Proměna italské armády

Srbsko bylo před několika měsíci
dobyto třemi armádami a zbytky srbské armády uprchly
do zamrzlých albánských hor. A tento týden po hrůzné zimě je spojenecká
evakuace Srbů na Korfu dokončena. Jsem Indy Neidell,
vítejte u Velké války. Minulý týden Rakousko-Uhersko a Bulharsko
pokračovaly v invazi do Albánie, Rusové postupovali na Erzurum,
na západě se válčilo ve vzduchu a doma v Rusku se znovu otřásla vláda. Toto se stalo potom.

Minulý týden jsme
se podívali do vzduchu a tento týden se podíváme
na roztroušené potyčky na moři. 8. února francouzská obrněná loď
Amiral Charner byla torpédována u syrského pobřeží,
přičemž se utopilo 374 lidí, a toho samého dne
byly turecké pozice na pobřeží Malé Asie
ostřelovány ruskou flotilou. 10. února byly čtyři minolovky
napadeny Němci u Dogger Bank, z čehož jedna byla potopena,
11.

února najela HMS Arethusia na minu u východního pobřeží Británie a německá "pirátská" loď Moewe
potopila od 16. ledna 5 lodí. A když už mluvíme o Rusech
útočících na Turky, tak to se tento týden dělo i na souši,
když Rusové postupovali na Erzurum. Minulý týden jsme probrali
turecký bitevní plán, a teď 11. sbor splnil svůj úkol
a nalákal Rusy do pasti, ale 9., 10. a 3. sbor byly zahnány zpět
a 3. byl skoro obklíčen. Rusko útočilo s 300 000 vojáky a proti nim stálo 200 000
Osmanů, Kurdů a Arabů.

Do konce týdne Rusové
na cestě z Karsu do Erzurum podnikali frontální útoky
na vnější pevnosti Erzurum. Pojďme se na Erzurum na chvíli podívat. Leželo na planině 2000 metrů nad mořem
a pevnosti byly na vyvýšených místech, která dominovala tamní krajině,
takže nehledě na ruské zásobování nemohli Rusové přivést tolik těžkých děl, aby pevnosti zničili stejně,
jako to udělali například Němci v Belgii.

Pěchota se tedy nevydávala obsadit pozice
zničené dělostřeleckou palbou, ale naopak Rusové postupovali
proti takřka netknutým opevněním, a přesto za pouhých pět dní
armáda generála Nikolaje Yudeniche obsadila 9 předsunutých opevnění
a vynutila evakuaci celé posádky pevnosti. Jak se to stalo? Pěchota nemohla dobýt
Erzurum frontálním útokem, což bylo vidět už v rusko-turecké válce, když Rusové nezvládli
dobýt Erzurum v roce 1877 ani s velkou početní převahou a v té době
bylo Erzurum mnohem slabší než roce 1916.

Erzurum byla evakuováno
kvůli strachu z obklíčení a hrozícímu nebezpečí
pro turecké zásobování. Uvědomte si, že nehledě na to,
jak dobře bylo Erzurum zásobené, a že bylo zásobené dobře,
nemohlo vydržet nekonečné obléhání. Osmanskému vrchnímu velení
musela na mysli vyvstat pevnost Přemyšl, která padla do ruských rukou
spolu se 120 000 rakouskými vojáky po dlouhotrvajícím obléhání
minulého roku.

Jak se asi osmanské vrchní velení
cítilo o nahromadění 200 000 vojáků na nekonečně dlouhou dobu v Erzurum? Zdá se, že ústup byl nejlepší možností,
ale ani to nebude snadné. Ani v nejlepších podmínkách
není lehké převést ustupující armádu se zásobami, zbraněmi,
municí a vším ostatním, ani když máte dobře
zorganizovaný železniční transport, ale toto byla hotová noční můra. K nejbližší železnici
to bylo 300 kilometrů, zuřily sněhové bouře, teplota byla -25 °C
a celkově tam bylo jen málo cest.

A k tomu si přidejte postupující
ruskou armádu o síle 300 000 mužů, ale do konce týdne evakuace začala
a ruská pěchota vyrazila. Mezitím další útok a souběžná evakuace
pokračovala na západě v Albánii. Rakousko-uherské
a bulharské jednotky postupovaly a do konce týdne byly jen několik
kilometrů před hlavním městem Dračí. Přeživší srbští vojáci, kteří během
invaze do Srbska utekli do Albánie, byli nyní evakuováni z albánských
přístavů na řecký ostrov Korfu.

10. února byli evakuováni
poslední srbští vojáci. Na Korfu jich bylo 75 000 a každým dnem jich
bylo transportováno osm až deset tisíc navzdory rakouským lodím a ponorkám,
které se tomu snažily zabránit. Srbský ministr v Paříži Dr. Vesnitch řekl: "Jedna naděje stále rozjasňuje noc okupovaného
Srbska a tou je armáda připravena k pomstě. V současnosti má armáda
více než 100 000 mužů. S jistotou mohu říci,
že bude čítat 150 000 mužů."

