Neprošli! Bitva u Verdunu končí

Zuřila už od února
a teď je prosinec. Na území jen 25 na 10 kilometrů se ze statisíců mužů
staly oběti války. Mluvím o bitvě u Verdunu,
která tento týden končí. Já jsem Indy Neidell,
vítejte u Velké války. Minulý týden převzal velení francouzské
armády generál Robert Nivelle po Josephu Joffrem. Britové spustili novou ofenzivu
na řece Tigris, makedonská fronta utichla, ale Francouzi zahájili
nový útok u Verdunu.

A v Rumunsku Čtyřspolek dál tlačil
rumunskou armádu na východ. Ruská armáda v Rumunsku
připravila obrannou linii mezi Râmnicu Săratem
a Brăilou u Dunaje. Na začátku týdne však
německé horské divize obsadily výšiny nad Râmnicu Săratem, čímž se město stalo
dlouhodobě neudržitelné.

Ruský velitel Vladimir Sacharov
sdělil rumunskému králi Ferdinandovi, že je rozhodnut město opustit
a přesunout svých 20 divizí dále na sever. Vzdušný průzkum prozradil, že Rusové kopou zákopy za řekou Siret. Spojenecký styčný důstojník
Henri-Mathias Berthelot ale přinutil Sacharova zůstat
a bojovat u Râmnicu Săratu. Nelžu, opravdu ho přinutil. Kvůli provozu na silnicích
z Râmnicu Săratu do Focșani si generál von Falkenhayn myslel, že se Sacharov pokusí je pouze zdržet
a hlavní bitvu chystá jinde.

Z německého pohledu z jihu
situace vypadala následovně: Na západě krajině dominovaly Karpaty, východně od města se řeka stáčela
na sever směrem na Focșani. Podél řeky vedla dálnice,
po obou stranách obklopená močály. Falkenhaynův plán předpokládal
silný útok ze západu, který vyžene Rusy z hor do nížin, kde budou muset
po dálnici ustoupit na sever.

Bažinatý terén je zpomalí a v otevřeném
prostoru se stanou snadnou kořistí. Pro jistotu poslal ještě další divize
dále na západ v horách, aby zahradily cestu jakémukoliv
ústupu na severozápad. Koncem týdne vydal Falkenhayn
rozkaz k útoku. Tento týden proběhl další útok
i na palestinské frontě. 22. prosince Britové obsadili El Arish, To byl docela komplikovaný počin, až od Suezu musely být postaveny silnice,
zásobovací místa a nádrže s vodou.

To trvalo měsíce, a i když levé křídlo
bylo od moře chráněno námořnictvem, pravá strana směrem
do pouště byla nekrytá. Samotné obsazení města
bylo nečekaně snadné, velitel osmanských sil,
generál Friedrich Kress von Kressenstein, se z města stáhl,
než Britové dorazili. To ale znamenalo,
že Suezský průplav byl zajištěn. Bylo zde dost vody
pro zásobování posádky, která mohla zastavit jakýkoliv
osmanský pokus o útok na Suez ze severu.

Byla to také zásobárna jídla
pro útoky přes palestinské hranice, takže palestinská kampaň
mohla brzy doopravdy začít. A na západě jiná velká
kampaň právě končila. Francouzi minulý týden spustili
druhou protiofenzivu u Verdunu. Ta začala šestidenním ostřelováním, kdy 827 děl na Němce
vypálilo přes 1 000 000 střel. 15.

prosince v 10 hodin
zaútočily čtyři francouzské divize na pět německých, přičemž Francouzi
měli dalších pět divizí v záloze. Z pěti německých divizí však
nebyly dvě ani v poloviční síle. Francouzi zkusili zajímavou věc,
zaútočili pod dvojitou plíživou baráží, se šrapnely z polních děl 70 metrů a výbušnými střelami
150 metrů před útočícími muži. Navíc probíhalo soustavné ostřelování druhé německé linie pro odříznutí
ústupu nebo příchodu posil. Německé pozice byly rozdrceny a ze zhruba 21 000 obránců
byla přes polovina ztracena.

Většina z nich byla zajata,
protože byli palbou uvězněni až do příchodu francouzské pěchoty. I přes příšerné počasí Francouzi nazpět
získali Vacherauville a Louvemont, které byly od únorového
začátku bitvy v německých rukou. Němci měli velké problémy
s přesunem záloh. Dvě divize určené k protiútoku,
které byly povolány minulou noc, byly v poledne stále přes
dvacet kilometrů za frontou.

