Rusové ustupují – taktika spálené země

Rusko před německou a rakousko-uherskou
armádou ustupovalo už tři měsíce, ztratilo rozlehlá území
a stovky tisíc jeho mužů padly to zajetí. Jak však mohlo okupantům zabránit,
aby těchto výhod využili? Rusko přijalo politiku spálené země. Jsem Indy Niedell,
vítejte u Velké války. Velkou novinkou minulého týdne
byla nová německá ofenzíva, která se z Pobaltí
měla přesunout dolů k Bukovině. Probíhající Gorlicko-Tarnowská ofenzíva
získávala na jihu další území.

Britové a Francouzi dosáhli malých zisků
na Gallipoli, ale za cenu velkých ztrát, a na západě pokračoval pat,
když Němci znovu nedokázali překročit řeku Ieperlee. Tohle pak následovalo. Německá falanga generála Augusta von Mackensena
se neúprosně hrnula kupředu. Došlo k tvrdým bojům
mezi řekami Západní Bug a Visla, ale Rusové stále tvrdohlavě bránili
železnici z Lublinu do Chełmu, i když po celé frontě ustupovali. Věci nevypadaly vůbec dobře
v polském výběžku, kde Němci zaútočili 19.

července
severně i jižně od Varšavy. Němci rovněž dobyli pevnosti
Rojan a Pułtusk a překročili řeku Narew. Ale během německého postupu Polskem
lidé jen neseděli a nečekali, co bude. Ruské vrchní velení obdrželo zprávy
o obrovském systematickém exodu lidí v płockém okrese severozápadně od Varšavy, kde ruské jednotky vyhnaly z domovů
22 000 z 25 000 obyvatel a ve světle politiky spálené země
zapálili jejich vesnice. Veškeré Ruskem kontrolované oblasti, kterým hrozila invaze,
přešly pod přímou vojenskou správu a hlavním záměrem Nikolaie Yanushkeviche –
náčelníka generálního štábu – bylo vypálit zemi
a nenechal útočníkům nic než spoušť.

Následky byly zničující pro průmysl
a města pod rouškou invaze, jako byla například Varšava,
ale zamyslete se nad následky pro civilisty. Kniha Petera Gatrella o ruských válečných
uprchlících přináší svědectví z první ruky: "Byli jsme nuceni spálit naše domy a úrodu,
nesměli jsme si s sebou vzít dobytek, nemohli jsme se ani vrátit domů
pro naše úspory."

Do konce roku 1915 –
já vím, že přeskakuji – do konce roku 1915
bude v Rusku 3,3 milionů uprchlíků. Rodiny, které vedly výdělečné farmy,
byly na mizině a průmyslová města
ztratila veškerou pracovní sílu. Všichni obyvatelé Varšavy museli odejít,
protože panovaly obavy, že Poláci ve skutečnosti
Rakousko-Uhersko podporují. Uprchlíci přenášeli i nemoci
jako tyfus nebo choleru, a protože jim nic nezůstalo,
museli často krást, aby přežili.

Takže armáda po svém velkém ústupu
nechávala Němcům a Rakušanům jen málo, ale sama si přidělávala potíže, protože ucpávala
už tak nedostatečnou dopravní síť. Aby toho nebylo málo,
tak Yanushkevich byl takový antisemita, že se to projevilo ve veřejném mínění,
a vzhledem k tisícům zabitých židů během ruských pogromů minulých desetiletí
to byla vážná situace. Některé oblasti byly tedy "očištěny"
od údajně nespolehlivých elementů, jakými byli například
potomci Němců nebo židé.

Naproti tomu zde byla pro ruské židy
jedna světlá stránka. Do poloviny roku 1915 mohli židé žít
pouze ve městech v Zóně osídlení, a to už od doby Kateřiny Veliké,
která žila před 120 lety, ale Zóna byla zanedlouho zapomenuta
spolu s ústupem vojsk a civilistů a židé se tak mohli přesunout dále na východ,
a dokonce se usadit i na venkově. Krátce jsem zmínil nemoci
a trochu to teď rozvedu, ale ve spojitosti s Gallipoli,
které je více na jih. Tento týden byl na Gallipoli poměrně klidný
ve srovnání s červnem nebo červencem, ale je zde něco, o čem jsem zatím nemluvil –
hygiena.

Mrtvoly byly ponechány hnít v zemi nikoho,
protože byla celá oblast pokryta nepřítelem, a spolu s hnijícími mrtvolami a letním horkem
přišly mouchy, miliony much. Byly více než nepříjemností,
protože se živily tekutými výkaly v otevřených latrínách. Petr Hatr píše,
že podle jedné lékařské knihy může jedna moucha zplodit skoro
5 bilionů a 600 milionů much během šesti měsíců, takže když říkám "miliony much",
tak to myslím vážně. Disciplinovanost v chození na latríny
byla důležitá a všechny latríny se musely zakrývat
a nepropouštět mouchy, ale tohle nebyl tábor, tohle bylo bojiště
a celý prostor byl neustále pod palbou, takže tam nebylo dřevo, místo, dezinfekce
a ani čas na vypořádání se s těmito problémy.

