Vražda RasputinaVelká válka

Jsou Vánoce a většina front s nástupem zimy utichla. Ale ne všechny a i v Evropě probíhají menší i větší akce. Nejzásadnější událost ale proběhne tento týden v Rusku, když je zavražděn Rasputin. Já jsem Indy Neidell, vítejte u Velké války. Minulý týden skončila od února zuřící bitva u Verdunu, v Rumunsku se síly Čtyřspolku chystaly na další útok na Rusy a Rumuny, Britové obsadili důležité zásobovací místo na palestinské frontě, El Arish, Němci obsadili ruské pozice u Kovelu a nepokoje v Řecku pokračovaly, když spojenci žádali kontrolu nad poštou, telegrafem a železnicí.

Bitvy u Verdunu i Sommy skončily, na západní frontě byl klid. Toto se dělo během klidu, podívejme se na 28. prosinec. Blízko Quennevieres, mezi řekami Aisne a Oise, během dne francouzské dělostřelectvo ostřelovalo německé pozice. Němci se museli ze zákopů stáhnout. Na levém břehu Mázy Němci celý den ostřelovali francouzské pozice mezi řekou a Avocourtem.

Němci v této oblasti také podnikli několik neúspěšných útoků granáty. Během noci britské jednotky provedly úspěšný přepad německých zákopů u Le Sars. Stejnou noc Němci severozápadně od Verdunu zaútočili na tříkilometrové frontě mezi Kopcem 304 a Kopcem mrtvého muže. Francouzské kulomety a pěchota Němce zastavily, ale podle zpráv z Berlína Němci pronikli až za druhou a třetí linii a získali 222 zajatců, z toho 4 důstojníky, a 7 kulometů.

Podle zpráv z Berlína Francouzi nedokázali získat pozice zpět. "Během posledních dní roku žádná strana nepodnikala žádné důležité operace. I když neprobíhaly velké ofenzivy, zákopová válka pokračovala nadále a znepřátelené strany se při každé příležitosti napadaly a ničily. Toto období 'míru' bylo plné akce. Bránilo se stavbě pozic nebo se ničily ty postavené, probíhala soustředěná palba na komunikační zákopy pro jejich zničení, likvidovaly se přicházející a odcházející jednotky, rozsévala se smrt mezi nepřátele v zákopech.

Zkrátka ubližovalo se jakýmkoliv způsobem, na který lidská vynalézavost a vojenská věda přišly. Takovou taktiku používaly válčící strany během dní, kdy se 'nic zvláštního nestalo'." Na rumunské frontě se toho ale dělo mnoho. Muži generála Falkenhayna zaútočili na Rusy u Râmnicu Sărat, kteří se navzdory očekávání místo ústupu srdnatě bránili a útok byl zastaven.

Navíc na jeho pravém křídle armáda Augusta von Mackensena nepostupovala, takže z této části fronty Rusové mohli přivolat posily proti Falkenhaynovi. Falkenhayn samozřejmě Mackensena o útok žádal, ten to ale kvůli obavám z odkrytí svého křídla nepříteli odmítl. 24. prosince Němci konečně prolomí linii na západním kraji fronty, během čehož probíhaly boje bajonety na blízko, i tak si ale po dvou dnech boje bez větších úspěchů Falkenhayn připadal poražený.

24. prosince v noci poslal do boje zálohy a na první svátek vánoční se dal do pohybu i Mackensen. O moc se ale nepohnul, jeho dělostřelectvo nezničilo nepřátelské zákopy. ve 13:00 26. prosince zálohy vzaly ztečí ruské pozice a obsadily druhou a třetí linii zákopů. 27. prosince odpoledne vstoupily do Râmnicu Sărat a Rusové ustupovali po celé délce fronty.

Během šestidenního boje Němci zajali 10 000 Rusů a získali 58 kulometů. A když už mluvíme o Rusech, přímo v Rusku proběhla zásadní událost. V roce 1916 probíhalo v Rusku mnoho politických intrik. Většinu roku byl předsedou vlády Boris Stürmer. Toto o něm píše Příběh velké války: "Když se v tom ukázali jeho předchůdci značně neschopní, Stürmer se vědomě rozhodl vyjednat separátní mír s Německem a ani se to nepokoušel jakkoliv skrývat.

Cenzurou potlačil svobodný tisk a podpořil několik článků, které odsuzovaly spojence a vyžadovaly separátní mír. A to tak otevřeně, že se po celém Rusku vědělo, dokonce i mezi sedláky, že je separátní mír připravován. Stürmer potlačoval demokratické organizace a obdivovatele Britů a Francouzů Sergeje Sazonova odvolal z pozice ministra zahraničí a osobně jej nahradil. Ano, osobně držel oba úřady zároveň.

