Plameny na oblozeVelká válka
96
Britové sestřelili nad Londýnem německou vzducholoď, Rumunsko ztrácí území, Rusové postupují a Italové připravují další útok.
Přepis titulků
Tento týden byly nad Británií plameny, ale namísto strachu přinesly povzbuzení, neboť plameny pocházely ze sestřeleného německého zepelínu. Byla to první oběť zápalných střel. Jsem Indy Neidell, vítejte u Velké války. Minulý týden podnikli Němci úspěšný protiútok na Sommě, Rumunsko se připojilo do války a okupovalo východní Sedmihradsko, Britové obsadili Morogoro v Německé východní Africe a německý náčelník štábu Erich von Falkenhayn byl odvolán a nahrazen Paulem von Hindenburgem, který měl pro vzpruhu německé armády ambiciózní plány.
Tento týden Hindenburg a jeho pravá ruka Erich Ludendorff poprvé navštívili západní frontu a byli zděšeni pohledem na Verdun, o který se bojovalo od února. Hindenburg řekl: "Tamní boje naše vojáky zcela vyčerpaly. Bojiště bylo peklem a tak jej vnímali i vojáci."
Ludendorff řekl: "Verdun je peklo. Verdun je noční můrou pro štáb i účastnící se vojáky. Naše ztráty jsou příliš vysoké." Nařídili pozastavit veškeré německé útoky. Německé ztráty u Verdunu prozatím čítaly 281 333 mužů. Francouzské 315 000 mužů. Francouzský generál Philippe Pétain nařídil francouzské 2.
armádě šetřit síly pro silný protiúder. Od tohoto týdne, jak se Francouzi připravovali, se na verdunské bojiště snesl nejistý a podezřelý klid. Ale byla zde jedna zářná výjimka. 4. září vypukl v tavanneském železničním tunelu, který byl využíván jako kasárna a skladiště, požár ve skladu raket. Během sekund vzplály a explodovaly granáty, což zapálilo benzín napájející generátor, což odpálilo ještě více granátů.
Celý tunel se začal hroutit a vojáci se v panice prodírali skrze části těl ven, kde byli zasaženi německou palbou. Požár v tunelu hořel tři dny, a když se do něj vojáci vrátili, nalezli přes 500 mrtvých, ohořelých a roztrhaných těl. A počet mrtvých narůstal i na severozápadě na Sommě, kde tamní ofenzíva vstoupila do třetího měsíce.
3. září se udál rozsáhlý kombinovaný útok. Francouzi zaútočili ze severu i jihu řeky Sommy, britská 4. armáda zaútočila 5 divizemi na linii od Guillemontu k Vysokému lesu a 4. rezervní divize zaútočily od Pozieres k Ancrenskému údolí. Dělostřelecká příprava byla těžká, ale ne tak jako před úspěšným útokem 14. července. A předběžný útok proti Falfemontově farmě jen upozornil Němce na blížící se ofenzívu. Předběžný útok skončil katastrofálně.
Bombardování a plíživá baráž selhaly. Francouzi to spatřili a odmítli zaútočit, ale Britové zaútočili i přesto. Z deníku 2. pluku King's Own Scottish Borderers: "Nemyslím si, že vojáci jiného pluku by stejně jako my vyrazili vstříc jisté smrti, neboť jsme viděli selhat předběžné ostřelování i plíživou baráž. Nádherné bylo, že když vyrazili, věděli, jak to skončí, a přesto nezaváhali." Hlavní útok nalevo od Falfemontovy farmy ale proběhl dobře. Vojáci 5.
divize postoupili skoro tři kilometry, a dokonce obešli Guillemont, kde ostřelování obránce rozhodilo. Němečtí kulometníci byli přišpendleni souběžným útokem 20. divize ze severu. Dvě divize se setkaly a 20. divize dobyla Guillemont. Němci byli rozhozeni a následně padla Falfemontská farma i Leuzský les a pravý úhel kolem Delvillského lesa, který Spojence znepokojoval, zmizel. To vylepšilo britské taktické postavení, avšak útoky na Ginchy a Vysoký les selhaly. Britové od 1.
července postoupili o pět kilometrů a Francouzi o více než šest. A mnoho armád v pohybu bylo rovněž na východní frontě. 3. září podnikly Centrální mocnosti první krok proti Rumunsku. Zaútočily z jihu a bulharská letadla bombardovala Bukurešť. Invazní jednotky generála Augusta von Mackensena tvořili především Bulhaři a Turci, kteří oblehli Tutracaii se čtyřicetitisícovou osádkou, tedy třikrát početnější než Mackensenovy jednotky.
