Nivellova jarní ofenziva

Německo má nový plán,
se kterým brzy začne. Možná to vtáhne
neutrální národy do války. Jedním z nich
jsou Spojené státy. Těch se ale Němci nebojí
a tento týden zjistíme proč. Já jsem Indy Neidell,
vítejte u Velké války. Minulý týden probíhaly sporadické akce
na západní a italské frontě, spojenecké prohlášení v Římě slibovalo úsilí o práva národů
v rakousko-uherském impériu a německý ministr zahraničí
nabídl podporu Mexiku, pokud zaútočí na Spojené státy.

To udělal za účelem
vyčerpání Ameriky pro případnou válku s Německem. To ale nebylo na pořadu dne. 22. ledna americký prezident
Woodrow Wilson prohlásil, že USA nebudou vstupovat do jednání,
jaké by měly být podmínky míru, budou se podílet na dohledu nad tím,
aby byly trvale dodržovány.

Hlavními věcmi,
o které USA šlo, byly: Zaprvé, musí to být mír bez vítězů, aby vyjednávání proběhlo rovnocenně. Zadruhé, národy, ať velké nebo malé, musí mít stejná práva. Zatřetí, vláda musí vládnout
se souhlasem těch, kterým je vládnuto, například musí vzniknout sjednocené,
nezávislé Polsko. Začtvrté, moře musí být volné, což je "bezprostřední praktická otázka týkající se budoucí
prosperity národů a lidstva".

Moře ale nezůstane volné na dlouho. Němci plánují znovu začít
neomezenou ponorkovou válku, kdy všechny lodě ve válečné zóně,
ať už neutrální, nebo ne, budou bez varování potápěny. Všichni věděli,
že pro USA to bude velký problém. Smrt amerických námořníků a civilistů
by mohla USA vtáhnout do války.

Ale měli z toho Němci vůbec obavy? 23. ledna hrabě Bernstorff,
německý velvyslanec ve Washingtonu, požádal Berlín o 50 000 dolarů na "ovlivnění" členů Kongresu,
aby USA zůstaly neutrální. To je něco přes milion dnešních dolarů. Ale názor německého velitelství byl jiný. Admirál Eduard von Capelle,
státní tajemník pro námořnictvo, řekl rozpočtové komisi Reichstagu, že "Američané sem nedorazí,
naše ponorky je potopí.

Proto z vojenského hlediska
USA neznamenají nic, znovu nic
a do třetice opět nic." Při pohledu na americkou armádu
na tom opravdu něco bylo. Ta momentálně čítala 107 641 mužů. Byla to až 17. největší armáda na světě. Spojenci měli jen na západní frontě
4 000 000 mužů, čtyřicetkrát tolik, Němci tam měli 2 500 000 mužů, pětadvacetkrát tolik,
co měla celá americká armáda.

A tito vojáci měli zkušenosti
s moderní válkou, USA neměly žádnou
zkušenost s velkými operacemi od občanské války před 50 lety. Zálohy, národní garda, byly početnější.
Celých 132 000 mužů. To ale byla špatně vycvičená milice. USA měly jednu opravdu elitní sílu,
námořní pěchotu. Těch bylo ale jen 15 000 a byli rozeseti po amerických
zámořských územích, takže si Němci říkali,
proč by si vůbec měli s USA lámat hlavu.

Měli starosti s jiným
neutrálním národem, který vypadal důležitější – Řeckem. Řecká vláda se tento týden
oficiálně omluvila spojencům za řecké činy z 1. prosince. To je zajímavé a povím vám proč. Král Konstantin i přes
příbuzenský vztah s německým císařem vždy zdůrazňoval
své přátelství se spojenci.

Ale vypadá to, že hrál na obě strany. Později v tomto roce
se v Athénách najdou telegramy mezi Konstantinem
a královnou Sofií na jedné straně a jejím bratrem,
německým císařem, na straně druhé. Ty popisují několik
protispojeneckých plánů, které byly vymýšleny
během posledních měsíců. 1.

prosince řecké síly v Athénách
zaútočily na spojence. To byl důvod,
proč byla po Řecku požadována omluva. Sofie svému bratrovi napsala,
že Řekové dosáhli velkého vítězství. V tomto telegramu požaduje silnou
německou a rakouskou ofenzivu, která Řecku pomůže od cizí okupace. Císař v odpovědi přesvědčuje Konstantina,
aby Řecko vyhlásilo spojencům válku a pustilo se do boje s okupačními silami. Toho ale Řekové nebyli schopni. Z Historie velké války
máme jeden telegram od Sofie pro Wilhelma.