Toaletní papír byl luxusním zbožím
a hygiena v této době ještě prakticky neexistovala. Takže miliony much přenášely
koktejly infekcí jako třeba úplavici. Tisíce mužů trpěly intenzivním bolením břicha a hodně z nich ani nemělo sílu dojít na latrínu,
což věci ještě zhoršovalo. Kvůli nedostatku vody
byla velkým problémem i dehydratace.

Paratyfus obnášel i úplavici,
takže mnoho mužů trpělo obojím. Symptomy zahrnovaly horečku,
bolest hlavy a břicha, zvracení, záchvaty třesu, kašel, průjem,
závratě, hluchotu, bolest kloubů a vyrážky, a i když se vám nemoc vyhnula,
stále jste měl co dělat s vešmi, které zasáhly snad každého. Na západní frontě byla odvšivovací centra,
ale na Gallipoli takoví luxus vojáci neměli. Dalším problémem bylo tzv. vojákovo srdce. To když vás nemoc příliš oslabí,
začnou vám selhávat tělesné funkce a i po nejmenší námaze
nemůžete chytit dech.

Vojákům doslova ubývalo sil. A v britském parlamentu bylo 19. července oznámeno,
že celkové ztráty na Dardanelech čítají 42 344. A stále tam pokračovala patová situace. A další fronta,
která se zdánlivě potápěla do patu, byla ta nejnovější – italská. Italové si ve skutečnosti připsali menší úspěchy
proti méně početným silám Rakouska-Uherska, ale tento týden došlo ke druhé bitvě na Soči
a můžeme si povšimnou nastupujícího vzorce.

Italové podnikli prostý frontální útok
spoléhající na odvahu a početní převahu, a tato taktika je zklame znovu,
znovu a znovu. Italský náčelník generálního štábu
Luigi Cadorna byl zaseknutý v minulosti
a zdánlivě bez nápadů, ale byl neotřesitelně sebevědomý
a nenaučil se nic z opakovaných neúspěchů, když používal tu samou taktiku
znovu a znovu. Dokonce věřil, že neúspěchy byly způsobeny
pouze nedostatečným nasazením jeho vojáků. Jde o to, že i když shromáždil
veškerá děla z celé Itálie, neměl ani náhodou dostatek děl,
dělostřeclů nebo nábojů, aby vyřadil rakouská opevněná místa,
takže i když zvládl dobýt Monte San Michele, která padla 19.

července po krvavé bitvě,
tak ji při protiútoku stejně ztratil. Tento týden vidíme rovněž předzvěst
snad další fronty. 17. července byla mezi Centrálními mocnostmi
a Bulharskem podepsána tajná dohoda, na základě které Bulharsko získá
skoro 1000 km čtverečných tureckého území v Thrákii. Dalšího dne byl německý velvyslanec
v Konstantinopoli přijat v bulharském hlavním městě Sofii.

Avšak i přesto následující den
Bulharsko veřejně ujistilo svět o své neutralitě. A tady je pár poznámek na konec týdne. Srbové 17. července evakuovali na italskou žádost
albánské hlavní město Drač. 22. června se 30 tureckých důstojníků
s nákladem zbraní přeplavilo do Tripolisu, které bylo v nepřátelské Libyi
kontrolováno Itálií. Hodně Italů po tomto dotěrném pokusu
vyzbrojit rebely volalo po válce proti Osmanské říši. A tak další týden války, 51.,
končí s pokračujícím ústupem Rusů, kterých padají tisíce do zajetí
a ničí si vlastní zemi, aby překazili postup nepřátel.

Na západní frontě byl klid, ale to znamenalo tisíce ztrát,
namísto desítek tisíc ztrát. Gallipoli bylo také poklidné, ale noční můra pokračovala
s italským útokem na Rakousko. Takže Rusové pálili vlastní zemi. Možná to bylo nezbytné,
protože kdyby místa jako Varšava padla, se všemi továrnami, železnicemi
a vojenským vybavením, byl by to pro dobyvatele obrovský úspěch,
ale jaké příšerné peklo prožívali civilisté – uprchlíci, kterých byly miliony.

Představte si, že máte v Polsku farmu. Jste příliš starý, aby jste bojoval,
ale do války odešli vaši synové a jeden nebo dva možná přežili první rok,
a potom vy a vaše rodina, navzdory plnění své vlastenecké povinnosti,
dostanete nařízeno opustit svůj domov, svůj majetek a svoji důstojnost
a přemístit se Bůh ví kam a Bůh ví jak, možná se pro přežití uchýlit ke zločinu
a být kvůli tomu uvězněn nebo popraven. Tragédie války nikdy nekončí.

A tragédie vidíme všude. Muži v zákopech bojují a umírají
pro cokoliv, co si generálové vymyslí. Ale i ženy doma nesly své břímě. Natočili jsme speciální epizodu
o ženských povinnostech v první světové válce, kterou můžete zhlédnout zde. Patr(e)onem týdne je Matthew Fritz.
Díky Matthewe. Pomozte nám dosáhnout
našeho cíle na Patreonu, abychom mohli natáčet
na skutečných místech velké války.

Sledujte nás na Instagramu,
kde najdete další fotky z války a nezapomeňte nás odebírat.
Uvidíme se za týden.