Po jednom dni bojů se pevnost vzdala. O dva dny později se další pevnost, Silistria, vzdala bez boje. Tento týden se útočníkům vzdalo více než 40 000 vojáků a 3 generálové. Dále na severu ruská letní ofenzíva proti Rakousku-Uhersku, které zdánlivě došla šťáva, zdá se opět ožila. Na frontě Zlota Lypa zajali Rusové během čtyř dnů 19 000 vojáků a 7. září dobyli a vypálili Halič na řece Dněstr. A další požár, který ale místní ocenili, byl tento týden vidět nad Británií.
2. září vyrazilo 16 německých vzducholodí na zatím největší nálet. Deset z nich do půlnoci úspěšně dorazilo nad Londýn. Jedna, prodírající si cestu protileteckou palbou, byla sestřelena poručíkem Williamem Leefem Robinsonem nad Hertfordshire novými zápalnými střelami. Historik zepelínů R. L. Rimell napsal: "Na tento okamžik čekalo už dlouho mnoho Londýňanů a skutečně si jej užili.
Vypukl totální blázinec a lidé se vyhrnuli do ulic. Zpěv, tleskání a jásot se ozývaly po celém městě, děti a ženy tancovali na ulicích. Mnozí si tento okamžik budou pamatovat i za 60 let." Robinson za svůj čin obdržel Viktoriin kříž a byl to jediný Viktoriin kříž udělen za něco, co se stalo na britské půdě nebo nad ní. Dva dny po incidentu nastoupilo 10 000 lidí do vlaku na King's Cross, aby viděli vrak a odnesli si suvenýr.
Nebyla to však jen britská morálka, která vylétla vzhůru. I Italové se cítili na koni. Před několika týdny skončila na italské frontě 6. bitva na řece Soči, a i když Italové utrpěli těžké ztráty, dobyli také velkou kořist – město Gorizia. Pro rakousko-uherské vedení to byl šok. Cesta na Vídeň teď byla otevřena. Ale i během 6. bitvy zpevňovali ženisté rakouského generála Svetozara Borojevice von Bojny svoji druhou a třetí obrannou linii.
Využili práci půl milionu mužů, ano, slyšeli jste správně, včetně dvou set tisíc ruských zajatců, k prohloubení zákopů, vybudování kulometných hnízd a položení bezpočtu ostnatého drátu. Většina toho se udála na Corse, kde Borojevic očekával další útok, ale v zásadě opevnili celou sočskou frontu. Zamysleme se na chvíli nad ženijním sborem rakouské 5. armády, kteří byli hrdiny tamní obrany – vrtali, kopali a ostřelovali tvrdou skálu a používali beton a ocel ke stavbě skoro nezničitelných skladů zásob a munice.
Italský náčelník štábu Luigi Cadorna skutečně plánoval průlom na Corse, ale chtěl rovněž dobýt horu Rombon a planinu Bovec. Neměl žádný problém s posilami, italská válečná mašinérie nyní poskytovala skoro nevyčerpatelnou zásobu mužů a severoitalský průmysl chrlil zatím nejvíce vojenského materiálu. Nyní, jen pár týdnů po 6. bitvě, byl Cadorna připraven začít 7.
bitvu na řece Soči. Ale celý týden silně pršelo, tak silně, že se Soča vylila a zaplavila zákopy. Do 7. září se počasí umoudřilo, a jak se týden blížil ke konci, Cadorna nařídil dělostřelectvu připravit se na úvodní baráž. A ještě pár poznámek na konec týdne. 4. září západně od jezera Van zaútočily britské obrněné vozy na kurdské bojovníky. 6.
září začaly na Novém Zélandu odvody. Rovněž tento týden 3. září dobylo britské námořnictvo Dar-es-Salaam. Přesto Britové, Belgičané a Jihoafričané postupovali pomalu, a i když Němci ztratili dvě třetiny území, stále pokračovali v pozoruhodných operacích. A jsme na konci týdne. Spojenci úspěšní na Sommě, Rumunsko dostává první lekci války a vůbec se mu nelíbí, Italové plánují, u Verdunu hoří a další požár na britské obloze. Lidé se nás často ptali, proč nebyly zepelíny sestřelovány častěji, když to byly jen vodíkové pytle, ale plyn byl rozdělen do mnoha úseků a zasažení několika z nich by vzducholoď k zemi neposlalo.
Rovněž první polovinu války létaly výš, než dosáhla letadla nebo protiletecká děla. Ale toto byla velká změna. Zápalné kulky – fosforové – vzňaly plyn a proměnily zepelín v hořící kouli pomalu se řítící k zemi. Posádky si mohla vybrat – uhořet, nebo zemřít při pádu. Řeknu to znovu: Byla to další tvrdá reality moderní války.