"Nedostatek střeliva
a dalších věcí nás bohužel nutí zdržet se útočných akcí. Určitě chápeš moji pozici
a moje utrpení. Vřele děkuji za tvá slova.
Ať ty bestie stihne zasloužený trest. Posílám svá srdečná objetí.
Tvá nešťastná vyhnaná sestra, doufající v lepší časy, Sofie." Před pár dny napsal
císaři i Konstantin. "Je pravděpodobné,
že vyhlášení války může přijít, než budeme schopni
mobilizovat armádu.

Spojenci se patrně snaží
zatáhnout Řecko do války, aby jej mohli zničit,
než by začala německá okupace. Již jsme dostali spojeneckou zprávu žádající naše úplné odzbrojení. Přesun všeho dělostřelectva
a vojenského materiálu na Peloponés je vynucován hrozbou blokády. Vláda a lid vytrvale vzdorují, vystaveni různým strádáním,
ale situace se den ode dne horší."

Císař je přesvědčoval k organizaci
partyzánského boje v okolí jezera Okrida a už v prosinci jim řecký
diplomat v Berlíně napsal: "Vrcholně důležité je
co nejrychleji vyřešit otázku Caravitiho jednotek
a s tím související problémy. Co nejrychleji mě informujte,
jakou pomoc se střelivem, penězi a zásobami potřebujete. Úkolem partyzánů by mělo být
přerušení železnice z Bitoly do Soluně a útoky na Sarrailův týl.

Je důležité si uvědomit,
že i tyto neoficiální činy Řecku pomohou." Ale tato doba přála
velkým plánům všude. Toto jsem minulý týden
neměl čas zmínit. Hlavní francouzský velitel
Robert Nivelle představil své plány na svou velkou ofenzivu roku 1917,
která má proběhnout u Chemin des Dames. Bude to útok v několika místech
západně od Remeše a Nivelle věřil,
že válku během 48 hodin rozhodne.

Bude použita stejná taktika, která dobře fungovala
ke konci bitvy u Verdunu. A tento "smrtící úder"
zasadí útočná síla 27 francouzských
pěších a jízdních divizí. Nivelle také slíbil, že se to nezvrhne v nekonečnou
bitvu jako u Verdunu nebo na Sommě. Pokud se úspěch
nedostaví během dvou dnů, ofenzivu odvolá.

Podařilo se mu o výhodách plánu
přesvědčit britského premiéra George a 15. ledna se Nivelle setkal
s britskou válečnou radou. I ty získal na svou stranu,
zůstala ale otázka načasování. Nivelle chtěl začít už v únoru, Douglas Haig navrhoval květen, nakonec se shodli na 1. dubnu. Pár poznámek na konec týdne. V Německé východní Africe se Jan Smuts
vzdal velení britských sil a byl nahrazen A.

R. Hoskinsem. Britové momentálně útočili a 24. ledna u Likuju zajali 289 Němců. 25. ledna síly arabského povstání
obsadily Al-Wajh. U irského pobřeží byla
minami potopena SS Laurentic. To byla loď společnosti White Star, mířící do Kanady s nákladem zlata
k nákupu válečného materiálu. Z 475 cestujících 354 zemřelo, mnoho z nich umrzlo v záchranných
člunech v teplotě okolo -13 stupňů.

Takový byl tento týden.
Wilson mluvil o plánech na mír, Nivelle plánoval ofenzivu, Řekové plánují partyzánský boj, Němci ignorují Spojené státy a sporadické akce
v Arábii, Africe a Atlantiku. Velikost americké armády
byla opravdu zanedbatelná v porovnání s mocnými
evropskými armádami.

USA měly velké moderní námořnictvo,
to je ale ve Francii téměř k ničemu. Měly však jednu věc,
kterou by Němci neměli ignorovat, ohromný moderní zbrojní průmysl, vybudovaný během dvou let za evropské
peníze pro zásobování válečného úsilí. A ohromnou populaci,
ze které mohou být miliony vojáků. To by ale trvalo dlouho
a Němci nehodlali ztrácet čas. Měli v plánu z neuvěřitelně
ošklivé války udělat ještě daleko ošklivější.

Pokud chcete vědět víc
o situaci v USA během prvních let války, zde je náš speciál o USA. Patr(e)onem týdne je
Philip Kunze von Bischhoffshausen. Podpořte nás na Patreonu,
ať můžeme pořad ještě vylepšit. Na viděnou příště.