Shánění nových rekrutůVelká válka

Tři měsíce a dva dny poté, co Rakousko-Uhersko vyhlásilo válku Srbsku, zemřely v bitvách již stovky tisíc mužů. Tito muži byli profesionály nebo vycvičenými branci evropských armád, ale s jejich ztrátou a koncem války v nedohlednu byly válčící strany nuceny posílat nevycvičené rekruty, dokonce i náctileté nebo muže ve středním věku, umírat do bitev jako jehňata na porážku. Jsem Indy Neidell, vítejte u Velké války.

Když jsme minule skončili, Němci ustupovali od Varšavy. Rakušané zaútočili a prohráli velkou bitvu o Ivangorod. Britové a Němci utrpěli obrovské ztráty v bitvě o Ypry. Belgičané udrželi řeku Yser a Japonci obléhali německý přístav Čching-tao. Dále to pokračovalo takto. Německý velitel Falkenhayn zformoval na západní frontě armádu z nových rekrutů, kterou poslal bojovat do Vlámska k městu Yper.

Jako nováčci čelili britským profesionálům a umírali po tisících, když ve velkých shlucích postupovali vstříc kulometům a rychlé palbě k pušek. Ale Němcům přicházely další tisíce nových rekrutů a těm se tento týden podařilo na severu vybojovat nějaké území a 24. října překročili řeku Yser. To byla pro Belgičany špatná zpráva, protože Němci si tak otevřeli cestu k moři.

Belgičtí velitelé navrhovali ústup, ale král Albert odmítl. Situace si žádala drastická opatření a poté, co padlo dalších 20 000 Belgičanů, něco drastického bylo učiněno. Stavidla na řece Nieuport byla otevřena a po několika dnech byl belgický venkov zaplaven na míle daleko až k městečku Diksmuide. Němci nedokázali projít a byli nuceni se stáhnout. Spojenecké levé křídlo bylo zachráněno a Albert nebyl jen králem, ale také národním hrdinou.

Jedna malá odbočka. Jednou z řidiček ambulance v oblasti kolem Nieuportu byla britská šlechtična Dorothie Feilding, která se za svoji práci na západní frontě stala první ženou oceněnou britskou medailí za statečnost. Obdržela také francouzský Croix de Guerre a belgický Řád Leopolda II. Jen jsem si myslel, že by zde zasloužila zmínku. Německé naděje na postup k moři byly teď stejně marné, jako britské naděje na zatlačení Němců hluboko do Belgie.

Dále na jihu se z bitvy na Yperském výběžku stala bitva o Yperský výběžek. Falkenhayn stále věřil ve vítězství a 27. skoro prorazil nepřátelské linie u Neuve Chappelle, ale dalšího rána byl v poražen indickými jednotkami. Němcům však stále přicházely posily a brzy začne další Falkenhaynova ofenzíva. Dobytí Ghevaultu pro něj bylo klíčové pro další postup u Yper a dále k moři. Francouzský generál Foch poslal v reakci jednotky na jih, aby ulevili obléhaným Britům, ale potrvá několik dní, než dorazí a Němci již zaujali pozice.

Na chvíli bych se teď podíval na britské vojáky. Když vypukla válka, Britové jako jediní měli plně profesionální armádu, ale kvůli své velikosti si z ní nepřátelé dělali legraci. Během třech měsíců však ukázala své schopnosti v boji, ale závod k moři a první bitva o Ypry značily konec britské profesionální armády a příchod odvodů, protože čísla vypadala následovně: Před třemi měsíci vedl britský velitel John French 84 praporů, každý po tisícovce mužů.

Na začátku listopadu mělo jen 35 praporů více než 200 mužů, 31 mělo mezi 100 a 200 a 18 praporů nemělo ani 100 mužů. Samozřejmě to nebyli jen Britové, kteří byli nuceni verbovat nevycvičené vojáky. V bitvách o Ypry a na řece Yser poslali Němci do bitvy desítky tisíc nových rekrutů bez žádné předešlé válečné zkušenosti nebo výcviku a jejich ztráty byly katastrofální.

Na německém hřbitově dobrovolníků poblíž Langemarcku leží v masovém hrobě těla 25 000 německých mladíků. Jsou tam náhrobky se jmény jako "Mušketýr Braun" a "Dobrovolník Schmidt" a v každém z těchto hrobů leží několik těl. Hřbitov je odkazem "kindermord bei Ypern" – Masakru nevinných u Yper, ke kterému došlo, když Němci v zoufalém pokusu o průlom poslali muže, kteří na bojišti neměli co pohledávat, proti Britům, nejlépe vycvičeným vojákům v Evropě.

