Spojenci přitvrzují proti ŘeckuVelká válka

Když se Rumunsko před osmi týdny připojilo ke Spojencům, pozastavilo Německo veškeré ofenzivní akce na jiných frontách, dokud nebude Rumunsko poraženo. Síla Čtyřspolku se snesla na Rumunsko pod německým velením a zdálo se být rozhodnuto, ale víte co? Tento týden Rumunsko Němce zastaví. Jsem Indy Neidell, vítejte u Velké války. Minulý týden začala a skončila 8.

bitva na řece Soči, kde poměrně zbytečně padlo mnoho Italů. Rumuni ustupovali v Sedmihradsku i Dobrudži, opakované britské a francouzské útoky na Sommě nedobyly nové německé území a britský vrchní velitel Douglas Haig slíbil pokračovat v ofenzívě celou zimu. Toto se stalo potom. Pro začátek došlo k dalším útokům na Sommě. Francouzi si tento týden vedli dobře. 14.

října obsadili Francouzi v brilantním útoku západně od Belloy-en-Santerre první německou linii a 18. října dobyli celou frontu mezi zámkem La Masionette a Blaches. Britové také zaútočili 18. října a stejně jako při útocích 7. a 12. října naprosto ztroskotali. Dělostřelecká příprava minula německou obranu, jejich děla a kulomety byly stále nedotčené a aktivní a podle oficiální britské historie byly podmínky na Sommě takovéto: "Do polovina října byly podmínky za frontou tak špatné, že k přežití bylo zapotřebí neochvějného těla i ducha.

Kvůli dešti a mlze nebylo nic moc vidět. Bylo mnohdy nemožné přesně lokalizovat nové německé zákopy a okopy. Není proto překvapením, že britská děla někdy střílela příliš před nebo příliš za zákopy. Mnoho vysoce výbušných střel kvůli blátu nevybuchlo. Mnoho děl bylo příliš opotřebených pro přesnou palbu. Bahno bylo tak hluboké, že převézt 84mm dělo vyžadovalo deset až dvanáct koní.

Pěchota, někdy promočená a vyčerpaná už před začátkem útoku, se musela nesnadně brodit blátem pod těžkou palbou k cílům vágně definovaným nebo těžce rozpoznatelným." Zdálo se, že operace na této části fronty budou muset být pozastaveny, ale Haig to viděl jinak. Couvl od svých vysněných plánů, které jsme probírali před pár týdny, ale pořád mu to nedocházelo: Za těchto podmínek bylo nemožné cokoliv dobýt.

Pokud si myslíte, že to Haigovi mohl říct generál Henry Rawlinson, tak ten udělal pravý opak a řekl, že útok další týden musí být úspěšný, protože je pro armádu nežádoucí zůstat přes zimu v nynějších nížinách. Dvě věci – možná, jen možná selhání 4. armády 7., 12. a 18. října ukazují, že neměla sílu vylepšit svoji pozici. A rovněž možná měla přemýšlet o své pozici už před měsícem, když se armáda probila ze hřebenů do nížin.

To já jen tak. A tento týden se probíjí i další armáda – na Balkáně. 18. října Srbové dobyli Brod a obecně se jim týden vydařil. Pod polním maršálem Mischitchem se provalili bulharskými liniemi a po pár kilometrech dobyli Velyselo a Baldensti. Na začátku této dvoudenní bitvy měli výhodu Bulhaři. Okupovali výšiny za Černou řekou a na Srby pouštěli balvany. A když Srbové výšiny zdolali, měli na zádech velké bílé plátěné čtverce a jejich velitelé měli červené a bílé vlajky, kterými označili nejzazší dosaženou pozici, aby do nich nestřílelo jejich dělostřelectvo, a když zdolali jeden hřeben, děla jednoduše střílela na ten další, dokud všechny hřebeny nebyly pokryté vlajícími červenými a bílými vlajkami.

Bojovalo se také v horách dále na severu. Německý generál Erich von Falkenhayn tlačil Rumuny z horských průsmyků, ale tento týden se dostal do vážných problémů. 15.

a 16. října se vedly zoufalé boje v Oituzském a Vulkánském průsmyku, zejména poblíž železničního uzlu v Câmpulungu. 17. října se Falkenhayn zvládl protáhnout Gyimeským průsmykem a dosáhnout Agaše, deset kilometrů v rumunském vnitrozemí. Avšak 18. října Rumuni zvítězili u Gyimeského průsmyku i u Agaše a Falkenhayn byl spolu s německou armádou zastaven. V The Story Of The Great War stojí: "Není pochyb, že kdyby Rumuni zvládli přesunout veškeré síly a zdroje k obraně maďarské hranice, byli by schopni Falkenhaynovy síly zadržet.

