Ruská armáda na pokraji zhroucení

Německá ofenzíva posledních deseti týdnů
vymazala veškeré ruské válečné úspěchy, postavila Rakušany zpět na nohy
a donutila Rusy týden za týdnem ustupovat. Co horšího se mohlo Rusku stát? Co třeba tohle:
Německo zahájí novou ofenzívu. Jsem Indy Neidell,
vítejte u Velké války. Minulý týden se Německá jihozápadní Afrika
bezpodmínečně vzdala silám Jižní Afriky, Rusové konečně na chvíli zastavili
postup generála Mackensena a uštědřili krutou porážku Rakušanům.

Britové úspěšně ubránili Lahej u Rudého moře, zatímco na pobřeží Černého moře
v Trabzoni pokračovala genocida Arménů. Začnu dnes několika čísly,
protože to bude trochu technická epizoda. Němci oznámili,
že za minulý měsíc, tedy za červen, zajali na východní frontě od Baltského moře
k řece Pilici 25 595 ruských vojáků a na jihovýchodní frontě od Pilici
k Bukovině zajali 140 650 vojáků. Rakousko-uherský štáb ohlásil
za stejné období zajetí 194 000 Rusů, takže do zajetí padlo 360 245 Rusů...


během jediného měsíce. Z toho bylo 1 051 důstojníků. Do nepřátelských rukou padlo
také 180 těžkých děl a 684 kulometů. Rusko bylo v pořádné louži. Nový ministr války Alexei Polivanov
prohlásil 16. července v Petrohradu zasedání vlády: "Je mojí povinností oznámit vám,
že naše země je v nebezpečí. Kde skončí náš ústup ví jen Bůh." Chci se teď zaměřit na rozložení ruských vojsk, protože jsme to ještě neprobírali
a někdy to může být matoucí.

Bylo to takto. Ruská pátá armáda pod velením
generála Plehva držela linii od Rigy po Kaunas. Desátá armáda generála Radkeviče
byla mezi Kaunasem a Osowiecem, a dvanáctá armáda generála Churina
spolu se sibiřskými jednotkami byla mezi Osowiecem a řekou Orzhits. Odtud držel linii k řece Visle generál Litvinov a pod ním druhá armáda generála Smirnova
sídlícího ve Varšavě držela Guru Kalvariya. Generál Evert se základnou v Ivangorodu
držel s čtvrtou armádou frontu severozápadně od města až asi 16 kilometrů jižně od Lublinu.

Třetí armáda generála Leshe se odtamtud držela
až dále na jih od Chełmu. Třináctá armáda pod generálem Gorbačovskym
byla mezi Vladimirem a Volynskem. Generál Brusilov a jeho osmá armáda
držely frontu od Sokalu k Solotschivu. Jedenáctá armáda generála Ščerbačeva
sahala k městu Nyzhniv a konečně ruská devátá armáda
generála Lechitskiho končila u města Chotyn. Tomu říkám frontová linie
a za chvíli v ní bude pěkný binec. Tento týden 14.

července začíná
velká německá ofenzíva táhnoucí se od Baltského moře až po Bukovinu. Němci vyrazí k Rize,
jedna skupina ke Kaunasu a druhá k Shavilu. Je důležité si teď uvědomit,
že rakousko-německé jednotky na jihu, které se účastnily od 1. května
Gorlicko-Tarnowské ofenzívy, a které Rusy připravily o spoustu území,
byly minulý týden zastaveny. Vzdaly si nějaký oddechový čas
a tento týden byly zpět v akci. Na jihu překročili Rakušané
v Bukovině řeku Dněstr. Dále na severu se Rusové v Polsku
stáhli k řece Narew a 15.

července vstoupili Němci
do města Przasnysz. Během pár dnů bylo zajato
dalších 20 000 Rusů. Co se týče generála Mackensena,
muže za Gorlicko-Tarnowskou ofenzívou, jeho falanga rovněž postupovala kupředu,
dobyla Krasnostav a zajala 6 370 Rusů. Je ohromné, kolik země Centrální mocnosti
dobyly nebo znovudobyly toto léto, ale pokud se podíváme na jih na Gallipoli,
tak tam ofenzívy nikam nevedou. U Cape Helles se v červnu a červenci
odehrávalo spoustu akce a tento týden generál Aylmer Hunter-Weston
a jeho francouzský protějšek Henri Gouraud znovu zavelí k útoku.

Tentokrát Britové zaútočí na Achi Baba
ze sektoru Nullah za podpory britského
i francouzského dělostřelectva, zatímco se francouzsko-britské jednotky
pokusí dobýt zákopy na západním břehu Kereves Dere. Jeden útok začne o půl osmé ráno
a druhý chvíli před pátou hodinou odpolední. První útok začal po dělostřelecké přípravě a po obsazení prvních dvou linií zákopů
se na útočníky snesl zmatek. Protože co vypadalo jako třetí linie zákopů,
tedy jejich cíl, se proměnilo v půl metru hluboký zákop, takže museli ustoupit,
protože pozice nenabízela žádné krytí.

