Veselé narozeniny, Velká válkoVelká válka

Na začátku každé epizody vás vždy nějak navnadím, například první užití plynu, Itálie vstoupila do války nebo tak. Slova na úvod dnešní epizody jsou jasná. Tady jsou: Válka je přesně dva roky stará. Jsem Indy Neidell, vítejte u Velké války. Minulý týden australské jednotky zahájily diverzní útok u Fromelles, aby zabránili Němcům v přesunu na Sommu. Byla to katastrofa.

Částečně proto, že Němci se na Sommu nepřesouvali. Na Sommě se Britům povedl noční útok, ale nepodařilo se jim ho využít, zatímco na východní frontě se Rusové valili přes Rakušany. Tohle následovalo. No, následovaly další útoky na Sommě. Společný francouzsko-britský útok měl začít 23. července, ale francouzský velitel sboru Maurice Balfourier řekl, že nebude připraven do 24. července, takže se britský generál Henry Rawlinson rozhodl zaútočit sám, i když nakonec získal malou francouzskou jednotku na pravém křídle.

Dělostřelecká příprava začala v sedm hodin večer 22. července. Hlavní útok měl přijít v 1:30 v noci 23. července. Ale společné síly s Francouzi na pravém křídle Congrevova XIII. sboru a Francouzi pod Fayollem se Bůh ví proč rozhodli, že začnou s útokem ve 3:40. Poté se ukázalo, že Francouzi do té doby nebudou připraveni, a Congerevovi muži tak nezaútočili spolu s hlavním útokem.

Poté letecký průzkum objevil nově vykopaný německý zákop v levém středu postupu, takže divize postupující k němu, 19. a 51., zaútočí už ve 12:30. Takže zde byly tři rozdílné zahajovací časy. Brzy se k nim přidal čtvrtý, když 5. divize ve středu před sebou rovněž objevila nově vykopaný zákop a rozhodla se bez informování velitele sboru nebo armády, že zaútočí už v 10 hodin večer, tři a půl hodiny před plánovaným začátkem.

Takže operace, která měla být soudržnou ofenzívou, se proměnila v několik nekoordinovaných malých útoků. A určitě je vám jasné, že první útok upozorní Němce podél celé linie, takže zapomeňte na možnost překvapení. Myslím, že se teď měl znovu promyslet celý útok, nebo se mělo počkat na Francouze, až budou připraveni, ale to se nestalo. A špatné počasí rovněž zabránilo dělostřeleckému pozorování po několik dní a mnoho pozic měli Němci na svazích, takže bylo potřeba pozorování pro jejich zaměření, protože nebyly vidět.

Snažím se říct, že útoky té noci byly politováníhodným selháním. Obrovským, zbytečným, politováníhodným selháním, možná až na pravý sektor kolem Guillemontu, kde britské dělostřelectvo vidělo německé zákopové opevnění a mohlo je odstřelit z obzoru, což taky udělalo. Ale Němci udělali něco nového. Jejich kulometčíci věděli, že bombardování nevyhnutelně přijde, a tak se stáhli do krytů mimo zákopy, takže teď se série zákopů proměnila ve válečnou oblast, kde se jednotky pohybovaly podle aktuální situace.

Britské dělostřelectvo teď nemohlo bombardovat jen linii zákopů, ale celou oblast velkým množstvím nábojů, které by neměly, ani kdyby o této nové taktice vědělo. Britská pěchota zaútočila a úspěšně postoupila vpřed, vstoupila do vesnice a došla až na její konec.

A v tuto chvíli německé kulomety zahájily palbu z obou křídel. Další den Rawlinson ani britský velitel Douglas Haig nezmínili odlišné časy útoku jako jeden z důvodů neúspěchu, ale Rawlinson si myslel, že útoky neměly dostatečnou dělostřeleckou podporu, takže požadoval, aby k dalšímu útoku nedošlo, pokud mu nebude předcházet den dobrého počasí, aby měli pozorovatelé šanci odvést svoji práci. A dovezl děla.

Hodně děl. 368 děl na podporu útoku jediné divize. Ona divize zaútočila 27. července po vystřílení 125 000 granátů vážících 2 000 000 kg. Nic v lese nebo vesnici to nemohlo přežít. Během dvou hodin od útoku pěchoty Britové získali Longueval a delvillský les spolu s většinou cílů, které za cenu hrozivých ztrát nezvládli dobýt poslední dva týdny. A hrozivé ztráty pokračovaly i na jihovýchodní frontě.

