Thumbnail play icon

Srbsko se hroutí, Francouzi v zoufalstvíVelká válka

Přidat do sledovaných sérií 93
97 %
198. nejoblíbenějšíTvoje hodnocení
Počet hodnocení:50
Počet zobrazení:2 694

Francouzi ztratili během několika týdnů čtvrt milionu mužů pro čtyři kilometry země. Srbové jsou na ústupu a Gallipoli se stává ještě šílenějším místem.

Přepis titulků

Během října válka opravdu žila akcí na západě i na východě, v Itálii, Srbsku a Soluni, avšak nyní se zase trochu zklidní, neboť tento týden skončí tři velké bitvy. Jsem Indy Neidell, vítejte u Velké války. Minulý týden pokračovaly francouzské i italské ofenzívy. Rusové užili novou taktiku k zastavení Němců a trojitá invaze do Srbska pokračovala s často zoufalým bojem tělo na tělo. Podívali jsme se také na Gallipoli, kde Charles Monro převzal velení Britů a jednotek ANZAC.

30. října navštívil Monro Cape Helles, ANZAC i Suvla, aby získal přehled o situaci a toto o ní řekl: "Pozice okupované našimi vojáky jsou v historii zcela unikátní. Zabezpečili jsme pouhý zlomek pobřeží. Pláže a mola, na která spoléhaly všechny požadavky vojáků a materiálu, byly vystaveny dobře mířené dělostřelecké palbě. Naše opevnění měli Turci vždy na ráně.

Možné dělostřelecké pozice byly nedostatečné a neefektivní. Byli jsme v nevýhodě snad ve všech ohledech. Naše území bylo malé, zásobovací trasy byly nezabezpečené a závislé na počasí. Nebylo jak zatajit nasazení čerstvých posil pro ofenzívy, zatímco Turci si užívali dobrého výhledu, bezpočtu pozic pro děla a rovněž času podmanit si tamní přírodní výhody všemi prostředky dostupnými ženistům." Monro si myslel, že setrvání na poloostrově už nemá smysl, a žádal o evakuaci.

Ale pevnou půdu pod nohama neměl nikdo. Ministr války lord Kitchener byl posedlý záměrem nesnížit britskou prestiž v islámském světě, což si myslel, že by evakuace učinila, takže bylo rozhodnuto Monroovu doporučení nevěřit a Kitchener se vydá na Gallipoli osobně. Kitchener dokonce 4. listopadu přišel s novým plánem na vylodění v Bulair, zatímco se námořnictvo bude snažit probít skrz. Zašel dokonce tak daleko, že napsal telegram převelující Monroa do Soluně a jmenující jeho zástupce generálporučíka Williama Birdwooda novým velitelem.

Birdwood pozastavil platnost rozkazu do Kitchenerova příjezdu na Gallipoli, což bylo dobře, protože za pár hodin si to Kitchener celé rozmyslel. Opravdu. Gallipoli se stává ještě bláznivějším a deprimujícím. Deprimující události se odehrávaly rovněž na nejnovějších frontách války v Srbsku. Tady je citace z The Chronology of The Great War o vývoji v Srbsku: "Rakousko-německé jednotky se při postupu odlišovaly vypočítavou brutalitou proti civilnímu obyvatelstvu.

Vojenským cílem bylo způsobit takto paniku a ucpat cesty prchajícími civilisty a zabránit tak ústupu srbské armády a jejích děl. Dvě srbské armády nyní byly beznadějně izolovány bulharským postupem ze Skopje k Prištině. Severní ustoupila k Černé hoře a jižní přes hory do střední Albánie." 5. listopadu dosáhli Bulhaři významného pokroku obsazením Niše, což Němcům konečně poskytlo přímé železniční spojení z Berlína do Konstantinopole. Spojení bude oficiálně otevřeno samotným císařem o několik měsíců později.

