Nové ofenzívy na západní frontě

Rusko ztrácelo na účet Německa
a Rakouska-Uherska rozlehlá území už pět měsíců
a opakovaně žádalo Francii s Británií, aby na západě zahájily ofenzívu
a ulevily tak německému tlaku. A tento týden Spojenci udeří! Jsem Indy Neidell,
vítejte u Velké války. Minulý týden získali Němci
od Ruska Vilnius, což byla velká ztráta, ale pětiměsíční německý postup
začínal zpomalovat a Rusové začali zabezpečovat své pozice.

V Rusku došlo k nepokojům,
v Británii byl schválen nový daňový zákon a Bulharsko mobilizovalo, i když říkalo,
že nemobilizuje proti Srbsku. Tohle následovalo: Na západní frontě byl
už nějakou dobu relativní klid, ale to se změní
a právě tím dnes začnu. Francie s Británii nemohly nadále
ignorovat nebezpečí ruského zhroucení, a že všechna východní vojska
budou převelena na západ, takže zahájily ambiciózní ofenzívy.

Francouzské cíle se za celý rok nezměnily
a byly jimi Vimyjský hřeben v Artois a železniční uzel v Mezieres v Champagne. Německá obrana na Vymijském hřebenu
byla však nebývale silná a útoky zahájené 25. září
ve 12:25 zaznamenaly jen malý úspěch. Dalšího dne ale Francouzi
dobyli Souchez a postoupili i na hřebenu, jehož vrchol dobyli 29. září,
ale francouzský velitel Joseph Joffre už začal ztrácet naději v celou operaci
a začal o ní přemýšlet jako o demonstraci, která měla povzbudit Brity dále na severu.

Francouzský útok v Champagne,
který se uskutečnil na frontě od Auberive po Messignes,
začal rovněž 25. září v 9:15 a účastnilo se jej 18 divizí. Francouzi se ve vlnách valili
přes zemi nikoho a přes německé zákopy a postoupili tři kilometry
na frontě dlouhé 20 kilometrů. Na několika místech obranu prolomili
a poslali útočné jednotky k další linii zákopů,
zatímco stále čistili ty první. Na některých místech byly prolomeny
všechny tři linie zákopů a vynořily se velké naděje na průlom,
ale Němci měli eso v rukávu.

Asi tři kilometry za německými liniemi
byl druhý systém zákopů vybudovaný na svazích
a to byla znatelná překážka. Francouzi útočili po několik dalších dnů,
ale nedostali do pozic dostatek děl, Němci byli schopni
přisunout dostatek posil a zahájit zničující protiútoky,
kdekoli se Francouzi probili skrz. Francouzské ztráty rostly tak rychle,
že Joffre 30. září ofenzívu pozastavil. Zanedlouho nařídí velitelům
opustit od myšlenky průlomu v Champagne a namísto toho s přicházejícím podzimem
bojovat opotřebovávací válku.

To byly francouzské útoky,
ale co ty britské? Britové zahájili bitvu o Loos
rovněž 25. září na frontě dlouhé 10 kilometrů
a rovněž poprvé použili jedovatý plyn, když vypustili 150 tun chloru
z 5 243 nádrží. Důsledkem plynového útoku
zemřelo 600 německých vojáků. V jednu chvíli Britové postoupili
skoro pět kilometrů a jeden prapor,
ale bohužel nevím který, při útoku přes zemi nikoho
dribloval s fotbalovým míčem.

Druhý den bitvy Britové prorazili
přes Loos k cestě do Lens-La-Bassee. A i když měli znatelnou početní výhodu,
byli zastaveni desítkami německých kulometů. Tady je tehdy pět měsíců stará citace
britského generála Douglasa Haiga: "Kulomet je přeceňovanou zbraní
a dva na prapor bohatě stačí." Jako vždy se strašlivě pletl a Němci
o tisícovkách postupujících Britů napsali: "Vojáci stáli a triumfálně stříleli
do masy vojáků postupujících přes zemi nikoho. Všude v palebném poli
byla nepřátelská pěchota a následky byly katastrofální –
vojáci padali doslova po stovkách."

Britské ztráty u Loose byly mnohem vyšší
než ve kterékoliv předchozí bitvě. Jatka pokračovala také na jihu,
kde postupovali k Bois Hugo. Robert Graves o několik let později
popsal příběhy z bitvy o Loos ve své knize Goodbye to All That. "Důstojník vedl své jednotky
kupředu dvacet metrů. poté jim nařídil zalehnout
a zahájit krycí palbu. Když pluk po jeho levé ruce rovněž zalehl,
zahvízdal, aby se muži zvedli a postoupili.