Ne všichni Srbové byli posláni na Korfu, hodně jich bylo posláno
do Bizerty nebo do Itálie a právě do Itálie nyní zamíříme. Italská fronta byla poměrně
klidná od počátku prosince, kdy skončila čtvrtá bitva na Soči, ale vánoční období
pro Italy moc dobré nebylo. Morálka byla nízká a už jsme mluvili
o příšerném stavu většiny vybavení a o životních podmínkách vojáků,
ale přicházely změny.

Italský náčelník štábu
Luigi Cadorna chtěl počkat do dubna a potom udělat to stejné co předtím,
poslat vlny vojáků proti Rakušanům. Jeden ministr, jen jeden,
ministr války generál Vittorio Zupelli se Cadornovi postavil
a navrhl alternativní plán. Řekl, že většina těžkého
a středního dělostřelectva nebyla na Soči řádně využita,
a navrhl okamžitou ofenzívu na řece Corse s nejméně 500 těžkými děly,
které zaútočí na ani ne 12kilometrové frontě, což bude stejně intenzivní
baráž jako ty na západní frontě.

Zuppelli přednesl svůj plán parlamentu,
ale Cadorna to považoval za bodnutí do zad a apeloval na krále,
jedinou osobu, které se zodpovídal a se kterým měl dobré vztahy. Cadorna rovněž použil
své kontakty v novinách, kde zanedlouho obdržel titul generalissimo
a kde ho vykreslovali v nejlepším světle. Když poté Cadorna řekl premiérovi,
že půjde buď, on nebo Zupelli, bylo vymalováno
a Zupelli zanedlouho rezignoval, ale svoji práci odvedl dobře.

Kulomety a minomety byly
vyráběny ve velkých počtech a možná ještě důležitější bylo,
že bombarda – vrhač granátů podobný
minometu s vysokou trajektorií – byl nyní masově vyráběn. To byla skvělá zpráva,
protože Italové konečně měli něco, co si poradilo s rakouským
ostnatým drátem, roztrhalo jej, nebo jej dokonce odpálilo ze země. A rovněž konečně pěchota
dostala těžké boty a zimní kabáty a do jara bude většina armády
poprvé lépe vybavena než nepřítel.

Kasárna byly vydezinfikovány,
vojáci naočkováni proti choleře a hlídky a družstva s řezačkami
konečně dostaly železné helmy. A i když se jejich taktika nezmění,
bojové podmínky Italů budou lepší. Nemuseli už nést těžké batohy,
když běželi přes zemi nikoho, a důstojníci nyní
mohli vést útoky ze zákopů, což bylo ohromné zlepšení, vezmeme-li
v potaz ztráty mezi důstojníky v roce 1915. Cadorna měl velení pevně ve svých rukou,
ale jeho armáda vypadala mnohem lépe.

A jsme na konci dalšího týdne. Akce na moři, Němci se stále
připravují na ofenzívu na Verdun, srbská armáda se přeskupuje na Korfu,
zatímco Albánie je napadána, a Rusko postupuje k velké ceně – Erzurum. Musíte uznat,
že Rusko něco takového potřebuje. Cenu, velké vítězství, úspěšnou ofenzívu, cokoliv, co odláká pozornost
lidí od problémů doma, protože jak Peter Hart
píše v knize The Great War: "Problémy, kterým čelila ruská říše,
nezmizely.

Skutečnost, že slabý a nerozhodný
car Nikolas II byl velitelem ozbrojených sil, byla metaforou pro nevyvinutou
a primitivní zemi, která byla otrokem pro neefektivní
a despotický systém vlády. Avšak ve stejný čas carův
symbolický vzestup do této pozice rovněž podlomil odhodlání
Rusů bojovat nehledě na ztráty. A ztráty byly v roce 1915
vskutku katastrofální. Rusové měli spoustu mužů,
vlastně mobilizovali méně procent obyvatel než mnoho jiných zemí,
to jim Francouzi neustále připomínali.

Ale jak dlouho si obyčejní Rusové
udrží vysokou morálku?" Ale vážně, pokud nás
sledujete pravidelně, musíte si říkat, jak dlouho vydrží
morálka kteréhokoliv vojáka vysoká? V rychlosti jsem zmínil vybavení vojáků,
a pokud vás toto téma zajímá, podívejte se na tuto malou sérii
o uniformách válčících zemí. Klikněte na tuto epizodu,
kde mluvíme o německých uniformách. A pokud chcete nosit oficiální uniformu
Velké války, podívejte se do našeho obchodu.

Patr(e)onem týdne je Ionut Movanu. Díky Ionutově podpoře
jsme vylepšili animace, které budou v následujících
bitvách velice důležité. Takže proč nás také nepodpořit?
Více se dozvíte na našem Patreonu. Nezapomeňte nás odebírat
a uvidíme se za týden.