Učíme se od Napoleona

Válka se pro Rusy
zatím nevyvíjela vůbec dobře. Nejen že do ní neúmyslně vstoupili,
ale bolestné porážky u Tannenbergu a Mazurských jezer
přesvědčily Němce i Rakušany, že ruská armáda byla
zaostalá a neschopná, ale na začátku tohoto týdne přijdou na to, že s Ruskem je třeba počítat,
protože má na své straně dva důležité faktory: muže a prostor. Jsem Indy Neidell,
vítejte u Velké války.

Minulý týden obsadili Němci Antverpy.
Belgičané a Britové se stáhli do Vlámska, kde vybudovali obranu
a snažili se zabránit Němcům v dosažení moře, zatímco Francouzi
drželi linii dále na jihu. Na východě byli Rakušané
v obležení v pevnosti Přemyšl. Rusové pochodovali na pozice
k řece Visle, odkud zaútočí na Německo a Němci byli jen 20 kilometrů od Varšavy. Hlavním německém plánem
pro východní frontu bylo udeřit spolu s Rakušany
na Varšavu a Ivangorod a obklíčit tak ruskou armádu,
což by ulevilo obléhaným Rakušanůn.

Rusové po týdnech
úporného pochodu skrze bláto konečně dorazili k Visle,
postavili předmostí a začali ji přecházet. Němci dorazili k Varšavě 12. října,
ale jejich útok byl odražen a k žádnému obklíčení tak nedošlo. Němci si po příšerně
zorganizovaném ruském pochodu mysleli, že Rusové nemají kolem Varšavy moc sil, ale neuvědomili si,
že ruské armády přicházely a zapojovaly se do bitvy po částech
a přicházelo jich čím dál víc.

Takže před 15. říjnem měli Němci výhodu,
ale o několik dní později již tomu bylo jinak. Najednou nebyla žádná šance,
že by německý generál von Hindenburg dosáhl přesvědčivého vítězství
proti zdánlivě nekonečným ruským posilám přicházejícím nyní
až ze střední Asie a Sibiře. Je důležité si uvědomit,
že na východě byly prakticky čtyři fronty: německo-ruská ve východním Prusku,
německo-rakousko-ruská na řece Visle, rusko-rakouská na řece San
a rusko-rakouská v Karpatech a na prostředních dvou
se odehrávaly vzájemně koordinované operace.

Rakušanům se na řece San
podařilo prorazit 11. října po příjezdu generála Boroevice von Bonja. Ve stejný moment měl podle plánu
postoupit Hindenburg blíže k Varšavě. Boroevic, později polní maršál,
byl brilantním obranným stratégem, který se později ukáže na italské frontě,
ale teď se musel vypořádat s velitelem rakouské armády Conradem von Hotzendorfem. Ten si myslel,
že zbytky rakouské armády, která je v obležení v Přemyšli ,
a Boroevicova armáda poskytnou dost sil na poražení Rusů,
a tak 14.

října nařídil svým mužům pokusit se překročit řeku San
a zaútočit na nepřítele. Byla to naprostá katastrofa. Jeho muži nebyli bombardováni
jen Rusy, ale kvůli chybné komunikaci i vlastím dělostřelectvem
a neměli k dispozici pontony pro stavbu mostů, takže museli použít lodě,
aby se přeplavili na druhý břeh, a protože si jeden z rakouských velitelů myslel,
že by pochodový orchestr mohl zvednout morálku, jeden hrál na rakouském břehu řeky.

Představte si,
že jste jeden z těch ubohých Rakušanů. Snažíte se přeplavit řeku v lodi,
zatímco vás odstřelují vaše i nepřátelská děla a desítky vašich kamarádů
umírají všude kolem vás, zatímco pro vás pochodový orchestr
na pobřeží hraje inspirativní hudbu. Byla to scéna jako z blázince. Když jsme si teď představili,
jaké to bylo být rakouským vojákem, představme si život v Polsku v říjnu 1914.

První přitáhli Němci,
potom zase Rusové, někdy i Rakušané,
potom zase Němci a tak stále dokola. V tuto chvíli připomínala situace
v polských městech úplnou anarchii. Na rozdíl od svých ruských protějšků
měli Němečtí důstojníci výcvik pro styk s civilisty. Po celém regionu
se rozšířil černý trh s jídlem a alkoholem, to jste asi čekali,
ale rovněž se zbraněmi a uniformami a prakticky vším,
co místní posbírali na bojištích a smutné je, že i s tím,
co sehnali od vojáků výměnou za jídlo.

