Rusko na maďarském prahuVelká válka

Před pár měsíci jsme viděli na západní i východní frontě, jakou hrůzu přineslo podzimní bláto, a tento týden, s příchodem nového roku uvidíme nové výzvy a hrůzy moderní války, které s sebou přinesl sníh. Jsem Indy Neidell, vítejte u Velké války. Minule jsme probrali týden mezi Vánoci a příchodem roku 1915 a viděli osmanskou armádu pochodovat sněhem s cílem zaútočit na Rusy, která byla zdecimována v bitvě o Sarikamiš.

Na východní frontě Rakušané opatrně pozorovali Rusy shromažďující se v Karpatech, zatímco na západní frontě pokračovala podél celé linie francouzská ofenzíva, která nepřinesla žádný zisk. Je to již několik týdnů, co Rakušané porazili Rusy v bitvě o Limanowa a dobyli Dukelský průsmyk a od té doby k žádným větším bojům nedošlo. To se ale tento týden změní.

Nové boje v Karpatech vypuknou ruským postupem do Uszokského průsmyku. Toto je jedna z nejvíce přehlížených front celé války, ale byla také jednou z nejdůležitějších a lednové boje začínají právě teď s ruskou ofenzívou. Toto je ze 4. ledna 1915 z deníku Mercury: "Nepříznivý stav pro Rakušany na jejich území se ještě zhoršil. Stále se drží na severní straně Karpat poblíž Dukly, ale Rusové je vyhnali z pozic u Uszokského průsmyku, zatímco dále na jihu Rakušané ustupují přes Karpaty z Bukoviny do Maďarska v demoralizovaném stavu.

Podle zpráv z Říma přichází s Rusy do Maďarska obrovská hrůza a říká se, že lidé utíkají podél Karpat v panice." 6. ledna Rusové dosáhli maďarské hranice. Pojďme se podívat na rakousko-uherskou armádu, abychom viděli, proti komu stojí. Výzvy konfrontující armádu Františka Jozefa byly enormní a možná bychom ani neměli používat slovo armáda.

Po prosincových katastrofálních ztrátách v Srbsku a Karpatech se z císařské armády stala spíše milice. Mimo velkých ztrát vojáků padlo velice velké procento důstojníků, což byli vlastně jediní lidé s výcvikem pro zvládnutí tak etnicky rozdílné armády. Na rozdíl od Ruska, které mohlo neustále rekrutovat mladé vojáky ze zdánlivě nekonečné zásoby mužů, byli rakouští rekruti značně starší a snad všem chyběl odpovídající trénink, a to hlavně pro zimní boje.

Karpatská fronta postrádala infrastrukturu pro tak velký počet mužů, zejména co se týče dopravy. Železniční systém ani v nejmenším nevyhovoval velkým ofenzívám a soustředit, posílit či udržet muže v této oblasti byl nadlidský úkol. Pokud mají Rakušané proti Rusům uspět, a následovat tak prosincovou výhru, budou se muset udržet v horách přes zimu a myslím, že všichni víme, že počasí přinese více obětí než boje, zejména kvůli extrémním teplotám a nedostatku zimních uniforem a vybavení.

Takže proč se rakouská armáda chystala provést vlastní plán? Proč chtěl rakouský náčelník štábu Conrad von Hötzendorf zahájit překvapivou ofenzívu proti Rusům uprostřed zimy ve vysokých horách? Zdá se, že ze tří důvodů. Zaprvé zde máme ruské úspěchy. Ani po několika prohrách nebyli Rusové daleko od pozic, ze kterých by mohli přejít hory a zamířit na maďarské roviny.

Pomyslete, co by to udělalo s rakousko-uherskou morálkou. Zadruhé je tu rakouská armáda o síle 100 000 mužů uvězněná v Přemyšli a rozhodně zde byla politická a morální nutnost obléhání prorazit a osvobodit ztracenou provincii. Ale třetí důvod je poměrně překvapivý. Po rakouských prohrách v Srbsku a proti Rusku zvažovala Itálie s Rumunskem vstup do války na straně spojenců.

Značný habsburský úspěch byl nezbytný, aby tomu bylo zabráněno a říše neměla dva nové nepřátele na dvou nových frontách. Rakousko musí uspět, ale díky bojovým podmínkám a sněhu je to zoufalá situace. Rakousko-uherská protiofenziva začne co nevidět, ale další ofenzíva plná utrpení byla v plném proudu v hlubokém sněhu a mrazivých teplotách na Kavkaze v severovýchodním Turecku. Po strašlivé prohře u Sarikamiše byla osmanská armáda, tedy její zbytky, na ústupu do Erzurum.

