Taxíkem na frontu

V prvních týdnech války jsme viděli velké
ofenzívy ze strany Německa, Ruska a Rakouska-Uherska. Byly to operace větší než kdy předtím. Stovky tisíc mužů zemřely,
avšak dnes tyto ofenzívy skončí. Jsem Indy Neidell,
vítejte u Velké války. Na začátku týdne se Francouzi
a Britové ve stínu německého postupu přeskupovali poblíž Paříže. Němci postupovali také na východě
s nadějí, že zatlačí Rusy zpět do Ruska, zatímco na jihu Rusové
vyhrávali nad Rakouskem-Uherskem.

Před dvěma týdny byla ruská armáda
absolutně zničena v bitvě u Tannenbergu, a i když se Němci snažili zužitkovat
získanou výhodu, žádná důležitá bitva se od té chvíle neodehrála. To se změní tento týden. Ráno 9. září zaútočí německá armáda
posílena vojáky z francouzské fronty na Rusy a vybojuje drtivé vítězství
u Mazurských jezer a ruská armáda unikne úplnému zničení jen díky
pozoruhodné rychlosti, kterou ustupovala. Aby utekla postupujícím Němcům,
ustupovala rychlostí 40 kilometrů za den.

Tyto dvě bitvy,
zvláště ta u Tannenbergu, byly historickými vítězstvími,
protože vytlačily ruské síly z německé půdy a rovněž Rusko na dlouhý čas
zbavily početní výhody. Rusové měli za hranicí stále početnou sílu,
ale Německo už se nemuselo obávat, že by jej převálcovala
nekonečná ruská armáda. Povím vám z ruského ústupu malou anekdotu: Několik Rusů chtělo ukrást
sochu Bismarcka z města ve východním Prusku, ale jejich velitel jim to zakázal,
protože nechtěl, aby z toho byl mezinárodní incident.

Rusové mohli být drtivými porážkami
proti Německu vysoce demoralizováni, kdyby stejně rozhodně neporazili
Rakousko-Uhersko v Bitvě o Halič, která také skončila 11. září. To je souhrnné označení pro několik bitev,
které se odehrávaly po několik týdnů během rakouské ofenzívy do Ruska. Jako výsledek zajalo Rusko 130 000 vojáků
a způsobilo Rakousku ztrátu 324 000 mužů. Ano, slyšeli jste správně.
324 000. Rakouská armáda pod velením
Conrada von Hotzendorfa zaútočila proti značné přesile a za neúspěch
může spíše rakouská neschopnost než ruská genialita.

Rakouská armáda byla nucena ustoupit
160 kilometrů směrem ke Karpatům. Conradovo selhání a ponížení bylo úplné. Pamatujte, že zde byli jen jeden nebo dva
lidé, kteří byli více zodpovědní za začátek první světové války
a veškerého následného krveprolití, než Conrad von Hotzendorf. Malá poznámka: Conrad zanedlouho řekne jeho štábu,
že kdyby byl arcivévoda František Ferdinand stále naživu,
nechal by člověka zodpovědného za takovou vojenskou katastrofu –
Conrada samotného – zastřelit.

Tento týden také došlo k podepsání
Londýnské paktu, ve kterém se Francie, Spojené království a Rusko zavázaly,
že nepodepíší s Německem ani Rakouskem separátní mír. Slíbili, že budou bojovat až do konce. Na západní frontě to skutečně
jako konec vypadalo. Němci už druhý týden postupovali k Paříži,
a blížila se rozhodující bitva celé ofenzívy.

Jak Němci postupovali k Paříži,
začali Francouzi získávat malou výhodu. Navzdory ohromným ztrátám z uplynulých tří týdnů
zformovali a naverbovali novou armádu, zatímco vyčerpaní Němci
postupovali bez přestání 33 dní. Němci rovněž nepronásledovali
ustupující Brity k Paříži, ale na severovýchod, a jižně od řeky Marny,
čímž prodloužili zásobování a přišli o možnost Paříž obsadit,
což byl hlavní cíl celého Schlieffenova plánu. Bylo to tedy jižně od Marny,
kde se Francouzi a Britové připravili na bitvu. První bitva na Marně začala 5.

září 1914 a byla to bitva, kterou si Francouzi
ani Britové nemohli dovolit prohrát. Účastnily se jí přes dva miliony vojáků. Francouzi používali železnice,
aby neustále zabírali nové pozice a obcházeli Němce. To by nemusel být takový problém,
kdyby mezi sebou Němci lépe komunikovali, ale von Moltke, vrchní velitel
německé armády, byl v Koblenzi, které je vzdálené přes 500 kilometrů, a prosazoval systém decentralizovaného velení,
kdy jeho generálové dělali, co bylo podle nich nejlepší.

