Přípravy na rok 1916

Je konec roku 1915. Tato válka měla skočit
už do Vánoc roku 1914, ale namísto toho se rozrůstala
a konec byl v nedohlednu. V dohlednu ale byly plány, zejména britské a francouzské plány
na poražení Němců v roce 1916. Jsem Indy Neidell,
vítejte u Velké války. Velkou zprávou minulého týdne
byla evakuace většiny jednotek z Gallipoli po osmi měsících patové situace.

Dorazily Vánoce a s nimi i jedovatý plyn
na západě a zmrzlá země na východě. A na italské frontě
vojáky trápila nepřítomnost propustek. A když ji dostali, bylo to nepravidelně. Italský náčelník štábu Luigi Cadorna
potřeboval muže během podzimní ofenzívy, ale se zamrznutím fronty
a příchodem Vánoc a Nového roku si již nemohl dovolit
propustky dále pozdržovat. Muži nedostali propustku již dlouho a kvůli hrozivým výsledkům na bojišti
se Cadorna obával, že svědectví vojáků z fronty
podlomí sympatii lidí k válce.

Na veřejnost se dostávaly
jen povzbuzující zprávy a dopisy a média byly silně cenzurovány,
takže se výsledek dal očekávat – desítky tisíc vojáků odejdou domů
a budou vyprávět o hrozivých ztrátách a o tom, jak jsou nuceni
útočit proti nedobytným pozicím, proti netknutému ostnatému drátu
a kulometným hnízdům, což bude mít velký dopad
na morálku veřejnosti. A dopad byl vskutku obrovský.

Cadorna měl s koncem roku
rovněž politické problémy. Premiér Antonio Salandra
očekával od Cadorny hmatatelný úspěch, i když jej Spojenci
nedosáhli na žádné z front. Dal Cadornovi plnou moc
nad vedením války, ale na oplátku
dostal jen patovou situaci a Cadorna jej nikdy
neinformoval o svých plánech. Cadorna se bránil slovy,
že by si lépe nevedl ani Napoleon a že klíčem k úspěchu
jsou zdroje a oběti.

Ztratil sice mnoho mužů,
ale byl přesvědčen, že Rakušané jsou až příliš roztažení. V tom měl částečně pravdu, ale přes zimu povolalo Rakousko-Uhersko
850 000 mužů ve věku od 43 do 50 let. Žádný italský voják bojující
v přední linii neměl více než 39 let. Cadorna si myslel, že Rakušany udolává
a že v tom musí pokračovat, i když nedochází
k žádným velkým průlomům. Myslel si, že Rakušané se nemohou
v dlouhodobém hledisku rovnat italské populaci a materiálu,
což mělo zajistit Rusko a námořní blokáda.

V novém roce dojde
k dalším frontálním útokům, ke ztečím proti kulometům
a ostnatému drátu. Takové věci uvidíme asi všude, ale na západě někdo zpevňoval svá opevnění. Byli to Němci. Asi půl kilometru za druhou linií zákopů vybudovali podzemní bunkry
známé jako hvězdicové pevnosti.

Nebyly vidět ze vzduchu
a byly v hloubce deseti metrů. V nich byly uskladněny kulomety,
pušky, munice a prakticky cokoliv. Z této místnosti na povrch
vedlo 5 nebo 6 tunelů do různých směrů, které ústily na povrchu
v kruhu o průměru asi sto metrů. V každém tunelu byla železnice
pro rychlé dopravení kulometů na povrch. U ústí tunelu byla dvě kulometná hnízda
zamaskovaná hlínou a trávou. Pozice byly také zaminovány. Když se Francouzi několikrát
snažili využít výhodu, byli pokoseni kulomety
přinesenými na povrch vojáky, kteří se skryli pod zem,
když byla druhá linie v ohrožení.

A pokud bylo ústí tunelu dobyto,
kulomety se vynesly z jiného, a pokud se Francouzi vrhli
dolů jednou chodbou, Němci se skryli v dalších a zaútočili,
když Francouzi došli do velké místnosti. Geniální. Spojenci měli na nový rok velké plány. Byly to ofenzivní plány.

Tento měsíc v Chantilly
byly představeny plány pro současnou britskou
a francouzskou ofenzívu zahájenou v létě 1916,
která Němce rozhodně porazí. Zopakuje brilantní taktiku –
řekl generál Joffre, ne já – která byla použita
u Artois a Champagne. A dojde k ní jižně
a severně od řeky Sommy. Podle jeho poradců
Němcům docházely zálohy. Bitva na Sommě Němce dorazí.

