Rakousko-uherské impérium vrací úder

Rakousko-uherská armáda si během
prvních měsíců války vedla tak příšerně, že na jaře roku 1915
byla zdánlivě na pokraji zhroucení a mimo ponížení
ztratila i rozsáhlá území spolu s jedním z největších městem Evropy –
Lvovem – ale tento týden,
po šesti týdnech triumfálního postupu, dobude říše Lvov zpět! Jsem Indy Neidell,
vítejte u Velké války. Minulý týden skončila
šest týdnů trvající druhá bitva o Artois, ve které Francouzi ztratili 100 000 mužů
a jejímž cílem bylo zabránit Němcům v poslání jednotek na východ proti Rusku.

Na východní frontě
rakousko-německé jednotky o celkové síle půl milionu mužů
tlačily Rusy hlouběji do jejich území, zatímco na jihu se Italové
přesouvali k rakousko-uherské hranici. Tady je co následovalo. Je těžké si představit,
o kolik úspěšnější mohli Němci na východě být, kdyby dostali více posil ze západu, když se i dva měsíce po začátku
Gorlicko-Tarnovské ofenzívy probíjeli kupředu.

Tato rakousko-německá ofenzíva
vymazala osm měsíců ruských úspěchů za několik týdnů
a velikost bitev byla vskutku ohromná. I když Rusové ustupovali
a prohrávali bitvu za bitvou, tak podle odhadů způsobili
od konce dubna do půlky června Rakušanům a Němcům
ztráty ve výši 600 000 mužů. Připisovali si sice vítězství za vítězstvím,
ale těžce za to platili. Ruská fronta se za posledních šest týdnů
zmenšila z 500 km na pouhých 150 km.

Dokud byla fronta jednotná,
odehrávala se na ní největší bitva v historii. Je super tohle říct. V tuto chvíli postupovali Rakušané
a Němci skrze Halič ke Lvovu, známým také jako Lviv
nebo německy Lemberg. Bylo to hlavní město rakouské Haliče,
které Rusové dobyli minulé září. Rusové začali Lvov evakuovat 17. června. Ruský generál Nikolaj Ivanov
neměl v úmyslu bojovat tuto bitvu, ve kterou
německý generál Mackensen doufal, protože jeho armáda
s 2 500 děly byla prostě příliš silná.

Mackensenova armáda
byla ve středu ofenzívy, ale Rusové úspěšně útočili na křídla. Například generál Boehm-Ermolli
údajně ztratil polovinu svých mužů, když se snažil prorazit
přes Gródek a Dornfeld 25 km jižně od Lvova. Avšak 20. června bylo ruské
železniční spojení se Lvovem přerušeno. Lvov a Rawa-Ruska byly neudržitelné
a 22. června skutečně padly, Rawa-Rusku dobyl Boehm-Ermolli
a Lvov si podmanil Mackensen.

Mackensen byl toho dne povýšen
na polního maršála. Generál Ivanov stáhl své síly
za řeku Západní Bug. Tento týden to pro Rusy
nevypadalo na frontě vůbec dobře a doma to nebylo o nic lepší. 15. června se v Petrohradu zhroutil
Ivan Goremykin, předseda koncilu ministrů,
tedy vlastně premiér, a požádal cara,
aby jej nahradil, ale to nestalo. Stejného dne několik ministrů
naléhalo na cara, aby nesvolával zasedání Dumy,
ruského parlamentu, a přesvědčovali jej,
že Rusko už nemůže ve válce dále pokračovat.

Avšak 20. června konstituční demokraté
požadovali svolání čtvrtého zasedání Dumy a zformování nové vlády,
která by vyhovovala liberálům. Bylo rozhodnuto,
že se tak stane 1. srpna, přesně jeden rok
od ruské deklarace války. Rovněž 20. července
byl ruský ministr války Vladimir Sukhomlinov propuštěn z důvodu zanedbávání povinností, ale byl do funkce znovu jmenován carem,
který zvěstem o Sukhomlinově zradě neuvěřil.

Sukhomlinov byl však ze zrady
obviněn v roce 1916 a byl souzen porotou vybranou z obyvatel,
což bylo úplné poprvé v ruské historii. Jeho žena přesvědčila Rasputina a carevnu,
aby jej hájili a nakonec byl osvobozen, ale veřejnost byla celou aférou pobouřena a podle některých lidí způsobila
carovi více škody než skandály kolem Rasputina. Sukhomlinov zemřel v roce 1926 v Berlíně. Jeho paměti, napsané dva roky před tím,
byly věnovány císaři Vilémovi.

Na chvíli se teď chci podívat
na nejnovější frontu války. Trochu jsme o ní mluvili od chvíle,
co se Itálie minulý měsíc připojila ke Spojencům, ale znovu to v rychlosti projdu. Většina fronty procházela
nejvyššími horami v Evropě, od Tyrolska až k Jutským Alpám
a na jejich vrchu byli Rakušané. Na západním konci fronty, v Tridentsku,
bylo devět horských průsmyků. Možnost postupu bylo na východě
kolem řeky Soči, ale za řekou se země zvedá
ke dvěma náhorním rovinám, které jsou obří přírodní pevností.