Jestli chcete vědět více o těchto majestátních a smrtících obrech války, podívejte se na epizodu o zepelínech přímo zde. Patr(e)onem týdne je Jan Sten Adamek. Díky za podporu na Patreonu, díky které pořad vylepšujeme. Jestli nás chcete finančně podpořit a zároveň se něco přiučit, podívejte se také na náš Amazon obchod. I když budete muset přečíst několik knih. Nezapomeňte nás odebírat.
Uvidíme se za týden.
Tento týden Hindenburg a jeho pravá ruka Erich Ludendorff poprvé navštívili západní frontu a byli zděšeni pohledem na Verdun, o který se bojovalo od února. Hindenburg řekl: "Tamní boje naše vojáky zcela vyčerpaly. Bojiště bylo peklem a tak jej vnímali i vojáci."
Ludendorff řekl: "Verdun je peklo. Verdun je noční můrou pro štáb i účastnící se vojáky. Naše ztráty jsou příliš vysoké." Nařídili pozastavit veškeré německé útoky. Německé ztráty u Verdunu prozatím čítaly 281 333 mužů. Francouzské 315 000 mužů. Francouzský generál Philippe Pétain nařídil francouzské 2.
armádě šetřit síly pro silný protiúder. Od tohoto týdne, jak se Francouzi připravovali, se na verdunské bojiště snesl nejistý a podezřelý klid. Ale byla zde jedna zářná výjimka. 4. září vypukl v tavanneském železničním tunelu, který byl využíván jako kasárna a skladiště, požár ve skladu raket. Během sekund vzplály a explodovaly granáty, což zapálilo benzín napájející generátor, což odpálilo ještě více granátů.
Celý tunel se začal hroutit a vojáci se v panice prodírali skrze části těl ven, kde byli zasaženi německou palbou. Požár v tunelu hořel tři dny, a když se do něj vojáci vrátili, nalezli přes 500 mrtvých, ohořelých a roztrhaných těl. A počet mrtvých narůstal i na severozápadě na Sommě, kde tamní ofenzíva vstoupila do třetího měsíce.
3. září se udál rozsáhlý kombinovaný útok. Francouzi zaútočili ze severu i jihu řeky Sommy, britská 4. armáda zaútočila 5 divizemi na linii od Guillemontu k Vysokému lesu a 4. rezervní divize zaútočily od Pozieres k Ancrenskému údolí. Dělostřelecká příprava byla těžká, ale ne tak jako před úspěšným útokem 14. července. A předběžný útok proti Falfemontově farmě jen upozornil Němce na blížící se ofenzívu. Předběžný útok skončil katastrofálně.
Bombardování a plíživá baráž selhaly. Francouzi to spatřili a odmítli zaútočit, ale Britové zaútočili i přesto. Z deníku 2. pluku King's Own Scottish Borderers: "Nemyslím si, že vojáci jiného pluku by stejně jako my vyrazili vstříc jisté smrti, neboť jsme viděli selhat předběžné ostřelování i plíživou baráž. Nádherné bylo, že když vyrazili, věděli, jak to skončí, a přesto nezaváhali." Hlavní útok nalevo od Falfemontovy farmy ale proběhl dobře. Vojáci 5.
divize postoupili skoro tři kilometry, a dokonce obešli Guillemont, kde ostřelování obránce rozhodilo. Němečtí kulometníci byli přišpendleni souběžným útokem 20. divize ze severu. Dvě divize se setkaly a 20. divize dobyla Guillemont. Němci byli rozhozeni a následně padla Falfemontská farma i Leuzský les a pravý úhel kolem Delvillského lesa, který Spojence znepokojoval, zmizel. To vylepšilo britské taktické postavení, avšak útoky na Ginchy a Vysoký les selhaly. Britové od 1.
července postoupili o pět kilometrů a Francouzi o více než šest. A mnoho armád v pohybu bylo rovněž na východní frontě. 3. září podnikly Centrální mocnosti první krok proti Rumunsku. Zaútočily z jihu a bulharská letadla bombardovala Bukurešť. Invazní jednotky generála Augusta von Mackensena tvořili především Bulhaři a Turci, kteří oblehli Tutracaii se čtyřicetitisícovou osádkou, tedy třikrát početnější než Mackensenovy jednotky.
Po jednom dni bojů se pevnost vzdala. O dva dny později se další pevnost, Silistria, vzdala bez boje. Tento týden se útočníkům vzdalo více než 40 000 vojáků a 3 generálové. Dále na severu ruská letní ofenzíva proti Rakousku-Uhersku, které zdánlivě došla šťáva, zdá se opět ožila. Na frontě Zlota Lypa zajali Rusové během čtyř dnů 19 000 vojáků a 7. září dobyli a vypálili Halič na řece Dněstr. A další požár, který ale místní ocenili, byl tento týden vidět nad Británií.