Takové byly plány,
ale co se bude dít mezi Německem, Rakouskem a Ruskem
na obří východní frontě? Tento týden se v Bukovině a Besarábii
připravilo půl milionu ruských vojáků na útok na německou jižní
a rakousko-uherskou 7. armádu. Zní to impozantně,
ale nenechte se unést. Ruské zásobovací linie se zhroutily
a nepřítel byl před útokem vždy včas varován, a když se zásobovací trasy zhroutily,
ruští vojáci skoro hladověli. Přesto však s příchodem nového roku
ofenzíva pomalu začala.

Rok 1915 skončil a pro Spojence
byla situace horší než na jeho začátku. Na západě bylo znovudobyto
jen pár kilometrů čtverečních za cenu statisícových ztrát,
Itálie na jihu zaznamenala jen malý úspěch, Gallipoli se proměnilo v katastrofu,
Britové nedošli k Bagdádu a byli obleženi v Kutu,
Rusko ztratilo ohromné území a nepředstavitelný počet mužů
a Srbsko padlo a Srbové byli na útěku. Na druhou stranu Spojenci
stále vládli mořím, dobyli všechny německé kolonie
s výjimkou jedné a rovněž udržovali blokádu Německa.

Žádná jiná armáda kromě srbské
nebyla přemožena a bylo vynakládáno velké úsilí
pro sestavení nových armád a výroby munice. Německo si nevedlo tak dobře,
jak by se na první pohled mohlo zdát, neboť velké procento bojeschopných mužů
padlo nebo bylo zraněno a většina obchodu s vnějším světem
byla odříznuta, ale Německo mohlo více než jakýkoliv
jiný stát pokračovat s nedostatky a touto dobou mělo Armierungs-Battalionen.

To byly prapory mužů
s fyzickými nedostatky, muži starými na boj nebo zraněnými, a jejich úkolem bylo ulevit
vojákům od práce, jak jen to šlo, například budováním cest
nebo převážením zásob přes nepřístupný terén,
jaký byl například ve Vogézách. Byly jich tisíce,
nosili uniformy, avšak žádné zbraně. Vrátíme se teď v čase,
abych vám na konec roku dal pár čísel. 2.

listopadu bylo ve Sněmovně oznámeno, že v Belgii a Francii
bylo milion britských vojáků, a že Němci od dubna nezískali žádné území. Kanada poslala 96 000 mužů
na západní frontu, a když započítáme všechny fronty,
Austrálie poslala 92 000 mužů, Nový Zéland 25 000,
Jižní Afrika 6500 a Newfoundland,
nejstarší britská kolonie, 1600. Od začátku války
převezlo námořnictvo 2,5 milionu mužů, 300 000 raněných a nemocných
a 800 000 koní.

Úmrtnost během převozu byla
jen desetina procenta, méně než 2500 mužů. To byla zajímavá britská čísla
a teď zlověstná ruská. Do konce roku 1915
dosáhly ruské ztráty 3,4 milionu mužů. Rusko zažilo 2000 pracovních stávek
a 150 povstání. A co se týče uprchlíků, tak v Rusku byly dva miliony lidí bez domova a krutá ruská zima dorazila v plné síle. Je těžké si představit
něco více depresivnějšího. Ale nikde v kontinentální Evropě
nebyly věci o moc lepší a vůdci se snažili udržet morálku
svých jednotek a občanů.

Tady je něco z novoročního proslovu
císaře k německé říši. "V čirém bláznovství se nás
naši nepřátelé na západě a na východě, na severu a na jihu snaží připravit
o všechno v životě cenné. Naději, že nás porazí ve férovém boji,
pohřbili už dávno. S jejich velikými počty,
hladověním našich lidí a pomlouvačnou kampaní spoléhají na to,
že mohou zvítězit. Jejich plány neuspějí.

Jejich jednotky budou strašlivě
zklamány odhodláním, které spojuje armádu s civilisty. Vstupujeme do nového roku
s Bohem ochraňujícím naši zemi a přejícím Německu velkolepost." Miliony lidí byly zraněny, zabity
nebo zajaty v roce 1915 na třinácti frontách a co přinese nový rok? Rok 1916 byl znám,
je znám a bude znám jako... Rok bitev.

Šťastný nový rok. V tomto bodě panovala značná nevole
mezi vojáky ze všech válčících zemí. Jestli chcete vědět,
jak se tato nevole může proměnit ve vzpouru, podívejte se na tuto epizodu. Patr(e)onem týdne je Andy Puritz. Díky Andymu a dalším Patr(e)onům
jsme mohli náš pořad hodně vylepšit a jestli jej chcete v roce 1916 ještě lepší,
podpořte nás na Patreonu. Já a můj tým vám přeje šťastný nový rok a doufáme, že jste na další rok
natěšeni stejně jako my.

Nezapomeňte nás odebírat a říct o nás svým kamarádům
v novoročním předsevzetí. Uvidíme se další rok.