Nivellova jarní ofenzivaVelká válka

Německo má nový plán, se kterým brzy začne. Možná to vtáhne neutrální národy do války. Jedním z nich jsou Spojené státy. Těch se ale Němci nebojí a tento týden zjistíme proč. Já jsem Indy Neidell, vítejte u Velké války. Minulý týden probíhaly sporadické akce na západní a italské frontě, spojenecké prohlášení v Římě slibovalo úsilí o práva národů v rakousko-uherském impériu a německý ministr zahraničí nabídl podporu Mexiku, pokud zaútočí na Spojené státy.

To udělal za účelem vyčerpání Ameriky pro případnou válku s Německem. To ale nebylo na pořadu dne. 22. ledna americký prezident Woodrow Wilson prohlásil, že USA nebudou vstupovat do jednání, jaké by měly být podmínky míru, budou se podílet na dohledu nad tím, aby byly trvale dodržovány.

Hlavními věcmi, o které USA šlo, byly: Zaprvé, musí to být mír bez vítězů, aby vyjednávání proběhlo rovnocenně. Zadruhé, národy, ať velké nebo malé, musí mít stejná práva. Zatřetí, vláda musí vládnout se souhlasem těch, kterým je vládnuto, například musí vzniknout sjednocené, nezávislé Polsko. Začtvrté, moře musí být volné, což je "bezprostřední praktická otázka týkající se budoucí prosperity národů a lidstva".

Moře ale nezůstane volné na dlouho. Němci plánují znovu začít neomezenou ponorkovou válku, kdy všechny lodě ve válečné zóně, ať už neutrální, nebo ne, budou bez varování potápěny. Všichni věděli, že pro USA to bude velký problém. Smrt amerických námořníků a civilistů by mohla USA vtáhnout do války.

Ale měli z toho Němci vůbec obavy? 23. ledna hrabě Bernstorff, německý velvyslanec ve Washingtonu, požádal Berlín o 50 000 dolarů na "ovlivnění" členů Kongresu, aby USA zůstaly neutrální. To je něco přes milion dnešních dolarů. Ale názor německého velitelství byl jiný. Admirál Eduard von Capelle, státní tajemník pro námořnictvo, řekl rozpočtové komisi Reichstagu, že "Američané sem nedorazí, naše ponorky je potopí.

Proto z vojenského hlediska USA neznamenají nic, znovu nic a do třetice opět nic." Při pohledu na americkou armádu na tom opravdu něco bylo. Ta momentálně čítala 107 641 mužů. Byla to až 17. největší armáda na světě. Spojenci měli jen na západní frontě 4 000 000 mužů, čtyřicetkrát tolik, Němci tam měli 2 500 000 mužů, pětadvacetkrát tolik, co měla celá americká armáda.

A tito vojáci měli zkušenosti s moderní válkou, USA neměly žádnou zkušenost s velkými operacemi od občanské války před 50 lety. Zálohy, národní garda, byly početnější. Celých 132 000 mužů. To ale byla špatně vycvičená milice. USA měly jednu opravdu elitní sílu, námořní pěchotu. Těch bylo ale jen 15 000 a byli rozeseti po amerických zámořských územích, takže si Němci říkali, proč by si vůbec měli s USA lámat hlavu.

Měli starosti s jiným neutrálním národem, který vypadal důležitější – Řeckem. Řecká vláda se tento týden oficiálně omluvila spojencům za řecké činy z 1. prosince. To je zajímavé a povím vám proč. Král Konstantin i přes příbuzenský vztah s německým císařem vždy zdůrazňoval své přátelství se spojenci.

Ale vypadá to, že hrál na obě strany. Později v tomto roce se v Athénách najdou telegramy mezi Konstantinem a královnou Sofií na jedné straně a jejím bratrem, německým císařem, na straně druhé. Ty popisují několik protispojeneckých plánů, které byly vymýšleny během posledních měsíců. 1.

prosince řecké síly v Athénách zaútočily na spojence. To byl důvod, proč byla po Řecku požadována omluva. Sofie svému bratrovi napsala, že Řekové dosáhli velkého vítězství. V tomto telegramu požaduje silnou německou a rakouskou ofenzivu, která Řecku pomůže od cizí okupace. Císař v odpovědi přesvědčuje Konstantina, aby Řecko vyhlásilo spojencům válku a pustilo se do boje s okupačními silami. Toho ale Řekové nebyli schopni. Z Historie velké války máme jeden telegram od Sofie pro Wilhelma.