V noci 16. prosince byla francouzské linie
až u Bezonvaux a Côte-du-Poivre. To bylo několik kilometrů za Douaumontem a kilometr severně od Fort Vaux. Nejbližší německé pozice tak byly
přes sedm kilometrů od Verdunu a Francouzi zajali 11 387 Němců a získali 115 děl. Zajatců bylo tolik,
že když si němečtí důstojníci stěžovali na podmínky v zajetí,
generál Charles Mangin jim řekl: "Je mi to líto, pánové,
ale nečekali jsme vás tolik."

Verdun byl v bezpečí. Na den přesně jeden rok od chvíle, kdy císař schválil Falkenhaynův
plán operace Gericht, 18. prosince protiofenziva a s ní
bitva u Verdunu skončila. Po zbytek války se zde bude
sporadicky bojovat, ale bitva jako taková
po 299 dnech skončila. Německá propaganda ztráty pevností
Douaumont a Vaux marginalizovala, armáda to však brala
jako velkou porážku.

Náčelník štábu Paul von Hindenburg
o ztrátě Douaumontu prohlásil: "Tentokrát nás nepřítel
porazil naší vlastní zbraní. Můžeme jen doufat,
že v příštím roce tento experiment ve větším měřítku se stejnou
úspěšností nezopakujeme." Bez debat to bylo velké
francouzské vítězství. Nivellova plíživá baráž byla zjevně
úspěšnou válečnou inovací. Ale i tyto prosincové protiútoky
stály Francii mnoho.

47 000 obětí. A Nivellovo a Manginovo odhodlání
dosáhnout vytyčených cílů za každou cenu ukázalo,
že francouzská armáda je poznamenaná. Když prezident Poincaré
přijel vyznamenat vojáky, házeli na jeho auto kameny. Jedné prosincové noci při přípravě
na poslední útok celá divize začala mečet jako ovce. Tyto scény měly předznamenat
události v roce 1917.

O tom ale francouzská veřejnost netušila
a slavila jako o závod. A měla nového hrdinu. Joseph Joffre už nebyl u kormidla
a nebyl miláčkem veřejnosti. Role Philippa Pétaina a jeho přípravy
protiútoku byly přehlíženy. Nivelle byl hlavní kápo. V roce 1914 byl
plukovníkem u dělostřelectva a o dvě zimy později
je hlavním velitelem. A zima nastupovala všude.

Na východní frontě počasí
zastavilo výraznější aktivitu, ale na jihovýchodě tento týden
fronta na chvíli ožila. Němci zahájili poměrně
velkou ofenzivu u Malého a Velkého Porsku,
asi 30 km jihovýchodně od Kovelu. Dokázali obsadit ruské pozice
a udržet je navzdory protiútokům. Střety probíhaly i u Tarnopolu,
brzy je však zima měla opět zastavit a fronta opět utichla. Pár poznámek na závěr týdne.

21. prosince se hrabě Martinic
stal předsedou rakouské vlády a následujícího dne se hrabě Czernin
stal ministrem zahraničí. Během posledních týdnů jsme viděli
množství nepokojů v Řecku a tento týden incidenty pokračovaly. 17. prosince byl vydán zatykač
na Eleftheriose Venizelose, předsedu prozatímní vlády. Jeho vláda byla oproti té královské 20.

prosince oficiálně uznána Brity. 21. prosince Spojenci
poslali royalistům zprávu, ve které žádali předání kontroly
nad poštou, telegrafem a železnicí. Tím týden končí, dalšími střety v Řecku,
novými střety na palestinské frontě, koncem akce na východní frontě kvůli zimě, německým postupem v Rumunsku
a koncem bitvy u Verdunu. 300 dní.
Dobře, 299 dní. Tak dlouho bitva u Verdunu trvala. Nejdelší bitva války
a vlastně nejdelší bitva v dějinách.

To tu ještě nebylo. Odhady počtu obětí
se značně liší podle zdroje, od 600 000 dohromady
až po téměř 1 000 000. Při desetiměsíční bitvě
to vychází na 70 000 mužů měsíčně. Co může být horšího? Válka v pohybu na podzim 1914 byla horší, co se počtu
mrtvých a zraněných týče. Asi 1,5 milionu francouzských a německých
obětí za první čtyři měsíce války.

Těmito měřítky se jedná o zlepšení. Zdůrazňuji, toto je zlepšení.
Taková je moderní válka. O Falkenhaynových úmyslech
u Verdunu se vedou diskuze, jestli o nich chcete zjistit více,
zde je náš speciál o něm. Patr(e)onem měsíce
je Ian Kath. Podpořte nás na Patreonu
nebo si kupte naše věci. Odebírejte nás.
Na viděnou příště!