Nevyužitá příležitostVelká válka

Ve válce můžete často poděkovat veliteli za jeho schopnsti, když zvítězíte v bitvě. Ale neříkejte hop, dokud nepřeskočíte, protože ten velitel někdy dokáže vyrvat porážku ze spárů vítězství. Jsem Indy Neidell, vítejte u Velké války. Minulý týden italská fronta ožila a Italové se prolomili rakousko-uherskou obranou v Gorizii. Turci od Rusů dobyli Bitlis a Mus, zatímco dále na severu Rusové dobyli další rakouské území.

Na západní frontě pokračovaly nekonečné každodenní malé bitvy na Sommě a u Verdunu, Zcela určitě pokračovaly i tento týden. Britové 12. srpna postoupili severozápadně od Posiere a odtud 18. srpna k samotné řece Sommě. Francouzi dobyli německý třetí zákopový systém od Sommy k Hardecourtu a poté dobyli zákopy podél 15km Clery-Maurepas-Guillemont fronty. Co se týče německých manévrů na Sommě, tak 18.

srpna podnikli protiútok z Leuzského lesa. Podle válečného dopisovatele Philipa Gibbse: "Postupovali rameno k rameni jako železná hradba a byla to čistokrevná sebevražda. Britské kulomety kosily řadu za řadou." Gibbs také napsal o náladě v německých dopisech získaných od zajatých nebo padlých vojáků. V jednom stálo: "Stál jsem na kraji svých nejhorších dnů v životě. Byly to dny v bitvě na Sommě, začala nočním útokem z 13.

na 14. srpna. Útok trval až do večera 18. srpna, kdy Angličané na naše těla napsali krví: Je s vámi se všemi konec. Hrstka pološílených, zubožených bytostí vytržených z těla i mysli byla vším, co zůstalo z celého praporu. My jsme byli ta hrstka." Německá morálka se potápěla i u Verdunu. 18. srpna Francouzi dobyli celou vesnici Fleury a francouzská morálka u Verdunu v srpnu značně narostla. Všude: Somma, Rusko, Itálie, Blízký východ, všude Spojenci útočili a zdánlivě úspěšně.

A Verdun již nebyl ve vážném ohrožení. Německá morálka vzhledem k tomu opadla a v srpnu, částečně kvůli odkrytému území, které bránila, ztráty německé 5. armády byly u Verdunu poprvé vyšší než ty francouzské. Panovaly také neshody v tamním vrchním velení. 15. srpna náčelník generálního štábu německé armády Erich von Falkenhayn napsal 5.

armádě, že musí udržovat agresivní postoj. Nevzdal se možnosti budoucích útoků. Na velitelství 5. armády generál Francois, který měl na starost levý břeh, chtěl obnovit ofenzívu. Ale generál von Lochow na pravém břehu, který tam byl od února, si myslel, že by vedla ke zbytečným ztrátám a že by jen měli udržet, co dobyli. Týden skončil nerozhodně. A věci byly nerozhodné i na další frontě. Na východní frontě proti Rusku.

12. srpna Němci ustoupili od řeky Strypy a další den byl odražen německý útok na Stochid. Ale situace už nebyla dobrá ani pro Rusy. Na jihu museli muži generála Platona Lechitskyho zastavit až do 12. srpna, dva dny poté, co byl dobyt Stanislavov. Když německé posily přijely na pomoc Rakušanům, neměl už dostatek mužů na přemožení obrany Centrálních mocností. I když během srpna dvakrát vkročil na maďarskou půdu, ohrožení Bukoviny pominulo.

Michail Alexejev, ruský náčelník štábu, byl stále posedlý rozdělením fronty u Kovelu. To bylo nereálné od chvíle, co velení maršála Paula von Hindenburga byla rozšířeno na rakouské jednotky a začaly přijíždět početné posily. Posily a prostředky, které mohly pomoci Lechitskimu v útoku na Maďarsko, byly promrhány ve zbytečné bitvě.

Rusové neměli skoro žádné mapy a německá nadvláda ve vzduchu nejen neustále bombardovala ruské linie, ale učinila ruské dělostřelecké přípravy skoro zbytečné. Protože útoky selhaly, Brusilov nařídil přejít do obrany. Přesto však útoky na Kovel budou pokračovat do konce měsíce, A to pod velením generála Alexeje Everta, i když jak jsme viděli, byl celkem nekompetentní. A výsledky budou stejné: Armáda vyrazí do vysoce výbušných granátů a kulometné palby.

Ztráty se nedaly ani spočítat. Hindenburg napsal: "Někdy v našich bitvách s Rusy musíme odhrnout kopy mrtvých nepřátel před našimi zákopy, abychom měli čisté palebné pole na další útočící vlny." S koncem Lechitskyho útoku 15. srpna Brusilovova ofenzíva skončila. A další ofenzíva tento týden také skončila, a to byla jen pár dní stará.

