Sabotáž v poušti

Válčí miliony mužů. Chcete vyhrát, ale velíte jen kmeni o několika stovkách členů. Co můžete pro válku udělat? Můžete zkusit sabotáž. Já jsem Indy Neidell, vítejte u Velké války. Minulý týden Britové slavili další úspěchy v bitvě o Passchendaele a také u řeky Eufrat. Další fronty byly celkem klidné, i když téměř všude neustále probíhaly menší střety.



A jeden z takových střetů vidíme tento týden na Středním východě. Lawrence z Arábie, alžírský důstojník Rosario Pisani a kolem stovky beduínů vyrazili provést sabotáž hidžázské dráhy pomocí min s elektrickým a tlakovým spínačem. Tato železnice byla pro Osmany velmi důležitá pro dopravu jednotek a zásob po celém regionu. 3.



října Lawrence jižně od stanice Shedia zakopal minu s tlakovým spínačem. Dva dny neprojel žádný vlak, vlak s vodou projíždějící 5. října však minu neodpálil. V poledne, kdy předpokládal, že železniční stráže odpočívají, Lawrence k této mině přidal i tu s elektrickým senzorem. Miny byly uloženy pod jedním ze tří mostů v oblasti. V 8 hodin ráno 6. října přijel vlak ze severu a miny explodovaly, když lokomotiva přejížděla přes most. Exploze byla mohutná a lokomotiva byla úplně zničena.



Dvacet cestujících v prvním vagónu zahynulo, vagóny se odpojily a začaly pozadu sjíždět z kopce dolů. Turecké stráže vyběhly ze svých stanovišť a Lawrence se svou družinou zmizel. V důsledku tohoto incidentu začali strojvůdci stávkovat a pro cestující, kteří i přes početné sabotáže nadále chtěli cestovat vlakem, začala být za vyšší cenu nabízena místa v zadních vagónech vlaku. Sabotáže začínaly zabírat. A na Středním východě byly i další novinky.



Osmanská tajná policie v Palestině odhalila židovskou špionážní organizaci pracující pro Brity a zatkla Saru Aaronsohn, jednu z jejích vůdkyň. Čtyři dny byla mučena, nic ale věznitelům neprozradila. 5. října spáchala sebevraždu. Britská vláda touto dobou začala zvažovat myšlenku na nahrazení turecké nadvlády v Palestině sionistickým státem pod britskou kontrolou.



2. října se dozvěděla o setkání v Berlíně, kde Němci a Osmané plánovali nabídnout evropským židům Němci garantovaný národní stát v Palestině. Intriky na domácí frontě ale hrály druhé housle dění na bojišti. U Passchendaele si britský vrchní velitel Douglas Haig myslel, že se blíží průlom německých linií a konečně přijde čas pro jízdu. Jeho generálové Herbert Plumer a Hugh Gough si tak jistí nebyli a sdělili mu své pochyby.



Věřili, že výšiny musí být zabezpečeny, než přijde jakýkoliv větší postup. A to bude vyžadovat několik kratších postupů o jeden až dva kilometry. To byla nová Plumerova taktika, kterou jsme viděli poslední dva týdny, fungující proti německému pružnému obrannému systému. Po každém krátkém postupu bylo ale nutné stavět silnice pro přesun děl. A to potřebovalo čas. Haig se s generály sešel 2.



října a oznámil jim, že se mýlí. Průlom je blízko. Mám jeden citát z „Passchendaele“ od Nicka Lloyda o Goughovi a Plumerovi: „Neviděli to poprvé. Omezený úspěch založený na pečlivé přípravě a ohromné palebné síle přinesl Haigovi novou víru v dramatický velký průlom. Už dobře věděli, že je nejlepší souhlasně kývat a pustit se do práce.“ A Němci se vrátili ke své staré taktice, protože ta nová nyní nefungovala.



Předsunuté pozice byly plně obsazené, aby zabránili i krátkým postupům. 4. října v 6 hodin ráno mrholilo, když Plumerova 2. armáda zahájila bitvu o Broodseinde s 1. a 2. sborem ANZAC jako hlavní útočnou silou na Broodseindský hřbet. Útok probíhal na asi kilometrové frontě. Ukázalo se, že to pro Němce je ještě větší katastrofa, než bylo 20.



a 26. září. Muži v předsunutých pozicích byli rozmetáni dělostřeleckou baráží, která byla tak intenzivní, že to byla doslova ohnivá stěna. Zálohy byly navíc příliš vepředu, takže byly také tvrdě zasaženy. Bitva byla u konce již brzy odpoledne. Britové postoupili o 700 metrů až jeden kilometr, zdroje se v tomto různí. Poté se opět zastavili a opevnili. Němce to stálo 30 000 obětí, i když Britové také přišli o 25 000 mužů i po zničení německých předsunutých pozic, pořád museli překonat 500 metrů zóny smrti.



