Vražda Rasputina

Jsou Vánoce a většina front
s nástupem zimy utichla. Ale ne všechny
a i v Evropě probíhají menší i větší akce. Nejzásadnější událost
ale proběhne tento týden v Rusku, když je zavražděn Rasputin. Já jsem Indy Neidell,
vítejte u Velké války. Minulý týden skončila
od února zuřící bitva u Verdunu, v Rumunsku se síly Čtyřspolku
chystaly na další útok na Rusy a Rumuny, Britové obsadili důležité zásobovací
místo na palestinské frontě, El Arish, Němci obsadili ruské pozice u Kovelu
a nepokoje v Řecku pokračovaly, když spojenci žádali kontrolu
nad poštou, telegrafem a železnicí.

Bitvy u Verdunu i Sommy skončily,
na západní frontě byl klid. Toto se dělo během klidu,
podívejme se na 28. prosinec. Blízko Quennevieres,
mezi řekami Aisne a Oise, během dne francouzské dělostřelectvo
ostřelovalo německé pozice. Němci se museli ze zákopů stáhnout. Na levém břehu Mázy
Němci celý den ostřelovali francouzské pozice
mezi řekou a Avocourtem.

Němci v této oblasti také podnikli
několik neúspěšných útoků granáty. Během noci britské jednotky provedly
úspěšný přepad německých zákopů u Le Sars. Stejnou noc Němci severozápadně od Verdunu
zaútočili na tříkilometrové frontě mezi Kopcem 304
a Kopcem mrtvého muže. Francouzské kulomety
a pěchota Němce zastavily, ale podle zpráv z Berlína Němci
pronikli až za druhou a třetí linii a získali 222 zajatců,
z toho 4 důstojníky, a 7 kulometů.

Podle zpráv z Berlína
Francouzi nedokázali získat pozice zpět. "Během posledních dní roku žádná strana
nepodnikala žádné důležité operace. I když neprobíhaly velké ofenzivy,
zákopová válka pokračovala nadále a znepřátelené strany se při každé
příležitosti napadaly a ničily. Toto období 'míru' bylo plné akce. Bránilo se stavbě pozic
nebo se ničily ty postavené, probíhala soustředěná palba
na komunikační zákopy pro jejich zničení, likvidovaly se přicházející
a odcházející jednotky, rozsévala se smrt mezi
nepřátele v zákopech.

Zkrátka ubližovalo se jakýmkoliv způsobem, na který lidská vynalézavost
a vojenská věda přišly. Takovou taktiku používaly
válčící strany během dní, kdy se
'nic zvláštního nestalo'." Na rumunské frontě se
toho ale dělo mnoho. Muži generála Falkenhayna
zaútočili na Rusy u Râmnicu Sărat, kteří se navzdory očekávání místo ústupu
srdnatě bránili a útok byl zastaven.

Navíc na jeho pravém křídle armáda
Augusta von Mackensena nepostupovala, takže z této části fronty Rusové
mohli přivolat posily proti Falkenhaynovi. Falkenhayn samozřejmě
Mackensena o útok žádal, ten to ale kvůli obavám z odkrytí
svého křídla nepříteli odmítl. 24. prosince Němci konečně prolomí linii
na západním kraji fronty, během čehož probíhaly
boje bajonety na blízko, i tak si ale po dvou dnech boje
bez větších úspěchů Falkenhayn připadal poražený.

24. prosince v noci
poslal do boje zálohy a na první svátek vánoční
se dal do pohybu i Mackensen. O moc se ale nepohnul, jeho dělostřelectvo
nezničilo nepřátelské zákopy. ve 13:00 26. prosince
zálohy vzaly ztečí ruské pozice a obsadily druhou a třetí linii zákopů. 27. prosince odpoledne
vstoupily do Râmnicu Sărat a Rusové ustupovali po celé délce fronty.

Během šestidenního boje Němci zajali
10 000 Rusů a získali 58 kulometů. A když už mluvíme o Rusech,
přímo v Rusku proběhla zásadní událost. V roce 1916 probíhalo v Rusku
mnoho politických intrik. Většinu roku byl
předsedou vlády Boris Stürmer. Toto o něm píše
Příběh velké války: "Když se v tom ukázali jeho
předchůdci značně neschopní, Stürmer se vědomě rozhodl
vyjednat separátní mír s Německem a ani se to nepokoušel
jakkoliv skrývat.

Cenzurou potlačil svobodný tisk
a podpořil několik článků, které odsuzovaly spojence
a vyžadovaly separátní mír. A to tak otevřeně,
že se po celém Rusku vědělo, dokonce i mezi sedláky,
že je separátní mír připravován. Stürmer potlačoval
demokratické organizace a obdivovatele Britů
a Francouzů Sergeje Sazonova odvolal z pozice ministra
zahraničí a osobně jej nahradil. Ano, osobně držel oba úřady zároveň.

