Včera to byl přesně rok, co jsem tu tento pořad začal překládat. Chtěl bych jen říct, že jsem rád, že se tu seriál chytil a našel si základnu oddaných fanoušků a doufám, že něco podobného napíšu i další rok a že zde tuhle sérii dokončíme celou. Protože Indy na konci každého dílu zmiňuje Patreon, řekl bych k tomu pár slov. YouTube u určitých kanálů schvaluje přidání reklam do videí manuálně, a tak se na YouTube prvních pár hodin u nově nahraných dílů Velké války nezobrazují žádné reklamy, a před několika týdny oznámili tvůrci Velké války na svém facebookovém profilu skutečnost, že přidání reklam do videa trvalo i několik dní – tedy desítky tisíc zhlédnutí nevygenerovaly žádný zisk, a tak je jejich primárním zdrojem příjmů skutečně Patreon. Koukněte na jejich stránku, a jestli máte pořad rádi, určitě jej podpořte. Rovněž pokud vás někoho zajímá, co bude s pořadem po skončení první světové války, a ptáte se, jestli náhodou nechtějí týden po týdnu zpracovat i druhou světovou válku, tak odpověď je bohužel ne. Je to pár měsíců, co Indy řekl, že se na tak podrobný výzkum necítí a druhá světová válka týden po týdnu pravděpodobně padá. Nicméně tým Velké války zvažuje všechny možnosti, a tak nás třeba za rok (jsme tu ve skluzu) čeká nějaký jiný parádně zpracovaný konflikt.
Na závěr už tedy jen znovu poděkuji za přízeň pořadu a řeknu, že v dnešním díle se na Gallipoli vylodí další vojáci, Němci ovládnou oblohu s novými stíhacími letouny a Rusové ustoupí ještě dál do svého území.
Pokud máte rádi Velkou válku i další pořady, které pro vás překládáme na VideaČesky, můžete pro nás hlasovat v anketě Křišťálová lupa v kategorii Zájmové weby. Díky za vaši přízeň.
Rusko ztrácelo území
déle jak tři měsíce v kuse a před šesti týdny ztratilo dokonce Lvov,
hlavní město Haliče, ale tento týden se to ještě zhorší,
protože Němci dobijí Varšavu. Jsem Indy Neidell,
vítejte u Velké války. Minulý týden oslavila válka první narozeniny
v dosud nevídaném stylu, když Němci na západní frontě u Hooge
poprvé úspěšně použili plamenomety, ve východní Malé Asii
pokračovala genocida Arménů a na moři bylo torpédováno
čím dál více civilních lodí.
Na východní frontě Rusové
na konci týdne ustoupili podél celé fronty, rovněž evakuovali Varšavu a Rigu
před postupující německou armádou a doma v Petrohradu panovaly vážné obavy,
co se stane s armádou, když přibývalo dezercí,
vzdávání se a revolucionářské propagandy. Itálie byla na postupu
a dále na jihu Jižní Afrika anektovala bývalou německou kolonii Jihozápadní Afriku. Nejdříve se dnes podíváme na Rusko
a hlavně na události v polském výběžku, kde Němci a Rakušané po několik týdnů
utahovali smyčku.
Ruská pevnost Ivangorod,
obléhána během týdne ze všech stran, nemohla již dále vzdorovat
a byla opuštěna. Rakouské jednotky do ní
triumfálně vstoupily 4. srpna. Ruský ústup z Varšavy,
která teď byla skoro obklíčena, začal v noci 3. srpna,
i když už z města byly odvezeny věci jako kostelní zvony kvůli kovu
a potřebné stroje. Němci dorazili 5. srpna v 6 hodin ráno
a bavorský princ Leopold oficiálně převzal kontrolu nad městem.