Zmínil jsem tři končící bitvy, tak se na ně podívejme. Na italské frontě skončila třetí bitva na Soči. Za tři týdny padlo 20 000 italských vojáků a 60 000 jich bylo zraněno. Jak jsem zmínil v minulých epizodách, tak poměr zraněných k mrtvým byl na italské frontě vyšší kvůli terénu, kdy kulky měnily skály v létající břitvy, které zranily velké množství vojáků hlavně v očích a na obličeji. K italskému průlomu tentokrát nedojde, stejně jako tomu bylo v minulých pokusech. Rakousko-uherské jednotky kontrolovaly výšiny nad řekou a po celou dobu sledovaly italské přípravy.

Italský náčelník štábu Luigi Cadorna rozprostřel jednotky po celé frontě než aby je soustředil proti hlavnímu cíli – Gorizii. A dokonce zaútočil na rakouská předmostí v Boveci a Tolminu. Obrana rakousko-uherského generála Svetozara Borojeviče von Bojny byla dobře organizovaná, ale když přešel do protiútoku, jeho ztráty byly rovněž vysoké. Malá poznámka, četl jsem, že jeho vojáci Borojevičovi přezdívali Chorvatský hlupák.

Asi ho moc rádi neměli. Přesto byl jedním z nejschopnějších velitelů impéria a v minulém roce jsme viděli, že Rakušané potřebují všechny. To je konec jedné bitvy a další dvě, které tento týden skončily, se vedly na západní frontě a byly francouzskými ofenzívami. Třetí bitva o Artois skončila 4. listopadu a druhá bitva o Champagne 6. listopadu. Francouzi v Champagne ztratili zhruba 145 000 mužů, zatímco Němci asi polovinu z toho.

Pokud se podíváte na Artois a Loos, kde Britové vedli vlastní ofenzívu, tak tam padlo dalších 50 000 Francouzů, což je dohromady 200 000 Francouzů, a dalších 60 000 Britů, takže přes 250 000 spojeneckých padlých oproti zhruba 120 000 německým padlým v těchto ofenzívách. Francouzi za tuto cenu postoupili o čtyři kilometry. A protože jen v Champagne vystříleli tři miliony lehkých dělostřeleckých nábojů a půl milionu těžkých dělostřeleckých nábojů, byli prakticky na mizině.

Podle Joffreho vyústily ofenzívy v důležitá taktická vítězství a dosáhly morálního vítězství nad Němci, ať už to má znamenat cokoliv, ale John Keegan v knize The First World War píše, že Loos a Champagne byly ze strategického hlediska bezvýznamné a že přes statečnost francouzských vojáků či odhodlání nových britských vojáků nebylo získáno více než pár kilometrů území a v Champagne nebyla prolomena druhá německá linie ani za statisícových ztrát. Keegan píše: "Byl to smutný rok pro Spojence na západní frontě, prolito bylo mnoho krve pro malý zisk a vidina úspěchu se ukázala až v roce 1916.

Němci ukázali, že se naučili mnohé o bránění opevněné frontové linie a Spojenci, že se nenaučili nic o dosažení průlomu. Pro Francouze to byla hořká lekce a o to více, že v rozšiřující se válce hledali Spojenci řešení jinde a ponechali nepřátelské jednotky ve své zemi. Avšak porážka nepřítele mimo území Francie se nezdála být pravděpodobnější než průlom směrem k Rýnu. V Rusku, na nové italské frontě, na Balkáně nebo v tureckém válčišti se válka vyvíjela ve prospěch nepřítele."

