Německo obnovuje neomezenou ponorkovou válku

Proběhly nové ofenzivy a u každého národa
se objevily nové zbraně při pokusech urychlit konec války. U některých je jasné,
že budou mít vážné následky, jako ta,
která se objeví tento týden. Němci vsází vše na jednu kartu
a zavádí neomezenou ponorkovou válku. Já jsem Indy Neidell,
vítejte u Velké války. Minulý týden se řecká vláda spojencům
oficiálně omluvila za prosincový útok, ale politici tajně hráli na obě strany.

Francouzi na 1. duben
naplánovali svou velkou ofenzivu, bojovalo se v Arábii
a Německé východní Africe a HMS Laurentic byla
potopena u irského pobřeží. A tento týden se na moři
děly další velké věci. 31. ledna Němci oznamují,
že provoz britských nemocničních lodí mezi Británií, Francií
a Belgií nebude nadále tolerován. Tvrdí, že tyto lodě byly zneužívány
pro dopravu vojska a střeliva.

Není snadné jim to věřit,
protože mají právo lodě prohledávat, ale ani jednou tak neučinili. Od dalšího dne
je to ale bezpředmětné, protože Němci znovu začínají
s neomezenou ponorkovou válkou. Vláda ani veřejnost proti tomu
nemá více méně žádné námitky. Německo dále rozšiřuje
svoji militaristickou kulturu, Hindenburgův program na remobilizaci
a nové vybavení pro armádu, o kterém jsem mluvil před pár měsíci,
zavedl pro muže mezi 16 a 60 lety povinnou práci pro válečné úsilí
a výroba díky tomu rychle narůstala.

Kvůli neomezené ponorkové válce
vzniklo riziko vtažení USA do války, jejich obchod s Británií byl významný a americká ekonomika
na něm byla částečně závislá. Co by se s ní stalo,
kdyby byl tento obchod narušen ponorkami? A smrt amerických civilistů
by byla dobrým motivem pro vstup do války. Ale německé velitelství bylo názoru,
že je to jediný způsob, jak válku vyhrát. A odříznutí dovozu by Britům přineslo stejnou "tuřínovou zimu",
kterou momentálně trpělo Německo.

Mělo to ale několik problémů. Zaprvé, mezinárodní zákon zakazoval
bez varování potápět civilní lodě. A obyčejná lidskost velí dát lidem
možnost dostat se do záchranných člunů. To ale námořní velitelství označilo
jako "Humanitätsduselei". Němci věřili,
že se je Británie snaží vyhladovět. A také celkem oprávněně věřili, že USA jako neutrální stát
značně pomáhají spojencům, poskytují jim úvěry pro udržení libry
a udržují v chodu francouzskou ekonomiku.

A mnoho z nich věřilo,
že i v případě americké intervence by se toho moc nezměnilo. USA měly lodě,
ale zanedbatelnou armádu, která potřebovala výcvik. Takže pokud válku
vyhrají v roce 1917, americká intervence není podstatná. Pokud.

Měli ale dost ponorek
pro vyhladovění Británie? Německé námořnictvo přizvalo
dva slavné ekonomy z berlínské univerzity, Maxe Seringa
a Gustava Schmollera, kteří byli názoru,
že se britská ekonomika zhroutí, zejména pokud se přidá bombardování
zásob obilí a britských přístavů. Velitel námořního štábu
Holtzendorff tvrdil, že dokáže omezit britský
dovoz na polovinu potopením lodí o výtlaku
600 000 tun měsíčně a že potravinová situace
brzy vyvolá v Británii nepokoje.

Německý kancléř
Theobald von Bethmann-Hollweg byl k tomuto plánu
nadále velice skeptický. Pro začátek, jeho poradce,
sekretář vnitra, Karl Helfferich, těm číslům rozuměl
a považoval je za nereálná. Ale pro německou veřejnost
žijící z krysích klobás a tuřínů nebyly jeho protesty směrodatné. 1.

února 1917 se v oblasti
kolem britských ostrovů a západní Francie začaly potápět lodě bez varování. Holtzendorff velel 105 ponorkám
s dalšími ve výrobě a nyní je vypustil do akce. Ironicky,
dalšího dne Stamboulská univerzita, dnes Istanbulská, nominovala císaře Viléma
na Nobelovu cenu za mír. Nejen Němci byli
ale aktivní na moři. 2.

února Britové
bombardovali přístav v Bruggách a stejného dne
u pobřeží Anatolie ruská bitevní loď potopila
18 malých tureckých plavidel. Co ale ruská armáda? Na listopadové konferenci v Chantilly
se Británie a Francie rozhodly pro ofenzivu v roce 1917, možná již v únoru. Jejich plán byl přesvědčit
Rusko a Itálii k útoku ve stejnou dobu. Začátkem února se tomuto tématu
věnovala konference v Petrohradu.

