Plyn – Nová hrůza moderní války

Stalo se to téměř monotónní záležitostí. Smrt. V zákopech západu.
Na východě v horách. V Africe a na blízkém východě.
V blátě, písku nebo sněhu. Nic než smrt, ale není to jednotvárné,
protože to bude ještě horší. Tento týden uvidíme počátek
dvou nejobávanějších a nejvíce smrtících vojenských programů
v historii válek. Jsem Indy Neidell,
vítejte u Velké války. Minulý týden zahájila armáda
Františka Josefa ofenzívu proti Rusům, kteří ale postupovali
na Kavkaze proti Turkům.

Britské námořnictvo vyhrálo bitvu
proti Německu v Severním moři, zatímco Francouzi zastavili Němce
snažící se překročit řeku Aisne. Britové a Francouzi teď
plánovali společný útok na Dardanely. Tento týden se zaměříme
na východní frontu a Osmanskou říši a tento rok, 1915, velkou měrou
rozhodne o dalším vývoji války právě na východní frontě a v Osmanské říši. Je to jen několik týdnů,
co byla osmanská třetí armáda skoro zničena Rusy u Sarikamiše.

Osmané jsou ale znovu na pochodu
a tentokrát proti Britům, protože Turci pochodují
k Suezskému průplavu. A udělali to celkem chytře. Pochodovali 200 km přes Sinajskou poušť
za pomocí studen, které před nimi potají
vykopali němečtí ženisté, aby si tak udrželi moment překvapení. Dám to trochu do kontextu: Britové 18.

prosince formálně
učinili Egypt sultanátem, kam jako vládce instalovali
prince Hussein Kamel jako sultána namísto dosavadního Almase Hilmiho. Suezský kanál hrál od roku 1869,
kdy byl otevřen, pro Brity velkou roli, a jeho obrana byla důležitá,
protože to byla jejich cesta ke svým koloniím. A Osmané jej chtěli obsadit
už od začátku mobilizace. To ale nebylo jednoduché,
protože potřebovali dělostřelectvo a moment překvapení
a neměli šanci zaútočit po silnici, takže museli překročit poušť.

A 3. února turecké jednotky
pod vedením německého podplukovníka Friedricha Kressa von Kressensteina
skutečně zaútočily. Britové bránili západní pobřeží
a hlavní útok směřoval na Ismá'ílíji. Kanál je asi 50 metrů široký
A Turci se snažili vybudovat pontony, aby jej překročili, ale indické kulomety
podporované egyptským dělostřelectvem jim v tom zabránily
a Turci byli nuceni se stáhnout, přičemž utrpěli desetkrát více ztrát
než obránci.

Turci spoléhali na moment překvapení,
ale Britové věděli, že přicházejí
a to díky průzkumným letům. Můžete vidět,
že se letectvo stává čím dál důležitějším. Takto vypadal začátek
sinajské a palestinské kampaně. Další zprávou z blízkého východu
je další turecká porážka, tentokrát na perské frontě,
kde Rusové 30. ledna obsadili Tabríz. Asi si umíte představit,
jak by úspěšný útok na Suezský průplav ovlivnil námořní válku,
ale mimo to došlo k jiným věcem, které ji skutečně ovlivnily.

Německá ponorka potopila
30. ledna čtyři britské obchodní lodě u pobřeží Lancashiru. Britská admiralita v reakci
doporučila obchodním lodím plout pod vlajkami neutrálních zemí,
aby nebyly zaměřeny Němci. O několik dní později
dal císař Vilém zelenou neomezenému ponorkovému boji,
ale bude trvat ještě několik týdnů, než bude implementován.

Němci tento týden
postupovali i na souši a to v Polsku, kde se 31. ledna střetli s Rusi
v bitvě o Bolimów. Toto byl další německý krok
za dobytím Varšavy, ale rovněž měl Rusy vyhnat
z východního Pruska. Dnes si tuto bitvu pamatujeme proto,
že v ní Němci poprvé ve velkém užili plyn. Nebyl to však smrtící plyn,
který byl používán později. Byl to Xylyl bromide, neboli slzný plyn. Německá armáda vystřelila
asi 18 000 střel s tímto plynem, ale vítr donesl plyn zpět k nim
a poté se kvůli nízkým teplotám nevypařil.

Když nová tajná zbraň selhala,
německý útok byl odvolán. Rusové provedli několik protiútoků,
které ale byly zastaveny německými děly, které Rusy připravily o 40 000 mužů,
o dvakrát tolik než Němce. A to je nazýváno menší bitvou. Ale asi je to menší bitva,
když se podíváte na celou válku, protože dále na jihovýchodě
probíhala velká bitva a to když rakousko-uherská armáda
pokračovala v karpatské ofenzivě.

