Taxíkem na frontuVelká válka

Thumbnail play icon
Přidat do sledovaných sérií 91
94 %
Tvoje hodnocení
Počet hodnocení:127
Počet zobrazení:7 629

Je pátek a my vám tak přinášíme další díl Velké války. Na východní frontě nás čekají dvě rozhodující bitvy, ale možná ještě důležitější budou události na západě. 

Přepis titulků

V prvních týdnech války jsme viděli velké ofenzívy ze strany Německa, Ruska a Rakouska-Uherska. Byly to operace větší než kdy předtím. Stovky tisíc mužů zemřely, avšak dnes tyto ofenzívy skončí. Jsem Indy Neidell, vítejte u Velké války. Na začátku týdne se Francouzi a Britové ve stínu německého postupu přeskupovali poblíž Paříže. Němci postupovali také na východě s nadějí, že zatlačí Rusy zpět do Ruska, zatímco na jihu Rusové vyhrávali nad Rakouskem-Uherskem.

Před dvěma týdny byla ruská armáda absolutně zničena v bitvě u Tannenbergu, a i když se Němci snažili zužitkovat získanou výhodu, žádná důležitá bitva se od té chvíle neodehrála. To se změní tento týden. Ráno 9. září zaútočí německá armáda posílena vojáky z francouzské fronty na Rusy a vybojuje drtivé vítězství u Mazurských jezer a ruská armáda unikne úplnému zničení jen díky pozoruhodné rychlosti, kterou ustupovala. Aby utekla postupujícím Němcům, ustupovala rychlostí 40 kilometrů za den.

Tyto dvě bitvy, zvláště ta u Tannenbergu, byly historickými vítězstvími, protože vytlačily ruské síly z německé půdy a rovněž Rusko na dlouhý čas zbavily početní výhody. Rusové měli za hranicí stále početnou sílu, ale Německo už se nemuselo obávat, že by jej převálcovala nekonečná ruská armáda. Povím vám z ruského ústupu malou anekdotu: Několik Rusů chtělo ukrást sochu Bismarcka z města ve východním Prusku, ale jejich velitel jim to zakázal, protože nechtěl, aby z toho byl mezinárodní incident.

Rusové mohli být drtivými porážkami proti Německu vysoce demoralizováni, kdyby stejně rozhodně neporazili Rakousko-Uhersko v Bitvě o Halič, která také skončila 11. září. To je souhrnné označení pro několik bitev, které se odehrávaly po několik týdnů během rakouské ofenzívy do Ruska. Jako výsledek zajalo Rusko 130 000 vojáků a způsobilo Rakousku ztrátu 324 000 mužů. Ano, slyšeli jste správně. 324 000. Rakouská armáda pod velením Conrada von Hotzendorfa zaútočila proti značné přesile a za neúspěch může spíše rakouská neschopnost než ruská genialita.

Rakouská armáda byla nucena ustoupit 160 kilometrů směrem ke Karpatům. Conradovo selhání a ponížení bylo úplné. Pamatujte, že zde byli jen jeden nebo dva lidé, kteří byli více zodpovědní za začátek první světové války a veškerého následného krveprolití, než Conrad von Hotzendorf. Malá poznámka: Conrad zanedlouho řekne jeho štábu, že kdyby byl arcivévoda František Ferdinand stále naživu, nechal by člověka zodpovědného za takovou vojenskou katastrofu – Conrada samotného – zastřelit.

Tento týden také došlo k podepsání Londýnské paktu, ve kterém se Francie, Spojené království a Rusko zavázaly, že nepodepíší s Německem ani Rakouskem separátní mír. Slíbili, že budou bojovat až do konce. Na západní frontě to skutečně jako konec vypadalo. Němci už druhý týden postupovali k Paříži, a blížila se rozhodující bitva celé ofenzívy.