Britové, jak jsme viděli, měli luxus dovážet posily z celého jejich impéria, ale to nebyli jediní. Rusko přiváželo posily až ze Sibiře a střední Asie a tyto posily, které přicházely již druhý týden, zvrátily válku na východě ve prospěch Rusů. Němci se stahovali po neúspěšném útoku na Varšavu. Uvědomili si, že početnou ruskou armádu nyní nepřemohou. Tvrdé boje se odehrávaly dále na jihu, kde se Rakušané po obrovské prohře stahovali od Ivangorodu.

Rakousko v této době čelilo nedostatku munice a dělostřelci mohli vystřelit jen čtyřikrát za den. K tomu se armádou šířila poraženecká nálada. Ta byla umocněna výskytem cholery mezi vojáky, která tento měsíc zabila skoro 4 000 mužů a oslabila mnoho dalších. Protože trvalo, než byla vakcína schválena a rozvezena, mnoho Rakušanů příznaky hrálo, aby se tak dostali z fronty.

Rakousko mělo problém také se Slovany, kteří se připojovali k ruské armádě, jejichž vojáci jim byli jako národ blíže než multikulturní Rakousko-Uherská říše. Bita na Visle, také známá jako bitva o Varšavu, skončila zvučným ruským vítězstvím. Němci a Rakušané byli zatlačeni zpět do pozic, ze kterých před několika týdny zahájili útok a Rusko tak Německu oplatilo porážky uplynulých dvou měsíců.

Ale na Rusko čekala kromě Německa a Rakouska-Uherska další výzva, protože 29. října zaútočilo osmanské námořnictvo na několik ruských přístavů v Černém moři. Rusko zanedlouho čelilo další říši. Na moři se toho tento týden stalo hodně. Audacious, jeden z nejmodernějších britských křižníků, byl u irského pobřeží potopen německou minou. Protože trvalo 12 hodin, než se potopil, celá posádka byla zachráněna.

Byl to ale tvrdý úder britské flotile, která byla silnější na papíře než ve skutečnosti. Potopení lodě bylo kvůli udržení morálky přiznáno až po válce a Audacious se tak stále objevoval v armádních dokumentech. Na palubě však byli američtí námořníci, kteří potopení lodě vyfotografovali a fotografie se následně objevily v americkém a světovém tisku, takže zástěrka Britům příliš nepomohla. Tento týden zaútočil německý lehký křižník Emden spojenecké lodě v Penangu, který je dnes součástí Malajsie.

Při rychlém útoku potopil Emden ruský křižník a francouzský torpédoborec. Emden operoval v oblasti sám, protože zbytek německé jihoasijské flotily zamířil na začátku války do Německa. Emden pokračoval v útocích po dalších deset dní, než jej poškodila australská válečná loď Sydney a najel na mělčinu. Během útoků zajal nebo potopil více než 20 civilních plavidel a stal se postrachem místních moří. Ještě, než se dnes rozloučíme, bych rád řekl něco, co jsem nedokázal jinam zařadit.

Dočetl jsem se o tom v knize Katastrofa od Maxe Hastingse. V této době byl u Yper zraněn Ronald Colman a válka pro něj skončila, ale po zotavení se stal hollywoodskou hvězdou. Vtipné je, že v jeho oddílu byli rovněž Basil Rathbone, Claude Rains a Herbert Marshall, kteří se také stali hollywoodskými hvězdami. Jaká je pravděpodobnost? Na konci týdne Belgičané vyplavují Němce, dále na jihu očekávají Britové francouzskou pomoc, zatímco se Němci připravují na útok ve Vlámsku.

Rusové mají výhodu nad Němci i Rakušany, ale ruské přístavy byly právě bombardovány, zdánlivě Osmanskou říší. Bylo to rovněž kolem tohoto týdne, kdy se poprvé objevil pojem země nikoho, který popisuje prostor mezi nepřátelskými zákopy. Kdy to skončí? To byla dobrá otázka. Teď, když zemřely stovky tisíc mužů a válčící strany verbovaly náctileté a studenty, které posílaly do bitev, kdy to skončí?

Kdy vyhrajeme? Neskončí to ještě čtyři roky a nepředstavitelné množství mladíků zemře v bahně nebo v hlubinách moří, protože, jak řekl George Orwell, jediný způsob, jak rychle ukončit válku, je prohrát ji. A přestože si válka vyžádala stovky tisíc mrtvých, jako každá válka, měla své mýtické hrdiny, jejichž příběhy fascinují nebo vyděsí běžné vojáky na obou stranách.

Jednou z těchto postav byl Manfred von Richthofen známý jako Červený Baron. Odkaz ke shlédnutí videa s českými titulky naleznete v popisku videa.