Viděli jsme, že Rakušané
podporovaní třemi německými divizemi dosáhli minulý týden pokroku,
ale teď se karty začínaly obracet. Rusové 1. února postoupili
od Dukelského průsmyku k hornímu toku řeky San. Počasí se prudce zhoršilo
a to v kombinaci s několika porážkami výrazně snížilo počet Rakušanů na frontě. Už druhý týden se rakouská ofenzíva
skoro zhroutila. Rusové udrželi Dukelský průsmyk
a postupovali vstříc důležitým železnicím.

K tomu všemu, hlavní cíl ofenzívy, probít se
k uvězněné armádě v Přemyšli, ztroskotal. Určitě k tomu nedojde tento týden,
protože Rakušanům stále zbývalo 100 km. Jistě, byly zde prohry i úspěchy,
a do konce týdne se Rusové dokonce stahovali z Bukoviny,
ale... budu zde citovat Graydona Tunstalla: "Bojové vyčerpání
v zimních horských podmínkách si nedokáže představit nikdo,
kdo to nezažil. Habsburské jednotky se stále
potýkaly se základními nedostatky.

Jídlo se k nim většinou dostávalo zmrzlé. Prudké deště, oslepující sněhové bouře
a překračování zamrzlých řek přimrazilo uniformy na těla vojáků. Trpěli plicními onemocněními
a mnoho jich umrzlo k smrti. Nuzné vybavení, které vojáci dostali,
bylo naprosto nepoužitelné. Například boty s kartonovými podrážkami. Habsburské vrchní velení
zcela viditelně ignorovalo tyto podmínky během války
a nedokázalo zcela porozumět zimnímu boji v horách"
a pokračuje: "V důsledku nesmírného vyčerpání
se mnoho vojáků stalo apatickými, zastřelilo se
nebo se vystavilo nepřátelské palbě.

Desítky tisíc koní
nezbytných pro zásobování bylo vystaveno nadměrné námaze
a zemřelo vyhladověním." Můžeme tu vidět i další problém
rakousko-uherské armády, která neměla na rozdíl od jiných
hlavních mocností rezervní armádu, takže stovky tisíc mužů
zůstávalo na svém místě, dokud nebyli zabiti, zraněni,
zajati nebo pohřešováni, což znamená, že umrzli k smrti.

Každá jiná země své jednotky střídala,
jako Rusové právě teď. Rusové rovněž byli více zvyklí
na teploty, terén a mnohé asi překvapí, že měli lepší velení
a nadřazenější taktiku. Měli rovněž lepší dělostřelectvo
a po prvních dvou týdnech ofenzívy ztratili Rakušané 88 900 vojáků
z původních 175 000. A přesto ofenzíva pokračovala.

Vzpomeňte si, když Rakousko-Uhersko
vyhlásilo před půl rokem válku Srbsku. Kdo by si jen pomyslel,
že bude vést zimní válku ve vlastních horách
a ztrácet 45 000 mužů každý týden. Ale většina rakousko-uherských
politiků chtěla válku, vybojovat slávu a území
a jak víme, zavraždění Františka Ferdinanda Gavrilem Principem
vytvořilo pro válku záminku. Tento týden byli Veljko Čubrilović,
Miško Jovanović a Danilo Ilić, tři z Principových kompliců,
3.

února oběšeni. Avšak ne Princip,
ten byl odsouzen na 20 let těžké práce, protože mu ještě nebylo 20 let
a nemohl tak dostat trest smrti. A takto končí další týden. Rusové a Rakušané svádí bitvy v horách,
Němci zastavili Rusy u Bolimówa a Britové zastavili Osmany
u Suezského průplavu, ale staly se tento týden dvě věci,
které nastiňují nadcházející hrůzy a tak je musím znovu zmínit. Císař schválil
neomezenou ponorkovou válku.

Tradičně se mělo za to,
že jen válečné nebo obchodní lodě, které jsou pro útočníka hrozbou,
mohou být potopeny, ale posádka obchodních lodí
musí být před tím evakuována. To už neplatí.
Dopravní lodě a tankery, které se nemohly bránit,
byly nyní potápěny bez varování. To v následujících letech
vedlo k utonutí tisíců civilistů. Avšak strach z ponorek
možná nebyl tak velký, jako strach z jedovatého plynu,
kdy vás pálí plíce, zatímco vykašláváte svůj život.

Základy pro tyto hrůzy,
ano, hrůzy, jakkoliv se na to díváte, byly položeny tento týden. Nezbyl už žádný soucit,
jen brutalita a zlost. Brutalita a jednotvárnost
byly také nerozlučnými kamarády pro vojáky žijící v zákopech.
Udělali jsme zvláštní epizodu o tomto životě, plánech
a provedení této obrany. Můžete se na ni podívat zde.

Sledujte nás na Facebooku
a nezapomeňte nás doporučit přátelům. Uvidíme se za týden.