Pokus o vojenský převrat v RuskuVelká válka

Viděli jsme letošní ruskou revoluci a červencové dny s hrozbou další. Nyní Rusko čelí pokusu o puč, Kornilovově aféře. Já jsem Indy Neidell, vítejte u Velké války. Minulý týden probíhaly velké boje v Rumunsku a Itálii, na severu ale Němci bez většího odporu obsadili Rigu. Tento týden uvidíme pokus obrátit ruskou armádu proti vlastním lidem. Premiér Alexandr Kerenský v telegramu 9. září celé zemi sdělil: "Tímto oznamuji, že mi generál Kornilov zaslal požadavek, aby se prozatímní vláda vzdala veškeré vojenské a civilní moci, aby mohl dle svého uvážení ustanovit novou vládu, která bude zemi spravovat."

Dále pokračoval, že má svolení k odvolání Kornilova z pozice velitele armády a zavedení stanného práva v Petrohradu. Kornilov v telegramu odpověděl, že je to všechno lež. Věřil, že pod tlakem bolševiků Kerenského prozatímní vláda jedná v naprosté shodě s plány německého velitelství a naprosto zabíjí ruskou armádu.

Kornilov vyšle tři jízdní divize, aby obsadily Petrohrad. Kerenský prohlásil Kornilova za zrádce a byl donucen se obrátit na bolševiky z Petrohradského sovětu se žádostí o podporu. Bolševický vůdce Lev Trockij z vězení agitoval za podporu Kerenského. Bolševici začali pro sebeobranu vyzbrojovat petrohradské dělníky. Buržoazie věřila, že Kornilov zvítězí. Britská vojenská mise vyhlásila svou podporu Kornilovovi. Když však dalšího dne první část Kornilovovy armády dorazila do Petrohradu, místní vlak zdrží a někteří vojáci jsou "omylem" posláni špatným směrem.

Dělníci se sblížili s kozáky a jejich vůdce Alexandr Krymov ve strachu z bolševické propagandy odvelí své muže do vesnice poblíž města. I tam se ale agitátoři objeví a kozáci začnou pořádat porady ve stylu sovětů. Stejná věc se stane v Kornilovově proslulé "divizi divochů", která se skládala z kavkazských vojáků. Ti dokonce vztyčili rudou vlajku a zajali svého velitele. 11.

září je v Petrohradu už 40 000 ozbrojených dělníků, Rudé gardy, opět se zbraněmi, které jim byly zabaveny při červencových dnech, a několikatisícovým podpůrným personálem. Železniční dělníci vytrhali koleje, aby zhatili Kornilovův postup. Pracovníci u telegrafů zastavují nebo zpomalují vojenské depeše a posílají jejich kopie bolševikům. Z Kronštadtu a Vyborgu přijíždějí bolševičtí vojáci poté, co se tyto jednotky vzbouřily a zastřelily důstojníky věrné Kornilovovi. 12.

září Sovět oznámil, že Kornilovova armáda byla poražena. Byla jednoduše příliš demoralizovaná a vzdala to. Krymov 13. září spáchá sebevraždu, Kornilov je zatčen a uvržen do vězení. První americká novinářka v Petrohradu, Florence Harper, o situaci píše toto: "Byla jsem plná slepé zuřivosti. Věděli jsme, že to byla poslední šance. Bolševici byli ozbrojení, byly zformovány Rudé gardy. Rozdělení bylo jednoznačné, Kerenský byl odsouzen ke zhoubě." Ambasády ve městě začaly plánovat evakuaci svého personálu a občanů. Cizinci jednoduše odjížděli.

"Nikdo se nebál toho, že brzo dorazí Němci. ale očekává se velké bolševické povstání, jehož úspěch by znamenal anarchii." Jen chci upozornit, že i když se někteří anarchisté k bolševikům přidali, nebyla to bolševická agenda. V tomto citátu anarchie znamená pouze chaos. A malá poznámka. Do Petrohradu tento týden přijel muž po cestě ze San Francisca a poté po souši z Vladivostoku.

Byl to anglický spisovatel, který byl poslán britskou tajnou službou, dnes známou jako MI6, aby zabránil bolševické revoluci a udržel Rusko ve válce. Ambiciózní rozkaz. Tím mužem byl Somerset Maugham. A i v západních armádách proběhly tento týden drobné nepokoje. 9. září za liniemi proběhl ve francouzském Étaples konflikt mezi britskými vojáky cvičícími po pobytu v nemocnici a vojenskou policií. Střety se rozšířily a několik důstojníků bylo hozeno do řeky.

Další výtržnosti proti vojenské policii proběhly 12. září, ale po snížení náročnosti výcviku byl pořádek obnoven. Když o lepší podmínky zažádal i čínský pracovní sbor, vojsko je tvrdě bez ústupků potlačilo. A něco, co by šlo označit za nepokoj, proběhlo na obloze nad západní frontou, když legendární francouzské eso Georges Guynemer, národní hrdina s 54 leteckými vítězstvími na svém kontě, zmizel během mise nad Belgií a již se nevrátil.

A ve Francii je, když vítězstvím skončila druhá bitva u Verdunu, budována nová infrastruktura. Americký velitel, generál John Pershing, který na příští léto plánuje aktivní účast Američanů v bojích, budoval infrastrukturu zahrnující komunikace mezi velitelstvím a přístavy. Také ustanovil nákupčí komisi, jejímž prvním činem byla objednávka 5000 letadel a 8500 nákladních vozů, které měli Francouzi do června doručit.