Jak Němci postupovali k Paříži, začali Francouzi získávat malou výhodu. Navzdory ohromným ztrátám z uplynulých tří týdnů zformovali a naverbovali novou armádu, zatímco vyčerpaní Němci postupovali bez přestání 33 dní. Němci rovněž nepronásledovali ustupující Brity k Paříži, ale na severovýchod, a jižně od řeky Marny, čímž prodloužili zásobování a přišli o možnost Paříž obsadit, což byl hlavní cíl celého Schlieffenova plánu. Bylo to tedy jižně od Marny, kde se Francouzi a Britové připravili na bitvu. První bitva na Marně začala 5.

září 1914 a byla to bitva, kterou si Francouzi ani Britové nemohli dovolit prohrát. Účastnily se jí přes dva miliony vojáků. Francouzi používali železnice, aby neustále zabírali nové pozice a obcházeli Němce. To by nemusel být takový problém, kdyby mezi sebou Němci lépe komunikovali, ale von Moltke, vrchní velitel německé armády, byl v Koblenzi, které je vzdálené přes 500 kilometrů, a prosazoval systém decentralizovaného velení, kdy jeho generálové dělali, co bylo podle nich nejlepší.

Moltke byl rovněž velice nervózní, a v tuto dobu často mluvil sám se sebou a psal dopisy své ženě, ve kterých vyšiloval nad množstvím prolité krve a pocitem, že se z toho musí osobně zodpovídat. Je celkem úžasné, jak daleko se Němci dostali, když si uvědomíte, že jeden generál často nevěděl, co dělají ostatní. Během bitvy na Marně nevydaly Moltke ani vrchní velení žádné rozkazy a za poslední dva dny ani žádné neobdrželi. Němci tam měli dvě armády.

Západní pod vedením generála von Bulowa byla nucena vytvořit novou linii směrem k Paříži, aby zabránila francouzskému postupu. Von Bulow přesunul jednotky k protiútoku ze svého pravého křídla na levé, ale tento protiútok otevřel mezeru mezi jeho armádou a armádou von Klucka, a před touto mezerou stály britské expediční síly, které opatrně postoupily. Armáda von Bulowa byla nyní odříznuta od armády von Klucka. Neměly mezi sebou skoro žádné spojení. A zde přichází na scénu legenda o taxikářích.

Jak francouzské řady prořídly a Němci přisunuli posily, francouzský generál Joseph Gallieni udělal něco, co sám nazval "přinejmenším ne zcela běžným" a skutečně to bylo něco, co nikdo před tím neudělal. Gallieni požádal všechny řidiče pařížských taxíků, aby dopravily vojáky na frontu 50 km od města. Automobil byl stále v zárodku, ale tohle bylo 400 aut, na tu dobu hodně, a většina vojáků nikdy nezažila luxus jízdy v automobilu. Mám k tomu dvě věci: skutečný dopad na bitvu byl velice mírný a taxikáři dostali zaplaceno, jejich taxametry běžely po celý čas.

A 8. září bitva, a mohli byste říci, že celá válka, nebo celé 20. století, visely na vlásku. Útok a protiútok podél celé frontové linie a bylo jen otázkou času, kdo se zlomí jako první. Byl to noční útok 8. září, kdy Francouzi obsadili Marchais-en-Brie a získali iniciativu na svoji stranu. Když von Bulow zahájil protiútok, mezera mezi německými armádami se zvětšila na 30 kilometrů a Britové tam byli v dobrých pozicích, Němci byli přečísleni, a tak v ranních hodinách nařídil von Bulow ústup.

9. září 1914 v 9:02 se začaly německé armády stahovat. Stejný den byli Němci zahnáni zpět přes řeku Marnu a 13. září přes řeku Aisne, přičemž ustoupili přes 100 kilometrů. A právě zde se německé jednotky zakopaly na hřebenu a my teď vidíme v akci nevídaný vojenský vynález – lopatu.

Němci ji měli, Francouzi ne, Němci se mohli zakopat, Francouzi ne. Nedá se říci, kolik tisíc Francouzů padlo kvůli tak jednoduchému nástroji. Muže v zákopu dělostřelci nevidí, nemůže být zasažen puškou a ruční granáty vyžadují přiblížit se na krátkou vzdálenost. Pro mnoho Francouzů však bylo užití takových obranných způsobů potupné. Brzy přijdou na to, že čest nemá v moderní válce žádné místo.

