Válka podle novin

Tato válka se vedla
na pěti kontinentech déle než rok a noviny po celém světě
sledovaly její postup. Avšak zpravodajství vždy tíhne
k jedné nebo druhé straně a většina zpráv
byla propagandou pro tu danou zemi a právě na to se dnes podíváme. Jsem Indy Neidell,
vítejte u Velké války. Minulý týden německá armáda
postupovala k Vilniusu, zatímco pokračoval ruský ústup.

Rusové na jihu úspěšně zaútočili,
přičemž zajati tisíce vojáků. A zepelíny bombardovaly Londýn
a britské pobřeží. Velkou zprávou však bylo,
že Bulharsko podepsalo smlouvu s Centrálními mocnostmi
slibující připojení se do války. Tato epizoda bude od ostatních
malinko odlišná. Pro obvyklé epizody čtu knihy
a různé válečné články a potom je zkombinuji
do týdenního přehledu. Pro dnešek mě napadlo
použít jediný zdroj, avšak tehdejší a neevropský,
abychom vše viděli z jedné perspektivy.

Mým dnešním zdrojem jsou noviny Mercury
z Hobartu v Tasmánii z 18. září 1915. Hlavní nadpis nad fotografií říká: "Východní fronta, Rusové úspěšní na jihu,
boje o Tarnopol, těžké boje ve středu a na severu." Avšak samotný článek začíná jinak. "Máme jen málo zpráv z kterékoliv kampaně
a skoro to vypadá, jako by bylo dohodnuto příměří. Na západní frontě dochází k bombardování,
ale to je vše. Nemáme žádné zprávy z italského válčiště
a z Dardanel jen turecké zprávy.

Z Balkánu jde opět slyšet o dohodě,
kterou podepsalo Bulharsko, na základě které Turecko získá území
podél dedcagatchské železnice výměnou za nespecifikované benefity." Toto je samo o sobě zajímavé. Víme, že Bulharsko s německou
a rakouskou pomocí již brzy zaútočí na Srbsko, a ten nespecifikovaný benefit je,
že Bulharsko získá Makedonii. Pokračujme ve čtení a podívejme se,
co dělají Rusové. "Jen na ruské frontě
jsou podmínky normální.

Rusové vedou energickou kampaň
od Rigy až dolů po Halič. Na řece Dvině a jižně od ní
se Rusové úporně brání a postup od Kovna k Vilniusu
stál nepřítele mnoho tisíc mužů. Ve středu se generál Mackensen
zdánlivě pořád probíjí kupředu. Na jihu Rusové postoupili
od Tarnopolu z řece Strypě, kde se právě teď bojuje. Německé pozice ve středu
se rychle stávají nebezpečným výběžkem zranitelným ze severu, jihu a východu,
což byla slabina ruských vojsk v Polsku."

Toto je opět zajímavé,
dříve jsme nezmínili, že Němci postupují
do možná nebránitelné linie, protože jednotky generála Mackensena
postupovaly bez větších problémů a bylo těžké si představit,
že by je mohl někdo zastavit. Ten článek je velice optimistický. A je tam toho víc o Němcích a o Turcích. "Z Berlína přichází zpráva,
že turecká delegace požádala o pomoc a odpověď byla,
že ji Německo nemůže poskytnout.

Bulharsko ještě nevstoupilo do války
a jeho premiér řekl, že uvidí, co bude. A že Německo a Rakousko
nemohou Turecku bez jeho spolupráce pomoci. Turecko je na pokraji zhroucení
a je nemyslitelné, že spojenci dovolí jeho pád
bez nějaké zoufalé snahy jej zachránit. Zanedlouho můžeme být svědky
dalšího překvapení od nepřítele nebo možná vítězství na Gallipoli
a o tom rozhodne především Bulharsko." Copak to tu máme?
Turecko je na pokraji zhroucení? To se pravdě ani neblíží.

Spojenci se na Gallipoli nikam nepohnuli
po měsících neúspěšných pokusů dobýt jen lokální cíle,
natož aby dobyli nějaké velké, takže možnost vítězství na Gallipoli
byla hodně vzdálená. Co se "týče překvapení od nepřítele"
a Bulharské snahy získat co chce, tak to jde ruku v ruce. Pokud Srbsko padne, bude dokončena
železnice k Berlína do Konstantinopole a Německo bude moci snadno
vyzbrojit Turky, Bulharsko bude mít území,
které chtělo, a Rakousko bude mít o starost méně
a bude moci posílit ruskou a italskou frontu.