Byla to významná cena. Rusové ztratili kontrolu nad městem
poprvé za sto let a Němci přesunuli
svůj dlouhodobý zájem k Finsku, které patřilo Rusko od roku 1808,
kdy ho dobylo od Švédska. Pád Varšavy byl pro Rusko tvrdou ránou a válka byla tento týden v pohybu
na celé východní frontě, a dále na jihu na Gallipoli
se muži rovněž snažili dostat frontu do pohybu a prolomit pat. Tento týden se britské jednotky
znovu pokusí o průlom a zaútočí v zálivu Suvla.
Cílem bylo spojit se s jednotkami ANZAC –
Australany a Novozélanďany – dále na jihu a konečně vyhnat Turky
z vyvýšeniny Chunuk Bair, a dokonce ještě většího kopce
Koja Chemen Tepe. Byly plánovány dva diverzní útoky,
které měly Turky od kopců odlákat. K prvnímu došlo
nad anzacskou zátokou na Lone Pine a Australané se v krvavé řeži
zvládli tureckými liniemi probít. Když obsadili nově dobyté zákopy,
museli z nich vynést tisíc tureckých těl a celkem byly turecké ztráty
ještě o čtyři tisíce větší.
Australané přišli jen o 1 700 vojáků. Ke druhému útoku došlo na Cape Helles
a znovu byla cílem vesnice Krithia a kopec Achi Baba. Útok nebyl tak úspěšný jako ten první,
ale oba splnily svoji diverzní povinnost a Australané, Novozélanďané, Indové
a Britové se úspěšně vylodili v suvelském zálivu, překonali obránce, přešli pláž,
zamířili ke kopcům... a zůstali stát. Víte, vojáci byli z východní fronty
zvyklí na dobytí 45 nebo 90 metrů, a teď ušli půl míle bez odporu
a nevěděli co mají dělat – zaváhali a zastavili se.
Tu noc dále na jihu zamířilo 16 000 Australanů
z anzacské zátoky dobýt Koja Chemen Tepe. Na Koja Chemen Tepe
byl plukovník Hans Kannengiesser, ale byl tam teprve chvíli. Nejdříve s tureckou divizí vyrazil
do Lone Pine, ale protože přišel až po boji,
zamířil zpět na kopec. Za úsvitu uviděl necelých 300 metrů pod sebou
zástup 16 000 postupujících Australanů, ale Kannengiesser měl jen 20 mužů,
takže jim nařídil zalehnout a zahájit palbu. Australané si mysleli,
že čelí mnohem početnější síle, takže zalehli a začali se krýt
a než si onen klam uvědomili, dorazil generál Liman von Sanders
s dvěma osmanskými pluky, a Turci tak kopec udrželi.
Dále na jihu dorazil novozélandský prapor
k vrcholu Chunuk Bair bez jakéhokoliv odporu. Na vrcholu našli jeden kulomet
a pár spících Turků. Ale turecké jednotky na stranách Chunuk Bair –
na Kopci Q a Battleship Hill – začali na Novozélanďany střílet,
a zabránili tak přísunu posil. A tak se tam věci měly na konci týdne.
Jedna malá poznámka: 1. srpna byl v Konstantinopoli
vyhozen do vzduchu ponorkou Galatský most. Britská technologie se dozajista zlepšovala,
ale když se podíváte na Evropu, tak tam vedly německé inovace. Jejich ponorek se obávaly všechny lodě. Jejich jedovatý plyn byl noční můrou
na západní frontě a dělostřelectvo na východní, a začali právě efektivně používat plamenomety,
což přidalo další hrůznou zbraň do jejich arzenálu. A teď na začátku srpna 1915
si s Fokker Scourge podmanili oblohu.
Fokker Eindecker byly jednomístné
stíhací letouny vyvinuté Nizozemcem Anthonym Fokkerem. Nebyly jen prvním stíhacím letounem,
které Německo postavilo, ale vůbec prvním letadlem
se synchronizačním vybavením, které umožňovalo pilotovi střílet skrze vrtuli, takže mohl zamířit kulometem
pozicí svého letadla. Tohle byl velký pokrok. Fokker předvedl letadlo už 23. května
a teď s příchodem léta a letadly v rukou Oswalda Boelckeho
a Maxe Immelmanna mělo Německo nezpochybnitelnou vzdušnou výhodu.
