Neprošli! Bitva u Verdunu končíVelká válka

Zuřila už od února a teď je prosinec. Na území jen 25 na 10 kilometrů se ze statisíců mužů staly oběti války. Mluvím o bitvě u Verdunu, která tento týden končí. Já jsem Indy Neidell, vítejte u Velké války. Minulý týden převzal velení francouzské armády generál Robert Nivelle po Josephu Joffrem. Britové spustili novou ofenzivu na řece Tigris, makedonská fronta utichla, ale Francouzi zahájili nový útok u Verdunu.

A v Rumunsku Čtyřspolek dál tlačil rumunskou armádu na východ. Ruská armáda v Rumunsku připravila obrannou linii mezi Râmnicu Săratem a Brăilou u Dunaje. Na začátku týdne však německé horské divize obsadily výšiny nad Râmnicu Săratem, čímž se město stalo dlouhodobě neudržitelné.

Ruský velitel Vladimir Sacharov sdělil rumunskému králi Ferdinandovi, že je rozhodnut město opustit a přesunout svých 20 divizí dále na sever. Vzdušný průzkum prozradil, že Rusové kopou zákopy za řekou Siret. Spojenecký styčný důstojník Henri-Mathias Berthelot ale přinutil Sacharova zůstat a bojovat u Râmnicu Săratu. Nelžu, opravdu ho přinutil. Kvůli provozu na silnicích z Râmnicu Săratu do Focșani si generál von Falkenhayn myslel, že se Sacharov pokusí je pouze zdržet a hlavní bitvu chystá jinde.

Z německého pohledu z jihu situace vypadala následovně: Na západě krajině dominovaly Karpaty, východně od města se řeka stáčela na sever směrem na Focșani. Podél řeky vedla dálnice, po obou stranách obklopená močály. Falkenhaynův plán předpokládal silný útok ze západu, který vyžene Rusy z hor do nížin, kde budou muset po dálnici ustoupit na sever.

Bažinatý terén je zpomalí a v otevřeném prostoru se stanou snadnou kořistí. Pro jistotu poslal ještě další divize dále na západ v horách, aby zahradily cestu jakémukoliv ústupu na severozápad. Koncem týdne vydal Falkenhayn rozkaz k útoku. Tento týden proběhl další útok i na palestinské frontě. 22. prosince Britové obsadili El Arish, To byl docela komplikovaný počin, až od Suezu musely být postaveny silnice, zásobovací místa a nádrže s vodou.

To trvalo měsíce, a i když levé křídlo bylo od moře chráněno námořnictvem, pravá strana směrem do pouště byla nekrytá. Samotné obsazení města bylo nečekaně snadné, velitel osmanských sil, generál Friedrich Kress von Kressenstein, se z města stáhl, než Britové dorazili. To ale znamenalo, že Suezský průplav byl zajištěn. Bylo zde dost vody pro zásobování posádky, která mohla zastavit jakýkoliv osmanský pokus o útok na Suez ze severu.

Byla to také zásobárna jídla pro útoky přes palestinské hranice, takže palestinská kampaň mohla brzy doopravdy začít. A na západě jiná velká kampaň právě končila. Francouzi minulý týden spustili druhou protiofenzivu u Verdunu. Ta začala šestidenním ostřelováním, kdy 827 děl na Němce vypálilo přes 1 000 000 střel. 15.

prosince v 10 hodin zaútočily čtyři francouzské divize na pět německých, přičemž Francouzi měli dalších pět divizí v záloze. Z pěti německých divizí však nebyly dvě ani v poloviční síle. Francouzi zkusili zajímavou věc, zaútočili pod dvojitou plíživou baráží, se šrapnely z polních děl 70 metrů a výbušnými střelami 150 metrů před útočícími muži. Navíc probíhalo soustavné ostřelování druhé německé linie pro odříznutí ústupu nebo příchodu posil. Německé pozice byly rozdrceny a ze zhruba 21 000 obránců byla přes polovina ztracena.

Většina z nich byla zajata, protože byli palbou uvězněni až do příchodu francouzské pěchoty. I přes příšerné počasí Francouzi nazpět získali Vacherauville a Louvemont, které byly od únorového začátku bitvy v německých rukou. Němci měli velké problémy s přesunem záloh. Dvě divize určené k protiútoku, které byly povolány minulou noc, byly v poledne stále přes dvacet kilometrů za frontou.