A nejen druhé hrátky u Verdunu byly u konce. 12. září oficiálně skončila 11. bitva na řece Soči. Byla nejsmrtonosnější z nich všech, obětí bylo ještě více než v 10. bitvě. Italové ztratili přes 150 000 mužů. Rakousko-Uhersko asi o 30 000 méně. Císařství ztratilo Banjšickou plošinu, udrželo ale svou novou obrannou linii a zuřivými protiútoky znovu získalo pozice na hoře Monte San Gabriele.

Různé zdroje různě odpovídají na otázku, kdo zde vyhrál. John MacDonald ale tvrdí, že šlo o jasné rakouské vítězství v této kampani. "Zaprvé, Italové promeškali dvě příležitosti na průlom a úplné vítězství. Na začátku bitvy Caviglia svou skvělou taktikou generála Borojeviće zaskočil. 20. srpna ráno Rakušané chaoticky ustupovali. 22. srpna se obrana rozpadla a na míli široké frontě Italové čelili jen mrtvým a zraněným rakouským vojákům. Největší příležitost války byla pryč.

Zadruhé, názor italského velitelství, že obsazením Banjšické plošiny získali velké vítězství, přinesl pohled, že příští útok vyhraje celou válku, což odvrátilo pozornost od jiných problémů. Potřebu organizace svých obranných pozic většinou ignorovali. Zatřetí, hrozná cena války opotřebení vážně otřásla morálkou italských vojáků. 10.

bitva stála Italy více než devět předešlých dohromady a počet mrtvých v 11. bitvě překročí počet mrtvých v 10. bitvě. Pěchota svedla více bitev, než dokázala unést." Morálka se opravdu hroutila. V italské armádě, tak jako v ostatních, většina rozsudků smrti padla za dezerci. Tresty byly ale v italské armádě přísnější. Zaprvé byla dezerce vnímána šířeji a zahrnovala vyhýbání se odvodu. Z počtu 189 000 vojáků obviněných z dezerce sotva 5 % z nich dezertovalo tváří v tvář nepříteli.

A mnoho případů bylo například pozdní návrat z dovolené. Na rozdíl od třeba britského vojenského zákona neumožňoval italský použít svůj úmysl pro obhajobu. Žalobci stačilo dokázat, že nejste u své jednotky. Trest smrti byl nyní vynášen povinně. Jeden čas jste byli odsouzeni k smrti, pokud jste se opozdili s návratem o 3 dny, minulý měsíc to bylo zkráceno na pouhý jeden den.

V ostatních zemích četli cenzoři dopisy, aby posoudili náladu vojáků, v Itálii kvůli represi. Trestným činem bylo psát negativně o vojenských operacích, zmiňovat nezveřejněné zprávy nebo psát cokoliv, co by mohlo zhoršit náladu ve společnosti. Nestačilo vynechávat informace, které by mohly být citlivé, jakákoliv kritika byla potlačována a mnoho vojáků za ni bylo odsouzeno. Stěžujete si na jídlo?

Mohou vás za to zavřít. Jistý vojín byl odsouzen na čtyři roky, když napsal, že zprávy o vysoké morálce vojáků jsou lživé. Generál Luigi Cadorna a jeho štáb nyní věřili, že zodpovědnost za nízkou morálku na frontě mají pouze socialisté a pacifisté, kteří si přejí, aby Itálie válku prohrála, a nějak se jim podařilo propagandou frontu infiltrovat. Cadorna napsal premiéru Paolovi Bosellimu a obvinil ho, že umožnil vnitřním nepřátelům Itálie sledovat své cíle, a žádal o zavedení podobně přísného práva ve zbytku země.

To nemělo větší smysl, Itálie byla několik let téměř ve stavu stanného práva a od tohoto jara mohli být civilisté žijící mimo válečnou zónu souzeni před vojenským soudem. Tak týden končí a s ním 11. bitva na řece Soči, druhá bitva u Verdunu, Guynemerův život a naděje Lavra Kornilova na kontrolu nad Ruskem. Kornilov učinil tři mylné předpoklady, které jeho puč ukončily dříve, než začal.

Zaprvé předpokládal, že jeho vojáci mají na revoluci zájem. Zadruhé nepředpokládal, že by měli politické vazby na strany odporující vojenské diktatuře. Zatřetí předpokládal, že mají jeho vojáci stejné nacionalistické cítění jako on. "Tyto mylné předpoklady vedly k neposlušnosti přerůstající v dezerci, která generála Kornilova při příjezdu do Petrohradu zanechala bez armády." Ten armádu ztratil, kdo ji ale získal? Bolševici.

Mnohatisícové Rudé gardy byly nyní ozbrojené a v ulicích Petrohradu. To nevypadá vůbec dobře. Jestli chcete vědět více o italské frontě v roce 1917, doporučuji knihu Johna MacDonalda, ze které jsem dnes citoval. V popisu videa je odkaz, kde si ji můžete koupit. Patr(e)onem týdne je Basil S. Doufám že to není Basil Z., známý jako obchodník se smrtí. Tomu bych laskavost dlužit nechtěl.

Ne. Ne. Jestli nám chcete pomoci pořad vylepšit, podpořte nás na Patreonu. Na viděnou příště!