Přípravy na rok 1916Velká válka

Je konec roku 1915. Tato válka měla skočit už do Vánoc roku 1914, ale namísto toho se rozrůstala a konec byl v nedohlednu. V dohlednu ale byly plány, zejména britské a francouzské plány na poražení Němců v roce 1916. Jsem Indy Neidell, vítejte u Velké války. Velkou zprávou minulého týdne byla evakuace většiny jednotek z Gallipoli po osmi měsících patové situace.

Dorazily Vánoce a s nimi i jedovatý plyn na západě a zmrzlá země na východě. A na italské frontě vojáky trápila nepřítomnost propustek. A když ji dostali, bylo to nepravidelně. Italský náčelník štábu Luigi Cadorna potřeboval muže během podzimní ofenzívy, ale se zamrznutím fronty a příchodem Vánoc a Nového roku si již nemohl dovolit propustky dále pozdržovat. Muži nedostali propustku již dlouho a kvůli hrozivým výsledkům na bojišti se Cadorna obával, že svědectví vojáků z fronty podlomí sympatii lidí k válce.

Na veřejnost se dostávaly jen povzbuzující zprávy a dopisy a média byly silně cenzurovány, takže se výsledek dal očekávat – desítky tisíc vojáků odejdou domů a budou vyprávět o hrozivých ztrátách a o tom, jak jsou nuceni útočit proti nedobytným pozicím, proti netknutému ostnatému drátu a kulometným hnízdům, což bude mít velký dopad na morálku veřejnosti. A dopad byl vskutku obrovský.

Cadorna měl s koncem roku rovněž politické problémy. Premiér Antonio Salandra očekával od Cadorny hmatatelný úspěch, i když jej Spojenci nedosáhli na žádné z front. Dal Cadornovi plnou moc nad vedením války, ale na oplátku dostal jen patovou situaci a Cadorna jej nikdy neinformoval o svých plánech. Cadorna se bránil slovy, že by si lépe nevedl ani Napoleon a že klíčem k úspěchu jsou zdroje a oběti.

Ztratil sice mnoho mužů, ale byl přesvědčen, že Rakušané jsou až příliš roztažení. V tom měl částečně pravdu, ale přes zimu povolalo Rakousko-Uhersko 850 000 mužů ve věku od 43 do 50 let. Žádný italský voják bojující v přední linii neměl více než 39 let. Cadorna si myslel, že Rakušany udolává a že v tom musí pokračovat, i když nedochází k žádným velkým průlomům. Myslel si, že Rakušané se nemohou v dlouhodobém hledisku rovnat italské populaci a materiálu, což mělo zajistit Rusko a námořní blokáda.

V novém roce dojde k dalším frontálním útokům, ke ztečím proti kulometům a ostnatému drátu. Takové věci uvidíme asi všude, ale na západě někdo zpevňoval svá opevnění. Byli to Němci. Asi půl kilometru za druhou linií zákopů vybudovali podzemní bunkry známé jako hvězdicové pevnosti.

Nebyly vidět ze vzduchu a byly v hloubce deseti metrů. V nich byly uskladněny kulomety, pušky, munice a prakticky cokoliv. Z této místnosti na povrch vedlo 5 nebo 6 tunelů do různých směrů, které ústily na povrchu v kruhu o průměru asi sto metrů. V každém tunelu byla železnice pro rychlé dopravení kulometů na povrch. U ústí tunelu byla dvě kulometná hnízda zamaskovaná hlínou a trávou. Pozice byly také zaminovány. Když se Francouzi několikrát snažili využít výhodu, byli pokoseni kulomety přinesenými na povrch vojáky, kteří se skryli pod zem, když byla druhá linie v ohrožení.

A pokud bylo ústí tunelu dobyto, kulomety se vynesly z jiného, a pokud se Francouzi vrhli dolů jednou chodbou, Němci se skryli v dalších a zaútočili, když Francouzi došli do velké místnosti. Geniální. Spojenci měli na nový rok velké plány. Byly to ofenzivní plány.

Tento měsíc v Chantilly byly představeny plány pro současnou britskou a francouzskou ofenzívu zahájenou v létě 1916, která Němce rozhodně porazí. Zopakuje brilantní taktiku – řekl generál Joffre, ne já – která byla použita u Artois a Champagne. A dojde k ní jižně a severně od řeky Sommy. Podle jeho poradců Němcům docházely zálohy. Bitva na Sommě Němce dorazí.