Stalo se tak na italské frontě. Po dobytí oblasti a města Gorizia minulý týden a uvědomění si rozsahu průlomu, hrabě z Aosty doporučil italskému náčelníkovi štábu Luigi Cadornovi pronásledovat Rakušany za město. Ten ale jednal příliš pomalu. Rakušané, kteří neměli důvod bez města bránit kopce a hory, ustoupili do Vallonského údolí. K oficiálnímu vstupu do Gorizie s hrabětem z Aosty v koňském sedle mělo dojít 10. srpna. Cadorna se soustředil na posílení křídel.

Od 9. do 11. srpna měli Rakušané čas se zorganizovat, a když vyrazili, italské dělostřelectvo zaostávalo za pěchotou. Bylo příliš těžké, než aby po pontonech překročilo řeku. Rakouští střelci byli brzy připraveni za ostnatým drátem. A konečně dorazily posily rakouskému generálovi Boroevićovi. Italský útok začal až 12. srpna. Vlna za vlnou Italů byla odražena starým známým způsobem, a když Cadorna 16.

srpna bitvu odvolal, Rakušané ztratili 50 000 mužů. Mark Thompson v knize White War píše, že Italové alespoň dvakrát tolik. Přesto lidé prohlásili, že čistě italská armáda poprvé od pádu Říma porazila velkou zahraniční armádu. A všichni Spojenci souhlasili, že obsazení Gorizie byl velký úspěch. Cadornova pozice generalissima byla v bezpečí a italská morálka vzrostla. Ale jeho omezení coby velitele byly vidět. Nevyužil průlomu, a když příležitost uviděl, nezvládl dostat své muže do rakouské druhé linie před jejím posílením.

Chcete vědět, co si Thompson a já myslíme, že je ohromující? Vipaccské údolí, které vedlo do srdce Slovinska, bylo nyní otevřené a nikdo si to zjevně neuvědomil. Tento týden si Italové vyrvali porážku ze spárů vítězství. Mnoho historiků souhlasí, že kdyby Cadorna útočil na východ 9. srpna a nečekal tři dny, jistě by došlo k průlomu a hrabě z Aosty by na tom blbém koni vjel do Lublaně.

Přesto byla habsburská říše v šoku a brána k cestě na Vídeň byla otevřena. Italové posunuli frontu na východ, ale teď je čekaly útoky do kopců proti dobře postaveným a dobře bráněným pozicím. A i když boje v Itálii prozatím utichly, tento týden ožil Balkán. 17. srpna 18 000 Bulharů zaútočilo na spojeneckou linii poblíž Floriny, kde byla bráněna Srby. Bulharský velitel bojoval s Prusy proti Francouzům v roce 1870 a řekl: "V Soluni budeme do týdne."

Bulhaři vskutku rychle dobyli Florinu, ale jejich další postup byl zastaven. A na východním konci fronty ostřelovalo královské námořnictvo bulharské pozice u Kavaly, zatímco britská letadla bombardovala železniční mosty poblíž Dramy. A tento týden nastal politický vývoj i v jihovýchodní Evropě. 17. srpna se Rumunsko dohodlo se Spojenci na vstupu do války. Rumunsko bylo dosud neutrální a dovolovalo Němcům a Rakušanům přesouvat zásoby a personál přes rumunské území do Osmanské říše.

Ale teď chtěla rumunská vláda využít ruských úspěchů proti Rakousku-Uhersku. Za vstup do války Rumunsko získá Sedmihradsko až k řece Tisa, Bukovinu až k řece Prut a celý region Banát. A takový byl tento týden. Masivní ofenzíva Alexe Brusilova alespoň prozatím skončila. Němci si zoufají u Verdunu a na Sommě. Bulhaři zahajují nový útok a Italové končí svoji ofenzívu. Ale získali velkou cenu, i když následek byl další italský debakl.

A způsobili Rakousku-Uhersku ztráty čítající 50 000. A to bylo znát. Sporadické boje na ruské jihozápadní frontě budou chvíli pokračovat. Ale za zhruba tři měsíce Brusilovovy ofenzívy utrpělo Rakousko-Uhersko skoro milionové ztráty. Jeden milion mladých mužů ztracených v jednom létě. Jak dlouho budou schopni nadále pokračovat? Jak dlouho budou chtít pokračovat? To řekne až čas.

Jestli chcete vědět více o vstupu Itálie do války a její předválečné politické situaci, klikněte na tento speciální díl o Itálii. Pokud vás zajímá úchvatná a nelidská alpská fronta, můžete si v našem Amazon obchodě koupit knihu White War Marka Thompsona, z čeho získáme provizi. Patr(e)onem týdne je Jan Stian Adamek. Pomozte nám na Patreonu náš pořad ještě více zdokonalit. Nezapomeňte nás odebírat.

Uvidíme se za týden.