Pro Brity to bylo bolestivé, pro Němce pak naprosto neudržitelné. Co s tím budou dělat? Německý generál Ludendorff hledal nějaký způsob, jak spustit ofenzivu, která by odlákala Brity z této oblasti. Na nic ale nepřišel. Nařídil tak svým mužům opět začít používat pružný systém obrany, který jich alespoň většinu udrží mimo dostřel britských děl.



Už byl opravdu znepokojen. „Ocitl jsem se pod ohromným tlakem. Stav věcí na západě nám bránil v uskutečnění našich plánů jinde. Výše ztrát nám působí veliké obavy a překonává veškerá očekávání.“ Dokonce uvažoval, jak velkého území se může vzdát, aniž by ohrozil ponorkové základny na belgickém pobřeží. Takže i když se zdály nereálné, Haigovy plány začínaly být možné.



Bitva o Broodseinde byla dokonce označována jako „největší vítězství celé války“. Ohledně velikosti tohoto úspěchu se však názory různí. I když podzimní deště jako zázrakem ještě nepřišly, brzy přijdou. A území ležící před Brity bylo nízko, při prvních srážkách se zatopí a bude těžké jej přejít. Podobný problém nastal loni při bitvě na Sommě, kdy Britové sestoupili z výšin a byli nuceni bránit nízko položené území.



Nedalo se však popřít, že Plumerovy jednotky dosáhly pokroku a nepřítelem vážně otřásly. Německé oficiální dějiny to popisují jako velký britský úspěch a všímají si velkého poklesu morálky Němců, když si uvědomili, že proti tak silnému britskému dělostřelectvu nemohou území udržet. Haig požadoval, aby další útok začal 8. října, o dva dny dříve, než bylo v plánu.



Byl odhodlán obsadit Passchendaele. Generál John Charteris, Haigův šéf rozvědky, se ale podíval na ohromné ztráty posledních týdnů a 5. října napsal, že by na zimu měli přestat útočit. Byly ale připraveny plány na dokonce tři nové útoky, které proběhnou 9., 12. a 14. října. Premiér Lloyd George a další si mysleli, že v tomto týdnu Haig ztratil poslední zbytky soucitu.



Bitva u Passchendaele zuřila už dva měsíce. Ano, bylo dosaženo postupu, ale ten nebyl velký a ztráty byly vysoké. Brzy přijde zima a Haig nařizoval další útoky. A vypadá to, že daleko na severovýchodě budou útočit i Němci. 2. října ruská flotila odmítla poslušnost prozatímní vládě, Němci tak mohli uskutečnit plány na přistání na ostrovech v Rižském zálivu. Operace Albion měla obsadit ostrovy u estonského pobřeží, odkud Němci věřili, že by mohli obejít ruskou armádu a vyrazit na Petrohrad, ruské hlavní město.



V současnosti se pokoušeli zneškodnit pobřežní baterie a rozsáhlá minová pole. Pokud uspějí, bude následovat útok po zemi. Pár poznámek na konec týdne. 29. a 30. září Italové při útocích na Banjšickou plošinu zajmou 2000 Rakušanů. 30. září je v Kantonu zatčen Sun Yat-Sen za organizování revoluce. Stejného dne kongres v Kyjevě požaduje nezávislost pro všechny ruské národnosti.



1. října britské námořní letouny bombardují bejrútský přístav a 2. října je u irského pobřeží torpédována HMS Drake. 19 mužů zahynulo. Drake byl křižník, který měl za sebou zajímavou kariéru, včetně epizody jako vlajková loď australského námořního velitelství. Týden tak končí dalšími spojeneckými úspěchy u Passchendaele, střety v Itálii, ruskou vzpourou na Baltu a sabotáží na Středním východě.



Budou ale britské úspěchy v Belgii pokračovat? Němci byli samozřejmě znepokojeni tím, že byli vytlačováni ze svých pozic, ale zima přišla brzy, počasí se zhoršilo a území se snadno zaplavilo. Možná Haigovi úspěch stoupl do hlavy, ale možná se měly jeho sny o průlomu brzy konečně splnit během tří bitev během příštího týdne. A pamatujte, ohledně jeho snů o průlomu: Stačilo, aby vyšly jednou. Jestli chcete vědět více o britském veliteli Douglasi Haigovi, zde je náš speciální díl o něm.



Patr(e)onem týdne je Psych! Je to jeho skutečné jméno? Žijeme v úžasné době. Na viděnou příště!