"Nedostatek střeliva a dalších věcí nás bohužel nutí zdržet se útočných akcí. Určitě chápeš moji pozici a moje utrpení. Vřele děkuji za tvá slova. Ať ty bestie stihne zasloužený trest. Posílám svá srdečná objetí. Tvá nešťastná vyhnaná sestra, doufající v lepší časy, Sofie." Před pár dny napsal císaři i Konstantin. "Je pravděpodobné, že vyhlášení války může přijít, než budeme schopni mobilizovat armádu.

Spojenci se patrně snaží zatáhnout Řecko do války, aby jej mohli zničit, než by začala německá okupace. Již jsme dostali spojeneckou zprávu žádající naše úplné odzbrojení. Přesun všeho dělostřelectva a vojenského materiálu na Peloponés je vynucován hrozbou blokády. Vláda a lid vytrvale vzdorují, vystaveni různým strádáním, ale situace se den ode dne horší."

Císař je přesvědčoval k organizaci partyzánského boje v okolí jezera Okrida a už v prosinci jim řecký diplomat v Berlíně napsal: "Vrcholně důležité je co nejrychleji vyřešit otázku Caravitiho jednotek a s tím související problémy. Co nejrychleji mě informujte, jakou pomoc se střelivem, penězi a zásobami potřebujete. Úkolem partyzánů by mělo být přerušení železnice z Bitoly do Soluně a útoky na Sarrailův týl.

Je důležité si uvědomit, že i tyto neoficiální činy Řecku pomohou." Ale tato doba přála velkým plánům všude. Toto jsem minulý týden neměl čas zmínit. Hlavní francouzský velitel Robert Nivelle představil své plány na svou velkou ofenzivu roku 1917, která má proběhnout u Chemin des Dames. Bude to útok v několika místech západně od Remeše a Nivelle věřil, že válku během 48 hodin rozhodne.

Bude použita stejná taktika, která dobře fungovala ke konci bitvy u Verdunu. A tento "smrtící úder" zasadí útočná síla 27 francouzských pěších a jízdních divizí. Nivelle také slíbil, že se to nezvrhne v nekonečnou bitvu jako u Verdunu nebo na Sommě. Pokud se úspěch nedostaví během dvou dnů, ofenzivu odvolá.

Podařilo se mu o výhodách plánu přesvědčit britského premiéra George a 15. ledna se Nivelle setkal s britskou válečnou radou. I ty získal na svou stranu, zůstala ale otázka načasování. Nivelle chtěl začít už v únoru, Douglas Haig navrhoval květen, nakonec se shodli na 1. dubnu. Pár poznámek na konec týdne. V Německé východní Africe se Jan Smuts vzdal velení britských sil a byl nahrazen A.

R. Hoskinsem. Britové momentálně útočili a 24. ledna u Likuju zajali 289 Němců. 25. ledna síly arabského povstání obsadily Al-Wajh. U irského pobřeží byla minami potopena SS Laurentic. To byla loď společnosti White Star, mířící do Kanady s nákladem zlata k nákupu válečného materiálu. Z 475 cestujících 354 zemřelo, mnoho z nich umrzlo v záchranných člunech v teplotě okolo -13 stupňů.

Takový byl tento týden. Wilson mluvil o plánech na mír, Nivelle plánoval ofenzivu, Řekové plánují partyzánský boj, Němci ignorují Spojené státy a sporadické akce v Arábii, Africe a Atlantiku. Velikost americké armády byla opravdu zanedbatelná v porovnání s mocnými evropskými armádami.

USA měly velké moderní námořnictvo, to je ale ve Francii téměř k ničemu. Měly však jednu věc, kterou by Němci neměli ignorovat, ohromný moderní zbrojní průmysl, vybudovaný během dvou let za evropské peníze pro zásobování válečného úsilí. A ohromnou populaci, ze které mohou být miliony vojáků. To by ale trvalo dlouho a Němci nehodlali ztrácet čas. Měli v plánu z neuvěřitelně ošklivé války udělat ještě daleko ošklivější.

Pokud chcete vědět víc o situaci v USA během prvních let války, zde je náš speciál o USA. Patr(e)onem týdne je Philip Kunze von Bischhoffshausen. Podpořte nás na Patreonu, ať můžeme pořad ještě vylepšit. Na viděnou příště.