Ruské bombardování na východní frontě

Vztahy mezi neutrálními
USA a Německem se během posledních týdnů
povážlivě zhoršily kvůli německému obnovení
neomezené ponorkové války, kde i neutrální lodě
byly bez varování potápěny. Tento týden se jejich
vztahy ještě zhorší, když Německo zadrží
americké občany jako válečné zajatce. Já jsem Indy Neidell,
vítejte u Velké války. Minulý týden konečně ustala
akce na libyjské frontě, makedonská fronta
se po zimě probudila a Britové zjistili,
jak kvalitní jsou bulharské pozice.

Důležitou novinkou bylo i americké
přerušení diplomatických styků s Německem, které je opět o něco
přiblížilo k válce. Tato krize dále pokračovala. Po americkém přerušení
diplomatických styků velvyslanec v Berlíně James Gerard
požádal o svůj pas pro opuštění země. To bylo 5.

února. Do Německa však přes Londýn
dorazila zpráva z USA, která mylně přesvědčila
německou vládu o tom, že hrabě von Bernstorff,
jejich velvyslanec v USA, byl americkou vládou zadržen společně s německými loděmi a posádkami
v amerických přístavech. Tudíž Gerard a ostatní
Američané v Německu, třeba zpravodajové novin,
byli také zadrženi a tento týden zadrženi zůstali.

Ve skutečnosti žádné lodě
v USA zadrženy nebyly a jediná omezení pro posádky
kladly imigrační zákony. Zadržení Gerarda bylo
válečným činem. Zatímco byl Gerard držen v izolaci, německá vláda
se snažila vyřešit situaci vytažením starých smluv a jejich
aplikací na současné podmínky. Od přerušení diplomatických styků již Gerard nebyl velvyslancem
a neměl žádné pravomoci k vyjednávání, Němci ho však vyzvali
k podpisu protokolu, který měl ochránit
Němce v USA a jejich zájmy v případě vypuknutí války
mezi Německem a USA.

Němci v USA
a Američané v Německu měli mít možnost nadále žít a podnikat
bez omezení ze strany státu, nebo jim mělo být umožněno
se svým majetkem opustit zemi. Měli mít stejná práva
jako ostatní občané, jejich smlouvy měly nadále platit
a jejich svoboda neměla být omezena.

A obchodní lodě nebudou
vykázány z přístavů, pokud jim nebude nepřátelskými
mocnostmi zaručena bezpečná plavba. Ve zkratce,
v případě války německé zájmy v USA budou vyňaty z působnosti
vojenských zákonů. Gerard odmítl podepsat. Americký státní tajemník Robert Lansing
se přes Švýcary k protokolu dostal a Německu oznámil,
že USA nebudou tyto dohody obnovovat. Ty byly z let 1799 a 1828
mezi USA a Pruskem.

Důvodem bylo zejména to,
že je Německo samo porušilo. Dohoda z roku 1828 například říkala,
že pokud jedna ze zemí bude ve válce, lodní doprava a obchod
té druhé nebudou omezovány. To jasně porušovala
neomezená ponorková válka. Lansing tvrdil,
že Německo tyto dohody zrušilo. Co to ale znamenalo? Bez těchto dohod
by německé lodě v amerických přístavech byly v případě války
zabaveny americkou vládou.

Německo tím přišlo o ochranu,
kterou by jim tyto smlouvy poskytovaly. Když tento týden Němci zjistili,
že Bernstorff i lodě jsou v bezpečí, propustili Gerarda a dalších 120 Američanů
a vrátili jim jejich pasy. Vláda tvrdila, že zadržení Gerarda
bylo způsobeno úřednickou chybou. Cestující z lodi Yarrowdale
ale propuštěni nebyli. To byli Američané,
kteří byli zajati z lodí, které potopila německá loď Möwe, a dopraveni do Německa
na původně britské lodi Yarrowdale.

Ti byli drženi
jako váleční zajatci, protože sloužili
na nepřátelské ozbrojené lodi. "Příběh velké války" píše: "Německo poprvé přiznalo, že ozbrojená obchodní plavidla
považují za válečné lodě a neutrální posádky těchto lodí
považují za účastníky konfliktu. Dohromady německá loď zajala
103 občanů neutrálních zemí. Ti nebyli zadrženi za válečné činy, ale za přítomnost
na nepřátelském plavidle."

Americké vláda to označila za nesmysl a tvrdila, že bez spáchání válečných
činů by neměli být válečnými zajatci. Němci je ale neosvobodili. Německý ministr zahraničí
Zimmermann prohlásil, že je propustí okamžitě, jakmile zjistí osud posádek německých lodí
v amerických přístavech. Ten už ale znal,
posádky byly na svobodě.