Avšak Mackensen je donutil síly rozdělit." A tak s nedostatkem vybavení a děl zastavili Rumuni na chvíli Němce v horách, ale dále na jihu začal 19. října generál Mackensen ofenzívu v Dobrudži. A další ofenzíva byla na spadnutí ve Francii. Francouzi se připravovali na protiútoky u Verdunu s cílem znovudobýt pevnost Douaumont. Nezaútočili, dokud neměli převahu – tři divize na frontě, tři za nimi a dvě v záloze.

Generál Philippe Pétain přivezl děla z celé fronty, bylo jich 650 včetně dvou 400mm železničních děl Schneider-Creusot. Náboje přijížděly celé září a počátkem října. 15 000 tun granátů. Úkolem generála Roberta Nivella bylo zorganizovat plíživou baráž. Pěchota má postoupit 100 metrů za čtyři minuty. 70 za polními děly a 150 za těžkými děly. Úspěch závisel na precizní komunikaci mezi pěchotou a dělostřelectvem, Nivell tedy položil v zákopech telefonní dráty tři metry hluboko, takže je děla nemohla poškodit.

Byla to obří úloha. Přípravy pěchoty nebyly o nic menší. V Stainville byla postavena replika bojiště včetně pevnosti Douaumont v měřítku 1:1, kde vojáci trénovali, dokud ji neznali poslepu. Rovněž přivedli technika organizujícího zásobování vodou při stavbě panamského kanálu, který sestrojil systém přenosných plátěných trubek na dodávky vody do dobyté pevnosti. Nezopakují selhání v pevnosti Vaux, která padla kvůli nedostatku vody. Optimismus byl veliký.

Německý tábor na tom byl opačně. Věděli, že se blíží útok. Věděli, že vrchní velení čeká na vhodný psychologický moment k opuštění předsunutých pozic u Verdunu. Muži byli unavení, někteří tam byli bez přestávky od února. Neutichající bombardování posledních týdnů zabránilo jednotkám na frontě ve zdokonalení zákopů a ostnatého drátu. Některé německé zákopy se za dešťů, mrazů, oblev a dalších dešťů zřítily a vojákům omrzly nohy.

Dezerce dosáhly nového vrcholu. A Němci si ohledně pevnosti Douaumont neuvědomili, že měsíce ostřelování kousek po kousku zerodovaly ochrannou vrstvu hlíny. V některých částech byla 6 metrů silná, nyní byla nebezpečně odhalená. 19. října začalo přípravné ostřelování a francouzská pozorovací letadla zaplnila oblohu. A v Řecku byli Francouzi a jejich spojenci také na pochodu. Požadovali a dostali železnici z Piraeus do Larissy. Athénská divize se pohybovala podél linie, jeden pluk se zakopával před královským palácem v Tatoi a vyvstaly obavy, že král Konstantin se s armádou zakope v Thesálii, dokud nebude schopný se připojit k Bulharům a Němcům.

Vydání železnice tento scénář vyloučilo. Vyvolalo ale nepokoje a protesty proti Spojencům, během kterých policie jen přihlížela a někdy se i k připojila k demonstrantům. Francouzský admirál du Fournier, který se již zmocnil řecké flotily, nyní požadoval odevzdání velení nad řeckou policií.

To se i stalo. Royalistický tisk o tom nepřestával psát, ale pak Francouzi zavedli cenzuru a bylo hotovo. Zmínil jsem, že Řecko bylo neutrální? Takhle se s neutrální zemí nezachází. Každopádně jsme na konci týdne. Francouzi úspěšní a Britové neúspěšní na Sommě, kde se zhoršuje počasí. Srbové postupují v jedněch horách a Němci jsou zastaveni ve druhých a Francouzi připravují vítězství u Verdunu.

Je opravdu obdivuhodné, že Rumuni zastavili Falkenhayna, i když možná jen dočasně. Měli jen málo vozidel a kulometů a mnoho vojáků mělo jen pušky na jednu ránu na střelný prach, ale přesto jej zastavili. Ale Rumunsko bojovalo na dvou frontách proti čtyřem zemím, a i když mohli trochu spoléhat na ruskou pomoc, žádný další spojenec jim nemohl poslat vojáky a Rumunsko se nemohlo samo udržet navždy.

Desítky tisíc mladých Rumunů zemřou, ale to není nic nového, taková je prostě stará známá moderní válka. Pokud chcete vědět více o Rumunsku a o tom, jak vstoupilo do války, podívejte se na tuto speciální epizodu. Patr(e)onem týdne je Christian Perolta. Podpořte nás na Patreonu, počítá se každý dolar a každý z nich nám pomáhá tento pořad vylepšovat.

Můžete nás podpořit také nákupem našich předmětů, například legendárního trička "Foch You." Uvidíme se za se za týden.