Vítejte v blátě

18. září 1914 Tento týden uvidíme
proměnu mobilní a rychlé války minulých šesti týdnů
v něco nepředstavitelného, co bude nakonec mnohem zlověstnější
a smrtící než nejkrvavější bitvy na začátku války. Tento týden začíná zákopová válka. Jsem Indy Neidell,
vítejte u Velké války. Na začátku týdne
Němci utíkali od řeky Marny, kde jejich postup zastavili Britové a Francouzi, ale nebyli ani zdaleka poraženi,
zatímco na východně frontě utíkala před postupujícími Rusy
zmatená rakouská armáda, která se zdála být na pokraji zhroucení.

Tady jsou události, které následovaly: 13. září se konalo setkání ve Francii
na velitelství generála Josepha Joffreho. Ten byl velkou měrou zodpovědný
za srpnovou francouzskou katastrofu, ale nyní se mu dostávalo uznání
za úspěchy dosažené v září. Setkání bylo plné optimismu a bylo diskutováno, jak dlouho potrvá
zatlačit Němce zpět do Německa.

Někteří říkali, že čtyři týdny, někteří, že pouhé tři týdny. Lidé znovu mluvili o válce,
která skončí do Vánoc. Ve skutečnosti však Francouzům
začínala docházet munice a nebyli schopni plně
využít německého ústupu, a přestože Britové postupovali,
postupovali velice pomalu. Co se týče Němců, tak nově dosazený
náčelník štábu německé armády Erich von Falkenhayn bývalý pruský ministr války,
byl postřelen do ruky poté, co se jeho předchůdce nervově zhroutil.

13. září začal po zastavení
německého ústupu měsíc krvavých bojů. Němci se zakopali na jedné z nejlepších
obranných pozic ve Francii, na řece Aisne. Řeka sama je 30 metrů široká
a dva kilometry na každou stranu se táhne opravdu nízká země,
která neposkytuje žádnou možnost krytí. Následuje 100 metrů vysoký hřeben,
za kterým je planina. Němci se zakopali na severní straně řeky,
několik mil od hřebene a hustého lesa, avšak museli pokrýt
velké palebné pole.

Tu noc překročili řeku
ve skrytu husté mlhy Britové. Mlha se ale ráno zvedla
a na Brity se snesla silná palba a způsobila jim těžké ztráty. Do rána 14. září si na severním
břehu sice stihli vybudovat silné pozice, ale vojáci byli v příšerném stavu. Mnoho mužů několik dní nejedlo,
byli promočení, vyčerpaní a před sebou viděli
celou německou armádu.

To nebylo dobré. Po několik dalších týdnů
se Britové snažili dostat na hřeben, zatímco Němci
se je snažili zahnat zpět do řeky. Navzdory každodenním tisícovým ztrátám
na obou stranách nikdo neuspěl. Nikdo se však nehodlal stáhnout a 14. září 1914 vydal britský velitel
John French první rozkaz zakopat se. To samé udělali Němci,
a tak začala zákopová válka. Bitva na Aisne
byla začátkem něčeho nového.

Britové, kteří tam bojovali,
řekli, že to bylo horší než předešlé bitvy
o Mons nebo Le Cateau-Cambrésis, a to z prostého důvodu,
že tato bitva trvala neskutečně dlouho a taková byla podstata
nového způsobu vedení války. Bitvy již netrvaly odpoledne,
ale pokračovaly bez přerušení po několik týdnů,
s dělostřeleckou palbou trvající celé hodiny a jediným způsobem,
jak mohl voják přežít, bylo udělat se neviditelným,
vykopat si díru v zemi.

Na kopání zákopů
ale nebyl nikdo připraven. Němci měli lopaty,
které používali k vykopání malých děr pro jednotlivce,
když začalo střílet dělostřelectvo, ale německé vybavení bylo navrženo
pro německé bitevní plány, které zahrnovaly rychlou válku,
která bude vyhrána během několika týdnů. Adaptovali se však velice rychle. Začali vyrábět puškové granáty a přizpůsobili periskopy
a světlice k využití v zákopech.