Takové byly plány, ale co se bude dít mezi Německem, Rakouskem a Ruskem na obří východní frontě? Tento týden se v Bukovině a Besarábii připravilo půl milionu ruských vojáků na útok na německou jižní a rakousko-uherskou 7. armádu. Zní to impozantně, ale nenechte se unést. Ruské zásobovací linie se zhroutily a nepřítel byl před útokem vždy včas varován, a když se zásobovací trasy zhroutily, ruští vojáci skoro hladověli. Přesto však s příchodem nového roku ofenzíva pomalu začala.

Rok 1915 skončil a pro Spojence byla situace horší než na jeho začátku. Na západě bylo znovudobyto jen pár kilometrů čtverečních za cenu statisícových ztrát, Itálie na jihu zaznamenala jen malý úspěch, Gallipoli se proměnilo v katastrofu, Britové nedošli k Bagdádu a byli obleženi v Kutu, Rusko ztratilo ohromné území a nepředstavitelný počet mužů a Srbsko padlo a Srbové byli na útěku. Na druhou stranu Spojenci stále vládli mořím, dobyli všechny německé kolonie s výjimkou jedné a rovněž udržovali blokádu Německa.

Žádná jiná armáda kromě srbské nebyla přemožena a bylo vynakládáno velké úsilí pro sestavení nových armád a výroby munice. Německo si nevedlo tak dobře, jak by se na první pohled mohlo zdát, neboť velké procento bojeschopných mužů padlo nebo bylo zraněno a většina obchodu s vnějším světem byla odříznuta, ale Německo mohlo více než jakýkoliv jiný stát pokračovat s nedostatky a touto dobou mělo Armierungs-Battalionen.

To byly prapory mužů s fyzickými nedostatky, muži starými na boj nebo zraněnými, a jejich úkolem bylo ulevit vojákům od práce, jak jen to šlo, například budováním cest nebo převážením zásob přes nepřístupný terén, jaký byl například ve Vogézách. Byly jich tisíce, nosili uniformy, avšak žádné zbraně. Vrátíme se teď v čase, abych vám na konec roku dal pár čísel. 2.

listopadu bylo ve Sněmovně oznámeno, že v Belgii a Francii bylo milion britských vojáků, a že Němci od dubna nezískali žádné území. Kanada poslala 96 000 mužů na západní frontu, a když započítáme všechny fronty, Austrálie poslala 92 000 mužů, Nový Zéland 25 000, Jižní Afrika 6500 a Newfoundland, nejstarší britská kolonie, 1600. Od začátku války převezlo námořnictvo 2,5 milionu mužů, 300 000 raněných a nemocných a 800 000 koní.

Úmrtnost během převozu byla jen desetina procenta, méně než 2500 mužů. To byla zajímavá britská čísla a teď zlověstná ruská. Do konce roku 1915 dosáhly ruské ztráty 3,4 milionu mužů. Rusko zažilo 2000 pracovních stávek a 150 povstání. A co se týče uprchlíků, tak v Rusku byly dva miliony lidí bez domova a krutá ruská zima dorazila v plné síle. Je těžké si představit něco více depresivnějšího. Ale nikde v kontinentální Evropě nebyly věci o moc lepší a vůdci se snažili udržet morálku svých jednotek a občanů.

Tady je něco z novoročního proslovu císaře k německé říši. "V čirém bláznovství se nás naši nepřátelé na západě a na východě, na severu a na jihu snaží připravit o všechno v životě cenné. Naději, že nás porazí ve férovém boji, pohřbili už dávno. S jejich velikými počty, hladověním našich lidí a pomlouvačnou kampaní spoléhají na to, že mohou zvítězit. Jejich plány neuspějí.

Jejich jednotky budou strašlivě zklamány odhodláním, které spojuje armádu s civilisty. Vstupujeme do nového roku s Bohem ochraňujícím naši zemi a přejícím Německu velkolepost." Miliony lidí byly zraněny, zabity nebo zajaty v roce 1915 na třinácti frontách a co přinese nový rok? Rok 1916 byl znám, je znám a bude znám jako... Rok bitev.

Šťastný nový rok. V tomto bodě panovala značná nevole mezi vojáky ze všech válčících zemí. Jestli chcete vědět, jak se tato nevole může proměnit ve vzpouru, podívejte se na tuto epizodu. Patr(e)onem týdne je Andy Puritz. Díky Andymu a dalším Patr(e)onům jsme mohli náš pořad hodně vylepšit a jestli jej chcete v roce 1916 ještě lepší, podpořte nás na Patreonu. Já a můj tým vám přeje šťastný nový rok a doufáme, že jste na další rok natěšeni stejně jako my.

Nezapomeňte nás odebírat a říct o nás svým kamarádům v novoročním předsevzetí. Uvidíme se další rok.