Mezi lidmi se začínal šířit názor, že posádka Yarrowdale
měla v případě války sloužit jako rukojmí. A pouhá skutečnost jejich zadržení
se stala důležitým aspektem krize mezi Německem a USA. 16. února se objevila
zpráva o jejich propuštění, byl to ale planý poplach. Nadále byli v zajetí
a napětí mezi oběma zeměmi narůstalo. Německo se samozřejmě muselo zabývat
i národy, se kterými válčilo, a i tento týden
probíhaly menší boje.

Na západě neprobíhala
žádná velká ofenziva od konce bojů u Verdunu
před pár měsíci a spojenci novou plánovali až na duben,
ale každý den probíhala nějaká menší akce. V noci 10. února
spojenci obsadili systém německých zákopů na kilometr dlouhé frontě u Sommy
severně od kopce Serre a zajali 215 Němců. Britové a Francouzi tento týden
podnikli mnoho takových útoků a většina z nich byla úspěšná.

I když samy o sobě
nebyly příliš významné, v součtu znamenaly pokrok. Každý postup je přibližoval
k důležitým německým pozicím a zajatci se postupně hromadili. Do Valentýna Britové přinutili Němce opustit předsunuté pozice
mezi Serre a Sommou. Němci samozřejmě
byli úspěšní zase jinde.

15. února v Champagne,
jižně od Ripontu, na dvoukilometrové
frontě zaútočili na Francouze a postoupili o 500 metrů. Zajali 21 důstojníků a 837 vojáků. Na jihovýchodě, kde se fronta probouzela
s koncem zimy, se jim také dařilo. 12. února německý útok obsadil
ruské pozice u Jacobeny a získal přes 1200 zajatců a 14.

února útočníci u Ternopilu
zajali 6 důstojníků a 275 vojáků. A na východním nebi? Lidé se nás často
ptali na ruské letectvo, tak bych se rád podělil o tuto část
z "Příběhu velké války". "13. únor 1917 byl velmi aktivním dnem
pro ruská letadla na východní frontě. Bombardovala nádraží v Povursku
východně od Kovelu a sklady severně od něj. Dále bombardovala Rodenrois
východně od Rigy, městečko Lihinhof
u Friedrichstadtu na Valeice, vesnici Sviatiku
severně od Vyhanavského jezera u Kiselinu, Radzivilov a oblast u Brodů."

Všechny tyto útoky
přinesly zajatce a ztráty na životech, průběh války ale zásadně neovlivnily. Na mezopotámské frontě
se tak ale málem stalo, když se vojsko generála Stanleyho Mauda
blížilo ke Kut-Al-Amaře, kde se minulé jaro britská posádka
musela vzdát Osmanům.

Jeho znovu vybavené,
vycvičené a organizované síly se od prosince blížily k Tigridu a tento týden udělaly velký pokrok,
když zahnaly nepřítele z pravého břehu a zajali 2000 Osmanů. To byl velký krok k vítězství, ale Osmani pořád měli silné
obranné pozice u Sanniyatu. Pár poznámek na konec týdne. 14.

února britská vláda
oznámila japonské vládě, že podpoří japonské požadavky
na německá území v Asii a Pacifiku severně od rovníku,
pokud podpoří britské požadavky na jihu. 15. února britská vláda na dobu do konce
války převzala kontrolu nad uhelnými doly. Takový byl týden.
Britové se blíží k cíli v Mezopotámii, sporadické boje v Evropě
a hrozba rukojmích v Německu. Možná už to není hrozba,
možná už opravdu rukojmí jsou. Muži z Yarrowdale byli již 44 dní
drženi jako váleční zajatci v rozporu s mezinárodním právem.

Koho ale ještě vůbec
mezinárodní právo zajímalo? Kteroukoliv stranu? Všichni používali jedovatý plyn
zakázaný Haagskou dohodou. Zvěrstva na civilistech?
Výborně, dobrá publicita! Takže rukojmí? No a co? V moderní válce není prostor
pro práva jednotlivců. Jestli vám je německá loď
Möwe povědomá, možná si jí pamatujete z našeho
speciálu o její první plavbě.

Můžete se na něj podívat tady. Patr(e)onem týdne je Benjamin Kraus. Díky jeho a vaší pomoci
můžeme tento pořad natáčet. Pomozte nám na Patreonu
ho ještě vylepšit. Na viděnou příště!