeny.
Neillands ale píše: „Takové zastavení postupu by Brity na zimu
zanechalo v neudržitelné pozici, zejména na frontě 5. armády,
kde by se terén brzo změnil v bažinu. Když nemůžete zůstat, kde jste,
a nechcete se stahovat zpět, jediná alternativa
je dále postupovat. To alespoň zabije spoustu Němců.“ Jestli chcete vědět více
o Hindenburgově linii, která byla u Passchendaele
opravdu řádně prověřena, zde je náš speciální díl o ní.
Patr(e)onem týdne
je Guilhermo Pereira. Vaše podpora nám umožňuje
investovat do lepších map a animací. Jestli jich chcete vidět více,
zvažte naši podporu na Patreonu. Na viděnou příště!
Armáda je ale pryč a námořníci se přidali k revoluci.
Co s tím uděláte? V Rusku povoláte náctileté. Já jsem Indy Neidell,
vítejte u Velké války. Minulý týden proběhla druhá
letošní ruská revoluce a bolševici ovládli Petrohrad. Britská armáda postupovala v Palestině,
Němci a Rakušané v Itálii a Kanaďané v Belgii obsadili
Passchendaele.
Toto následovalo. Italové se po ústupu
zformovali za řekou Piavou. Ta pramení v Karnských Alpách, teče východně od Dolomit
a plošiny Asiago a 35 kilometrů od Benátek
se vlévá do Jaderského moře. V některých místech je více
než kilometr a půl široká. Italská 3. armáda pod velením vévody
z Aosty byla pořád v dobrém stavu, 2.
armáda ale za poslední dva týdny
víceméně přestala existovat. Z jejích mužů se staly oběti,
zajatci nebo dezertéři a téměř všechno vybavení padlo
do rukou rakouskouherské armádě. 1. a 4. armáda byly
v ucházejícím stavu, a i když se Rakušané velice snažili
dostat za Piavu a obsadit Benátky, Italové se udrželi a denně
přijížděly spojenecké posily. Bitva u Caporetta oficiálně
ještě několik dní neskončí, ale celková italská čísla jsou v knize
„Caporetto a tažení na Soči“ následující: 280 000 mužů padlo do zajetí, dalších 350 000 dezertovalo.
Počty obětí jsou ale daleko nižší,
30 000 zraněných a 10 000 mrtvých. To je tím, že Italové byli zahnáni
na útěk a po většinu času nebojovali. Navíc přišli o více než 3000 děl
a 3000 kulometů. Ze ztraceného území navíc
uteklo 400 000 uprchlíků. I když to zní nepravděpodobně,
morálka italského lidu a armády se po Caporettu podle Johna
McDonalda dokonce zlepšila, protože Italové nyní nedobývali,
ale bojovali o svou vlastní zemi.
A nový náčelník štábu
Armando Diaz se stal daleko oblíbenějším
než jeho předchůdce Luigi Cadorna. Jeden postup však v týdnu pokračoval,
a to britský v Palestině. 10. listopadu obsadili Madždal, 11. listopadu Osmané zorganizovali novou
obrannou linii Jeruzaléma a Hebronu. 14. listopadu Britové dosáhli
železnice na Jeruzalém a 16. listopadu Novozélanďané vstoupili
do Jaffy a město dalšího dne padlo. Britský válečný kabinet
byl lehce znepokojen, když téměř denně dostával
zprávy o postupu, a varoval generála Allenbyho,
aby neutekl svému zásobování a neskončilo to podobnou katastrofou
jako u Kut-Al-Amary při postupu na Bagdád.
Koncem týdne však sbory ANZAC
obsadily Ramleh a Lod. Lod byla křižáckým městem
sv. Jiří z Lodu, domovem sv. Jiřího drakobijce, kterého Britové před staletími
přijali za patrona své země. Jen pro zajímavost.
Jiná britská kampaň ale končila,
a to bitva u Passchendaele. Skončila 10. listopadu, když Kanaďané
zajistili získané území z minulého týdne. Různé zdroje se v odhadech
počtu obětí neshodují, ale Martin Gilbert tvrdí,
že od začátku bitvy 31. července spojenci získali
7 kilometrů území za cenu 62 000 mrtvých
a dalších 164 000 zraněných. Na německé straně bylo 83 000 mrtvých
a téměř čtvrt milionu zraněných. 26 000 jich navíc padlo do zajetí.
Britské oficiální dějiny uvádí
německé ztráty kolem 400 000 mužů, mnoho historiků to však
považuje za značně přehnané. Minimálně to však je
půl milionu obětí na obou stranách
během sotva tří měsíců. Britský premiér David Lloyd George
vrchní válečné radě řekl: „Dosáhli jsme velkého vítězství.
Když se podívám na ty šílené ztráty, občas si říkám,
že bych raději tolik nevyhrával.“ Jeho nepřátelé ale ještě neskončili
a připravovali své vlastní bitevní plány.
11. listopadu se německý náčelník
štábu Paul von Hindenburg rozhodl na západě v příštím roce
vše vsadit na jednu ofenzivu. Ta bude postavena na vyzkoušeném
Bruchmüllerově experimentu, když nedávno u Rigy
jeho dělostřelectvo střílelo bez zaměřovací palby
s využitím matematického zaměření, tudíž až do okamžiku útoku
neprozradilo své pozice, což pěchotě poskytlo
výbornou příležitost k průlomu. Děla mohla být dokonce zaměřena
předem na speciálních střelnicích: „…to přineslo data o odchylkách
každého děla od normy, což v kombinaci s meteorologickými údaji
o tlaku a směru a rychlosti větru zaručilo to, že zasáhnou své cíle
s nejvyšší možnou jistotou, ať už to budou nepřátelské
zákopy nebo dělostřelecké baterie.“ Navíc zkombinují výbušné střely
s různými plynovými střelami – slzný plyn, dusivý fosgen, které v kombinaci přemůžou
plynové masky nepřítele, protože plyny nutící k slzám
jako třeba slzný plyn fungovaly tak, že jste si reflexivně
sundali plynovou masku.