Myslím, že všichni vidíme,
kam to směřuje. Je zde taky krátký článek
o nejsevernější frontě. Petrohrad – boje na frontě
od Dviny k horního Němenu jsou shrnuty ve včerejším hlášení: Odrazili jsme opakované německé útoky
jihozápadně od Daugavpilsu. Severovýchodně od Vilniusu
se Němci probili na levý břeh Vilnii." Není tam napsáno moc,
ale ta věta nám říká hodně.

Vilnius je největším ruské západní město
po pádu Varšavy, a jestliže Němci překročili řeku Vilnii
severovýchodně od města, mají obránci vážné problémy. To samozřejmě článek neříká,
je asi těžké napsat: "Rusko asi ztratí další velké město
a průmysl a zásoby padnou do rukou Němcům." Je tady ještě jeden krátký,
ale zajímavý článek o Turcích. Budu jej parafrázovat: Desátník, který zběhl
z osmanské armády, říká, že vojáci hladoví, protože britské ponorky v Marmarském moři
zablokovaly veškeré zásobování a jídlo tak musí přes mizerné pevninské cesty
v nedostatku aut pod námořním ostřelováním.

Říká, že Turci jsou oslabeni
kvůli nedostatku munice, že jsou v depresi a ve velkém dezertují. Tohle není nic než propaganda,
Turci byli na Gallipoli v lepším stavu než Spojenci, měli vyšší morálku,
byli zdravější a lépe zásobenější, ale tasmánské noviny nemohly
v tuto chvíli napsal čistou pravdu, že jsou mladíci posíláni na smrt
v příšerně naplánovaných a zbytečných útocích bez skutečné šance na vítězství.

A tady podle Hobart Mercury
týden končí. Osmanská říše je údajně
v bezvýchodné pozici, žádá Němce o pomoc, která nepřijde,
a na pokraji zhroucení na Gallipoli. Rusové se drží na jihu i na severu
a za chvíli dojde k obratu ve středu a Bulharsko se stále rozmýšlí, co udělá. Nic z toho není přesné kromě toho,
že si Rusko vedlo celkem dobře v Haliči. Ale přesto musím Hobart Mercury pochválit.

Ve srovnání s mnoha evropskými novinami
z obou stran popisují válku objektivněji. Celý jejich archiv je na internetu
a dole máte odkaz, kde ho najdete. Často si myslíme, že když je něco v novinách,
tak to musí být pravda, ale jak často tomu tak je během války? Zvláště, když se příliš nedaří. Mercury, stejně jako každý jiný deník,
musel být co nejoptimističtější, jinak by byl určitě cenzurován vládou a také by tak demoralizoval společnost.

Ale kdybych měl já celostátní deník
v tento týden v roce 1915 a chtěl být upřímný, napsal bych toto: "Na Gallipoli zůstává situace beznadějná. Obě demoralizované strany
soupeří s nemocemi a nedostatkem zásob, jak celé léto platil pat. Pro Spojence není šance na vítězství,
pokud nepřivezou desítky tisíc vojáků, kterým budou velet schopní velitelé.
A to se zdá nepravděpodobné. Bulharsko se zapojí do války
i po sledování ročního masakru, ve kterém každá strana ztratila
stovky tisíc mladých mužů.

Bulharsko si myslí,
že to za kousek země stojí, nebo že se mu nějak tento osud vyhne. Rusové stále ustupují před Němci,
ale i když ztrácí město za městem, Němci ztrácí stovky tisíc mužů,
kteří se budou jen těžko nahrazovat. A ve zdevastovaných oblastech Evropy
jsou miliony uprchlíků, kteří s sebou nesou zločin a nemoci. Francouzi a Britové
brzy zahájí novou ofenzívu.

Ta minulá vyústila jen na jejich straně
ve čtvrt milionové ztráty. Je celkem jisté,
že ta nová bude stejně tak hrozná. Ale hele, mladíku, jdi do náborové kanceláře
a přihlas se, protože nejlepší část je, že je jedno, ke které straně se přidáš,
protože je to všude stejné. Pravděpodobně někde zapomenutý
v kaluži krve zemřeš. Ale ještě předtím si posedíš v zákopu,
začneš trpět zákopovou nohou a někdy si zakousneš šťavnatou krysu. Jestli chcete o životě v zákopech vědět více,
klikněte zde.

Patr(e)onkou týdne je Élie Saulnie. Pomozte nám dosáhnout milníku
na Patreonu a možná tak budeme moct natáčet
na skutečných bojištích Velké války, kde se budeme moci setkat. Nezapomeňte často opravovat
svého učitele při braní první světové války a řekněte všem ve třídě,
že jestli chtějí za jedna, musí koukat na náš kanál. Uvidíme se za týden.