Sen osmanského ministra války Envera Paši odříznout Rusy od Karsu, poté je porazit u Sarikamiše a pokračovat dále do Afghánistánu a dokonce do Indie se rozpadl. Většina jeho armády zemřela podchlazením, umrzla k smrti v teplotách kolem -35 °C v letních uniformách dlouho před začátkem bitvy. Paša konečně pochopil, že musí útok odvolat a ustoupit a 2.

ledna on sám jen těsně unikl zajetí ruskou hlídkou. Obě strany si zaslouží uznání alespoň za výdrž, protože i když 2. ledna bylo zřejmé, že Turci prohráli a počasí se jen zhorší, bitva bude pokračovat po další dva týdny, i když 7. ledna Paša odjel z Erzurum do Istanbulu. Jeden německý důstojník přidělený k Osmanům později napsal, že "prožil katastrofu tak rychlou, že nemá ve vojenské historii obdoby." Tvrdá slova. Na Osmany mysleli tento týden i Britové a z Londýna přišel nástin budoucích akcí. Když Turci 5.

ledna ustupovali, v Anglii lord Kitchener, britský ministr války, navrhl ten samý den, že by dobytí Dardanel bylo dobrým strategickým cílem, protože by tak obnovili kontakt s Ruskem, přivedli Řecko a možná Bulharsko i Rumunsko do války, umožnili obchodovat se zbožím nahromaděným v Černém moři a možná získali přístup k Dunaji a tedy k možnosti zaútočit na Rakousko. Skvěle promyšlený postup. A tady je ještě několik událostí ze západní fronty. Francouzská Champagnská ofenzíva pokračovala soustředěnými útoky na cíle taktického významu.

Došlo také ke sporadickým bojům dále na východě, kde Francouzi selhali v útoku na Boureuilles v Argonne, ale dobyli výšiny poblíž Cernay v Alsasku. Další dvě poznámky k Británii: na začátku roku byla britská bitevní loď Formidable potopena v kanálu dvěma torpédy z ponorky. Utonulo 547 námořníků.

A 4. ledna znovuotevřela londýnská burza, která byla zavřená od července. Protože válka rychlých vítězství nebyla možná a nekonečné bitvy v blátě se změnily v opotřebovávací válku, lidé začali pro vítězství hledat malá řešení. Alexander Helphand, bohatý bolševik, řekl německému vyslanci v Turecku: "Zájmy německé vlády jsou stejné jako zájmy ruských revolucionářů." Obecným cílem bolševiků bylo zničení carství a rozdělení Ruska na menší státy.

Helphand věřil, že Německo nemůže Rusko ve válce porazit bez vypuknutí ruské revoluce. Tato diskuze vzbudila v Německu zájem na podněcování takové revoluce, což bylo umocněno patem na bojišti a tyto zájmy vyvrcholí návratem Vladimíra Lenina z exilu ze Švýcarska do Ruska, který dostane z Německa podporu, aby mohl pokračovat v práci. A jsme na konci dalšího týdne. Ruský medvěd v Karpatech děsí maďarské obyvatele. Turci na Kavkaze ustupují před Rusy, ale navzdory mrazu stále bojují a na západní frontě umírají každým dnem muži pro malý, nebo žádný zisk.

Jsou důvody, proč jít do války pro silnějšímu nepříteli, proti lépe vybavenému nepříteli. Jsou důvody, proč jít do války v zimě, v mrazivých teplotách a v horách, kudy těžké zbraně neprojdou, a i když tyto důvody mohou vysvětlovat proč byl Conrad von Hötzendorf ochotný obětovat tolik mužů v Karpatech, nelze nijak opodstatnit pochod Pašových mužů na smrt ve sněhu, jejich obětování pro nic, na špatném místě ve špatný čas; opodstatnit nadutost tak velkou, že je těžké si ji vůbec představit.

A i když v minulosti mohl nepřítel pomoci nepříteli, vyhladovět a umrznout k smrti před příchodem do bitvy, toto nebyla ta doba. Toto byla moderní válka. Během Velké války byly barvy hnědé, šedé a mrtvé. Odkaz na epizodu Podzim si vybírá své oběti naleznete v popisku videa. Nezapomeňte video ohodnotit a sdílet jej na Facebooku se svými přáteli.