To je pravda. Na moři a v koloniích měli Spojenci výhodu, ale jak jim to vyhraje válku, když prohrávali všude jinde? Odpověď je prostá, nevyhraje. Samozřejmě, že zde bylo pár světlých chvilek jako například tento týden na východní frontě. Rusové v Haliči 30. října zajali 8 000 vojáků a 3.

listopadu 5 000 vojáků, ruská taktika zastavila minulý týden německý postup a Riga se zdála být pevně v ruských rukou. A tady je další poznámka na konec týdne: 31. října začali Britové užívat ocelové helmy. A jsme na konci dalšího týdne. Malé ruské úspěchy a hromada rakousko-uherských zajatců. Více chaosu a hlouposti na Gallipoli. Bulhaři, Němci a Rakušané řítící se Srbskem a zastrašují civilisty a významné bitvy končí na italské frontě, v Artois a v Champagne. 20 000.

45 000. 200 000. V tuto chvíli jsou ztráty tak závratné, že ta čísla začínají ztrácet smysl. Ale myslím, že hodně z vás žije ve městech s méně než čtvrt milionem lidí, takže si představte, že každý z vašeho města zemřel. Během týdnů. Tak to vypadalo v Champagne. Oni nezmizeli, oni zemřeli. Jejich těla zůstala a buď se rozložila nebo zmrzla.

V této válce se to stává každý týden, každý měsíc po celé Evropě, takže jděte ven, podívejte se, kde žijete, a představte si, že všichni jsou mrtví, jejich černá a roztrhaná těla leží na zemi a budovy jsou rozprášené střelami. Vítejte v moderní válce. Lidé, kteří zažili tyto hrůzy, byli poznamenáni až do smrti a někteří z nich napsali knihu, aby se s tím vyrovnali. Jedním z nich byl Louis Barthas, francouzský voják bojující skoro celou válku. Naši epizodu s jeho biografií najdete zde.

A jestli si chcete přečíst jeho zápisky, koukněte na náš Amazon store, kde si jej můžete koupit a zároveň nás podpořit. Patr(e)onem týdne je Jean-Francois Soucy. Díky jemu a vám jsme byli schopni vylepšit naše animace. Zvažte naši podporu na Patreonu a nezapomeňte nás odebírat. Uvidíme se za týden.

Komentáře (7)

Zrušit a napsat nový komentář

Odpovědět

Nedávno jsem četl dopisy od nějakého francouzkeho vojáka, co psal domů, že během pár dnů a tří útoků zůstal naživu a bez zranění z celé jednotky sám. Dost smutné :(

10

Odpovědět

Smím se zeptat kde? Kniha, web..? :)

00

Odpovědět

Kdybych neznal výsledek války, tak bych sázel na Němce. Neuvěřitelné, že po tom všem to Trojdohoda zvládne.

50

Odpovědět

Němci by vyhráli, kdyby měli alespoň drobet schopné spojence. Ale prakticky celou válku měli na svých bedrech oni.
R-U dávalo lidskou sílu, ale většinou špatně vyzbrojenou a navíc často ani ne moc loajální.
Turci Taky byli rádi, že jsou rádi.
Bulhaři se mohli snažit jak chtějí, ale mocnost nebyli.

A pak vstup USA do války vše zpečetil.

20

Odpovědět

+TarylinS tou loajalitou bych byl opatrný. Na straně Ústředních mocností bojovalo na konci války více Čechů, Moravanů, Slezanů, Slováků a Rusínů víc než jich prošlo za celou dobu Československými legiemi.

11

Odpovědět

+-HoNY-To sice ano, otázka je s jakým nadšením.
(Ano, jistě byli i lidé, většinou důstojníci, kteří věřili v rakušanství v širším smyslu slova. Nicméně morálka rakouských neměmeckých jednotek nebyla vesměs moc dobrá.)

Ono ostatně když dezertují k nepříteli celé vojenské útvary a rovnou obrací zbraně na bývalé spojence, to je samo o sobě dost vypovídající.

10

Odpovědět

Tak dík za spoiler :(

40
Používáme cookies, abychom mohli provozovat tuto internetovou stránku a zlepšit Vaši uživatelskou spokojenost. Budete-li pokračovat beze změny nastavení, předpokládáme, že souhlasíte s ukládáním souborů cookies z internetových stránek. Více informací o použití cookies.
OK