Shánění nových rekrutů

Tři měsíce a dva dny poté,
co Rakousko-Uhersko vyhlásilo válku Srbsku, zemřely v bitvách
již stovky tisíc mužů. Tito muži byli profesionály
nebo vycvičenými branci evropských armád, ale s jejich ztrátou
a koncem války v nedohlednu byly válčící strany nuceny
posílat nevycvičené rekruty, dokonce i náctileté
nebo muže ve středním věku, umírat do bitev
jako jehňata na porážku. Jsem Indy Neidell,
vítejte u Velké války.

Když jsme minule skončili,
Němci ustupovali od Varšavy. Rakušané zaútočili
a prohráli velkou bitvu o Ivangorod. Britové a Němci utrpěli
obrovské ztráty v bitvě o Ypry. Belgičané udrželi řeku Yser a Japonci obléhali
německý přístav Čching-tao. Dále to pokračovalo takto. Německý velitel Falkenhayn
zformoval na západní frontě armádu z nových rekrutů,
kterou poslal bojovat do Vlámska k městu Yper.

Jako nováčci čelili
britským profesionálům a umírali po tisících,
když ve velkých shlucích postupovali vstříc
kulometům a rychlé palbě k pušek. Ale Němcům přicházely
další tisíce nových rekrutů a těm se tento týden
podařilo na severu vybojovat nějaké území a 24. října překročili řeku Yser. To byla pro Belgičany špatná zpráva, protože Němci si tak
otevřeli cestu k moři.

Belgičtí velitelé navrhovali ústup, ale král Albert odmítl. Situace si žádala drastická opatření
a poté, co padlo dalších 20 000 Belgičanů, něco drastického bylo učiněno. Stavidla na řece Nieuport byla otevřena a po několika dnech byl belgický venkov
zaplaven na míle daleko až k městečku Diksmuide. Němci nedokázali projít
a byli nuceni se stáhnout. Spojenecké levé křídlo bylo zachráněno a Albert nebyl jen králem,
ale také národním hrdinou.

Jedna malá odbočka. Jednou z řidiček ambulance
v oblasti kolem Nieuportu byla britská šlechtična Dorothie Feilding,
která se za svoji práci na západní frontě stala první ženou
oceněnou britskou medailí za statečnost. Obdržela také francouzský
Croix de Guerre a belgický Řád Leopolda II. Jen jsem si myslel,
že by zde zasloužila zmínku. Německé naděje na postup k moři
byly teď stejně marné, jako britské naděje na zatlačení Němců hluboko do Belgie.

Dále na jihu se z bitvy
na Yperském výběžku stala bitva o Yperský výběžek. Falkenhayn stále věřil ve vítězství
a 27. skoro prorazil nepřátelské linie u Neuve Chappelle, ale dalšího rána
byl v poražen indickými jednotkami. Němcům však stále přicházely posily
a brzy začne další Falkenhaynova ofenzíva. Dobytí Ghevaultu pro něj bylo klíčové
pro další postup u Yper a dále k moři. Francouzský generál Foch
poslal v reakci jednotky na jih, aby ulevili obléhaným Britům,
ale potrvá několik dní, než dorazí a Němci již zaujali pozice.

Na chvíli bych se teď
podíval na britské vojáky. Když vypukla válka,
Britové jako jediní měli plně profesionální armádu, ale kvůli své velikosti
si z ní nepřátelé dělali legraci. Během třech měsíců však
ukázala své schopnosti v boji, ale závod k moři
a první bitva o Ypry značily konec britské profesionální armády a příchod odvodů,
protože čísla vypadala následovně: Před třemi měsíci vedl britský velitel
John French 84 praporů, každý po tisícovce mužů.

Na začátku listopadu mělo
jen 35 praporů více než 200 mužů, 31 mělo mezi 100 a 200
a 18 praporů nemělo ani 100 mužů. Samozřejmě to nebyli jen Britové,
kteří byli nuceni verbovat nevycvičené vojáky. V bitvách o Ypry a na řece Yser
poslali Němci do bitvy desítky tisíc nových rekrutů bez žádné
předešlé válečné zkušenosti nebo výcviku a jejich ztráty byly katastrofální.

Na německém hřbitově
dobrovolníků poblíž Langemarcku leží v masovém hrobě
těla 25 000 německých mladíků. Jsou tam náhrobky se jmény jako
"Mušketýr Braun" a "Dobrovolník Schmidt" a v každém z těchto hrobů leží několik těl. Hřbitov je odkazem "kindermord bei Ypern" –
Masakru nevinných u Yper, ke kterému došlo, když Němci
v zoufalém pokusu o průlom poslali muže, kteří na bojišti neměli co pohledávat, proti Britům,
nejlépe vycvičeným vojákům v Evropě.

