Ruské bombardování na východní frontěVelká válka

Vztahy mezi neutrálními USA a Německem se během posledních týdnů povážlivě zhoršily kvůli německému obnovení neomezené ponorkové války, kde i neutrální lodě byly bez varování potápěny. Tento týden se jejich vztahy ještě zhorší, když Německo zadrží americké občany jako válečné zajatce. Já jsem Indy Neidell, vítejte u Velké války. Minulý týden konečně ustala akce na libyjské frontě, makedonská fronta se po zimě probudila a Britové zjistili, jak kvalitní jsou bulharské pozice.

Důležitou novinkou bylo i americké přerušení diplomatických styků s Německem, které je opět o něco přiblížilo k válce. Tato krize dále pokračovala. Po americkém přerušení diplomatických styků velvyslanec v Berlíně James Gerard požádal o svůj pas pro opuštění země. To bylo 5.

února. Do Německa však přes Londýn dorazila zpráva z USA, která mylně přesvědčila německou vládu o tom, že hrabě von Bernstorff, jejich velvyslanec v USA, byl americkou vládou zadržen společně s německými loděmi a posádkami v amerických přístavech. Tudíž Gerard a ostatní Američané v Německu, třeba zpravodajové novin, byli také zadrženi a tento týden zadrženi zůstali.

Ve skutečnosti žádné lodě v USA zadrženy nebyly a jediná omezení pro posádky kladly imigrační zákony. Zadržení Gerarda bylo válečným činem. Zatímco byl Gerard držen v izolaci, německá vláda se snažila vyřešit situaci vytažením starých smluv a jejich aplikací na současné podmínky. Od přerušení diplomatických styků již Gerard nebyl velvyslancem a neměl žádné pravomoci k vyjednávání, Němci ho však vyzvali k podpisu protokolu, který měl ochránit Němce v USA a jejich zájmy v případě vypuknutí války mezi Německem a USA.

Němci v USA a Američané v Německu měli mít možnost nadále žít a podnikat bez omezení ze strany státu, nebo jim mělo být umožněno se svým majetkem opustit zemi. Měli mít stejná práva jako ostatní občané, jejich smlouvy měly nadále platit a jejich svoboda neměla být omezena.

A obchodní lodě nebudou vykázány z přístavů, pokud jim nebude nepřátelskými mocnostmi zaručena bezpečná plavba. Ve zkratce, v případě války německé zájmy v USA budou vyňaty z působnosti vojenských zákonů. Gerard odmítl podepsat. Americký státní tajemník Robert Lansing se přes Švýcary k protokolu dostal a Německu oznámil, že USA nebudou tyto dohody obnovovat. Ty byly z let 1799 a 1828 mezi USA a Pruskem.

Důvodem bylo zejména to, že je Německo samo porušilo. Dohoda z roku 1828 například říkala, že pokud jedna ze zemí bude ve válce, lodní doprava a obchod té druhé nebudou omezovány. To jasně porušovala neomezená ponorková válka. Lansing tvrdil, že Německo tyto dohody zrušilo. Co to ale znamenalo? Bez těchto dohod by německé lodě v amerických přístavech byly v případě války zabaveny americkou vládou.

Německo tím přišlo o ochranu, kterou by jim tyto smlouvy poskytovaly. Když tento týden Němci zjistili, že Bernstorff i lodě jsou v bezpečí, propustili Gerarda a dalších 120 Američanů a vrátili jim jejich pasy. Vláda tvrdila, že zadržení Gerarda bylo způsobeno úřednickou chybou. Cestující z lodi Yarrowdale ale propuštěni nebyli. To byli Američané, kteří byli zajati z lodí, které potopila německá loď Möwe, a dopraveni do Německa na původně britské lodi Yarrowdale.

Ti byli drženi jako váleční zajatci, protože sloužili na nepřátelské ozbrojené lodi. "Příběh velké války" píše: "Německo poprvé přiznalo, že ozbrojená obchodní plavidla považují za válečné lodě a neutrální posádky těchto lodí považují za účastníky konfliktu. Dohromady německá loď zajala 103 občanů neutrálních zemí. Ti nebyli zadrženi za válečné činy, ale za přítomnost na nepřátelském plavidle."

Americké vláda to označila za nesmysl a tvrdila, že bez spáchání válečných činů by neměli být válečnými zajatci. Němci je ale neosvobodili. Německý ministr zahraničí Zimmermann prohlásil, že je propustí okamžitě, jakmile zjistí osud posádek německých lodí v amerických přístavech. Ten už ale znal, posádky byly na svobodě.

