Válka na KavkazeVelká válka

Když válka před skoro pěti měsíci začala, měla být báječná a všechny bojující země věřily, že skončí do Vánoc. Stovky tisíc mužů zemřely, včetně civilistů a mnohem více jich bylo zraněno a strašlivě zmrzačeno. Válka nebyla ani zdaleka u konce a dnes jsou Vánoce. Jsem Indy Neidell, vítejte u Velké války. Minulý týden přišli Rusové po bitvě o vesnici Limanowa o možnost proniknout do Maďarska.

Na západní frontě byla na spadnutí velká spojenecká ofenzíva a to i navzdory zhoršujícímu se počasí. Docházelo k potyčkám v Africe a britská pobřežní města byla bombardována Němci, což vyústilo v první nepřítelem zabité civilisty v Británii od 17. století. Je zcela jasné, že otřesné prosincové počasí bylo vždy na straně nepřítele, pokud jste vy právě útočili. Déšť často udělal zákopy, které se táhly po celé frontě, skoro neobyvatelnými a přinesl celou řadu problémů.

Tisíce britských vojáků začaly trpět zákopovou nohou, což většinou vyústilo v amputaci a podle vrchního velitele Johna Frenche byl britský sektor pouhou bažinou. Generál Smith-Dorrien zašel dál, když řekl: "Zdá se, že tu nejsou kameny ani štěrk. Déšť proměnil půdu v tekuté bahno připomínající ovesnou kaši. Sejít z cesty znamená do bahna okamžitě zabřednout."

Cokoliv bylo postaveno, jako například palebné parapety, začalo ihned uhýbat a zachování nějakého krytí vyžadovalo neustálou práci. A i když jste zvládli udržet krytí, často jste nebyli schopni zaútočit, protože po prvním kroku jste se ponořili tak hluboko, že jste nebyli schopni střílet. Muži přesto museli bojovat, protože první bitva o Champagne, která potrvá několik měsíců, začala.

Šlo o první velkou spojeneckou ofenzívu od chvíle, co se válka proměnila v zákopovou. Zimní podmínky ale jen zvýšily utrpení a zoufalství útočníků i obránců. 18. prosince zaútočil Indický oddíl na Němce u Givenchy, Po prvotním úspěchu a obsazení předních zákopů se z komunikačních zákopů vynořili vojáci s rukami nad hlavou, ale za nimi byly kulomety připravené zaútočit na kohokoliv, kdo byl natolik hloupý, aby se ukázal.

Horský oddíl útočící podél indického nebyl schopný vystřelit z většiny pušek, protože byly ucpané bahnem ze zákopů. Byli zajati. O dva dny později Němci získali své pozice zpět. Tento vzor "ztrať-dobuď" bude pokračovat několik měsíců, a to navzdory spojenecké početní převaze a muži budou každý den umírat pro malé, dočasné územní zisky. Zoufalost útoků dala vzniknout cynismu.

Velitel French vydal 21. prosince rozkaz střílet na všechny bílé vlajky v německých rukou na západní frontě nebo na lodích, a pokud si námořníci nebudou jisti, zdali je loď bezmocná, tak ať ji pro jistotu potopí. A potom, byly Vánoce. Na Štědrý den si poručík Edward Hulse zapsal: „Průzkumník F. Murker šel na hlídku a potkal Němce, kteří mu dali lahev whiskey a cigarety a řekli mu, že pokud na ně nebudeme střílet, nebudou střílet oni na nás."

Tu noc na frontě zbraně utichly. Dalšího rána se odehrávala nejpozoruhodnější scéna v historii válek. Němečtí vojáci vyšli přes zemi nikoho k Britům a ti jim šli naproti. Určitě jste slyšeli, co následovalo potom. Nepřátelé se spolu dali do řeči. Bylo vánoční příměří. Vyměňovali si suvenýry, cigarety a čokoládu a dokonce hráli fotbal.

Byly sjednány dohody k pohřbení mrtvých, kteří stále leželi na bojišti. K příměří došlo skoro na všech místech ovládaných Brity, a dokonce i na částech fronty kontrolované Belgičany a Francouzi. Skoro vždy bylo iniciováno Němci. Tady je jedna zajímavá událost, o které jsem četl v knize První světová válka od Martina Gilberta, i když pochází z knihy Bruce Bairnsfathera: "Poslední, co jsem viděl během příměří, byl jeden náš kulometčík, v civilním životě kadeřník, který stříhal nepřirozeně dlouhé vlasy jednomu Němci, který poklidně klečel na zemi, zatímco mu kolem krku cvakaly nůžky."