Moltke byl rovněž velice nervózní,
a v tuto dobu často mluvil sám se sebou a psal dopisy své ženě,
ve kterých vyšiloval nad množstvím prolité krve a pocitem, že se z toho
musí osobně zodpovídat. Je celkem úžasné,
jak daleko se Němci dostali, když si uvědomíte, že jeden generál
často nevěděl, co dělají ostatní. Během bitvy na Marně nevydaly
Moltke ani vrchní velení žádné rozkazy a za poslední dva dny
ani žádné neobdrželi. Němci tam měli dvě armády.

Západní pod vedením generála von Bulowa
byla nucena vytvořit novou linii směrem k Paříži, aby zabránila francouzskému postupu. Von Bulow přesunul jednotky k protiútoku
ze svého pravého křídla na levé, ale tento protiútok otevřel mezeru
mezi jeho armádou a armádou von Klucka, a před touto mezerou stály
britské expediční síly, které opatrně postoupily. Armáda von Bulowa byla
nyní odříznuta od armády von Klucka. Neměly mezi sebou skoro žádné spojení. A zde přichází na scénu
legenda o taxikářích.

Jak francouzské řady prořídly
a Němci přisunuli posily, francouzský generál Joseph Gallieni
udělal něco, co sám nazval "přinejmenším ne zcela běžným"
a skutečně to bylo něco, co nikdo před tím neudělal. Gallieni požádal všechny řidiče pařížských taxíků,
aby dopravily vojáky na frontu 50 km od města. Automobil byl stále v zárodku,
ale tohle bylo 400 aut, na tu dobu hodně, a většina vojáků nikdy nezažila
luxus jízdy v automobilu. Mám k tomu dvě věci: skutečný dopad
na bitvu byl velice mírný a taxikáři dostali zaplaceno,
jejich taxametry běžely po celý čas.

A 8. září bitva,
a mohli byste říci, že celá válka, nebo celé 20. století,
visely na vlásku. Útok a protiútok
podél celé frontové linie a bylo jen otázkou času,
kdo se zlomí jako první. Byl to noční útok 8. září,
kdy Francouzi obsadili Marchais-en-Brie a získali iniciativu na svoji stranu. Když von Bulow zahájil protiútok,
mezera mezi německými armádami se zvětšila na 30 kilometrů
a Britové tam byli v dobrých pozicích, Němci byli přečísleni, a tak v ranních hodinách
nařídil von Bulow ústup.

9. září 1914 v 9:02 se začaly
německé armády stahovat. Stejný den byli Němci zahnáni
zpět přes řeku Marnu a 13. září přes řeku Aisne, přičemž ustoupili přes 100 kilometrů. A právě zde se německé jednotky
zakopaly na hřebenu a my teď vidíme v akci
nevídaný vojenský vynález – lopatu.

Němci ji měli,
Francouzi ne, Němci se mohli zakopat,
Francouzi ne. Nedá se říci, kolik tisíc Francouzů
padlo kvůli tak jednoduchému nástroji. Muže v zákopu dělostřelci nevidí,
nemůže být zasažen puškou a ruční granáty vyžadují
přiblížit se na krátkou vzdálenost. Pro mnoho Francouzů však bylo
užití takových obranných způsobů potupné. Brzy přijdou na to,
že čest nemá v moderní válce žádné místo.

Tato moderní válka si vyžádala už skoro
milion mrtvých během pouhých pěti týdnů a během prvních několika měsíců války
umíralo každý den v průměru 15 000 mužů. 14. září byl otřesený
Moltke uvolněn z velení německé armády. Nakonec počet obětí neunesl
a pokud se podíváte na jeho poslední rozkazy, uvidíte, že se pomalu rozpadal na kusy. Ale je těžké jej litovat,
protože nikdo jiný, dokonce ani Conrad,
neudělal pro začátek války více než Moltke, a přesto se při vedení
svých armád ukázal jako naprosto neschopný.

Tři velké ofenzívy tento týden skončily,
a byl tak nastolen směr zbytku války. Rád bych zakončil dnešní epizodu
citací historika Martina Gilberta: "Po odepření triumfálního vstupu do Paříže
bude německá armáda bojovat na západní frontě po další čtyři roky a v srpnu 1918 bude doufat
ve vítězství stejně jako doufala v srpnu 1914. Naděje, že ve zničujícím úderu porazí Francii
a poté obrátí veškeré síly na Rusko, se rozplynuly. Válka rychlých vítězství se stala
minulostí a snem pro budoucnost. Německo bude muset bojovat současně
a v neustálém nebezpečí na východě i na západě. Francie bude bojovat na francouzské půdě,
Rusko bude muset znovu získat země na západě a Rakousko-Uhersko
znovu dobýt země na východě.

Do Vánoc zbývaly tři a půl měsíce,
ale každá válčící země bude hledat nové strategie a nové spojence." Jestli máte k této epizodě nějaké připomínky,
zanechte nám je v komentářích.