Přípravy k invazi na Gallipoli

Za pouhých sedm měsíců
nabyla válka rozměrů, které nikdo nečekal,
které si ani nikdo nedokázal představit. Od chvíle,
co Rakousko-Uhersko vyhlásilo válku Srbsku, se bojovalo ve Francii, Belgii,
východním Prusku, Polsku, v Karpatech, v Srbsku, na Kavkaze, bojovalo se v Africe,
v Rudém moři, Perském zálivu, na blízkém východě,
u pobřeží jižní Ameriky a pořád platil pat. Tento týden se Britové s Francouzi
pokusí tento pat prolomit a otevřou další frontu,
tentokrát na jihu Středozemního moře.

Jsem Indy Neidell,
vítejte u Velké války. Nejdřív události minulého týdne. Rusové se vyhnuli katastrofě
ve východním Prusku, avšak za cenu 100 000 zajatců.
Rakousko-Uherská armáda selhala v pokusu zahnat Rusy za Karpaty
a osvobodit uvězněnou armádu v Přemyšli. Začala německá ponorková blokáda,
která z každé lodě učinila legitimní cíl a indické jednotky se vzbouřily v Singapuru,
což byla první velká vzpoura války. Podívejme se na to teď ve větším měřítku.


Na západě platil pat. Britové v té chvíli nebyli ochotni
převelet jednotky z Francie, ale to neplatilo o námořnictvu, avšak kde by britský útok
mohl situaci změnit? Mluvilo se o vylodění v Belgii,
kde by britské námořnictvo podporovalo Brity a Belgičany,
ale admiralita nebyla přesvědčena, že by si lehké lodě poradily
s německými pobřežními děly a rovněž by bylo pošetilé
riskovat bitevní lodě v tak úzkém prostoru. Zaútočit na Rakousko-Uhersko
se rovněž zdálo nemožné, protože bylo relativně nedosažitelné.


Jaderské moře Rakušané pevně ovládali díky ponorkám a nově postaveným
dreadnoughtům a bylo tak pro spojence neprostupné. Srbsko mohlo být podpořeno jen z Bulharska,
které bylo nepřátelské a nebo přes Řecko, které bylo neutrální. Donutit Itálii vstoupit do války
proti Rakousku by byla obrovská výhoda, ale stejně by to nepomohlo Srbsku
nebo v Jaderském moři, protože italské námořní základny
byly ve Středozemním moři. Rumunsko si se spojenci rozumělo,
ale nebude riskovat vstup do války než Rusové získají na východě výhodu.

Zdálo se celkem zřejmé,
že jediné místo, kde by mohli Britové využít svoji námořní sílu
a ovlivnit evropské bojiště bylo Turecko. Osmanská říše aktuálně
válčila proti Rusům na Kavkaze, ale do té se Britové zapojit nemohli,
takže během zimy zvažoval britský válečný kabinet
námořní útok na turecké Dardanely s cílem otevřít cestu
k ruským přístavům v Černém moři. Dardanely byly strategicky důležité
po celá staletí.

Oddělují Evropu od Asie. Jsou dlouhé asi 50 kilometrů
a nejužší místo má jen kilometr na šířku. Spojují Středozemní a Marmatské moře
a na pobřeží Marmatského moře je Istanbul, který stráží cestu přes Bosporský průliv,
který je ještě užší než Dardanely a je bránou do Černého moře. V roce 1915 se dalo
ze všech evropských břehů dostat k Osmanské říši,
ale v Asii se říše rozprostírala kolem Kavkazu,
Rudého moře a Perského zálivu.

Dlouholetou ambicí Ruska
bylo dobýt Istanbul, což by nejen osvobodilo kolébku
pravoslavného křesťanství od Islámu, ale rovněž by poskytlo
stálý přístup k horké vodě. Francouzi a Britové samozřejmě oponovali
tak velkému ruskému vlivu v jižní Evropě, ale po šesti měsících války
byli ochotni tam frontu otevřít, ulevit tak Rusku,
opustit slepou uličku západní fronty a tak 19. února pět britských
a tři francouzské lodě začaly bombardovat vnější opevnění Dardanel.


Bombardování probíhalo celý týden a do 25. února bylo opevnění v troskách. Na konci měsíce se v Istanbulu setkali
turečtí a němečtí generálové, aby prodiskutovali
nadcházející obranu Dardanel. Je zajímavé,
že Rakousko-Uhersko bylo v té chvíli zcela chráněné před jakoukoliv invazí
kromě ruské, což byla pro císaře
Františka Josefa skvělá zpráva, protože se tak jeho jednotky
mohly plně soustředit na ruského medvěda. Rakousko-Uherská ofenzíva probíhající
v Karpatech několik týdnů selhala.

