Němci se ženou vpřed

Bitva o Gallipoli
byla patovou situací už měsíce, ale Spojenci minulý týden
vylodili další tisíce vojáků s cílem pat prolomit, ale co se stane když noví rekruti,
kteří nikdy nebyli v bitvě, zaútočí na válkou zocelené veterány?
To zjistíte už za chvíli. Jsem Indy Neidell,
vítejte u Velké války. Minulý týden byla Varšava,
hlavní město ruského Polska, po dokončení evakuace
konečně obsazena německými jednotkami. Němci rovněž obléhali ruskou pevnost
Kovno neboli Kaunas v ruské Litvě.

Na Gallipoli se Britové úspěšně vylodili
v zálivu Suvla, ale postoupili jen kousek,
než se zastavili, zatímco Novozélanďané konečně dobyli
kopec Chunuk Bair a nové synchronizační vybavení
vyvinuté Anthonym Fokkerem dovolilo Němcům střílet kulometem
skrze vrtuli, díky čemuž ovládli oblohu. To se dělo na západní frontě
a dnes se na ni zaměřím jako první. 7. srpna zaútočili Němci v Argonne a Vogézách,
ale byli odraženi se ztrátou asi čtyř tisíc mužů, což bylo dvakrát více,
než s kolika zaútočili v Argonne i tento týden, ale i na druhý pokus selhali
a nálety zepelínů na východní Británii si 9.

a 13. srpna
vyžádaly 29 civilních životů. Pořád na tom civilisté v Británii byli lépe
než ti ve východní Evropě, z nichž mnoho utíkalo před německou armádou,
ničilo svůj majetek a vypalovalo vlastní farmy. Německá armáda, která dobyla Varšavu,
postoupila na východ a ruská armáda ustoupila, ale zanechala za sebou 90 000 mužů
v pevnostním systému Novogeorgievsk. Tam se stékaly řeky Visla a Západní Bug,
ale Německý postup zpomalen nebyl. Obklíčili ji a zahájili obléhání,
ale pokračovali dál, zatímco nechali 80 000 mužů
z nevojenského personálu kolem pevnosti a začali přivážet těžké houfnice ráže 400 mm,
které minulý podzim zničily Antverpy, spolu se stejným velitelem
generálem Hansem Hartwingem von Beselerem.

Hodně akce mezi Němci a Rusy viděl sever,
kde Němci vyrazili k Rize i Kovnu. Německé námořnictvo bombardovalo Rigu
tento týden dvakrát, ale vždy bylo nuceno ustoupit, zatímco 7. srpna blízko Rigy
odrazili Rusové Němce. 8. srpna začalo německé dělostřelectvo
bombardovat pevnosti kolem Kovna obřími houfnicemi Tlustá Berta,
jejichž náboje vážily tunu a měly dostřel 14 kilometrů,
ale Rusové útoky několikrát odrazili a způsobili Němcům těžké ztráty.

9. srpna se Němci pokusili o noční útok, ale během ruského protiútoku
ztratili celé tři prapory. Jedna poznámka: Německé dělostřelectvo bylo tak hlasité,
že mělo být slyšet až ve Vilniusu. 100 km daleko! I když byly na začátku týdne
ruské protiútoky úspěšné, na konci týdne byly Vilnius i Kovno
evakuovány, i když se Němcům stále nepodařilo prorazit, ale dělostřelectvo dávalo pevnůstkám
bránícím pevnost pořádně zabrat.

Doma v Berlíně schválil císař založení
praporu dvou tisíc výhradně Finů, kteří budou bojovat proti Rusku. Rekruti budou propašováni z Finska,
kde bylo velké množství ruských policistů, takže vše bude probíhat v největším utajení. Jedna další věc se stala tento týden
a týkala se Německa. Na konci týdne se rakousko-uherská
a německá armáda setkaly západně od Brestu.

Utvořili tak kruh uzavírající tři ruské armády
a pravděpodobně značící další ruskou katastrofu. A jedna z největších katastrof války,
Gallipoli, pokračovala novými útoky. 9. srpna byl obnoven útok
na Koja Chemen Tepe. Britové a Gurkhové dosáhli vrcholu
a ztečí na bodáky odrazili turecký protiútok. Mohli dokonce Turky zahnat úplně dolů,
kdyby britští námořní dělostřelci, nevědomi si jejich úspěchu,
nezahájili palbu a nedonutili je ustoupit. Novozélanďané,
kteří Chunuk Bair drželi už několik dní, teď čelili útoku tureckého velitele
Mustafy Kemala.

Situaci ale zvládli bravurně
a způsobili v tureckých řadách zmatek. Kemalův štáb se chtěl stáhnout,
ale nově povýšený Kemal, nyní plukovník oceněný
německým křížem první třídy řekl: "Nespěchejte, mí synové.
Nespěchejte. Počkáme na tu správnou chvíli
a potom vyjdu před vás. Až zvednu paži, nasaďte bajonety
a následujte mě." Mezitím bylo Novozélanďanům ulehčeno
příchodem dvou praporů lorda Kitchenera, které nikdy před tím akci neviděly –
6.

