Osmanská katastrofa

Během uplynulých měsíců
jsme viděli fronty po celém světě, vítězství i katastrofy,
ale tento týden uvidíme s příchodem
Nového roku něco nového – vyhlazení celé armády. Jsem Indy Neidell,
vítejte u Velké války. Minulý týden boje
na většině západní fronty při oslavách spontánního
vánočního příměří utichly. Jinak se ale nic nezměnilo,
protože Francouzi zahájili velkou ofenzívu.

Na východní frontě byl poměrně klid
a mohli byste si říci, že možná až moc,
a měli byste pravdu, protože německá, ruská a rakouská
armáda se před novým rokem přeskupily a přes hory severovýchodního Turecka
a Kavkaz pochodovala osmanská armáda vstříc ruskému nepříteli. Následovalo toto. Nová ofenzíva francouzské armády
byla pojmenována Champagnská ofenzíva. Probíhala již druhým týdnem
a dříve než v novém roce neskončí.

Jinak ale byla válka ukázkou marnosti. Spojenci v malých shlucích
útočili na takticky nevýznamné body podél celé linie,
dobývali zákopy z německých rukou a poté Němci
o několik dní, nebo dokonce hodin později dobyli ty samé pozice zpět. Sem a tam, zas a znova
a tisíce mužů umíraly pro dočasný zisk pár desítek metrů. Francouzský generál Joseph Joffre
tuto ofenzívu ale skutečně potřeboval.

Němci totiž dobyli podstatnou část
francouzské průmyslové oblasti a byli jen 100 kilometrů od Paříže. Potřeboval útočit,
aby udržel morálku. Nemohl prostě přejít
na defenzivní přístup a čekat, co Němci předvedou. Po několik týdnů
tedy zákopy střídaly majitele. A zatímco začátek nového roku
na západní frontu změnu nepřinesl, chtěl bych se na chvíli
odklonit od umírání a podívat se na ekonomiku.

Přesněji na britskou blokádu
německého exportu. V minulosti když Britové válčili, řekněme proti Napoleonovi,
zcela odstřihli francouzský obchod od zbytku světa, správně? Francouzi tedy museli vybudovat vlastní továrny, které nevyráběly tak kvalitní produkty,
stály hodně peněz a přitížily francouzské ekonomice,
zatímco britský obchodní monopol generoval ohromné peníze,
kterými Britové platili Rusy a Rakušany za vybojování většiny bitev.


To byl rok 1814. Británie si myslela,
že stejný přístup zabere i v letech 1914 a 1915. Že přerušením německého exportu zastaví Německo. To se ale šeredně mýlila. Když se export zastavil,
Hamburk nezasáhly očekávané protesty a namísto toho se obří německý průmysl
velice dobře adaptoval na válečné období bez ztráty na kvalitě,
a ve skutečnosti se německé ekonomice, navzdory blokádě dařilo lépe, než jiným válčícím zemím v roce 1915.

Blokáda poskytla Němcům i jeden bonus. Využili ji jako výmluvu
pro nedostatek jídla a jiných komodit, takže Britové byli nenáviděni za něco,
za co ani nemohli. A ani nezastavili německý import,
protože k tomu byly využívány neutrální přístavy
například v Nizozemsku a mezinárodní zákony
zamezení importu zakazovaly, avšak blokáda exportu pokračovala.

A nebyla to jediná blokáda. Všechny moře kolem Evropy
byly kontrolovány jednou nebo druhou stranou. Podívejte se třeba na ruský obchod. Bílé moře na severu bylo zamrzlé
a Černé moře na jihu kontrolované Osmany. A tento týden se Rusové
s Osmany konečně znovu střetnou. Minulý týden jsme viděli
osmanskou armádu o síle skoro 150 000 mužů, skvěle vyzbrojenou,
ale mizerně vybavenou, trpět vyčerpáním a podchlazením, když pochodovala skrze vysokohorské
průsmyky severovýchodního Turecka směrem k Sarıkamışi
s cílem porazit Rusy na Kavkaze.

Tuto tureckou ofenzívu
naplánoval Enver Paša, turecký ministr války,
který prakticky sám přivedl do války celou Osmanskou říši
ve snaze vytvořit Turecku novou národní identitu. Paša se rozhodl pro tuto
ofenzívu z několika důvodů. Samozřejmě byla důležitá
vzdálenost od východní fronty. Pro Rusy by nebylo jednoduché
poslat posily na Kavkaz až z Polska, kam již byla odvolána
značná část kavkazské armády, ale byla tu ještě jedna věc.