Ztráty přesáhly 75 %,
hlavně kvůli nemocem, omrzlinám a podchlazení. Generál Svetozar Boroevic,
opravdu vynikající velitel, si opakovaně stěžoval, že jeho jednotky
nebyly na horský zimní boj vybaveny. Kdybyste byl jeho nadřízený,
náčelník štábu rakouské armády Conrad von Hotzendorf,
co byste udělal? Na tom ale nezáleží.
Toto udělal Conrad: vyměnil generály a začal novou ofenzívu. Tento týden začíná
druhá zimní karpatská ofenzíva roku 1915.

K německé front byl převelen
generál Eduard von Böhm-Ermolli a byla pro něj zformována nová armáda. Původně čítala 60 000 vyčerpaných vojáků
třetí armády, kteří se účastnili první ofenzívy, ale byla posílena ještě
o šest a půl pěších divizí. Z balkánského válčiště
byl rovněž převelen 7. armádní sbor. Rakušané se znovu pokusí vytlačit Rusy
z Dukelského a Uzsokského průsmyku a obsadit železniční uzly
v Lisku, Sanoku a Sambiru, ale tentokrát s jedním rozdílem.

Před tím byla fronta příliš roztažená,
ale teď bude hlavní ofenzíva probíhat podél fronty dlouhé
necelých 20 kilometrů. Conrad považoval za nutné
provést obří frontální útok, zejména kvůli politickému tlaku vyvíjeném
na osvobození posádky pevnosti Přemyšl, o síle 100 000 mužů z ruského obklíčení,
a kteří zoufale potřebovali potraviny. Útok byl naplánován na 25. února,
ale přivezení tolika zásob v kombinaci s otřesným počasím
zničilo většinu cest vedoucích na frontu. Kvůli nedostatku ženistů
bylo téměř nemožné těch několik cest udržovat.

K tomu všemu se armádou šířila nemoc,
to jako bonus k běžným omrzlinám. Druhá karpatská ofenzíva se tak o několik
dní opozdila a začala na konci měsíce. A zatímco tato ofenzíva začíná,
na severu vidíme výsledky jiné ofenzívy. Té německé. Ruský protiútok zastavil
před několika dny německý postup, ale tento týden pokračovaly tvrdé boje
v celém severním Polsku. Němci dobyli 24. února Przasnysz,
kde vzdali do zajetí 10 000 mužů ale už další den v tom samém městě
zajali Rusové 3 000 Němců a 26.

února Němci zahájili ústup.
Rusové dobyli město dalšího dne a zajali dalších 5 000 Němců. Posledního února německý generál
Paul von Hindenburg ofenzívu oficiálně ukončil. A pokud se podíváme na západ,
uvidíme, že se Němci brání francouzské
champagnské ofenzívě, která trvá už druhý měsíc. Na západní frontě jste mohli
pozorovat i válku ve vzduchu, ale bylo zřejmé, že je ještě v plenkách. U dánského pobřeží
ztroskotaly dva zepelíny, německá letadla shodila bomby na Essex,
ale nezpůsobila žádné škody a 22.

února provedl
zepelín úspěšný nálet na Calais. Silně bombardována byla i Remeš,
kde byla poškozena klenba katedrály a týden skončil povzbudivě pro spojence,
protože Britové postoupili u La Bassée a Francouzi u Mesnilu. V Champagne byly rovněž provedeny
těžké nálety v německém týlu. A další zprávy z tohoto týdne: Rusové 21.

února zatlačili v Arménii
Turky za řeku Ichkalen. Od následujícího dne bylo kupováno
město Garub v Německé jihozápadní Africe. Den poté vstoupila vojska
i do měst Nonidas a Goanikas. A za první týden německé ponorkové blokády
bylo potopeno 7 britských obchodních lodí. A jsme na konci dalšího týdne. Britové a Francouzi se chystají
otevřít novou frontu ve Středomoří, Rusové byli vytlačeni z východního Pruska
ale odhodlaně drží severní Polsko, Britové a Francouzi si připisují
malé zisky na západní frontě a Rakušané zahajují v Karpatech
další zimní ofenzívu proti Rusku.

Jestli zde byla nějaká armáda,
která si vedla hůře než ta rakousko-uherská, potom to byla osmanská armáda. Poražena u Sarikamiše
zahnána od Suezu a Perského zálivu. Mnoho spojeneckých vůdců věřilo,
že Turci jsou snadným cílem a tak se útok, který se zdál na v západní Evropě nemožný,
uskuteční na jihovýchodě. Ale v této válce není nikdo snadným cílem. Jsou zde jen desítky tisíc mrtvých,
kteří padli pokročilými, mechanickými zbraněmi a nová fronta seznam mrtvých jen rozšíří.

Rozšíří jej o miliony jmen. Jestli chcete vědět více o osmanské porážce
na Kavkaze, klikněte sem
a podívejte se na epizodu z 1. ledna. Jestli chcete vidět něco ze zákulisí
nebo další zajímavosti z Velké války, sledujte nás na Facebooku a Twitteru.
A nezapomeňte nás odebírat. Uvidíme se za týden.