Němci pomáhají BolševikůmVelká válka

Tato válka, která měla do Vánoc skončit, slaví tento týden své první narozeniny. V pouhých dvanácti měsících jsme viděli úsvit hrůzných zbraní, jakými byly plamenomet nebo smrtící plyn, viděli jsme ponorky úmyslně torpédovat civilisty, nové fronty otevírající se skoro každý měsíc, ale teď se zdá, že toho lidé doma mají dost, protože ve vzduchu visí revoluce. Jsem Indy Neidell, vítejte u Velké války. Minulý týden v Polsku zaútočili Němci na Rusy u Varšavy ze dvou stran a velký ruský ústup v Polsku i mezi řekami Západní Bug a Visla vedl k politice spálené země, která vytvořila miliony uprchlíků.

Západní fronta se nepohnula, Italové selhali při útoku na rakouské pozice na řece Soči a na Gallipoli se hlavním problémem stávaly nemoci. Něco, co se dělo minulý týden, stejně jako každý týden, byla genocida Arménů ve východní Malé Asii. 27. července zatlačila osmanská armáda Rusy zpět u města Muş, ale Muş plnil titulky novin celý měsíc, protože během měsíce byly v regionu zmasakrovány tisíce Arménů a zprávy o těchto masakrech způsobily mezi Spojenci velké pobouření a začínalo být jasné, že jakékoliv zábrany se vytrácejí.

Británie se při další ofenzívě připravovala použít jedovatý plyn a německý císař zrušil dřívější nařízení nebombardovat obytné oblasti Londýna. Jakkoliv se to zdá nemožné, válka se stává ještě ošklivější. Podívejte se, co se tento týden dělo na západní frontě, a uvidíte to zcela jasně.

Jedna z menších bitev, ke kterým docházelo takřka každý den na patové západní frontě, se tento týden odehrála u Hooge. Byla to bitva o minový kráter, který vznikl během dřívějšího britského útoku na německé zákopy. Minové krátery byly velkou cenou, protože kryly kohokoliv, kdo je obsadil, a byly dobře chráněným místem, ze kterého se dalo střílet na nepřítele. Útok začal 29. července a Němci použili těžké minometné střely – minenwerfer – později Brity přezdívané Minnie’s.

Tyto střely nejen roztrhaly lidi na kusy, ale exploze byla tak silná, že několik mužů útočícího praporu bylo posláno zpět za linie ve stavu blábolající nemohoucnosti. To se stalo 29. a o den později použili Němci proti Britům plamenomety. Němci zkoušeli plamenomety v bitvě už v únoru, avšak neúspěšně, ale teď byl byly hořlavé proudy benzínu zničující. Poručík G. V. Carey napsal: "Náhlý syčivý zvuk a jasná zář proměnily oblast nad kráterem do ruda.

Viděl jsem tři nebo čtyři proudy ohně, řadu hasičských hadic stříkajících oheň místo vody, přes můj zákop. Muže, které oheň pohltil, jsme už nikdy neviděli." To byl ranní útok. Odpoledne Britové zaútočili znovu, ve tři hodiny vylezli ze zákopu a byli rozstříleni kulomety, které před tím neměli čas lokalizovat. Bylo to naprosté, bolestné selhání. A všechno pro díru v zemi. I když akce na západě byla malá, na východě byla určitě velká.

Ze strachu z možné invaze evakuovalo Rusko 25. července továrny v Rize i Varšavě. Varšava byla 27. července napadena ze tří stran. O den později překročila německá armáda řeku mezi Varšavou a Ivangorodem. 29. července byla železnice z Lublinu do Chelmu, která byla pro Rusy klíčová, přeťata rakousko-německými vojáky a 30. července ustoupili Rusové podél celé linie, zatímco pokračovala evakuace Varšavy a rakosko-uherská armáda vstoupila do Lublinu. Rusové ztráceli území už tři měsíce od chvíle, co německý generál August von Mackensen zahájil Gorlicko-Tarnowskou ofenzívu, a teď, když začínala na severu další ofenzíva, zdálo se, že se vše ještě zhorší.

Představte si, jaký to mělo dopad na morálku nedostatečně vybavených vojáků. Někteří byli ochotni vystoupit a situace využít. Tento týden ruský generální štáb poslal všem velitelům tajnou zprávu o bolševické protiválečné propagandě skryté v balíčcích z domova. V jednom ruském hlášení stálo, že vyžaduje nadlidské úsilí udržet muže v zákopech, a 30.

