Utrpení na frontě

Když Německo porušilo
v srpnu 1914 belgickou neutralitu, Británie kvůli tomu vstoupila do války,
protože neutralita se musí ctít, správně? No teď to od Britů vypadá pokrytecky,
protože co se týče porušení neutrality, tak Spojenci s tím
rovněž žádný problém nemají. Jsem Indy Neidell,
vítejte u Velké války. Minulý týden britská výprava na Tigrisu
nedokázala dojít k obležen,éí armádě v Kutu. Rusové začali ofenzívu proti Turkům a ukončili ofenzívu
proti Rakušanům a Němcům, zatímco na Balkáně pokračovala
rakouská invaze do Černé Hory.

Takto válka pokračovala potom. No, pokračovala invazí do Černé Hory. 25. ledna Černá Hora
přijala rakouské podmínky. O dva dny dříve se černohorský král Nikola
objevil v Římě a setkal se svým zeťem, Viktorem Emmanuelem III., králem Itálie. Nikola poté jel do Lyonu ve Francii. V Černé Hoře rakouské jednotky
obsadily Scutari 23.

ledna a došly k San Giovanni di Medua,
přístavu v severní Albánii 26. ledna, a Černá Hora konečně padla,
ale byla to nejchudší země v Evropě a Rakušané tím nezískali nic víc
než několik pozitivních titulků, kterých ale do té doby viděli jen málo. Nyní začali postupovat do Albánie. Mezitím se Spojenci snažili
dostat zbytky srbské armády z Albánie k přeskupení na ostrov Korfu,
jak nejrychleji to šlo. Britští ženisté položili mosty přes řeky, podél cest byly nachystány zásoby
pro vojáky a uprchlíky mířící k pobřeží a do konce měsíce opouštělo Albánii
zhruba 8000 srbských vojáků denně.

A přidám hned další číslo. Během listopadu a prosince, když srbská armáda
a civilisté utíkali ze Srbska přes Albánii, zemřelo odhadem 200 000 z 700 000 lidí. Francouzi a Britové,
kteří přišli z Řecka na pomoc Srbům, si teď lízali rány v Soluni,
a tam se chci na chvíli podívat.

Poslali jednotky do druhého
největšího řeckého města, ale britská vláda si nemyslela,
že tito vojáci mají smysluplný účel, a snažila se Francouze přesvědčit
ke stažení spojeneckých jednotek, ale Francie si procházela
domácí politickou krizí. Aristide Briand nahradil René Vivianiho
jako premiéra před pár měsíci, a ten Soluni velice fandil, dokonce po dalších
členech vlády vyžadoval podporu pro Soluň, která měla dokázat jejich loajalitu
k němu a jeho vládě. Hodně podporovaletů měl
u radikálních socialistů a jejich oblíbenec, generál Maurice Sarrail,
byl ve vedení soluňské armády.

Stažení ze Soluně by nechalo Sarraila
bez velení a nové by jen tak nenašel, protože generál Joseph Joffre,
který velel francouzským armádám ve Francii, jej nemohl vystát
a považoval jej za svého rivala. Takže Briand přišel s argumenty, že soluňské jednotky zaručují
řeckou a rumunskou neutralitu a nějak ohrožují
rakouské jednotky na Balkáně, a jakmile bude srbská armáda přeskupena,
bude rovněž nasazena na Balkáně.

Takže Briand povýšil Joffreho
na velitele všech francouzských armád, nejen těch ve Francii, což znamenalo,
že jeho rival Sarrail byl jeho podřízený a Joffre jej musel podpořit. Zpět v prosinci byli Britové,
ačkoliv se jim to příčilo, přesvědčeni k ponechání mužů v Soluni
částečně kvůli strachu z pádu Briandovy vlády a částečně kvůli ruské žádosti
o ponechání sil blízko východní fronty, aby snad někdy ulevily tlaku na ně. Ale byli to převážně Britové a Francouzi, kteří v roce 1832 pomohli Řecku
získat nezávislost na Osmanské říši, a od té chvíle
řeckou nezávislost podporovali, ale nyní je pro ně řecká nezávislost
druhořadou starostí a to se Řekům nelíbilo.

Lémnos, největší ostrov
v severním Jadranu, byl zabaven pro kampaň na Gallipoli a v Soluni měli Spojenci
bez dovolení desítky tisíc vojáků. Přes zimu transformovali Soluň
na vojenskou základnu. Na 320 kilometrech čtverečných
měli osm divizí a tuny zásob a válečného materiálu, ale proč?

