Válka na Kavkaze

Když válka
před skoro pěti měsíci začala, měla být báječná
a všechny bojující země věřily, že skončí do Vánoc. Stovky tisíc mužů zemřely,
včetně civilistů a mnohem více jich bylo
zraněno a strašlivě zmrzačeno. Válka nebyla ani zdaleka u konce
a dnes jsou Vánoce. Jsem Indy Neidell,
vítejte u Velké války. Minulý týden přišli Rusové
po bitvě o vesnici Limanowa o možnost proniknout do Maďarska.

Na západní frontě byla na spadnutí
velká spojenecká ofenzíva a to i navzdory zhoršujícímu se počasí. Docházelo k potyčkám v Africe a
britská pobřežní města byla bombardována Němci, což vyústilo v první nepřítelem
zabité civilisty v Británii od 17. století. Je zcela jasné,
že otřesné prosincové počasí bylo vždy na straně nepřítele,
pokud jste vy právě útočili. Déšť často udělal zákopy,
které se táhly po celé frontě, skoro neobyvatelnými
a přinesl celou řadu problémů.

Tisíce britských vojáků
začaly trpět zákopovou nohou, což většinou vyústilo v amputaci
a podle vrchního velitele Johna Frenche byl britský sektor pouhou bažinou. Generál Smith-Dorrien
zašel dál, když řekl: "Zdá se,
že tu nejsou kameny ani štěrk. Déšť proměnil půdu v tekuté bahno
připomínající ovesnou kaši. Sejít z cesty znamená
do bahna okamžitě zabřednout."

Cokoliv bylo postaveno,
jako například palebné parapety, začalo ihned uhýbat
a zachování nějakého krytí vyžadovalo neustálou práci. A i když jste zvládli udržet krytí,
často jste nebyli schopni zaútočit, protože po prvním kroku
jste se ponořili tak hluboko, že jste nebyli schopni střílet. Muži přesto museli bojovat,
protože první bitva o Champagne, která potrvá několik měsíců,
začala.

Šlo o první velkou
spojeneckou ofenzívu od chvíle, co se válka proměnila v zákopovou. Zimní podmínky ale jen zvýšily
utrpení a zoufalství útočníků i obránců. 18. prosince zaútočil
Indický oddíl na Němce u Givenchy, Po prvotním úspěchu
a obsazení předních zákopů se z komunikačních zákopů
vynořili vojáci s rukami nad hlavou, ale za nimi byly kulomety
připravené zaútočit na kohokoliv, kdo byl natolik hloupý,
aby se ukázal.

Horský oddíl útočící podél indického
nebyl schopný vystřelit z většiny pušek, protože byly ucpané
bahnem ze zákopů. Byli zajati. O dva dny později
Němci získali své pozice zpět. Tento vzor "ztrať-dobuď"
bude pokračovat několik měsíců, a to navzdory
spojenecké početní převaze a muži budou každý den umírat
pro malé, dočasné územní zisky. Zoufalost útoků
dala vzniknout cynismu.

Velitel French vydal 21. prosince rozkaz
střílet na všechny bílé vlajky v německých rukou na západní frontě
nebo na lodích, a pokud si námořníci nebudou jisti, zdali je loď bezmocná,
tak ať ji pro jistotu potopí. A potom, byly Vánoce. Na Štědrý den
si poručík Edward Hulse zapsal: „Průzkumník F. Murker
šel na hlídku a potkal Němce, kteří mu dali
lahev whiskey a cigarety a řekli mu,
že pokud na ně nebudeme střílet, nebudou střílet oni na nás."

Tu noc na frontě zbraně utichly. Dalšího rána se odehrávala
nejpozoruhodnější scéna v historii válek. Němečtí vojáci vyšli
přes zemi nikoho k Britům a ti jim šli naproti. Určitě jste slyšeli,
co následovalo potom. Nepřátelé se spolu dali do řeči.
Bylo vánoční příměří. Vyměňovali si suvenýry,
cigarety a čokoládu a dokonce hráli fotbal.

Byly sjednány dohody
k pohřbení mrtvých, kteří stále leželi na bojišti. K příměří došlo skoro
na všech místech ovládaných Brity, a dokonce i na částech fronty
kontrolované Belgičany a Francouzi. Skoro vždy bylo iniciováno Němci. Tady je jedna zajímavá událost,
o které jsem četl v knize První světová válka od Martina Gilberta,
i když pochází z knihy Bruce Bairnsfathera: "Poslední, co jsem viděl během příměří,
byl jeden náš kulometčík, v civilním životě kadeřník,
který stříhal nepřirozeně dlouhé vlasy jednomu Němci,
který poklidně klečel na zemi, zatímco mu kolem krku
cvakaly nůžky."

