První bojové nasazení tankuVelká válka

V této válce jsme byli svědky mnoha smrtících technologických pokroků ve formě nových zbraní: plamenomety, zápalné střely, jedovatý plyn, ale žádná pravděpodobně nepoznamená budoucí bojiště tak jako novinka tohoto týdne: tank. Jsem Indy Neidell, vítejte u Velké války. Minulý týdne jsme viděli společný britsko-francouzský útok na německé pozice na Sommě. Němci odvolali veškerý ofenzivní pohyb u Verdunu a Bulhaři a Truci pod německým vedením vpadli do Rumunska, které se nedávno přidalo do války.

A nad Hertfordshirem byl sestřelen zepelín. Onen zepelín byl první obětí zápalných střel a začnu tento týden dalším novým kouskem technologie: tankem. Premiéru si odbyly 15. září v bitvě u Flers-Courcelette. Myšlenka tanku vycházela z potřeby nějakých obrněných vozidel schopných překročit zemi nikoho, prolomit se ostnatým drátem a zaútočit na německé silné body.

Už v prosinci 1914 navrhl takové vozidlo Ernest Swinton ze sboru Royal Engineers. Dokonce už v roce 1903 H. G. Wells snil o takovém voze ve své povídce The Land Ironclads. Pásy se v zemědělství používaly už od roku 1905. Prototyp tanku Little Willie byl hotový ke konci roku 1915 a v lednu 1916 vznikl větší tank se zbraněmi zvaný Mother. Tanky užité dnes byly modely Mark I, který byl založen na traktorku Holt.

Byly dvě varianty: sameček se dvěma 57mm děly a čtyřmi kulomety a samička se šesti kulomety. Ale začlenění tanků do existujících taktik bylo problematické. Mají být koncentrované, nebo rozprostřené? Mají postupovat před, s, nebo za pěchotou? Britské vrchní velení se rozhodlo je rozprostřít a poslat je před pěchotou. A budou postupovat za dělostřelecké plíživé baráže.

Poté přejedou německý ostnatý drát a jejich zbraně podpoří britskou pěchotu. Útoku se mělo účastnit 49 tanků. Některé byly zasaženy německým dělostřelectvem. Některé se rozbily. Některé nezvládly postoupit. Skoro všech 36 tanků, co překročily startovní čáru, bylo z toho nebo onoho důvodu vyřazeno. Byly tedy nespolehlivé. Postoupily ale několik kilometrů a konečně dobyly Vysoký les a Flers spolu s Martinpuichem a Courcelette.

A podařilo se jim vyděsit německou pěchotu. Ale na Němce ten den zafungovala více plíživá baráž než tanky. Tanky a pěchota spolu rovněž vůbec nekomunikovaly a někdy je pěchota předběhla, protože plíživá baráž poskytovala více bezpečí než tanky. Přesto ten den předznamenal věci budoucí. Útok prorazil německé linie v takové míře, že to byl opravdu problém, i když se Britům nepodařil skutečný průlom.

Winston Churchill, který vývoj tanku nadšeně podporoval, napsal po útoku admirálovi Jacky Fisherovi, i když ani jeden nebyl ve své funkci: "Mé ubohé pozemní lodě byly použity předčasně a v malém počtu. Skutečné vítězství leželo v pravém opaku." Ale britský vrchní velitel Douglas Haig byl ohromen a požádal Válečný kabinet o dalších tisíc tanků. Tento týden se odehrála na Sommě další důležitá bitva.

9. září se vedla bitva o Ginchy. 16. irská divize měla za úkol vesnici konečně dobýt. Zaútočili z jihu, což bylo poprvé, a taky měli notnou dávku štěstí. Dvě nové německé divize v sektoru spolu nenavázaly spojení, a obránci se tak nepodporovali. Když Irové zaútočili, během dvou hodin byly ruiny Ginchy v rukou 4. armády. Jen abyste věděli, když bitva na Sommě 1. července začala, ztratili Britové ten den asi 60 000 mužů za cenu dobytí devíti čtverečných kilometrů.

Mezi 15. červencem a 12. zářím ztratili 120 000 mužů pro 18 km čtverečných. Takže počet ztrát na dobyté území se poměr nezměnil. Jen to nemá takový dramatický efekt, protože k nim nedošlo za jediný den. Ale Němci přišli o trochu území. A německý náčelník štábu Paul von Hindenburg 15. září nařídil: "Hlavním úkolem armád je udržet všechny pozice na západní, východní, italské a makedonské frontě a nasadit všechny dostupné síly proti Rumunsku."