Spojenečtí piloti dokonce začali svým strojům
přezdívat "krmivo pro Fokkery." Fokker Scourage opravdu značil
úsvit věku létajících es, a tak spolu s taktickou výhodou
měli Němci i jednu psychologickou. Do konce července měli Němci
akceschopných jen 15 Eindeckerů, ale toto číslo velice rychle rostlo. Německým problémem omezujícím produkci
však byl nedostatek nerostných zdrojů. Import ze zámoří byl samozřejmě
znemožněn blokádou, ale na začátku války, 9.
srpna 1914,
židovský podnikatel Walter Rathenau přesvědčil Ericha von Falkenhayna,
teď náčelníka generálního štábu německé armády, ale dříve ministra války,
k založení agentury nerostných surovin. Jejím prvním úkolem bylo
shromáždit nerostné suroviny nejen v Německu, ale i na okupovaných územích,
zvláště v Belgii, aby poté mohly být
centrálně přerozdělovány společnostem, které je dokáží zužitkovat nejlépe. Takže každá komodita měla vlastní společnost
a představenstvo té společnosti tvořili především zástupci firem
používající onu komoditu, takže ať už společnost
byla nebo nebyla úspěšná, volný trh byl předán do rukou vlády,
ale se zaručenými zisky.
Jde o to, že dramatický rozmach
a soustředění se na co nejrychlejší výrobu mělo vážné důsledky v podobě snížení standardů. Německo například v roce 1915
ztratilo 2 300 polních děl a 900 houfnic kvůli předčasným explozím.
A to je stejně mnoho, kolik jich zničil nepřítel, takže kvantita převážila nad kvalitou.
Jen mě napadlo, že to zmíním,
když už jsem mluvil o německé technologii. A jsme na konci dalšího týdne,
kde se Britům překvapivě zadařilo na Gallipoli, na většinou klidné západní frontě
se Němci zmocnili nebes a východní fronta se otřásla,
když německo-rakouské jednotky dobyly Ivangorod a Varšavu. Ale co to pro Rusko znamenalo? Znamenalo to hodně,
ale Varšava byla blízko nepřátelskému území ihned od počátku války,
takže s jejím pádem se teoreticky počítalo, ale chystalo se ještě něco, a jestli to vyjde,
budou důsledky pro Petrohrad mnohem větší.
Německá ofenzíva v Pobaltí
byla opravdu děsivá, protože ohrožovala Kovno,
kterému se říká u Kaunas, který byl v ruské Litvě
a pro ruského vlastence mělo větší cenu než Polsko, ale ještě k tomu bylo
nejsilnější a největší ruskou pevností a skrývalo obrovské množství zbraní,
munice a všemožných zásob. Některé z předsunutých pevností
padly do německých rukou v červenci a do konce tohoto týdne
začalo obléhání.
Každý týden se situace pro Rusy
jen zhoršuje, bojují a umírají jich stovky tisíc,
zatímco ztrácí vlastní území. Taková byla moderní válka. Dnes jsme mluvili o německých zbraních,
které se v tomto bodě války zdály nezastavitelné. Často užívaný byl na západní frontě hlavně plyn. Byl vyvinut na základě výzkumu Fritze Habera. Hrál důležitou roli při vývoji bojového plynu,
ale rovněž po válce dostal Nobelovu cenu. Podívejte se, co se vlastně stalo,
v naší speciálně epizodě právě zde.
Patr(e)onem týdne je Bernie Stern.
Díky, Bernie. Jestli nás chcete podpořit
a získat na oplátku super vychytávky, koukněte na náš Patreon. Pro hlubší diskuzi navštivte náš subreddit
a nezapomeňte nás odebírat. Uvidíme se za týden.
Dr. Ink