Zákopy zpočátku nebyly propojeny
do složitých systémů a nebyly ani hluboké, ale pomalu se stávaly
více a více pokročilejšími. Vojáci na frontové linii
měli žít v podzemních kasárnech se skladišti, které byly postaveny do druhé strany stěny,
než byl nepřítel, aby je nemohl ostřelovat. Byly vybudovány telekomunikační zákopy,
zákopy pro případný ústup a nakonec vznikl celý systém
zákopů po celé frontě a někdy nepřátele dělilo jen 100 metrů. Velitel French popsal 16.

září
situaci jako "pat v náš prospěch", ale brzy si uvědomil a dokonce řekl,
že v této válce je lopata stejně užitečná jako zbraň. A přesto, že bitva pokračovala
den po dni celý měsíc, situace se nezměnila. Počasí bylo příšerné
a morálka na obou stranách nízká, ale zamyslete se,
o kolik nižší mohla morálka být, kdyby vojáci věděli, že fronta, na které bojují,
se po další čtyři roky prakticky nepohne. Na východě se však o patu mluvit nedalo. V půlce září si Němci uvědomili,
že budou muset něco udělat, aby Rakousko-Uhersko zachránili.

Německý generál Ludendorff se setkal
s náčelníkem štábu rakouské armády Conradem von Hotzendorfem. Conrad byl jedním z architektů celé války,
přesto se prokázal jako příšerný generál. Dokázal ale Ludendorffa přesvědčit,
že jeho armáda je v tak hrozném stavu jen proto, že zadržovala Rusy,
aby mohli Němci porazit Francouze. Conradova armáda byla skutečně
v příšerném stavu – ztratila už 500 000 můžu. Z toho 100 000 zajali Rusové
a zbylých 120 000 mužů se začínalo opevňovat v pevnosti Přemyšl na úpatí Karpat.

Mohli byste si myslet,
že stejně jako jiné pevnosti i tato padne za oběť
modernímu dělostřelectvu, ale Rusové kvůli hlubokému
bahnu nemohli děla dostat dostatečně blízko. Válka na východě
byla skutečnou logistickou katastrofou. Prostor k pokrytí byl příliš rozlehlý
a cesty v naprosto příšerném stavu. A potom přišly podzimní deště
a proměnily všechno v bláto. Nebylo tam dost železnic,
jen mnoho mužů, co potřebovali zásoby.

V některých jednotkách
měli zbraně jen vojáci na frontové linii a ostatní museli čekat,
až někdo padne, aby si mohli vzít jeho zbraň. Ale mužů měli dostatek. Tedy alespoň Rusko,
to jich mělo miliony. Na západě však jedním z problémů
pro Brity bylo, že jejich armáda byla příliš malá v porovnání
s francouzskou či německou, ale Británie spustila jednu
z nejznámějších kampaní v historii. 12.

září Británie oznámila,
že za pouhých šest týdnů se do armády dobrovolně přihlásilo 478 000 mužů. Británie zvládla sestavit armádu
i bez povinných odvodů, které byly jinde zcela běžné. S touto armádou však byly určité problémy. Profesionální britští vojáci
zpochybňovali kvalitu těchto rekrutů. Zašli tak daleko,
že tyto jednotky nazývali směšnými a poukazovali na fakt,
že Německu zabralo 40 let tvrdé práce a odvodů,
než vybudovali svoji armádu.

Jednou z kuriozit je,
že noví rekruti byli zařazováni do tzv. rodinných praporů,
které se skládaly z lidí výhradně stejné profese nebo ze stejného města. K tomu vám něco povím. Britové si neuvědomili, že bez toho,
aniž by jednotky demograficky promíchali, celá mužská populace jednoho města
může být vyhlazena běhen jednoho dne v jedné bitvě. Přišli na to tím horším způsobem. Vzácně se nálada ve válce mění tak rychle,
jako k tomu došlo na začátku tohoto týdne v roce 1914.

Na začátku týdne
britským ani francouzským jednotkám optimismus nechyběl
poté, co se Němci stáhli od Marny, ale to platilo jen do chvíle,
než armády došly k řece Aisne a začala zákopová válka několik týdnů
dlouhých bitev s neustávajícím bombardováním. Na konci týdne vidíme,
že kvalita i vynalézavost armád rostla i přes narůstající ztráty, ale navzdory novým vynálezům,
nezískala žádná strana výhodu na svoji stranu a válka rychlých vítězství
se nadobro stala minulostí.

Na východní i západní frontě
začala mučivá válka v blátě. A po další čtyři roky v blátě zůstane. Jestli jste neviděli epizody
o začátku první světové války, určitě se na ně podívejte,
odkaz naleznete v popisku videa.