Tato moderní válka si vyžádala už skoro milion mrtvých během pouhých pěti týdnů a během prvních několika měsíců války umíralo každý den v průměru 15 000 mužů. 14. září byl otřesený Moltke uvolněn z velení německé armády. Nakonec počet obětí neunesl a pokud se podíváte na jeho poslední rozkazy, uvidíte, že se pomalu rozpadal na kusy. Ale je těžké jej litovat, protože nikdo jiný, dokonce ani Conrad, neudělal pro začátek války více než Moltke, a přesto se při vedení svých armád ukázal jako naprosto neschopný.

Tři velké ofenzívy tento týden skončily, a byl tak nastolen směr zbytku války. Rád bych zakončil dnešní epizodu citací historika Martina Gilberta: "Po odepření triumfálního vstupu do Paříže bude německá armáda bojovat na západní frontě po další čtyři roky a v srpnu 1918 bude doufat ve vítězství stejně jako doufala v srpnu 1914. Naděje, že ve zničujícím úderu porazí Francii a poté obrátí veškeré síly na Rusko, se rozplynuly. Válka rychlých vítězství se stala minulostí a snem pro budoucnost. Německo bude muset bojovat současně a v neustálém nebezpečí na východě i na západě. Francie bude bojovat na francouzské půdě, Rusko bude muset znovu získat země na západě a Rakousko-Uhersko znovu dobýt země na východě.

Do Vánoc zbývaly tři a půl měsíce, ale každá válčící země bude hledat nové strategie a nové spojence." Jestli máte k této epizodě nějaké připomínky, zanechte nám je v komentářích.

Komentáře (11)

Zrušit a napsat nový komentář

Odpovědět

Úžasná práce, prosím jen tak dál !!!

60

Odpovědět

Děkuji za překlady (všechny) - ale za tuto sérii děkuji speciálně :)
Ten kanál jsem sledoval již dříve, ale nevládnu bohužel angličtinou dostatečně (jen psanou - jsem už straší ročník a spíš zvládám latinu a ruštinu :D ), takže to, že se na překládaný kanál můžu podívat zde, je pro mě velká pomoc a potěšení.

241

Odpovědět

Takovy komentar vzdy potesi :-)

60

Odpovědět

Tahle série je parádní. Miluji historii. Je velká škoda že mnoho dnešních studentů historii nemá ráda, berou jí jako nudný předmět kde se musí naučit nějaké jména a datumy, místo toho aby se mohli radovat že se díky informacím můžou vcítit do té doby. Je mi to líto. Sním o světě kde budu vládnout já a zavedu povinnou maturitu z historie. Mj. v mém světě také nenaleznete učitele starší 35 let

187

Odpovědět

Při hodinách dějepisu jsem snil o něčem podobném, Morče. Když učitel suše a bez jakýkoliv souvislostí sypal z norem v sešitu ty posraný data - "1212 - Zlatá bula sicilská, biatch!" a tím úspěšně zabíjel u 95 % třídy jakýkoliv potenciální zájem o historii jak v té době, tak v budoucnu, hleděl jsem do stropu a snil o pokácení všech pralesů na světě. Vykácenou plochu bych následně vybetonoval a vyhlásil válku všem zvířatům (ano, ani morčata by neunikla spárům mé mocné armády). Age of Empires mi v té době jasně ukázalo cestu k moci. Pokud se chceš stát vládcem světa a zničit veškerou konkurenci (a nesnížíš se k vyčarování střílejícího auta), máš jen dvě možnosti. Buďto zadáš lodím příkaz k automatické střelbě do lesa, tím ho zničíš a protivník nebude moci stavět stroje, čímž se staneš neporazitelným. Případně si pořídíš 50 mnichů a tím dostaneš všechny protivníkovy vojáky do svých spárů. Když zemřou v boji, mnich ukořistí další a tebe to nebude stát ani kousek tak cenného zlata z dolů, ale protivníka ano. Geniální! Jenže jsem ateista, takže mniši pro mě nepřipadají v úvahu. Vykácení všech pralesů na světě ovšem ano. A proč bych vybetonoval všechnu plochu pevniny na Zemi a vyhlásil válku zvířatům, ptáš se. Protože v Age of Empires jsi mohl hrát i za zvířata, ale nikdy jsi je nemohl zabít, když jsi hrál za lidi. Ten přelétávající orel mi nedává spát ani dnes, ale neboj, já se pomstím. A z tebe udělám ministra trollství a školství, oboje je postavené na tom stejném principu.