A v Německu startoval Hindenburgův program na oživení německé armády. Dával práci Němcům a z Belgie násilně deportoval do Německa 700 000 dělníků. Kardinál John Farley, newyorský arcibiskup, řekl: "Musíte se vrátit do časů Médů a Peršanů, abyste nalezli příklad celé země odvedené do otroctví." Prezident Woodrow Wilson protestoval přes vyslance v Berlíně, Jamese Gerarda, kterému řekl, aby to předal německému kancléři Theobaldu von Bethmann-Hollwegovi.

Gerard řekl: "Belgičané vyrábí náboje, což je v rozporu s pravidly války a haagskými úmluvami." Odpověď zněla: "Tomu nevěřím." Gerard řekl: "Jsem tu autem, za čtyři minuty jízdy uvidíte 30 Belgičanů vyrábět náboje." Kancléř tuto nabídku odmítl. Tento týden došlo také k akci na italské frontě, která znovu ožila.

Italský náčelník štábu Luigi Cadorna začal 14. září sedmou bitvu na Soči. Po šesté bitvě před pár týdny, ve které Rakušané ztratili Gorizii, přivezl tisíce nových rekrutů a tuny zásob. Chtěl zaútočit na Rakušany na Corse dřív, než se z bitvy zotaví, ale víte co? Už se zotavili, posílili obranné pozice a začátkem září měli čtyři obranné linie. Italové věděli jen o dvou. 10. září spustili Italové dělostřeleckou baráž. Ale první tři dny stříleli do mlhy a moc škody nezpůsobili.

Když se 13. září mlha zvedla, za pomoci leteckého pozorování zničili většinu rakouské frontové linie, udělali díry do ostnatého drátu a poškodili komunikace. Ale Rakušané nechali na frontě jen zlomek vojáků a ztráty byly malé. Poté italská pěchota zaútočila. Hrabě z Aosty měl 100 000 mužů a zaútočil na Rakušany na 14km frontě, což byla silná koncentrace síly. Na sobě natěsnané kopy Italů se vynořily z kouře a prachu a byly stejně lákavými a snadnými cíli jako Britové 1.

července na Sommě. Rakouští střelci na tento okamžik čekali, a když Italové zaútočili, vlna za vlnou, bok po boku, prostě je pokosili. Jeden rakouský důstojník řekl, že to vypadalo jako pokus o hromadnou sebevraždu. Když Italové došli k opuštěné rakouské linii, setkali se s plamenomety, slzným plynem a kulometnou palbou. Útoky pokračovaly po celý týden.

První den byly rakouské ztráty skoro stejné jako Italské. 15. září spustili Italové zuřivou dělostřeleckou baráž, ale stále nedošlo k průlomu a obě strany utrpěly těžké ztráty. Ale v Kavale v neutrálním Řecku došlo k něčemu, z čeho ztráty nebyly. 12. září IV. řecký armádní sbor, 25 000 mužů, dezertoval k Němcům a byli jako "hosté" posláni do Německa. Jak si dovedete představit, vyvolalo to v Řecku vlnu pozdvižení. O dva dny později dobyli Kavalu Bulhaři.

A na frontě, na soluňské frontě, začal francouzský generál Maurice Sarrail 12. září novou ofenzívu s armádou pěti národů – Srby, Rusy, Italy, Francouzi a Brity. Další den postoupili Srbové směrem k Florině a Monastiru. A jsme na konci dalšího týdne. Nové ofenzívy na Balkáně a italské frontě. Němci se rozhodli útočit zatím jen v Rumunsku a nutí stovky tisíc zahraničních dělníků vyrábět jim zbraně.

Irové úspěšní na Sommě a první nasazení tanku. Tank. Vím, že hodně z vás na tuto epizodu čekalo. Tak tady je. Jeden z největších a nejpokročilejších strojů destrukce právě brázdí bojiště. A budou v tom pokračovat v září střílejících kulometů. Francouzi je budou používat a stejně tak Němci. A po válce budou zdokonalovány a zdokonalovány a budou ve všech ničivých válkách 20.

a 21. století. Symbol vojenské destrukce, symbol strašlivého ničení, symbol moderní války. Jestli chcete vědět více o vývoji a historii tanku, podívejte se na tuto speciální epizodu právě zde. Patr(e)onem týdne je Philippe Ugruion-Bottanen von Stirlitz. Krkolomné, ale úžasné jméno. Pomozte nám dosáhnout dalšího milníku na Patreonu. Nezapomeňte nás odebírat a uvidíme se zase za týden.