Když o tom slyšel velitel French, vydal rozkazy, aby se to již nikdy neopakovalo, ale příměří neplatilo podél celé fronty. V Alsasku zaútočili Francouzi na německé pozice a devět britských letadel zaútočilo na Štědrý den na německé stanoviště zepelínů v Cuxhavenu.

I když obecně představoval Štědrý den úlevu pro západní frontu, na nejnovější frontě na Kavkaze tomu tak nebylo. V listopadu Turci rozhodně rozdrtili ruskou Bergmannovu ofenzívu, ale Rusové se teď přeskupili v Sarıkamışi, zatímco Turci drželi Erzurum. Rusové se obávali, že Turci budou chtít dobýt strategickou pevnost Kars, ale osmanská strategie byla přímočařejší. Obklíčit s pomocí třech armádních sborů ruskou armádu.

Bylo tady ale několik problémů. Za prvé byla zima a v severozápadním Turecku je v zimě opravdu zima. Za druhé, fronta byla přes 1000 kilometrů široká, což je nepříjemné i za dobrých podmínek, ale tady se bavíme o náhorních rovinách až 2 kilometry vysokých a jediná cesta skrz vedla přes vysokohorské průsmyky, a nebo menší trasy, kudy ale nemohlo projít dělostřelectvo. Rusové také měli výhodu, protože drželi železnici do Sarıkamış.

Osmané měli kolem 150 000 vojáků, ale byli mizerně vybavení a většina neměla zimní oblečení. Ruská kavkazská armáda byla naopak dobře vybavená, ale její velká část byla převelena na východní frontu, což na Kavkaze ponechalo kolem 65 000 vojáků. Byli ale posíleni arménskými i řeckými dobrovolníky, kteří viděli boj s Rusy jako prostředek k zajištění svého území. Kavkazskou frontu navštívil 20.

prosince sám car a při hledání spojenců řekl představenému arménské církve: "Armény čeká zářná budoucnost." To okamžitě ohrozilo stovky tisíc Arménů, protože Turecko začalo vidět vlastní arménskou populaci jako zdroj rebelie. Turecký postup začal 22. prosince a i když byl z počátku úspěšný, na Štědrý den pochodovali Turci 12 hodin denně skrze sníh a horské průsmyky, vyčerpaní, trpící omrzlinami a umírající na podchlazení.

A to se ještě nedostali do bitvy. Zdá se, že tento týden byl na všech frontách týdnem přechodu. Na východě byl klid, protože se obě strany přeskupovaly před začátkem dalších zimních ofenzív. Klid nemělo jen 100 000 obležených Rakušanů v pevnosti Přemyšl. Na západě začala velká ofenzíva, ale jeden den došlo k oslavě míru a bratrství a v turecký sníh nepřinesl nic než utrpení, jak osmanská armáda pochoduje horami vstříc ruským pozicím.

Dnes mám očividně den citací, takže tady je něco z Velké války od Petera Harta: "Na konci 1914 bylo zřejmé, že Alfred von Schlieffen měl pravdu, ale také se spletl. Měl pravdu v tom, že když bude válka pokračovat dostatečně dlouho, nepřátelé využijí k porážce Německa svoji populační výhodu. Ale během snažení se o rychlé vítězství ztratili Němci příležitost maximalizovat menší taktická vítězství a vyjednat mír ze silnější pozice.

Snažení se o úplné vítězství v létě 1914 se Němcům nevyplatilo. Válka se vydala cestou opotřebovacího boje, kde se všechny strany snažily srazit nepřátelské síly na tak malý počet, aby nebyly schopny vzdorovat. Všechny strany mohly naverbovat miliony mužů a snadné vítězství tak bylo nemožné. Zemře ještě hodně lidí, než tato válka skončí." Tyto Vánoce, dnes, se na chvíli zamyslete nad miliony mužů bojujících před 100 lety, nehledě na jejich zemi, sledující kamarády umírat, mrznout v blátě nebo hladovět ve sněhu, upadající do zoufalství, jak se jim hroutí celý svět a doufejte a modlete se, že jsme se poučili z hrůz, kterými svět prošel a znovu to již nedopustíme.

Na Štědrý den 1914 došlo k nejpodivnější události ve vojenské historii, když 100 000 vojáků na západní frontě odložilo zbraně, rozkazy a předsudky.

Vánoční speciál tu máme přeložený a odkaz naleznete v popisku videa. Jestli máte nápady pro další speciální epizody, napište nám do komentářů a nezapomeňte video ohodnotit. S celým týmem přeji hezké svátky.