131

Odpovědět

+ZeckTo je hodně dystopická budoucnost jak vidím. Spíš se domnívám že budeš mít nějaké komplexy z dětství. Pokousal tě pes?
Můj svět bude vypadat spíš jako nějaká Skandinávská země ale stejná politika bude rozšířena celosvětově. Děti se budou učit žít s přírodou, válčit a prohlubovat zálibu v historii. V školství udělám velice individuální přístup protože si myslím že každý student má v sobě něco co by mě zlepšovat. Asi největším cílem mojí civilizace bude dobýt mars a založit tam kolonii. Následně teraformovat mars a dát vznik planetě B.

32

Odpovědět

+MorceRekrutuješ ? měl bych zájem se přidat do tvé civilizace :D

10

Odpovědět

+Master JoudaZatím vytvářím politickou stranu díky které legálně vystoupám po žebřížku výš a výš a stanu se vládcem dost velkým na to abych mohl začít s kolonizací Marsu.
Ovšem nejsem hlupák a pokud se mi tento plán nepodaří tak budoucí prezident pan Trump slíbil že mi pomůže.

00

Odpovědět

+MorceKolonizovat Mars a učinit z něj Planetu B se skandinávskou obdobou socialismu je zajímavý levicový cíl, Morče. V tom případě počítej s tím, že přijdeš o jeden z největších mozků světa, o hovada. A nezapomínej, že pokud má být Planeta B jakousi alternativou pro život v případě zničení života na Zemi, až začne umírat Slunce a bude masivně zvětšovat svojí velikost, Planeta B bude mít jen zanedbatelně více času než Planeta A. Jak si poradíš s tímto aspektem? Co nabídneš vystrašeným levicovým obyvatelům Marsu za alternativu v tváří tvář blízké smrti? Planeta C? A kde? Na Europě? Na Titanu? Mimo sluneční soustavu? Dobrý zárodek plánu, ale celkově utopie. Přidej se raději k mé armádě, štědře tě odměním. Vykácíme společně pralesy světa a z kmenů si postavíme vesmírnou loď. V případě ohrožení s ní můžeme kamkoliv odletět, být vesmírnými nomády, to je záruka trvalého přežití života. Pevně se upínat na planety s představou nekonečné prosperity a bezpečí je pouhým sebeklamem, který předchází jisté smrti, kterou nekompromisní vesmír nešetří.

11

Odpovědět

+ZeckSkandinávský systém se mi zdá jako jeden z nejlepších na této planetě. Navíc budu osidlovat prázdnou planetu takže nemusím řešit žádné původní obyvatele. Kdyby se tam náhodou nějaký inteligentní život nalezl,můžu předpokládat že by to zahájilo novou vlnu imperializace dost podobnou závodu o Afriku na konci 19 století.
Než začně umírat Slunce tak už dávno plánuji osídlit další planety sluneční soustavy nebo alespon na nich začít těžit, stejnak jako na kometách. Do té doby se snad bude technologie na vysoké úrovni aby se dalo mezihvězdně cestovat.

00

Odpovědět

Bohužel, ona je historie ve školách často pouze na ta jména a data zužována, takže se není co divit že taková historie studenta nebaví, člověk není excelová tabulka.

240
Používáme cookies, abychom mohli provozovat tuto internetovou stránku a zlepšit Vaši uživatelskou spokojenost. Budete-li pokračovat beze změny nastavení, předpokládáme, že souhlasíte s ukládáním souborů cookies z internetových stránek. Více informací o použití cookies.
OK