Kolosální ofenzíva Alexeje Brusilovova stále tlačila Rakušany zpět. 28. července Rusové dobyli vesnici Brody a za 12 dní zajali 40 000 vojáků. Celá 2. rakouská armáda ustupovala. Velitelé útočící ruské 11. armády řekli, že si zaslouží jen částečné uznání, protože za pád Brodů mohou nedostatky rakouské armády. Rakouské armády velení bylo pod nepředstavitelnou kritikou. Mnoho lidí si myslelo, že náčelník štábu Conrad von Hotzendorf přijde o místo. Rakouské vrchní velení vyvodilo, že jednotky jsou na tom dobře, ale problém jsou skutečně velitelé.

Byli příliš daleko za frontou a nekomunikovali s jednotkami. I Conradův asistent Rudolf Kundmann přiznal, že jedinou odpovědí je promíchat rakouské a německé jednotky, protože Němci si v poli vedou lépe a stejně tak Rakušané pod německým velením. A tak tento týden německý polní maršál Paul von Hindenburg a generál Erich Ludendorff převzali kontrolu nad celou částí východní fronty a rakouský generál Karl von Pflanzer-Baltin musel přijmout generálmajora Hanse von Seeckta, Němce, jako svého náčelníka štábu.

Jižně od Pinských močálů se nacházelo 18 německých divizí a němečtí důstojníci řídili většinu fronty, přímo nebo nepřímo. Německý náčelník generálního štábu Erich von Falkenhayn samozřejmě chtěl celou východní frontu pod jednotným německým velením. Ale Falkenhayn měl vážné problémy. Nedostatek prostředků u Verdunu, spojenecká ofenzíva na Sommě a Rumunsko připraveno na vstup do války na straně Spojenců značně poškodily jeho hodnověrnost.

Rakousko-uherský ministr zahraničí István von Burián řekl, že německý i rakouský vladař schválili plán na jmenování Hindenburga jediným velitelem východní fronty. A Burian tahal za nitky, aby se zbavil Conrada, stejně jako se politici v Německu chtěli zbavit Falkenhayna, takže od tohoto týdne byl Falkenhayn na východní frontě prakticky bezmocný, a pokud Hindebrug a Ludendorff zastaví Brusilova, budou to oni, kteří budou oslavováni jako spasitelé.

A tento týden si vedli sakra dobře na severu. Bitva o Baranavičy, která se vedla celý měsíc, konečně skončila. Ruský generál Alexej Evert měl 400 000 mužů, Němci pod vedením prince Leopolda jen šestinu z toho. Přesto Rusové, jak jsem řekl před pár týdny, přišli o 80 000 mužů, zatímco Němci jen o 16 000. Ponižující porážka pro Rusy.

A přesto Rusové byli úspěšní v Malé Asii, kde tento týden dobyli Erzincan, předsunutou tureckou základnu pro operace na oné frontě. A tady je pár poznámek na konec týdne. 27. července byl Yanbo, přístav v Medině, obsazen arabským povstáním. Ten samý den byl kapitán Charles Fryatt z lodě Brussels souzen vojenským soudem a zastřelen německými úřady v Belgii za pokus o naražení do německé ponorky. Byl zadržen, když se Brusells vracel z Harwiche do Hoek van Holland. Při vojenském soudu byl obviněn z pirátství za pokus o útok na plavidlo, které chtělo zaútočit na něj.

A tento týden reorganizovaná srbská armáda v Soluni byla opět připravena k boji. A další týden války končí s ruskou pohromou na severu, ale úspěchy na jihu a v Malé Asii, koordinovanými útoky, které koordinované určitě nebyly, ale i přesto s britským úspěchem na Sommě. A srbskou armádou připojující se ke Spojencům v Soluni. Za ty dva roky jsme ušli dlouhou cestu.

Je to dlouhá pouť od vyhlášení války Rakouska-Uherska malému Srbsku. Je působivé, že po opakovaných invazích a zimním pochodu skrze Albánii je srbská armáda stále nedotčená a připravena bojovat, ale víte, co je opravdu působivé? Přesně dva roky od vyhlášení války se tři největší bitvy lidské historie vedou současně. Verdun, Somma, Brusilov. Celkové ztráty budou čtyři miliony mužů.

Apokalypsa skutečně nastala. Dva roky Velké války samozřejmě znamenají, že náš pořad je taky dva roky starý. Chceme poděkovat všem, kteří nás od začátku podporují, a samozřejmě všem fanouškům, kteří se k nám na této neuvěřitelné pouti přidali. Jestli si chcete předchozí dva roky zopakovat, podívejte se na tento playlist. Patr(e)onem týdne je Tom Trautmann, který je naším vůbec prvním Patr(e)onem. Vaše podpora na Patreonu je srdcem našeho pořadu.

Nezapomeňte nás odebírat, uvidíme se za týden.