A k tomu byl i ministrem vnitra. Během svého působení byl zodpovědný
za nedostatek jídla ve městech, a dokonce podporoval skupinu finančníků
v převzetí kontroly nad zásobováním a na úkor svého lidu
na tom obstojně vydělal. A nyní přichází Alexandr Protopopov, který se v září stal
Stürmerovým ministrem vnitra. Protopopov měl stejně jako
Stürmer blízko k Rasputinovi a díky Rasputinovu vlivu u dvora
Protopopov získal svou pozici.

Nyní už měl Rasputin u dvora
cara a carevny velkou moc a znovu Protopopova doporučil,
již jsme ho minulý měsíc zmiňovali, když byl neoficiálně ve Stockholmu
vyjednávat s Němci o separátním míru. "Jmenování Protopopova ministrem vnitra
bylo opravdu významné. Byl mužem,
který zbořil zbytek základů, na kterých stála chatrná
stavba ruské autokracie. Byl to bezpochyby on,
kdo dostal nápad spustit v Rusku revoluci,
vyvolat nebo uspíšit brzké povstání, stejně jako v roce 1905,
tentokrát však za jiným účelem.

Tím účelem bylo uvrhnout Rusko
do takového chaosu, že vláda bude mít záminku
pro vyjednání míru s Německem. Můžete využít revolucionáře
pro vyvolání chaosu, vyjednat mír,
zatímco všichni řeší povstání, a pak s pomocí milionů vojáků
vracejících se domů povstání potlačit. Snadné, že? Po továrnách se tak začaly objevovat
plakáty podporující demonstrace a stávky, tajní agenti infiltrovali průmyslové
komplexy a hlásali revoluci.

Protopopov úmyslně rozbíjel
státní mašinerii za účelem porážky Ruska. Duma, která se od února nesešla, 14. listopadu zasedla
a stala se jedinou nadějí lidu. Stürmer byl odvolán poté,
co bylo dokázáno, že bral úplatky od spekulantů s jídlem a kvůli svým hloupým
a vlastizrádným nařízením.

A i když se předsedou vlády
stal Alexandr Trepov, ve skutečnosti probíhal boj
mezi Dumou a ruským lidem na jedné straně a Protopopovem na druhé. Ten měl ale na své straně Rasputina,
carevnu a nevědomky i cara. "Protopopov začal stíhat členy a hlavní
představitele demokratického směru. Pokusil se nechat zavraždit vůdce
konstitučních demokratů Pavla Miljukova, najatý vrah ho ale prozradil. Shromáždil bývalé členy Černosotněnců,
najal je do řad policie a začal je učit zacházet s kulomety.

Dokonce obnovil aktivní snahu o organizaci revolučních
nepokojů mezi pracující třídou." Tento týden se však Protopopovy plány
zhroutily jako domeček z karet. 30. prosince večer,
ano, den v budoucnosti – podle některých zdrojů
ale už 29. prosince – skupina mužů přijela k domu
prince Felixe Jusupova. Mezi nimi byli
velkovévoda Dimitrij Pavlovič a bývalý ministr vnitra
Alexej Chvostov.

Vstoupili do domu.
Kolemjdoucí policista zaslechl výstřely, ale kvůli hodnosti majitele domu
si netroufl zjišťovat, co se děje. Dalšího dne byla na řece Něvě
objevena díra v ledu a další průzkum
objevil Rasputinovo tělo. O této vraždě je spousta dalších detailů popsaných v našem
speciálu o Rasputinovi. Carevna byla hysterická,
a Protopopov dokonce omdlel.

Rasputin byl pohřben s poctami
obvyklými pro královskou rodinu, jeho rakev nesli jak car,
tak Protopopov. Ruský lid slavil,
jako kdyby se jednalo o velké vítězství. Podrobnosti o vraždě se včetně jmen
zúčastněných objevily v novinách, ti se však i díky svému postavení
vyhnuli jakékoliv obžalobě. Tak vypadá situace na konci týdne. Rusové ustupují v Rumunsku,
akce pokračuje na západní frontě, Britové po porážce třítisícové turecké
posádky na Sinaji obsazují Magdhabu a 27.

prosince je Joseph Joffre,
jehož klid a chladnokrevnost na začátku války zachránily Francii, povýšen na maršála, čímž byl v podstatě uklizen do ústraní. A jsou Vánoce. Tentokrát ale není žádné vánoční příměří. Na žádné z front. A Rasputin byl zavražděn.

A to byl velký úder pro
Protopopova a jeho spiknutí pro úmyslnou destabilizaci Ruska kvůli zradě spojenců
a vyjednání míru s Německem. Rasputin měl velkou moc. Padne toto tajné spiknutí s Rasputinem? To zjistíme v roce 1917. Jestli vás zajímá loňský vánoční speciál,
podívejte se na příběh lodi SMS Emden. Patr(e)onem týdne
je Diego Bianco, podpořte nás na Patreonu nebo utraťte
peníze od tety za naše věci na Amazonu.

Na viděnou příští rok.