Hlavním problémem
bylo zásobování zbraněmi a střelivem, stav ruské železnice
se totiž značně zhoršil. A byla tu i otázka,
jestli je vůbec Rusko schopné útoku. Přicházely zprávy
o hrozbě brzké revoluce. Vyčerpání Ruska z války
přinášelo otázku, zda Rusko dokáže ve válce pokračovat. V roce 1914 proběhlo 183 stávek, většina z ekonomických důvodů.

V roce 1916 jejich
počet narostl na 2306, zúčastnilo se jich 1,7 milionu lidí a jen za první týdny
roku 1917 proběhlo 751 stávek, z nichž 412 mělo politický motiv. Situace byla den ode dne horší. Co se britských a francouzských
únorových útoků týká, několik jich tento týden proběhlo,
ofenziva byla ale plánována až na 1. duben. 27.

ledna na západní frontě Britové obsadili pozici u Transloy
a zajali 350 Němců. 30. ledna v Lotrinsku,
jižně od Leintrey, Francouzi dosáhli k druhé
německé obranné linii, zničili opevnění a získali zajatce. na konci měsíce dosáhl počet vojáků
zajatých Brity a Francouzi čísla 1228, včetně 27 důstojníků. Ve skutečnosti neprobíhaly
žádné větší ofenzivy, ale válka pokračovala jako obvykle.

v Bukovině Rusové obsadili
nepřátelské pozice mezi Kimpolungem, dnes Câmpulung Moldovenesc, a Iacobeni,
a získali 1218 zajatců. Další den východně od Iacobeni získali opevněný kopec
a přes tisíc dalších zajatců. Na rižské frontě na severu
Němci 30. ledna zaútočili mezi tirlitskými mokřady a řekou Aa a zajali 900 Rusů.

1. února v Itálii,
na severních svazích Monte Maso, podél proudu Tesiny
a v Astickém údolí, italská patrola zničila rakouskou pozici a zajala asi tucet mužů, zatímco u Tigridu v Mezopotámii
Britové dále postupovali na Kut-Al-Amaru a dostali se až k poslední
linii turecké obrany východně od soutoku Tigridu
s řekou Shatt-Al-Hayy. Makedonská fronta byla
kvůli zimě dále klidná.

Střety samozřejmě probíhaly,
ale se zanedbatelnými výsledky. Terén byl podobný jako ve Francii, takže i fronta vypadala podobně. Dobře opevněná,
bez možnosti zatlačit nepřítele. A Bitola byla znovu zavedena
jako hlavní město Srbska. Když se ohlédneme za posledními měsíci,
vidíme, že velitel Maurice Sarrail byl pro spojence zklamáním. Za cenu mnoha životů
byla získána v podstatě jen Bitola.

Z vojenského pohledu
se Bulhaři dokázali ubránit proti daleko početnějším
spojeneckým silám, což znovu ukázalo výhodnost obrany
a dobré schopnosti Bulharů. Týden končí menšími akcemi
na různých frontách, formálním holdem vlajce v Athénách a 27. ledna v Rusku Nikolaj Pokrovsky
odstupuje z pozice ministra vnitra. Ministrem byl jen dva měsíce
a na rozdíl od svého předchůdce Stürmera byl pro pokračování
ve válce až do konce a snažil se přijít na způsob,
jak do Ruska dostat americký kapitál a nastartovat ekonomiku.

Aktivně se snažil přimět
celou vládu k rezignaci. Až tak šílená byla situace. Malý spoiler, bude posledním
ministrem zahraničí ruského impéria. Norman Stone v 1. světové válce píše: "Velké války získají vlastní setrvačnost." V roce 1914 si vládci mysleli, že válka jde začít a skončit, pokud se vládci domluví.

Nyní ale úplná nenávist k nepříteli, neskutečné ztráty na životech,
branná povinnost a především hlas veřejného mínění,
který není dost dobře možné ignorovat, bránily jakémukoliv vůdci národa
válku ukončit s tím, že to celé byla velká chyba. Mnoho z nich by
tuto možnost rádo mělo, ale k 1.

lednu 1917 se vyskytli noví radikálové,
slibující různé rozhodující údery. Ve Francii byl Robert Nivelle,
který nahradil Josepha Joffreho, a ten sliboval vítězství díky novým metodám
a precizní plíživé baráži. Německé velitelství
si uvědomovalo patovou situaci na západě, ale proč nevyhladovět
Británii ponorkami? Když hladoví Německo,
proč by neměla Británie také? V moderní válce
není možné najít ani trochu soucitu.

Britové nebudou nečinně sledovat,
jak jim ponorky potápí lodě. Měli metody, jak se bránit. O těch je tento náš speciál. Patr(e)onem týdne je
Timothy Sears. Podpořte nás pro více lepších animací. Na viděnou příště.