Mezi lidmi se začínal šířit názor, že posádka Yarrowdale měla v případě války sloužit jako rukojmí. A pouhá skutečnost jejich zadržení se stala důležitým aspektem krize mezi Německem a USA. 16. února se objevila zpráva o jejich propuštění, byl to ale planý poplach. Nadále byli v zajetí a napětí mezi oběma zeměmi narůstalo. Německo se samozřejmě muselo zabývat i národy, se kterými válčilo, a i tento týden probíhaly menší boje.

Na západě neprobíhala žádná velká ofenziva od konce bojů u Verdunu před pár měsíci a spojenci novou plánovali až na duben, ale každý den probíhala nějaká menší akce. V noci 10. února spojenci obsadili systém německých zákopů na kilometr dlouhé frontě u Sommy severně od kopce Serre a zajali 215 Němců. Britové a Francouzi tento týden podnikli mnoho takových útoků a většina z nich byla úspěšná.

I když samy o sobě nebyly příliš významné, v součtu znamenaly pokrok. Každý postup je přibližoval k důležitým německým pozicím a zajatci se postupně hromadili. Do Valentýna Britové přinutili Němce opustit předsunuté pozice mezi Serre a Sommou. Němci samozřejmě byli úspěšní zase jinde.

15. února v Champagne, jižně od Ripontu, na dvoukilometrové frontě zaútočili na Francouze a postoupili o 500 metrů. Zajali 21 důstojníků a 837 vojáků. Na jihovýchodě, kde se fronta probouzela s koncem zimy, se jim také dařilo. 12. února německý útok obsadil ruské pozice u Jacobeny a získal přes 1200 zajatců a 14.

února útočníci u Ternopilu zajali 6 důstojníků a 275 vojáků. A na východním nebi? Lidé se nás často ptali na ruské letectvo, tak bych se rád podělil o tuto část z "Příběhu velké války". "13. únor 1917 byl velmi aktivním dnem pro ruská letadla na východní frontě. Bombardovala nádraží v Povursku východně od Kovelu a sklady severně od něj. Dále bombardovala Rodenrois východně od Rigy, městečko Lihinhof u Friedrichstadtu na Valeice, vesnici Sviatiku severně od Vyhanavského jezera u Kiselinu, Radzivilov a oblast u Brodů."

Všechny tyto útoky přinesly zajatce a ztráty na životech, průběh války ale zásadně neovlivnily. Na mezopotámské frontě se tak ale málem stalo, když se vojsko generála Stanleyho Mauda blížilo ke Kut-Al-Amaře, kde se minulé jaro britská posádka musela vzdát Osmanům.

Jeho znovu vybavené, vycvičené a organizované síly se od prosince blížily k Tigridu a tento týden udělaly velký pokrok, když zahnaly nepřítele z pravého břehu a zajali 2000 Osmanů. To byl velký krok k vítězství, ale Osmani pořád měli silné obranné pozice u Sanniyatu. Pár poznámek na konec týdne. 14.

února britská vláda oznámila japonské vládě, že podpoří japonské požadavky na německá území v Asii a Pacifiku severně od rovníku, pokud podpoří britské požadavky na jihu. 15. února britská vláda na dobu do konce války převzala kontrolu nad uhelnými doly. Takový byl týden. Britové se blíží k cíli v Mezopotámii, sporadické boje v Evropě a hrozba rukojmích v Německu. Možná už to není hrozba, možná už opravdu rukojmí jsou. Muži z Yarrowdale byli již 44 dní drženi jako váleční zajatci v rozporu s mezinárodním právem.

Koho ale ještě vůbec mezinárodní právo zajímalo? Kteroukoliv stranu? Všichni používali jedovatý plyn zakázaný Haagskou dohodou. Zvěrstva na civilistech? Výborně, dobrá publicita! Takže rukojmí? No a co? V moderní válce není prostor pro práva jednotlivců. Jestli vám je německá loď Möwe povědomá, možná si jí pamatujete z našeho speciálu o její první plavbě.

Můžete se na něj podívat tady. Patr(e)onem týdne je Benjamin Kraus. Díky jeho a vaší pomoci můžeme tento pořad natáčet. Pomozte nám na Patreonu ho ještě vylepšit. Na viděnou příště!