Přípravy k invazi na GallipoliVelká válka

Za pouhých sedm měsíců nabyla válka rozměrů, které nikdo nečekal, které si ani nikdo nedokázal představit. Od chvíle, co Rakousko-Uhersko vyhlásilo válku Srbsku, se bojovalo ve Francii, Belgii, východním Prusku, Polsku, v Karpatech, v Srbsku, na Kavkaze, bojovalo se v Africe, v Rudém moři, Perském zálivu, na blízkém východě, u pobřeží jižní Ameriky a pořád platil pat. Tento týden se Britové s Francouzi pokusí tento pat prolomit a otevřou další frontu, tentokrát na jihu Středozemního moře.

Jsem Indy Neidell, vítejte u Velké války. Nejdřív události minulého týdne. Rusové se vyhnuli katastrofě ve východním Prusku, avšak za cenu 100 000 zajatců. Rakousko-Uherská armáda selhala v pokusu zahnat Rusy za Karpaty a osvobodit uvězněnou armádu v Přemyšli. Začala německá ponorková blokáda, která z každé lodě učinila legitimní cíl a indické jednotky se vzbouřily v Singapuru, což byla první velká vzpoura války. Podívejme se na to teď ve větším měřítku.

Na západě platil pat. Britové v té chvíli nebyli ochotni převelet jednotky z Francie, ale to neplatilo o námořnictvu, avšak kde by britský útok mohl situaci změnit? Mluvilo se o vylodění v Belgii, kde by britské námořnictvo podporovalo Brity a Belgičany, ale admiralita nebyla přesvědčena, že by si lehké lodě poradily s německými pobřežními děly a rovněž by bylo pošetilé riskovat bitevní lodě v tak úzkém prostoru. Zaútočit na Rakousko-Uhersko se rovněž zdálo nemožné, protože bylo relativně nedosažitelné.

Jaderské moře Rakušané pevně ovládali díky ponorkám a nově postaveným dreadnoughtům a bylo tak pro spojence neprostupné. Srbsko mohlo být podpořeno jen z Bulharska, které bylo nepřátelské a nebo přes Řecko, které bylo neutrální. Donutit Itálii vstoupit do války proti Rakousku by byla obrovská výhoda, ale stejně by to nepomohlo Srbsku nebo v Jaderském moři, protože italské námořní základny byly ve Středozemním moři. Rumunsko si se spojenci rozumělo, ale nebude riskovat vstup do války než Rusové získají na východě výhodu.

Zdálo se celkem zřejmé, že jediné místo, kde by mohli Britové využít svoji námořní sílu a ovlivnit evropské bojiště bylo Turecko. Osmanská říše aktuálně válčila proti Rusům na Kavkaze, ale do té se Britové zapojit nemohli, takže během zimy zvažoval britský válečný kabinet námořní útok na turecké Dardanely s cílem otevřít cestu k ruským přístavům v Černém moři. Dardanely byly strategicky důležité po celá staletí.

Oddělují Evropu od Asie. Jsou dlouhé asi 50 kilometrů a nejužší místo má jen kilometr na šířku. Spojují Středozemní a Marmatské moře a na pobřeží Marmatského moře je Istanbul, který stráží cestu přes Bosporský průliv, který je ještě užší než Dardanely a je bránou do Černého moře. V roce 1915 se dalo ze všech evropských břehů dostat k Osmanské říši, ale v Asii se říše rozprostírala kolem Kavkazu, Rudého moře a Perského zálivu.

Dlouholetou ambicí Ruska bylo dobýt Istanbul, což by nejen osvobodilo kolébku pravoslavného křesťanství od Islámu, ale rovněž by poskytlo stálý přístup k horké vodě. Francouzi a Britové samozřejmě oponovali tak velkému ruskému vlivu v jižní Evropě, ale po šesti měsících války byli ochotni tam frontu otevřít, ulevit tak Rusku, opustit slepou uličku západní fronty a tak 19. února pět britských a tři francouzské lodě začaly bombardovat vnější opevnění Dardanel.

Bombardování probíhalo celý týden a do 25. února bylo opevnění v troskách. Na konci měsíce se v Istanbulu setkali turečtí a němečtí generálové, aby prodiskutovali nadcházející obranu Dardanel. Je zajímavé, že Rakousko-Uhersko bylo v té chvíli zcela chráněné před jakoukoliv invazí kromě ruské, což byla pro císaře Františka Josefa skvělá zpráva, protože se tak jeho jednotky mohly plně soustředit na ruského medvěda. Rakousko-Uherská ofenzíva probíhající v Karpatech několik týdnů selhala.