Druhý útok přesto začal podle plánu
a následoval stejný vzorec. Dělostřelecká příprava, krvavý útok, zmatek, když třetí zákop
opět nebyl třetím zákopem, a poté ústup a zakopání se
na druhé linii zákopů. Další den byl svědkem dalších útoků
a zuřivých protiútoků, které Osmany stály 10 000 vojáků,
což bylo více ztrát než na straně Spojenců, ale Turci mohli snadno přivést zálohy,
takže je třeba si uvědomit, že za současného tempa potrvá Spojencům
roky dobýt Achi Babu nebo Kilid Bahr, což byly dva hlavní cíle.

Tady je zhodnocení generála Granvilla Egertona
událostí 12. a 13. července: "Zahájení bitvy bylo ukvapené
a v současné chvíli naprosto zbytečné. Podle mě bylo kruté a marné. Jednotky byly unavené. Vrchní velení vědělo,
že z Anglie připlouvají posily.

Nevědělo tedy, že vyčerpaní vojáci
na Hellesu měli dostat chvíli klidu? Jestliže koncepte bitev byla špatná,
potom jejich taktika byla ještě horší. Rozdělení útoku bylo naprosto bezbožné." Jednoduše řečeno to bylo mrhání životy. Dokonce ani generál Hunter-Weston
na Gallipoli dlouho nezůstane. Začaly se projevovat příznaky úpalu
a za chvíli byl evakuován domů. Jako generál měl několik vážných nedostatků, ale celková zodpovědnost
za předem prohrané a zbytečné útoky na Hellesu během června a července
leží v rukou toho nejvyššího, generála Iana Hamiltona.

Tady je malá poznámka, která vám řekne,
co si vojáci o útocích mysleli: dvakrát během července
odmítli Britové na Gallipoli vyrazit do útoku. Tento týden sice Britové obsadili
dvě linie zákopů, ale za cenu tisíců životů. Takhle to pokračovat nemohlo.
Byl to pat. A nebyl jediný,
protože nekonečný pat na západě pokračoval. V Belgii Němci zaútočili na řeku Ieperlee,
utrpěli těžké ztráty a levý břeh znovu nedobyli.

Na druhém konci fronty byl v Argonne
znovu zastaven korunní princ Vilém, ale jiné útoky obsadily francouzské pozice
u Vienne-le-chateau a výšiny u La Fille Morte. A ještě několik poznámek na konec týdne. 11. července byly Benátky počtvrté
bombardovány rakouskými letadly. 14. července zadržela Černá Hora
rakouský útok na Bosansko Grahovo a 11. července nařídil turecký ministr vnitra osídlení
vylidněných arménských vesnic muslimskými imigranty. Tento týden rovněž německá vláda
převzala moc nad německým uhelným průmyslem a v Británii prošel zákon o podržení plánovaných voleb.


A jsme na konci týdne. Němci začínají na severu novou ofenzívu,
zatímco jejich spojenci pokračují v té jižní. Britové, Francouzi a Turci ztrácí
na Gallipoli prakticky pro nic tisíce mužů. Belgičané zadržují Němce,
a Francouzi ztrácí území. Jakkoliv byla situace na Gallipoli špatná, bylo to nic proti tomu, co se děje Rusům. Nejen, že za jediný měsíc
padlo do nepřátelského zajetí 400 000 mužů, a když připočítám mrtvé a zraněné, tak ruské ztráty
na začátku roku 1915 dosáhly milionu.

Jen důstojníků ztratili v roce 1914 více,
než s kolika šli do války. Podle jednoho zdroje o 50 % více. Kdo je nahradí?
Kdo povede a inspiruje vojáky? Povýšení z řad vojáků bylo často kontraproduktivní,
protože polovina mužů byla negramotných. Mnoho vzdělaných lidí doma mělo odklady. A poddůstojníků bylo ještě méně. Zoufalý nedostatek vojáků znamenal, že noví budou přicházet beze zbraní
po dvou nebo třech týdnech tréninku, a že ani vojáci zajatí nepřítelem
ani jejich vybavení nebude plně nahrazeno.

Rusko mělo miliony mužů a skoro nekonečnou zemi,
ale bude to stačit? A kolik milionů mužů padne,
než budou Němci a Rakušané zastaveni? A s novou německou ofenzívou
se všechno jen zhorší. V tomto bodě války vidíme smrt a destrukci
v měřítku dosud neviděném. Ale nechápejte to špatně,
Rusové nebyli ani zdaleka neschopní. Ještě v únoru se Rakušané obávali,
že Rusové vpadnou do jejich domoviny. Kdo jen tušil, že Rusové byli
na zimní boj v horách lépe připraveni?

Podívejte se na tuto epizodu
z 29. týdne války. Patr(e)onem týdne je Matthew Hartshorne.
Diky Matthewe. Jestli chcete vidět více speciálních epizod,
podpořte nás na Patreonu. A jestli se chcete podívat do zákulisí,
přidejte se k naší rostoucí komunitě na Facebooku. Nezapomeňte nás odebírat
a uvidíme se za týden.