července v Petrohradu generál Polivanov – nový ministr války – varoval, že demoralizace, vzdávání se a dezerce nabývají obrovských rozměrů. 27. července James W. Gerard – americký velvyslanec v Berlíně – napsal do Washingtonu, že Němci vybírají revolucionáře a liberály z mnoha ruských válečných zajatců, dávají jim peníze a falešné pasy a doklady a posílají je zpět do Ruska zosnovat revoluci. Ale nápad na změnu vlády se netýkal pouze Ruska. Britský ministr zahraničí Edward Grey 15.

července řekl: "Válka musí vyústit ve změnu všech existujících forem vlád." Tohle řekl ministr zahraničí. A tento týden v Berlíně spolek Nová vlast podpořil deklaraci 91 německých intelektuálů, včetně Alberta Einsteina, která prosazovala uzavření kompromisního míru bez anektování území. Když potom spolek rozeslal antologii britských válečných pacifistů, jakými byli třeba George Bernard Shaw nebo Bertrand Russel, jeho kanceláře byly prohledány a byl nucen už dále nepublikovat.

Nakonec byla zakázána jeho samotná existence. Zde můžete vidět šířící se znepokojení v zemích, které byly ve válce nejdéle. To nebyl případ Itálie, která byla ve válce jen pár měsíců a nestihla tak utrpět milionové ztráty na životech. Tento týden se Italům dařilo, když 25. července postoupili na řece Soči, o den později okupovali hřebeny Julských Alp, toho samého dne obsadili ostrov Palagruža v Jaderském moři a na konci týdne zahájili útoky v Benátských Alpách a Trentu.

Rovněž v Jaderském moři zničili Francouzi rakouskou ponorkovou zásobovací stanici na Lastově. Tento týden byly ponorky v ráži. Americké plavidlo Leelanaw bylo 25. července torpédováno. Byla to nákladní loď a naštěstí nedošlo k žádným obětem, ale 30. července byl torpédován parník Iberian a zemřel americký občan, ale protože loď neuposlechla rozkaz zastavit a snažila se uprchnout, americká vláda se rozhodla, že akci ponechá bez odezvy.

A tady je pár poznámek na konec týdne. 25. července Jižní Afrika oficiálně anektovala Německou Jihozápadní Afriku. Ten samý den na blízkém východě byla Násiríja ostřelována, napadena a okupována britskými vojsky pod vedením generála Gorringe a následující den Nadžd v severozápadní Arábii, což jsem asi vyslovil špatně, vyhlásil nezávislost na Osmanské říši a připravil se k boji. Na konci týdne 45 francouzských letadel bombardovalo Freiburg a Phalsbourg, a válka ve vzduchu tak nabývala na síle.

Takto to tedy vypadalo. Němci se přibližují k Varšavě a Ivangorodu, které Rusové evakuují, Britové byli plamenomety a děly zastaveni od dobytí díry v zemi, Italové na pochodu a revoluce ve vzduchu. K tomu muselo dojít. Ke snům o revoluci. Zejména v Rusku, kde jedna revoluce v minulém desetiletí proběhla. Představte si, že jste v armádě vzdělaný důstojník, sledujete stovky tisíc spolubojovníků útočit na rakouská a německá děla znovu a znovu pouze s bajonety nebo palicemi.

Ti šťastnější měli pušku. A proč vlastně? Proč vlastně bojujete proti Němcům? Protože před rokem Srb zabil Rakušana? Dává vám to smysl? Podporujete stále svoji vládu? Svého absolutního vládce, který vás poslal bojovat? Čím dál častěji byla odpověď "ne" a zoufalství rostlo a rostlo.

Válka byla přesně rok stará a konec byl v nedohlednu. Museli jste vypalovat vlastní zemi, abyste přežili, a zbyly vám jen sny o budoucnosti, kde budete moci rozhodnout o svém osudu. Všechno nejlepší, Velká válko. Jestli jste nás teprve objevili a chcete dohnat události minulého roku, můžete se podívat na naše speciální shrnující epizody právě zde. Rok války samozřejmě znamená, že náš kanál a pořad jsou také rok staré. Ušli jsme dlouho cestu a bez vás bychom to nedokázali, takže mockrát děkujeme za vaši neustávající podporu.

Jste skvělou komunitou, zbožňuji vaše komentáře a někdo napsal: "Tohle je jediný YT kanál, kde komentáře nestojí za nic." A to nemusí být úplně pravda, ale mám rád vaše komentáře, jsem rád, že děláme tento skvělý interaktivní dokument, a těším se na další rok s vámi. Nechce sem přijít a všem poděkovat? - Díky.

- To je Tony. Tohle je Flo a David. Díky moc! Nezapomeňte nás odebírat, a řekněte o nás všem kamarádům, uvidíme se... ještě mnohokrát. Tak zase příště. Díky, ahoj.