Neútočili ani na Bulhary, ani na Rakušany
a nebyli hrozbou ani pro Turky, určitě nepomáhali Rusům a určitě
neoslabovali Němce na západní frontě. Co tam dělali? Inu, trpěli. Malárie byla v severním Řecku endemickou
a toto si teď zapamatujte – malárie způsobila v Soluni
desetkrát více ztrát než bitvy. Němečtí novináři dokonce popsali Soluň
jako největší internační tábor na světě, ale bylo to ještě horší, kvůli malárii
se celá základně přeměnila v nemocnici a celé jednotky padaly za oběti komárům.

Nemoci a utrpení se samozřejmě
nevztahovaly jen na Soluň, to platilo všude, včetně západní fronty. Západní fronta
byla celý měsíc poměrně klidná, ale v zimě
se prudce rozšířila zákopová noha. Vojáci stojící
v mrznoucím blátě několik dní v polních botách nebo sandálech
jako první ztratili cit v prstech.

Potom chodidla začala mokvat,
potom úplně odumřela a poté pálila, jako by hořela. Když přišly na frontovou linii posily,
muži nemohli často ani odejít ze zákopů. Museli se plazit
nebo se nechat nést na zádech. A to mluvíme o tisícovkách mužů. Hodně generálů a důstojníků si myslelo, že je na vině nedbalost,
nebo dokonce úmysl. Abych byl fér,
tak někteří vojáci si sami působili zranění, aby se dostali ze zákopů;
stříleli se do prstů na rukou nebo nohou, ale toto byl skutečný problém
a ta bolest byla neúnosná.

49. britský prapor
zaznamenal za zimu 400 případů, což mu způsobilo více ztrát než boje. Nakonec byla nalezena léčba a tou bylo mazání si noh
olejem několikrát denně. Hned přes práh, v Německu,
slavil císař 27. ledna narozeniny. Rovněž se vyostřila protiamerická kampaň.

Socha Fridricha Velikého v Berlíně
byla zahalena do počerněné americké vlajky se zlatým nápisem na praporu,
který k ní byl přiložený: "Wilson a jeho noviny nejsou Amerika." Tyto fotky byly rozeslány po celém Německu
a jedny noviny napsaly: "Fridrich Veliký jako první uznal nezávislost
mladé republiky po vítězství nad Anglií, placenou krví v mnohaletém zápase. Jeho nástupce Vilém II. obdržel
americký vděk v podobě pokryteckých frází a dodávek válečných zásob jeho nepříteli."

Podobné názory byly slyšet i v Řecku. Řecký král Konstantin
promluvil pro americký tisk a jeho slova obletěla svět poté, co tento týden Francouzi obsadili
pevnost Kara Burun poblíž Soluně. Řekl: "Je to britské a francouzské
pokrytectví mluvit o porušení belgické neutrality, když se podíváte na to,
co sami dělali a dělají. Podívejte se na řecká území
okupovaná spojeneckými vojsky. Pro představu je to taková část Řecka, jako kdyby část Spojených států
vybojovaná po válce s Mexikem byla okupována cizími vojsky,
a to bez vašeho svolení.

Proč potřebují okupovat Korfu? Převoz Srbů do Itálie by byl jednodušší
než na Korfu. Je to proto, že Italové nechtějí
přijmout Srby ve strachu z šíření cholery, a Spojenci si snad myslí, že Řekové
chtějí být ohroženi cholerou víc než Italové?" Není překvapením,
že se z toho psaly titulky, protože spojenecké jednání
skutečně zavánělo pokrytectvím.

A vždy, když obsadili další části Řecka –
Lémnos, Imbros, Kara Barun tento týden – Řekové protestovali,
ale nikdo si toho nevšímal. A tím se dostáváme
na konec dalšího týdne. Černá Hora padla, Albánie pokořena,
italská, západní a východní fronta klidná, ale nemoci pronásledují vojáky všude. Je pravdou,
že Británie garantovala belgickou neutralitu a šla do války především proto,
že ji Německo porušilo. A podívejte se,
kde jsme o osmnáct měsíců později: Britové a Francouzi nestydatě
porušují neutralitu jiné země.

Britové popravdě v Soluni být nechtěli,
ale ne snad kvůli řeckým protestům. Ale je lehké to popsat: Němci si mysleli,
že invaze do Belgie je nezbytná. Spojenci si mysleli,
že Soluň je nezbytná, a v moderní válce nezbytnost
vždy vítězí nad morálními principy. Jestli chcete vidět,
jak probíhala německá invaze do Belgie, klikněte na tuto epizodu.

Patr(e)onem týdne je Grant Gammon. Jestli nás chcete jednoho dne
natáčet na místech Velké války, podpořte nás prosím na Patreonu. Sledujte nás na Facebooku a Twitteru.
Uvidíme se za týden.