Konec bitvy u PasschendaeleVelká válka

Thumbnail play icon
Přidat do sledovaných sérií 91
96 %
Tvoje hodnocení
Počet hodnocení:32
Počet zobrazení:1 138
Po třech měsících končí bitva u Passchendaele, Britové dále postupují v Palestině a protibolševické síly se v Rusku pokoušejí zvrátit revoluci.

Přepis titulků

Vaše země byla otřesena revolucí a vy s ní chcete bojovat. Armáda je ale pryč a námořníci se přidali k revoluci. Co s tím uděláte? V Rusku povoláte náctileté. Já jsem Indy Neidell, vítejte u Velké války. Minulý týden proběhla druhá letošní ruská revoluce a bolševici ovládli Petrohrad. Britská armáda postupovala v Palestině, Němci a Rakušané v Itálii a Kanaďané v Belgii obsadili Passchendaele.

Toto následovalo. Italové se po ústupu zformovali za řekou Piavou. Ta pramení v Karnských Alpách, teče východně od Dolomit a plošiny Asiago a 35 kilometrů od Benátek se vlévá do Jaderského moře. V některých místech je více než kilometr a půl široká. Italská 3. armáda pod velením vévody z Aosty byla pořád v dobrém stavu, 2.

armáda ale za poslední dva týdny víceméně přestala existovat. Z jejích mužů se staly oběti, zajatci nebo dezertéři a téměř všechno vybavení padlo do rukou rakouskouherské armádě. 1. a 4. armáda byly v ucházejícím stavu, a i když se Rakušané velice snažili dostat za Piavu a obsadit Benátky, Italové se udrželi a denně přijížděly spojenecké posily. Bitva u Caporetta oficiálně ještě několik dní neskončí, ale celková italská čísla jsou v knize „Caporetto a tažení na Soči“ následující: 280 000 mužů padlo do zajetí, dalších 350 000 dezertovalo.

Počty obětí jsou ale daleko nižší, 30 000 zraněných a 10 000 mrtvých. To je tím, že Italové byli zahnáni na útěk a po většinu času nebojovali. Navíc přišli o více než 3000 děl a 3000 kulometů. Ze ztraceného území navíc uteklo 400 000 uprchlíků. I když to zní nepravděpodobně, morálka italského lidu a armády se po Caporettu podle Johna McDonalda dokonce zlepšila, protože Italové nyní nedobývali, ale bojovali o svou vlastní zemi.

A nový náčelník štábu Armando Diaz se stal daleko oblíbenějším než jeho předchůdce Luigi Cadorna. Jeden postup však v týdnu pokračoval, a to britský v Palestině. 10. listopadu obsadili Madždal, 11. listopadu Osmané zorganizovali novou obrannou linii Jeruzaléma a Hebronu. 14. listopadu Britové dosáhli železnice na Jeruzalém a 16. listopadu Novozélanďané vstoupili do Jaffy a město dalšího dne padlo. Britský válečný kabinet byl lehce znepokojen, když téměř denně dostával zprávy o postupu, a varoval generála Allenbyho, aby neutekl svému zásobování a neskončilo to podobnou katastrofou jako u Kut-Al-Amary při postupu na Bagdád.

Koncem týdne však sbory ANZAC obsadily Ramleh a Lod. Lod byla křižáckým městem sv. Jiří z Lodu, domovem sv. Jiřího drakobijce, kterého Britové před staletími přijali za patrona své země. Jen pro zajímavost.

Jiná britská kampaň ale končila, a to bitva u Passchendaele. Skončila 10. listopadu, když Kanaďané zajistili získané území z minulého týdne. Různé zdroje se v odhadech počtu obětí neshodují, ale Martin Gilbert tvrdí, že od začátku bitvy 31. července spojenci získali 7 kilometrů území za cenu 62 000 mrtvých a dalších 164 000 zraněných. Na německé straně bylo 83 000 mrtvých a téměř čtvrt milionu zraněných. 26 000 jich navíc padlo do zajetí.

Britské oficiální dějiny uvádí německé ztráty kolem 400 000 mužů, mnoho historiků to však považuje za značně přehnané. Minimálně to však je půl milionu obětí na obou stranách během sotva tří měsíců. Britský premiér David Lloyd George vrchní válečné radě řekl: „Dosáhli jsme velkého vítězství. Když se podívám na ty šílené ztráty, občas si říkám, že bych raději tolik nevyhrával.“ Jeho nepřátelé ale ještě neskončili a připravovali své vlastní bitevní plány.

11. listopadu se německý náčelník štábu Paul von Hindenburg rozhodl na západě v příštím roce vše vsadit na jednu ofenzivu. Ta bude postavena na vyzkoušeném Bruchmüllerově experimentu, když nedávno u Rigy jeho dělostřelectvo střílelo bez zaměřovací palby s využitím matematického zaměření, tudíž až do okamžiku útoku neprozradilo své pozice, což pěchotě poskytlo výbornou příležitost k průlomu. Děla mohla být dokonce zaměřena předem na speciálních střelnicích: „…to přineslo data o odchylkách každého děla od normy, což v kombinaci s meteorologickými údaji o tlaku a směru a rychlosti větru zaručilo to, že zasáhnou své cíle s nejvyšší možnou jistotou, ať už to budou nepřátelské zákopy nebo dělostřelecké baterie.“ Navíc zkombinují výbušné střely s různými plynovými střelami – slzný plyn, dusivý fosgen, které v kombinaci přemůžou plynové masky nepřítele, protože plyny nutící k slzám jako třeba slzný plyn fungovaly tak, že jste si reflexivně sundali plynovou masku.