Plány budou připravovány celou zimu. A dále se vyvíjela
ruská říjnová revoluce. Na začátku týdne nebyl premiér
a ministr obrany Alexandr Kerenský po několik dní spatřen,
začaly se ale šířit zvěsti, že je s kozáky
na cestě do Petrohradu a do 11. listopadu dorazí
a osvobodí město od bolševiků. Umírněná levice založila komisi
pro záchranu země a revoluce, aby shromáždila
protibolševické síly a zajistila, že bude na listopad slíbeným ústavním
shromážděním zvolena legitimní vláda.
Povzbuzeni vidinou příjezdu Kerenského
povolali do akce kadety z vojenské školy. Kadeti, patnáctiletí
nebo šestnáctiletí, 11. listopadu obsadili několik budov
a střetli se ve městě s rudými gardami. A brzy byli obleženi
ve dvou svých základnách, Alexandrovově vojenské akademii
a Vladimirovské vojenské škole. K Vladimirovské Rudé gardy přivezly
děla a střílely na budovu, dokud kadeti nevztyčili bílou vlajku.
Někteří kadeti byli ubiti k smrti
nebo ubodáni, většina však byla zajata. Z budovy nezbylo téměř nic. U Alexandrovovy akademie se někteří kadeti
ukryli v zásobách dřeva na zimu. „Zahnáni na útěk vylezli nahoru
a pálili do řad bolševiků v posledním zoufalém
pokusu je zastavit. Beznadějně přečísleni bojovali,
dokud měli střelivo. Poté tam jen stáli
a čekali na smrt.
Bylo hrozné sledovat, jak si s nimi
bolševici hrají jako kočka s myší, prodlužovali okamžiky napětí,
pomalu si vybírali živé terče, než je po jednom
do posledního nepostříleli.“ To napsala hraběnka Nostitzová.
Těla tam zůstala ležet několik dní. Ti uvnitř akademie se vzdali, mnoho jich ale bylo se svázanýma
rukama zezadu zastřeleno. Jakýkoliv kadet nalezený během
dalších dní ve městě byl kronštadtskými námořníky
a Rudými gardami zavražděn.
A kde při tom všem byl Kerenský? Ten sice získal podporu 18 rot kozáků
pod velením generála Krasnova a vytáhl na Carskoje Selo, Krasnov se ale raději stáhl,
než by obětoval 1200 mužů v boji proti 50 000 bolševiků,
kteří stáli proti němu. 15. listopadu tak byl
Kerenský na útěku. Jeho odjezd znamenal
definitivní pád prozatímní vlády. A tento týden padla ještě
jedna vláda, ta francouzská.
Vláda premiéra Painlevého podala
demisi po hlasování o nedůvěře a novým premiérem
se stane Georges Clemenceau. Tak končí tento týden,
bitva u Passchendaele a Caporetta. Britové dále postupují v Palestině a bolševici v Rusku
začínají upevňovat moc. Rád bych na závěr řekl
pár slov o Passchendaele. Ve vzpomínkách mnohých
je to vražedné místo, kde nespočet mužů zemřel
v nesmyslné bitvě.
Nemůžeme popřít, že to byla
za získané území příliš vysoká cena, ale je pravda, že cíle ofenzivy,
osvobození belgického pobřeží, dostání Němců pod tlak, když byla začátkem
léta francouzská armáda v rozkladu, obsazení výšin a možná
i dosažení průlomu, byly všechno smysluplné cíle.
A i když bylo dosaženo jen pár z nich, nebyl důvod se o to nepokusit. A i vyčerpání německých sil a obsazení
Passchendaelského hřbetu je pozitivní. Kdyby Douglas Haig bitvu zastavil třeba
začátkem října po Broodseinde, neměl by dnes
tak pošramocenou reputaci.
Robin Neillands v knize „Generálové velké
války na západní frontě“ však argumentuje, že i když bitva začala příliš pozdě, i když mezi jednotlivými
fázemi byly prodlevy, i když měla armáda při útocích
někdy velkou smůlu na počasí, byla sice dlouhá sucha, kdy se dařilo,
ale vždy v klíčovém okamžiku přišel déšť, s dnešními znalostmi se snadno říká, že útoky měly být
po Broodseinde přerušeny.
Neillands ale píše: „Takové zastavení postupu by Brity na zimu
zanechalo v neudržitelné pozici, zejména na frontě 5. armády,
kde by se terén brzo změnil v bažinu. Když nemůžete zůstat, kde jste,
a nechcete se stahovat zpět, jediná alternativa
je dále postupovat. To alespoň zabije spoustu Němců.“ Jestli chcete vědět více
o Hindenburgově linii, která byla u Passchendaele
opravdu řádně prověřena, zde je náš speciální díl o ní.
Patr(e)onem týdne
je Guilhermo Pereira. Vaše podpora nám umožňuje
investovat do lepších map a animací. Jestli jich chcete vidět více,
zvažte naši podporu na Patreonu. Na viděnou příště!
Související videa
Komentáře
Žádné komentářeBuďte první, kdo napíše komentář