A k tomu byl i ministrem vnitra. Během svého působení byl zodpovědný za nedostatek jídla ve městech, a dokonce podporoval skupinu finančníků v převzetí kontroly nad zásobováním a na úkor svého lidu na tom obstojně vydělal. A nyní přichází Alexandr Protopopov, který se v září stal Stürmerovým ministrem vnitra. Protopopov měl stejně jako Stürmer blízko k Rasputinovi a díky Rasputinovu vlivu u dvora Protopopov získal svou pozici.

Nyní už měl Rasputin u dvora cara a carevny velkou moc a znovu Protopopova doporučil, již jsme ho minulý měsíc zmiňovali, když byl neoficiálně ve Stockholmu vyjednávat s Němci o separátním míru. "Jmenování Protopopova ministrem vnitra bylo opravdu významné. Byl mužem, který zbořil zbytek základů, na kterých stála chatrná stavba ruské autokracie. Byl to bezpochyby on, kdo dostal nápad spustit v Rusku revoluci, vyvolat nebo uspíšit brzké povstání, stejně jako v roce 1905, tentokrát však za jiným účelem.

Tím účelem bylo uvrhnout Rusko do takového chaosu, že vláda bude mít záminku pro vyjednání míru s Německem. Můžete využít revolucionáře pro vyvolání chaosu, vyjednat mír, zatímco všichni řeší povstání, a pak s pomocí milionů vojáků vracejících se domů povstání potlačit. Snadné, že? Po továrnách se tak začaly objevovat plakáty podporující demonstrace a stávky, tajní agenti infiltrovali průmyslové komplexy a hlásali revoluci.

Protopopov úmyslně rozbíjel státní mašinerii za účelem porážky Ruska. Duma, která se od února nesešla, 14. listopadu zasedla a stala se jedinou nadějí lidu. Stürmer byl odvolán poté, co bylo dokázáno, že bral úplatky od spekulantů s jídlem a kvůli svým hloupým a vlastizrádným nařízením.

A i když se předsedou vlády stal Alexandr Trepov, ve skutečnosti probíhal boj mezi Dumou a ruským lidem na jedné straně a Protopopovem na druhé. Ten měl ale na své straně Rasputina, carevnu a nevědomky i cara. "Protopopov začal stíhat členy a hlavní představitele demokratického směru. Pokusil se nechat zavraždit vůdce konstitučních demokratů Pavla Miljukova, najatý vrah ho ale prozradil. Shromáždil bývalé členy Černosotněnců, najal je do řad policie a začal je učit zacházet s kulomety.

Dokonce obnovil aktivní snahu o organizaci revolučních nepokojů mezi pracující třídou." Tento týden se však Protopopovy plány zhroutily jako domeček z karet. 30. prosince večer, ano, den v budoucnosti – podle některých zdrojů ale už 29. prosince – skupina mužů přijela k domu prince Felixe Jusupova. Mezi nimi byli velkovévoda Dimitrij Pavlovič a bývalý ministr vnitra Alexej Chvostov.

Vstoupili do domu. Kolemjdoucí policista zaslechl výstřely, ale kvůli hodnosti majitele domu si netroufl zjišťovat, co se děje. Dalšího dne byla na řece Něvě objevena díra v ledu a další průzkum objevil Rasputinovo tělo. O této vraždě je spousta dalších detailů popsaných v našem speciálu o Rasputinovi. Carevna byla hysterická, a Protopopov dokonce omdlel.

Rasputin byl pohřben s poctami obvyklými pro královskou rodinu, jeho rakev nesli jak car, tak Protopopov. Ruský lid slavil, jako kdyby se jednalo o velké vítězství. Podrobnosti o vraždě se včetně jmen zúčastněných objevily v novinách, ti se však i díky svému postavení vyhnuli jakékoliv obžalobě. Tak vypadá situace na konci týdne. Rusové ustupují v Rumunsku, akce pokračuje na západní frontě, Britové po porážce třítisícové turecké posádky na Sinaji obsazují Magdhabu a 27.

prosince je Joseph Joffre, jehož klid a chladnokrevnost na začátku války zachránily Francii, povýšen na maršála, čímž byl v podstatě uklizen do ústraní. A jsou Vánoce. Tentokrát ale není žádné vánoční příměří. Na žádné z front. A Rasputin byl zavražděn.

A to byl velký úder pro Protopopova a jeho spiknutí pro úmyslnou destabilizaci Ruska kvůli zradě spojenců a vyjednání míru s Německem. Rasputin měl velkou moc. Padne toto tajné spiknutí s Rasputinem? To zjistíme v roce 1917. Jestli vás zajímá loňský vánoční speciál, podívejte se na příběh lodi SMS Emden. Patr(e)onem týdne je Diego Bianco, podpořte nás na Patreonu nebo utraťte peníze od tety za naše věci na Amazonu.

Na viděnou příští rok.