Vyskočil z kráteru a vydal rozkaz,
ale nikdo se nepohnul, tak zakřičel: "Vy zbabělci,
to mě v tom necháte samotného?" Seržant, který ležel na zemi
s vykloubeným ramenem, povzdech: "Žádní zbabělci, pane.
Oni by šli, ale všichni jsou mrtví." Německý kulomet je při zvedání zaměřil
a všechny je postřílel." Němci nazvali bitvu Leichenfeld der Loos –
pole mrtvol u Loos. Poté, co i pátý britský pokus
projít lesy u Bois Hugo ztroskotal, přestali Němci na Brity
z čirého soucitu úplně střílet, když viděli,
jak příšerně útočníky zmasakrovali.

Podle jednoho zdroje
přišlo 12 praporů o osm tisíc mužů z původních deseti tisíc
za pouhé čtyři hodiny. A 28. září generál Henry Rawlinson
napsal králi o ofenzívě: "Několik divizí asi
dorazilo k nepřátelským zákopům, protože vidím těla
zamotaná v ostnatých drátech." J. E. Edmonds,
oficiální britský historik, stanovil britské ztráty během hlavního útoku
mezi 25.

a 28. zářím na 48 367 mužů. Němci však nezažívali stejný úspěch
na východní frontě. 25. září byli zahnáni
od Daugavpilsu s těžkými ztrátami. 26. ustoupili jižně od Pinsku, 28. září zaútočili na Rusy
v Pinských bažinách, ale opět utrpěli těžké ztráty
a 30. září se německý postup zatavil podél celé linie. Britové se rovněž zastavili,
ale daleko na Středním východě. Situace se pro jednotky
generála Charlese Townshenda při postupu po řece Tigris komplikovala,
protože jeho zásobovací trasu roztaženou od Kutu do Basry
postihly vážné problémy.

Nebyl zde k dispozici dostatek člunů,
ale hlavní problém byl samotný Tigris. Byl rozlitý všude kolem a měl silné proudy,
takže se dal zdolat jen přes přímý kanál, i když byl 150 metrů široký,
a Townshendův požadavek na více mužů, munice
a dopravních prostředků byl zamítnut, ale pomalu po řece postupovala
6. indická divize, několik vojáků i ve člunech,
ale mnoho jich postupovalo pěšky přes nehostinnou zemi
pod rozžhaveným sluncem.

Shromáždili se v Sheikh Sa’ad,
obešli osmanské pozice na západním břehu a 28. září zaútočili na východní břeh. Townshend měl jako vždy perfektní plán.
Přesunul jednotky přes pontonové mosty pod rouškou tmy
a zkombinoval fixní a obkličovací taktiku, aby tuto tvrdou bitvu vyhrál. Nepřítel se spořádaně stáhl k Bagdádu,
ale britské lodě jej nemohly pronásledovat, protože to podmínky na Tigrisu
nedovolovaly.

Přesto Townshead vstoupil
29. září do Kutu. Bylo zde několik dalších problémů. Úmorná žízeň bránila mužům
vykonávat své povinnosti a v noci byla taková tma,
že nebylo možné najít zraněné, kteří byli okradeni, zmrzačeni
a zavražděni Araby, ale Britové ušli 600 kilometrů od moře
navzdory vší pravděpodobnosti a vrchní velení chtělo,
aby Townshend zamířil na Bagdád. A jsme na konci dalšího týdne.

Němci zastaveni na východě,
Britové dobývají Střední východ, ale jsou zastaveni nehostinnou zemí,
zatímco na západě odstartovaly nové ofenzívy. Skončím dnes citací, kterou jsem četl
v knize První světová válka od Martina Gilberta. Mladý důstojník Roland Leighton
napsal své snoubence: "Ať ten, kdo si myslí,
že válka jest velkolepá a skvělá věc kdo rád vzrušeně řeční o tom,
jak se v ní skví čest a chvála a udatnost a láska k vlasti... Ať upře zrak na krví nasáklou hromadu hadrů,
jež zakrývá polovinu lebky, holeň a něco,
co mohlo býti žebry, nebo na kostlivce, kterýžto opodál odpočívá v podřepu; je dokonalý, ale hlava mu chybí
a jeho otrhaný šat je kolem něj stále ovinut.

Jen ať si takový člověk uvědomí,
jak velkolepá a skvělá věc je ta, která veškeré mládí a radost
a život přeměnila na páchnoucí hromadu hniloby... Existuje někdo,
kdo zná a viděl, kdo může říci, že vítězství
stojí za smrt byť jen jediného z nich?" Takový byl začátek britské
podzimní ofenzívy.

Pokud chcete vědět,
co se stalo během té jarní ofenzívy, klikněte sem a podívejte se
na bitvu o Neuve-Chapelle. Patr(e)onkou týdne je April Joy Greibrok. Díky April jsme byli schopni
vylepšit mapu a animace. Jestli chcete našemu pořadu pomoci,
zvažte podporu na Patreonu. Pro malý náhled do zákulisí
koukněte na náš Instagram a nezapomeňte nás odebírat.
Uvidíme se za týden.