Lancashirskými a 5. Wilsthirskými. Ráno 10. srpna ve 4:45
Mustafa Kemal zvedl paži a vyrazil vpřed. Jeho šest tureckých praporů
zaútočilo na Lancashírské a do jednoho je probodali bodáky
a v neskutečné smůle pro Brity Wilsthirští zrovna odložili zbraně,
aby si odpočinuli, a mohli tak jen bezmocně utéci. Turci se rozběhli dolů z kopce v naději,
že Spojence zaženou z celého kopce, ale novozélandští kulometníci
na vedlejším výběžku zahájili palbu a zastavili turecké levé křídlo.

Pravé křídlo dosáhlo
náhorní roviny zvané Farma, kde narazili na 38. brigádu. Došlo k bojům tělo na tělo a poté,
co byla polovina brigády zabita nebo zraněna, včetně brigádního generála A. H. Baldwina,
přeživší na obou stranách ustoupili, Britové dále dolů
a Turci zpět na hřeben. Chunuk Bair byl znovu v tureckých rukou. Spojenecké linie byly dále ve vnitrozemí,
to ano, ale stále jen na západní straně poloostrova. Jen se zamyslete,
že ti Novozélanďané na vrcholu Chunuk Bair pod sebou viděli třpytivou
a lesknoucí se vodu Úžin.

Jejich cíl, jejich hlavní cíl.
Možná je jednoho dne uvidí znovu. V zálivu Suvla,
kde se minulý týden Britové vylodili, se na počátku tohoto týdne bojovalo. Do 7. srpna se vylodilo 25 britských praporů a německý admirál von Tirpitz
si zapsal do svého deníku: "Tvrdé boje na Dardanelech
zuří už od včera. Situace je očividně kritická.

Jestli Dardanely padnou,
světovou válku prohrajeme." Jak jsme viděli minulý týden,
tak jednotky, které se vylodily, nepostoupily přes rovinu k Achi Baba
a jejich zaváhání se ukáže být katastrofálním. Britský historik
brigádní generál Aspinall-Oglander byl na ně tvrdý:
"Zaváháním a odložením útoku 7. a 8. srpna byly výhody získané překvapivým
vyloděním v zálivu Suvla ztraceny. Nyní to bude o boji početně vyrovnaných sil
s Brity na otevřeném prostředí a Turky v držení veškerých výhodných pozic.

Jakmile byla ztracena výhoda překvapení,
byla jen malá šance na britský úspěch." Konec citace. Poznamenal také,
že britské prapory byly nováčky přepravené přímo z Anglie
a Turci byli zkušenější a mnohem nadřazenější. Za čtyři dny bojů v zálivu Suvla
a na Chunuk Bair bylo z 50 000 Britů a ANZAC zabito 10 000 a zraněno 2 000,
ale dalších 20 000 nemocných mužů bylo z Gallipoli odvezeno do nemocnic
v Egyptě nebo na Maltě. Do konce týdny byly nemocnice plné.

A ze svých chyb se vůbec nepoučily,
a tak když byl 13. srpna útok obnoven a jednotky opět postoupily
ze zálivu Suvla, zastavily se a vykopaly linie zákopů,
když dorazily k anafartskému hřebenu, i když před nimi nebyli žádní Turci
a nebyly vidět žádné turecké zákopy a mohly pokračovat mnohem dál
a obsadit vyvýšené pozice. Do jednoho dne dorazila turecká 5. divize
a zahnala je zpět do zálivu. A rovněž 13. srpna byla spojenecká
transportní loď Royal Edward a celá její váha 11 000 tun
poslána ke dnu německou ponorkou u ostrova Kos.


Utopilo se 1865 vojáků. A jsme na konci dalšího týdne. Němci a Rakušané utváří pevnou linii,
která pro Rusy nevěstí nic dobrého. Rusové jsou obléháni
v Kovnu a Novogeorgievsku. Němci selhali v Argonne
a Spojenci na Gallipoli. Nemůžete to nazvat jinak než selháním. Dobytí pár desítek metrů území není úspěch,
když přijdete o celé prapory. Chápu, že Novozélanďané
držící Chunuk Bair nutně potřebovali ulevit a že Lancashírští a Wiltshírští
byl jediní dostupní, ale ti vojáci, oni noví rekruti,
kteří nikdy boj neviděli, byli prostě posláni na jatka.

Nemyslím si,
že to může ospravedlnit jakákoliv strategie, ale víte co, zpětně hodnotit je snadné,
ale předvídat je v moderní válce nemožné. A bylo zde několik lidí,
kteří již dříve řekli, že dobýt Dardanely je nemožné. Dokonce i Winston Churchill,
který s plánem na konci roku 1914 přišel, tato slova pronesl o několik let dříve.

Přesto to zkusili
a už od prvního dne to nevypadalo dobře. Klikněte sem a podívejte se,
jak před několika měsíci vylodění proběhlo. Patr(e)onem týdne je Seth Minnihan.
Díky, Sethe. Pomozte nám dosáhnout cíle na Patreonu
a na oplátku dostanete super vychytávky. Pro více zpráv z první světové války
nás sledujte na Twitteru. Uvidíme se na týden.