Plány budou připravovány celou zimu. A dále se vyvíjela ruská říjnová revoluce. Na začátku týdne nebyl premiér a ministr obrany Alexandr Kerenský po několik dní spatřen, začaly se ale šířit zvěsti, že je s kozáky na cestě do Petrohradu a do 11. listopadu dorazí a osvobodí město od bolševiků. Umírněná levice založila komisi pro záchranu země a revoluce, aby shromáždila protibolševické síly a zajistila, že bude na listopad slíbeným ústavním shromážděním zvolena legitimní vláda.

Povzbuzeni vidinou příjezdu Kerenského povolali do akce kadety z vojenské školy. Kadeti, patnáctiletí nebo šestnáctiletí, 11. listopadu obsadili několik budov a střetli se ve městě s rudými gardami. A brzy byli obleženi ve dvou svých základnách, Alexandrovově vojenské akademii a Vladimirovské vojenské škole. K Vladimirovské Rudé gardy přivezly děla a střílely na budovu, dokud kadeti nevztyčili bílou vlajku.

Někteří kadeti byli ubiti k smrti nebo ubodáni, většina však byla zajata. Z budovy nezbylo téměř nic. U Alexandrovovy akademie se někteří kadeti ukryli v zásobách dřeva na zimu. „Zahnáni na útěk vylezli nahoru a pálili do řad bolševiků v posledním zoufalém pokusu je zastavit. Beznadějně přečísleni bojovali, dokud měli střelivo. Poté tam jen stáli a čekali na smrt.

Bylo hrozné sledovat, jak si s nimi bolševici hrají jako kočka s myší, prodlužovali okamžiky napětí, pomalu si vybírali živé terče, než je po jednom do posledního nepostříleli.“ To napsala hraběnka Nostitzová. Těla tam zůstala ležet několik dní. Ti uvnitř akademie se vzdali, mnoho jich ale bylo se svázanýma rukama zezadu zastřeleno. Jakýkoliv kadet nalezený během dalších dní ve městě byl kronštadtskými námořníky a Rudými gardami zavražděn.

A kde při tom všem byl Kerenský? Ten sice získal podporu 18 rot kozáků pod velením generála Krasnova a vytáhl na Carskoje Selo, Krasnov se ale raději stáhl, než by obětoval 1200 mužů v boji proti 50 000 bolševiků, kteří stáli proti němu. 15. listopadu tak byl Kerenský na útěku. Jeho odjezd znamenal definitivní pád prozatímní vlády. A tento týden padla ještě jedna vláda, ta francouzská.

Vláda premiéra Painlevého podala demisi po hlasování o nedůvěře a novým premiérem se stane Georges Clemenceau. Tak končí tento týden, bitva u Passchendaele a Caporetta. Britové dále postupují v Palestině a bolševici v Rusku začínají upevňovat moc. Rád bych na závěr řekl pár slov o Passchendaele. Ve vzpomínkách mnohých je to vražedné místo, kde nespočet mužů zemřel v nesmyslné bitvě.

Nemůžeme popřít, že to byla za získané území příliš vysoká cena, ale je pravda, že cíle ofenzivy, osvobození belgického pobřeží, dostání Němců pod tlak, když byla začátkem léta francouzská armáda v rozkladu, obsazení výšin a možná i dosažení průlomu, byly všechno smysluplné cíle. A i když bylo dosaženo jen pár z nich, nebyl důvod se o to nepokusit. A i vyčerpání německých sil a obsazení Passchendaelského hřbetu je pozitivní. Kdyby Douglas Haig bitvu zastavil třeba začátkem října po Broodseinde, neměl by dnes tak pošramocenou reputaci.

Robin Neillands v knize „Generálové velké války na západní frontě“ však argumentuje, že i když bitva začala příliš pozdě, i když mezi jednotlivými fázemi byly prodlevy, i když měla armáda při útocích někdy velkou smůlu na počasí, byla sice dlouhá sucha, kdy se dařilo, ale vždy v klíčovém okamžiku přišel déšť, s dnešními znalostmi se snadno říká, že útoky měly být po Broodseinde přerušeny.

Neillands ale píše: „Takové zastavení postupu by Brity na zimu zanechalo v neudržitelné pozici, zejména na frontě 5. armády, kde by se terén brzo změnil v bažinu. Když nemůžete zůstat, kde jste, a nechcete se stahovat zpět, jediná alternativa je dále postupovat. To alespoň zabije spoustu Němců.“ Jestli chcete vědět více o Hindenburgově linii, která byla u Passchendaele opravdu řádně prověřena, zde je náš speciální díl o ní.

Patr(e)onem týdne je Guilhermo Pereira. Vaše podpora nám umožňuje investovat do lepších map a animací. Jestli jich chcete vidět více, zvažte naši podporu na Patreonu. Na viděnou příště!

Komentáře (0)

Zrušit a napsat nový komentář
Používáme cookies, abychom mohli provozovat tuto internetovou stránku a zlepšit Vaši uživatelskou spokojenost. Budete-li pokračovat beze změny nastavení, předpokládáme, že souhlasíte s ukládáním souborů cookies z internetových stránek. Více informací o použití cookies.
OK