Jedna z nich je rozdělena strmými srázy
a druhou James Edmonds popisuje jako pustinu plnou skal ostrých jako břitva. Tento terén by působil problémy
i dobře trénovaným horským jednotkám. Itálie takové jednotky měla,
ale pouze dvě brigády. Většina italské armády pocházela
z měst a farem a asi čtvrtina z jižní Itálie nebo Sicílie. Jde o to, že tito jižané
byli součástí Itálie jen asi 40 let a když někdo z nich toužil po lepším životě,
neohlížel se na sever, ale do Ameriky.

Ve skutečnosti se trénink italské armády
nemohl jiným válčícím zemím rovnat a ještě k tomu
jí chybělo moderní dělostřelectvo, které zatím hrálo
obří roli na každé frontě. Itálie měla v tuto chvíli
jen 120 těžkých děl. Italskou výhodou nicméně byli
její důstojníci, hlavně ti z bývalého Savojského hrabství. Byli to dobře vycvičení a vysoce vzdělaní
profesionálové, a hlavně to byli všechno vlastenci
a měli potřebné zkušenosti.

Největším problémem byl však jejich velitel,
náčelník štábu Luigi Cadorna. Neustále využíval svého ústavního práva,
které mu nad armádou dávalo plnou moc bez ohledu na krále nebo premiéra
a vůbec se toho nebál. Budu teď trochu podvádět a předběhnu – Cardona během války propustil ze služby
217 generálů. Jeho plánem na začátku války
bylo dosáhnout rychlého průlomu na Soči. Jeho muži měli překonat horskou bariéru a poté následovat toky řek Drávy a Sávy, což by je dovedlo do Klagenfurtu na severu
a do Záhřebu na jihovýchodě.

Tím by se dostali do samotného srdce
rakousko-uherského impéria. Můžete si všimnou podobností
mezi tímto plánem a tím ruským, který spoléhal na překonání Karpat
a postupu na maďarské roviny, ale onen ruský plán
byl mnohem realističtější. Pro začátek byste museli zdolat Julské Alpy,
než byste se dostali do Klagenfurtu, a ty jsou na překonání horší než Karpaty,
tedy alespoň, než napadne sníh.

I přesto 23. června italská armáda zaútočila
v tzv. první bitvě na Soči, ve které čelila jediné
rakousko-uherské obranné pozici. Před vstupem Itálie do války
chránili Rakušané svoji hranici za užití místních milicí,
ale od března je posílily čtyři divize a teď dorazila celá rakouská párá armáda
o síle sedmi divizí, které velel generál Svetozar Borojević,
jeden z nejschopnějších generálů celé války. Přesto byli silně přečísleni. Avšak postup italské armády
hnalo spíše hrdinství než zkušenosti a nepostoupila přes zemi nikoho
a ztratila 2 000 mrtvých a 12 000 raněných.

Můžete si všimnout,
že raněných je mnohem více než mrtvých a to na této frontě uvidíme neustále,
protože kulky nebo explodující granáty měnily skály v létající břitvy,
které mnoha vojákům poranily hlavu a oči. Nemluvil jsem o západní frontě
nebo o Gallipoli a ani nebudu, tamní události budou muset počkat
do dalšího týdne, ale pojďme si zopakovat tento týden: Italové se na jihu
nedokázali probít přes Rakušany, Němci a Rakušané si připsali
velké vítězství dobytím Lvova, ruský chaos na frontě
odrážel chaos na domácí scéně A Němci měli nového polního maršála.

Dobytí Lvova bylo velkou věcí, Po mnoho měsíců už nepadlo
žádné velké evropské město a když si uvědomíte, že Rakušané
před dvěma týdny dobyli i pevnost Přemyšl, tak si můžete všimnout neskutečného –
říše nabývala na síle a Rusové byli zcela na ústupu. Ale Rusové nebyli hloupí.

Chybělo jim vybavení i zbraně,
ale stále měli dvě velké výhody: nekonečnou zásobu mužů
a obří otevřené ruské pláně. Jak hluboko Němci a Rakušané
postoupí do Ruska? Potká je stejný osud jako Napoleona
a nebudou schopni zásobovat své jednotky? Zdolá je nakonec opotřebovávací válka,
která poskytne výhodu Rusům? To jsou otázky budoucnosti
a my si budeme muset počkat, ale jednu věc vám garantuji:
zemřou stovky tisíc vojáků. Přemyšl.

To jméno jste slyšeli
asi stokrát během let 1914 a 1915. Conrad von Hötzendorf,
rakousko-uherský náčelník štábu, obětoval stovky tisíc mužů
pro záchranu armády uvězněné v pevnosti a přesto svého cíle nedosáhl. Jestli si chcete připomenout,
jak celou tu věc zhötzendorfoval, klikněte sem
a podívejte se na tento lednový díl. Patr(e)onkou týdne je Pamela Walkling. Vaše podpora na Patreonu je úžasná a my jsme díky ní a vám
mohli vylepšit naše digitální mapy.

Pomozte nám dosáhnout dalšího cíle
a podpořte nás na Patreonu. A pokud se vám seriál líbí, odebírejte ho
a doporučte nás vašemu učiteli historie, a trenérům ve fitku, a rodičům,
a sousedům, a strejdovi, kterého jste od díkuvzdání neviděli.
Uvidíme se za týden.