2. září vyrazilo 16 německých vzducholodí na zatím největší nálet. Deset z nich do půlnoci úspěšně dorazilo nad Londýn. Jedna, prodírající si cestu protileteckou palbou, byla sestřelena poručíkem Williamem Leefem Robinsonem nad Hertfordshire novými zápalnými střelami. Historik zepelínů R. L. Rimell napsal: "Na tento okamžik čekalo už dlouho mnoho Londýňanů a skutečně si jej užili.
Vypukl totální blázinec a lidé se vyhrnuli do ulic. Zpěv, tleskání a jásot se ozývaly po celém městě, děti a ženy tancovali na ulicích. Mnozí si tento okamžik budou pamatovat i za 60 let." Robinson za svůj čin obdržel Viktoriin kříž a byl to jediný Viktoriin kříž udělen za něco, co se stalo na britské půdě nebo nad ní. Dva dny po incidentu nastoupilo 10 000 lidí do vlaku na King's Cross, aby viděli vrak a odnesli si suvenýr.
Nebyla to však jen britská morálka, která vylétla vzhůru. I Italové se cítili na koni. Před několika týdny skončila na italské frontě 6. bitva na řece Soči, a i když Italové utrpěli těžké ztráty, dobyli také velkou kořist – město Gorizia. Pro rakousko-uherské vedení to byl šok. Cesta na Vídeň teď byla otevřena. Ale i během 6. bitvy zpevňovali ženisté rakouského generála Svetozara Borojevice von Bojny svoji druhou a třetí obrannou linii.
Využili práci půl milionu mužů, ano, slyšeli jste správně, včetně dvou set tisíc ruských zajatců, k prohloubení zákopů, vybudování kulometných hnízd a položení bezpočtu ostnatého drátu. Většina toho se udála na Corse, kde Borojevic očekával další útok, ale v zásadě opevnili celou sočskou frontu. Zamysleme se na chvíli nad ženijním sborem rakouské 5. armády, kteří byli hrdiny tamní obrany – vrtali, kopali a ostřelovali tvrdou skálu a používali beton a ocel ke stavbě skoro nezničitelných skladů zásob a munice.
Italský náčelník štábu Luigi Cadorna skutečně plánoval průlom na Corse, ale chtěl rovněž dobýt horu Rombon a planinu Bovec. Neměl žádný problém s posilami, italská válečná mašinérie nyní poskytovala skoro nevyčerpatelnou zásobu mužů a severoitalský průmysl chrlil zatím nejvíce vojenského materiálu. Nyní, jen pár týdnů po 6. bitvě, byl Cadorna připraven začít 7.
bitvu na řece Soči. Ale celý týden silně pršelo, tak silně, že se Soča vylila a zaplavila zákopy. Do 7. září se počasí umoudřilo, a jak se týden blížil ke konci, Cadorna nařídil dělostřelectvu připravit se na úvodní baráž. A ještě pár poznámek na konec týdne. 4. září západně od jezera Van zaútočily britské obrněné vozy na kurdské bojovníky. 6.
září začaly na Novém Zélandu odvody. Rovněž tento týden 3. září dobylo britské námořnictvo Dar-es-Salaam. Přesto Britové, Belgičané a Jihoafričané postupovali pomalu, a i když Němci ztratili dvě třetiny území, stále pokračovali v pozoruhodných operacích. A jsme na konci týdne. Spojenci úspěšní na Sommě, Rumunsko dostává první lekci války a vůbec se mu nelíbí, Italové plánují, u Verdunu hoří a další požár na britské obloze. Lidé se nás často ptali, proč nebyly zepelíny sestřelovány častěji, když to byly jen vodíkové pytle, ale plyn byl rozdělen do mnoha úseků a zasažení několika z nich by vzducholoď k zemi neposlalo.
Rovněž první polovinu války létaly výš, než dosáhla letadla nebo protiletecká děla. Ale toto byla velká změna. Zápalné kulky – fosforové – vzňaly plyn a proměnily zepelín v hořící kouli pomalu se řítící k zemi. Posádky si mohla vybrat – uhořet, nebo zemřít při pádu. Řeknu to znovu: Byla to další tvrdá reality moderní války.
Jestli chcete vědět více o těchto majestátních a smrtících obrech války, podívejte se na epizodu o zepelínech přímo zde. Patr(e)onem týdne je Jan Sten Adamek. Díky za podporu na Patreonu, díky které pořad vylepšujeme. Jestli nás chcete finančně podpořit a zároveň se něco přiučit, podívejte se také na náš Amazon obchod. I když budete muset přečíst několik knih. Nezapomeňte nás odebírat.
Uvidíme se za týden.
Komentáře (0)