Dokonce i zimní oblečení,
i když zima byla za rohem. Opravdu. Vojáci byli tak hladoví,
že prodávali zimní boty, a to věděli, že ruská zima přijde již za několik týdnů. Dalším důsledkem anarchie
v ruském Polsku bylo, že když dorazili Němci,
místní obyvatelé se obrátili proti židům, protože je vinili z podpory Němců
a začali proti nim páchat zvěrstva. Vypalovali a plenili obchody a synagogy
a nebylo dne, kdy by nějakého žida neoběsili. Představa, že židé podporují
Němce ale zcela ignorovala fakt, že v té době sloužilo
v ruské armádě čtvrt milionu židů.

A ruská armáda se konečně začala ukazovat. Nejen díky svým nezměrným počtům,
ale proto, že Rusko začalo přistupovat k bitvám způsobem, jaký si žádná jiná země nemohla dovolit. Rusku totiž nevadilo odevzdat zemi nepříteli
a využívat k vedení války prostor namísto mužů. Tak tomu bylo od nepaměti. Zamyslete se nad Napoleonovým
pochodem do Ruska před 100 lety a nad katastrofou,
v jakou se pochod změnil.

Rusko mělo tisíce a tisíce mil území
a pokud by nepřítel nějaké území dobyl, nebo i obsadil celou provincii, tak co? Jednoduše bude dobyta zpět,
až se nepřítel příliš rozestoupí a vyčerpá. Jak proti tomu může nepřítel bojovat,
když tak sám neumí přemýšlet? Žádná z armád neměla takový luxus. Pro Němce bylo nemorální
odevzdat jen píď východního Pruska Rusku, pro Rakousko bylo ponižující,
že Rusové okupovali jeho města a půdu, a pro Belgičany a Francouze
bylo absolutně nemyslitelné, že by přenechali třeba jen
centimetr svého území Němcům, kde se teď válka rychlého vítězství
proměnila ve válku o cesty, vesnice a kopce.

Závod k moři pokračoval několikátý týden, jak se Němci snažili vzájemně obklíčit
s Belgičany, Francouzi a Brity. Ani jedna strana
nebyla schopna získat výhodu, a tak zákopy neustále rostly.
Obě strany byly nuceny se zakopat. Bitvy, které potrvají týdny
začaly na místech jako La Bassée, Armentières a Messines,
jak se zákopy rozšiřovaly dále na sever.

11. října začali Němci
odstřelovat město Lille, které se vzdalo 13. října
a zůstalo v německých rukou do konce války. Tato část Francie a Belgie,
zvaná Vlámsko byla válkou ještě skoro nedotčena
a když Britové 14. října přišli k městu Ypry, vypadalo jako poklidné městečko.
Začali mu přezdívat Wipers. Dalšího dne se vydali na východ
a po několika mílích se začali připravovat na rychlý postup proti Němcům,
jakmile dorazí zbytek expedičních sil. Nikdo si zatím neuvědomil,
že tento poklidný koutek belgického venkova se během dalších čtyř let
stane hrobem pro 200 000 britských vojáků.

Britští vojáci nacházeli tento týden
smrt i v hlubinách moří, když německá ponorka U-9, nechvalně známá zničením
tří britských lodí za méně než hodinu, potopila v severním moři britskou loď Hawke.
525 britských námořníků se utopilo. Jen 21 bylo zachráněno. Jak válka na moři rostla a vyvíjela se,
Britové získali cennou výhodu. Rusové jim poslali
německou radiovou knihu, kterou ukořistili,
když byl radista zabit dělostřeleckou palbou.

Britští kryptografové díky tomu
získali výhodu v rozluštění bezdrátových zpráv a nalezení nepřátel na moři. A takto skončil další týden. Britové přicházejí k poklidnému městu Ypry
na severním konci nekonečných zákopů, Rakousko se utápí v zoufalství
po další katastrofální vojenské operaci, Němci si začínají uvědomovat,
že Rusové nejsou zdaleka tak neschopní, jak si mysleli a Rusové přivážejí
více a více a ještě více mužů, kteří se vrhnou na Němce podél řeky Visla.

Německo a Rakousko samozřejmě vědělo,
že Rusko má výhodu v počtu obyvatel, ale šli do války s přesvědčením,
že jejich vyspělejší taktika a vybavení tuto ruskou výhodu dorovnají. To zatím pro Němce platilo. Nikdo ale nepočítal s tak ohromnými posilami,
která Ruská armáda přivážela, a jak nepřítel ztratil vojáky
v prvních týdnech války, tyto ohromné posily,
spolu s nezměrným ruským územím udělaly z ruské armády
skutečného protivníka a během dalších dvou měsíců
zemřou na rozsáhlých východních bojištích stovky tisíc vojáků.

Jestli vás zajímá začátek zákopové války,
pusťte si díl Vítejte v blátě, který tu máme přeložený. A přijdete si sérii do odběru,
aby jste v dalších čtyřech letech nezmeškali jediný díl.