Paša věřil v citové dojetí nejen Turků. Poddanost Rusku
byla na Kavkaze často brutálně vynucována již přes 100 let. Paša věřil, že jakmile zaútočí,
tak se k němu tamní lidé připojí, ale problémem bylo, že v roce 1915
usilovali i oni o své vlastní státy. Za posledních 40 let
bylo od osmanské vlády osvobozeno několik zemí – Srbsko, Albánie, Rumunsko a tak dále
a Arabové a Kurdové si toho byli vědomi a rovněž toužili po vlastním státu
a Kurdové z osmanské armády někdy dezertovali a přidali se k Rusům,
protože byli Osmany brutálně utlačováni.

Realita byla jiná, než si Paša myslel. Zvolené místo pro útok
bylo geograficky nevhodné, ale to Paša ignoroval. Zaútočil v zimě,
kdy jsou teploty obecně pod -20 °C, ale v době ofenzívy byly ještě nižší.

Byla tam jediná železnice
a cesty byly zapadané sněhem, takže zásobování se zmítalo v chaosu
a rovněž přišel o většinu dělostřelectva. Celé věci nepomohla
ani Pašova domněnka, že Rusové ustupují do Karsu.
Neustupovali. Turci vytrvali a k bitvě s Rusy
o Sarıkamış došlo 29. prosince. Dva armádní sbory
o síle 10 000 mužů zaútočily, ale do města nepostoupily
a ztratily polovinu vojáků. Po zbytek týdne budou Turci
pokračovat v bezvýsledných útocích, a to i když Rusům dorazily posily
a Rusové začali s protiútoky.

Turecké jednotky se na cestě
do bitvy doslova vypařily, protože jich většina umrzla. Posily nebyly schopné přijít a podle jednoho hlášení
přišla jedna divize ve sněhové bouři o 40 % vojáků. Sám Paša obdržel informaci,
že se Rusové snaží armádu obklíčit, ale přesto s útoky pokračoval. 2.

ledna polní velitelé ohlásili,
že nemají dostatek sil pro další útoky. Paša trval na tom,
že útoky musí pokračovat, ale Rusové již Turky skoro obklíčili
a smyčku utahovali. Celé armádní sbory se vzdaly
a 4. ledna byli Turci na ústupu do Erzurum, s Rusy v patách. Ústup a protiútoky
budou pokračovat dva týdny, ale já trochu předběhnu
a hodím na vás několik čísel. Podle Johna Keegena
přežilo do poloviny ledna jen 18 000 z 95 000 Turků,
kteří skutečně bojovali, ale mohlo to dopadnout hůř.

Pašova ofenzíva
byla naprostou katastrofou, jeho armáda naprosto,
ale naprosto zničena a selhání naprosto zřetelné. Více než polovina mužů
nebyla zabita nepřáteli, ale umrzla dávno před tím,
než se vůbec do bitvy dostala. Jaká to obrovská ztráta. A takto začal rok 1915.

Neustávající útoky
a protiútoky na západní frontě. Rusové se na východě
připravují na útok v Karpatech a celá armáda byla zničena –
zbytečně ztracená, mizerně vybavená, vyčerpaná a daleko od domova
umrzla k smrti ve sněhu východního Turecka a Kavkazu. Paša již armádu osobně nikdy nevedl,
ale svoji pozici si udržel. Už dříve jsme mluvili o Enveru Pašovi
a jeho snech o moderním Turecku, ale zatím jsme nebyli svědky
jeho závratné neschopnosti nebo ochoty obětovat
tolik lidí pro dosažení svých cílů.

Už ta vychytralost,
s jakou přivedl svoji zemi do války, měla ukázat,
že tento muž je schopný všeho, ale až teď, s příchodem nového roku,
to skutečně vidíme. Nebude to lepší
a já tuto epizodu zakončím statistikou. Z velké části díky Enveru Pašovi
zemře během první světové války celá čtvrtina turecké populace. Jestli chcete o Enveru Pašovi
a o tom, jak přivedl zemi do války, vědět více,
klikněte na odkaz v popisku videa.

Nezapomeňte video ohodnotit. Uvidíme se za týden.