V noci 16. prosince byla francouzské linie až u Bezonvaux a Côte-du-Poivre. To bylo několik kilometrů za Douaumontem a kilometr severně od Fort Vaux. Nejbližší německé pozice tak byly přes sedm kilometrů od Verdunu a Francouzi zajali 11 387 Němců a získali 115 děl. Zajatců bylo tolik, že když si němečtí důstojníci stěžovali na podmínky v zajetí, generál Charles Mangin jim řekl: "Je mi to líto, pánové, ale nečekali jsme vás tolik."

Verdun byl v bezpečí. Na den přesně jeden rok od chvíle, kdy císař schválil Falkenhaynův plán operace Gericht, 18. prosince protiofenziva a s ní bitva u Verdunu skončila. Po zbytek války se zde bude sporadicky bojovat, ale bitva jako taková po 299 dnech skončila. Německá propaganda ztráty pevností Douaumont a Vaux marginalizovala, armáda to však brala jako velkou porážku.

Náčelník štábu Paul von Hindenburg o ztrátě Douaumontu prohlásil: "Tentokrát nás nepřítel porazil naší vlastní zbraní. Můžeme jen doufat, že v příštím roce tento experiment ve větším měřítku se stejnou úspěšností nezopakujeme." Bez debat to bylo velké francouzské vítězství. Nivellova plíživá baráž byla zjevně úspěšnou válečnou inovací. Ale i tyto prosincové protiútoky stály Francii mnoho.

47 000 obětí. A Nivellovo a Manginovo odhodlání dosáhnout vytyčených cílů za každou cenu ukázalo, že francouzská armáda je poznamenaná. Když prezident Poincaré přijel vyznamenat vojáky, házeli na jeho auto kameny. Jedné prosincové noci při přípravě na poslední útok celá divize začala mečet jako ovce. Tyto scény měly předznamenat události v roce 1917.

O tom ale francouzská veřejnost netušila a slavila jako o závod. A měla nového hrdinu. Joseph Joffre už nebyl u kormidla a nebyl miláčkem veřejnosti. Role Philippa Pétaina a jeho přípravy protiútoku byly přehlíženy. Nivelle byl hlavní kápo. V roce 1914 byl plukovníkem u dělostřelectva a o dvě zimy později je hlavním velitelem. A zima nastupovala všude.

Na východní frontě počasí zastavilo výraznější aktivitu, ale na jihovýchodě tento týden fronta na chvíli ožila. Němci zahájili poměrně velkou ofenzivu u Malého a Velkého Porsku, asi 30 km jihovýchodně od Kovelu. Dokázali obsadit ruské pozice a udržet je navzdory protiútokům. Střety probíhaly i u Tarnopolu, brzy je však zima měla opět zastavit a fronta opět utichla. Pár poznámek na závěr týdne.

21. prosince se hrabě Martinic stal předsedou rakouské vlády a následujícího dne se hrabě Czernin stal ministrem zahraničí. Během posledních týdnů jsme viděli množství nepokojů v Řecku a tento týden incidenty pokračovaly. 17. prosince byl vydán zatykač na Eleftheriose Venizelose, předsedu prozatímní vlády. Jeho vláda byla oproti té královské 20.

prosince oficiálně uznána Brity. 21. prosince Spojenci poslali royalistům zprávu, ve které žádali předání kontroly nad poštou, telegrafem a železnicí. Tím týden končí, dalšími střety v Řecku, novými střety na palestinské frontě, koncem akce na východní frontě kvůli zimě, německým postupem v Rumunsku a koncem bitvy u Verdunu. 300 dní. Dobře, 299 dní. Tak dlouho bitva u Verdunu trvala. Nejdelší bitva války a vlastně nejdelší bitva v dějinách.

To tu ještě nebylo. Odhady počtu obětí se značně liší podle zdroje, od 600 000 dohromady až po téměř 1 000 000. Při desetiměsíční bitvě to vychází na 70 000 mužů měsíčně. Co může být horšího? Válka v pohybu na podzim 1914 byla horší, co se počtu mrtvých a zraněných týče. Asi 1,5 milionu francouzských a německých obětí za první čtyři měsíce války.

Těmito měřítky se jedná o zlepšení. Zdůrazňuji, toto je zlepšení. Taková je moderní válka. O Falkenhaynových úmyslech u Verdunu se vedou diskuze, jestli o nich chcete zjistit více, zde je náš speciál o něm. Patr(e)onem měsíce je Ian Kath. Podpořte nás na Patreonu nebo si kupte naše věci. Odebírejte nás. Na viděnou příště!