Když o tom slyšel velitel French,
vydal rozkazy, aby se to již nikdy neopakovalo,
ale příměří neplatilo podél celé fronty. V Alsasku zaútočili
Francouzi na německé pozice a devět britských letadel
zaútočilo na Štědrý den na německé
stanoviště zepelínů v Cuxhavenu.

I když obecně představoval
Štědrý den úlevu pro západní frontu, na nejnovější frontě
na Kavkaze tomu tak nebylo. V listopadu Turci rozhodně
rozdrtili ruskou Bergmannovu ofenzívu, ale Rusové se teď přeskupili
v Sarıkamışi, zatímco Turci drželi Erzurum. Rusové se obávali,
že Turci budou chtít dobýt strategickou pevnost Kars,
ale osmanská strategie byla přímočařejší. Obklíčit s pomocí
třech armádních sborů ruskou armádu.

Bylo tady ale několik problémů. Za prvé byla zima
a v severozápadním Turecku je v zimě opravdu zima. Za druhé,
fronta byla přes 1000 kilometrů široká, což je nepříjemné
i za dobrých podmínek, ale tady se bavíme o náhorních rovinách
až 2 kilometry vysokých a jediná cesta skrz
vedla přes vysokohorské průsmyky, a nebo menší trasy,
kudy ale nemohlo projít dělostřelectvo. Rusové také měli výhodu,
protože drželi železnici do Sarıkamış.

Osmané měli kolem 150 000 vojáků,
ale byli mizerně vybavení a většina neměla zimní oblečení. Ruská kavkazská armáda
byla naopak dobře vybavená, ale její velká část
byla převelena na východní frontu, což na Kavkaze ponechalo
kolem 65 000 vojáků. Byli ale posíleni
arménskými i řeckými dobrovolníky, kteří viděli boj s Rusy
jako prostředek k zajištění svého území. Kavkazskou frontu
navštívil 20.

prosince sám car a při hledání spojenců
řekl představenému arménské církve: "Armény čeká zářná budoucnost." To okamžitě ohrozilo
stovky tisíc Arménů, protože Turecko začalo
vidět vlastní arménskou populaci jako zdroj rebelie. Turecký postup začal 22. prosince
a i když byl z počátku úspěšný, na Štědrý den pochodovali Turci
12 hodin denně skrze sníh a horské průsmyky, vyčerpaní, trpící omrzlinami
a umírající na podchlazení.

A to se ještě nedostali do bitvy. Zdá se, že tento týden
byl na všech frontách týdnem přechodu. Na východě byl klid,
protože se obě strany přeskupovaly před začátkem
dalších zimních ofenzív. Klid nemělo jen 100 000
obležených Rakušanů v pevnosti Přemyšl. Na západě začala velká ofenzíva,
ale jeden den došlo k oslavě míru a bratrství a v turecký sníh nepřinesl nic než utrpení,
jak osmanská armáda pochoduje horami vstříc ruským pozicím.

Dnes mám očividně den citací,
takže tady je něco z Velké války od Petera Harta: "Na konci 1914 bylo zřejmé,
že Alfred von Schlieffen měl pravdu, ale také se spletl.
Měl pravdu v tom, že když bude válka
pokračovat dostatečně dlouho, nepřátelé využijí k porážce
Německa svoji populační výhodu. Ale během snažení se
o rychlé vítězství ztratili Němci příležitost maximalizovat
menší taktická vítězství a vyjednat mír ze silnější pozice.

Snažení se o úplné vítězství
v létě 1914 se Němcům nevyplatilo. Válka se vydala
cestou opotřebovacího boje, kde se všechny strany snažily
srazit nepřátelské síly na tak malý počet, aby nebyly schopny vzdorovat. Všechny strany mohly
naverbovat miliony mužů a snadné vítězství tak bylo nemožné. Zemře ještě hodně lidí,
než tato válka skončí." Tyto Vánoce, dnes,
se na chvíli zamyslete nad miliony mužů
bojujících před 100 lety, nehledě na jejich zemi,
sledující kamarády umírat, mrznout v blátě
nebo hladovět ve sněhu, upadající do zoufalství,
jak se jim hroutí celý svět a doufejte a modlete se,
že jsme se poučili z hrůz, kterými svět prošel
a znovu to již nedopustíme.

Na Štědrý den 1914 došlo
k nejpodivnější události ve vojenské historii, když 100 000 vojáků na západní frontě
odložilo zbraně, rozkazy a předsudky.

Vánoční speciál tu máme přeložený
a odkaz naleznete v popisku videa. Jestli máte nápady
pro další speciální epizody, napište nám do komentářů
a nezapomeňte video ohodnotit. S celým týmem přeji hezké svátky.