Britové, jak jsme viděli,
měli luxus dovážet posily z celého jejich impéria,
ale to nebyli jediní. Rusko přiváželo posily
až ze Sibiře a střední Asie a tyto posily,
které přicházely již druhý týden, zvrátily válku na východě ve prospěch Rusů. Němci se stahovali
po neúspěšném útoku na Varšavu. Uvědomili si, že početnou
ruskou armádu nyní nepřemohou. Tvrdé boje se odehrávaly dále na jihu,
kde se Rakušané po obrovské prohře stahovali od Ivangorodu.

Rakousko v této době
čelilo nedostatku munice a dělostřelci mohli
vystřelit jen čtyřikrát za den. K tomu se armádou
šířila poraženecká nálada. Ta byla umocněna
výskytem cholery mezi vojáky, která tento měsíc zabila
skoro 4 000 mužů a oslabila mnoho dalších. Protože trvalo,
než byla vakcína schválena a rozvezena, mnoho Rakušanů příznaky
hrálo, aby se tak dostali z fronty.

Rakousko mělo problém také se Slovany, kteří se připojovali k ruské armádě,
jejichž vojáci jim byli jako národ blíže než multikulturní
Rakousko-Uherská říše. Bita na Visle,
také známá jako bitva o Varšavu, skončila zvučným ruským vítězstvím. Němci a Rakušané
byli zatlačeni zpět do pozic, ze kterých před několika týdny zahájili útok a Rusko tak Německu oplatilo
porážky uplynulých dvou měsíců.

Ale na Rusko čekala kromě
Německa a Rakouska-Uherska další výzva, protože 29. října
zaútočilo osmanské námořnictvo na několik ruských přístavů v Černém moři. Rusko zanedlouho čelilo další říši. Na moři se toho
tento týden stalo hodně. Audacious,
jeden z nejmodernějších britských křižníků, byl u irského pobřeží
potopen německou minou. Protože trvalo 12 hodin,
než se potopil, celá posádka byla zachráněna.

Byl to ale tvrdý úder britské flotile,
která byla silnější na papíře než ve skutečnosti. Potopení lodě bylo
kvůli udržení morálky přiznáno až po válce a Audacious se tak stále
objevoval v armádních dokumentech. Na palubě však byli američtí námořníci,
kteří potopení lodě vyfotografovali a fotografie se následně
objevily v americkém a světovém tisku, takže zástěrka
Britům příliš nepomohla. Tento týden zaútočil
německý lehký křižník Emden spojenecké lodě v Penangu,
který je dnes součástí Malajsie.

Při rychlém útoku potopil Emden
ruský křižník a francouzský torpédoborec. Emden operoval v oblasti sám,
protože zbytek německé jihoasijské flotily zamířil na začátku války do Německa. Emden pokračoval v útocích
po dalších deset dní, než jej poškodila australská
válečná loď Sydney a najel na mělčinu. Během útoků zajal nebo potopil
více než 20 civilních plavidel a stal se postrachem místních moří. Ještě, než se dnes rozloučíme, bych rád
řekl něco, co jsem nedokázal jinam zařadit.

Dočetl jsem se o tom
v knize Katastrofa od Maxe Hastingse. V této době byl u Yper zraněn
Ronald Colman a válka pro něj skončila, ale po zotavení se stal
hollywoodskou hvězdou. Vtipné je,
že v jeho oddílu byli rovněž Basil Rathbone,
Claude Rains a Herbert Marshall, kteří se také stali
hollywoodskými hvězdami. Jaká je pravděpodobnost? Na konci týdne
Belgičané vyplavují Němce, dále na jihu očekávají
Britové francouzskou pomoc, zatímco se Němci
připravují na útok ve Vlámsku.

Rusové mají výhodu
nad Němci i Rakušany, ale ruské přístavy byly
právě bombardovány, zdánlivě Osmanskou říší. Bylo to rovněž kolem tohoto týdne,
kdy se poprvé objevil pojem země nikoho, který popisuje prostor
mezi nepřátelskými zákopy. Kdy to skončí?
To byla dobrá otázka. Teď, když zemřely stovky tisíc mužů
a válčící strany verbovaly náctileté a studenty, které posílaly do bitev,
kdy to skončí?

Kdy vyhrajeme? Neskončí to ještě čtyři roky
a nepředstavitelné množství mladíků zemře v bahně
nebo v hlubinách moří, protože,
jak řekl George Orwell, jediný způsob,
jak rychle ukončit válku, je prohrát ji. A přestože si válka vyžádala
stovky tisíc mrtvých, jako každá válka, měla své mýtické hrdiny,
jejichž příběhy fascinují nebo vyděsí běžné vojáky na obou stranách.

Jednou z těchto postav
byl Manfred von Richthofen známý jako Červený Baron. Odkaz ke shlédnutí videa
s českými titulky naleznete v popisku videa.