Ztráty přesáhly 75 %, hlavně kvůli nemocem, omrzlinám a podchlazení. Generál Svetozar Boroevic, opravdu vynikající velitel, si opakovaně stěžoval, že jeho jednotky nebyly na horský zimní boj vybaveny. Kdybyste byl jeho nadřízený, náčelník štábu rakouské armády Conrad von Hotzendorf, co byste udělal? Na tom ale nezáleží. Toto udělal Conrad: vyměnil generály a začal novou ofenzívu. Tento týden začíná druhá zimní karpatská ofenzíva roku 1915.

K německé front byl převelen generál Eduard von Böhm-Ermolli a byla pro něj zformována nová armáda. Původně čítala 60 000 vyčerpaných vojáků třetí armády, kteří se účastnili první ofenzívy, ale byla posílena ještě o šest a půl pěších divizí. Z balkánského válčiště byl rovněž převelen 7. armádní sbor. Rakušané se znovu pokusí vytlačit Rusy z Dukelského a Uzsokského průsmyku a obsadit železniční uzly v Lisku, Sanoku a Sambiru, ale tentokrát s jedním rozdílem.

Před tím byla fronta příliš roztažená, ale teď bude hlavní ofenzíva probíhat podél fronty dlouhé necelých 20 kilometrů. Conrad považoval za nutné provést obří frontální útok, zejména kvůli politickému tlaku vyvíjeném na osvobození posádky pevnosti Přemyšl, o síle 100 000 mužů z ruského obklíčení, a kteří zoufale potřebovali potraviny. Útok byl naplánován na 25. února, ale přivezení tolika zásob v kombinaci s otřesným počasím zničilo většinu cest vedoucích na frontu. Kvůli nedostatku ženistů bylo téměř nemožné těch několik cest udržovat.

K tomu všemu se armádou šířila nemoc, to jako bonus k běžným omrzlinám. Druhá karpatská ofenzíva se tak o několik dní opozdila a začala na konci měsíce. A zatímco tato ofenzíva začíná, na severu vidíme výsledky jiné ofenzívy. Té německé. Ruský protiútok zastavil před několika dny německý postup, ale tento týden pokračovaly tvrdé boje v celém severním Polsku. Němci dobyli 24. února Przasnysz, kde vzdali do zajetí 10 000 mužů ale už další den v tom samém městě zajali Rusové 3 000 Němců a 26.

února Němci zahájili ústup. Rusové dobyli město dalšího dne a zajali dalších 5 000 Němců. Posledního února německý generál Paul von Hindenburg ofenzívu oficiálně ukončil. A pokud se podíváme na západ, uvidíme, že se Němci brání francouzské champagnské ofenzívě, která trvá už druhý měsíc. Na západní frontě jste mohli pozorovat i válku ve vzduchu, ale bylo zřejmé, že je ještě v plenkách. U dánského pobřeží ztroskotaly dva zepelíny, německá letadla shodila bomby na Essex, ale nezpůsobila žádné škody a 22.

února provedl zepelín úspěšný nálet na Calais. Silně bombardována byla i Remeš, kde byla poškozena klenba katedrály a týden skončil povzbudivě pro spojence, protože Britové postoupili u La Bassée a Francouzi u Mesnilu. V Champagne byly rovněž provedeny těžké nálety v německém týlu. A další zprávy z tohoto týdne: Rusové 21.

února zatlačili v Arménii Turky za řeku Ichkalen. Od následujícího dne bylo kupováno město Garub v Německé jihozápadní Africe. Den poté vstoupila vojska i do měst Nonidas a Goanikas. A za první týden německé ponorkové blokády bylo potopeno 7 britských obchodních lodí. A jsme na konci dalšího týdne. Britové a Francouzi se chystají otevřít novou frontu ve Středomoří, Rusové byli vytlačeni z východního Pruska ale odhodlaně drží severní Polsko, Britové a Francouzi si připisují malé zisky na západní frontě a Rakušané zahajují v Karpatech další zimní ofenzívu proti Rusku.

Jestli zde byla nějaká armáda, která si vedla hůře než ta rakousko-uherská, potom to byla osmanská armáda. Poražena u Sarikamiše zahnána od Suezu a Perského zálivu. Mnoho spojeneckých vůdců věřilo, že Turci jsou snadným cílem a tak se útok, který se zdál na v západní Evropě nemožný, uskuteční na jihovýchodě. Ale v této válce není nikdo snadným cílem. Jsou zde jen desítky tisíc mrtvých, kteří padli pokročilými, mechanickými zbraněmi a nová fronta seznam mrtvých jen rozšíří.

Rozšíří jej o miliony jmen. Jestli chcete vědět více o osmanské porážce na Kavkaze, klikněte sem a podívejte se na epizodu z 1. ledna. Jestli chcete vidět něco ze zákulisí nebo další zajímavosti z Velké války, sledujte nás na Facebooku a Twitteru. A nezapomeňte nás odebírat. Uvidíme se za týden.