Všechno nebo nic – Zimní ofenzíva v karpatech

Nový rok začal stejně
jako ten minulý skončil, tedy tisícovkami mrtvých
a válka se jen rozrůstala. V novém roce jsme viděli
vyhlazení celé armády, když mnoho vojáků umrzlo
k smrti v kavkazských horách a teď, o týden později,
vidíme něco dalšího. Nehledě na to, jak se válka měnila,
hodně vojenských velitelů odmítalo nebo nebylo schopných
poučit se z chyb ostatních a udělaly zase znovu ty stejné chyby.

Jsem Indy Neidell,
vítejte u Velké války. Když jsme minule skončili,
Němci uspěli v západní Africe, ale v budoucnu se uchýlí
k partyzánské válce. Britové postupovali na blízkém východě,
ale doma byli bombardováni zepelíny. Francouzi si připsali
menší úspěchy na západní frontě a Turci byli znovu poraženi Rusy,
kteří postoupili rovněž v severovýchodním Polsku. Velkou roli ve válce
hraje nepochybně geografie. Na rozlehlé pláni musíte využít
jiné jednotky a taktiku než v hustém lese.

Rád bych dnes začal chvilkovým
pohledem na evropskou geografii. Přesněji na Karpaty. Vidíme bariéru asi 100 km širokou
a průměrně kilometr vysokou. To je znatelná přírodní překážka
pro kteroukoliv armádu a dokonce i v nejdůležitějších průsmycích
byly jen velice špatné cesty a železnice. Je tam vždy zima a vlhko,
ale jakmile v listopadu napadl sníh, zůstal tam až do jara
a náhlá zvýšení teploty vyvolávala záplavy. Boje v horách s sebou nesly
celou řadu nových problémů.

Vojáci samozřejmě musí
mít zvláštní výcvik a vybavení, udržování zásobování
a manévrování může být problém a dělostřelectvo musí být opuštěno,
protože si neporadí s nerovnou cestou. Takové problémy, které diktují směr
velkých operací. V zimě. Takto to vypadalo 23. ledna 1915,
když Rakušané zahájili ofenzívu proti Rusku. Ta byla nápadem rakouského
náčelníka štábu Conrada von Hotzendorfa, který věřil, že Rakousko potřebuje
vybojovat velké vítězství proti Rusku, aby neutrální země jako Itálie a Rumunsko
nevstoupily do války na straně spojenců.

To asi dává smysl,
protože rakouská armáda utrpěla během války
strašlivě ponižující porážky a druhá invaze do Srbska
v listopadu a prosinci skončila potupou, takže Rakousku už příliš
vojenské prestiže skutečně nezbývalo. Rovněž byla celá rakouská armáda
o síle 100 000 mužů uvězněna a obklíčena v Přemyšli za ruskými liniemi
a Habsburkové si mysleli, že by je ztráta této armády mohla stát válku, takže hlavním cílem ofenzívy
bylo prolomit obklíčení.

V zásadě měla třetí armáda zaútočit
podél 150 kilometrů dlouhé fronty v severních Karpatech,
zatímco nově zformovaná jižní armáda, která zahrnovala tři německé divize,
zaútočí na ruské levé křídlo. Značnou roli měl hrát moment překvapení. Myslím, že se všichni shodneme,
že značnou roli mělo hrát i štěstí. Celkem se ofenzívy účastnilo 175 000 mužů
a ihned se ukázalo, že nejsou schopni splnit své cíle,
tedy zabezpečit cesty a železnice kolem měst Lisko, Sanok a Medzilaborce
a mrzí mě, jestli jsem ta jména zkomolil.

To ovšem neznamená,
že nedošlo k postupu a pozitivním výsledkům, protože došlo a to když Rakušané
ze začátku měli početní převahu a do 26. se fronta třetí armády
roztáhla na 100 kilometrů, od Dukelského až po Uszokský průsmyk. Conradova armáda ještě toho dne
obsadila Uszokský průsmyk, který od počátku války drželi Rusové,
ale ve stejný den začali Rusové s masivními protiútoky
a ke konci týdne se počasí náhle změnilo a začalo krutě komplikovat rakouské plány.

Ale plány, zejména ty bojové,
mají ve zvyku se pokazit a přesně k tomu došlo v Severním moři. Minulý měsíc bombardovaly
německé lodě pod vedením Franze von Hippera britské pobřeží
a úspěšně se vrátily do Německa. Od toho dne, kdy za více než 200 let
byli v Británii nepřítelem zabiti první civilisté, se Británie připravovala na odplatu
proti německému námořnictvu a 24. ledna dostala příležitost. Von Hipper zamýšlel zaútočit
na britskou flotilu v Dogger Bank, která podle něj sbírala informace
o pohybu německé flotily, ale Britové zachytili a rozluštili
rádiovou zprávu o německém útoku a viceadmirál David Beatty
naplánoval se svojí skvadrou křižníků past.

Němci byli přečísleni a zaskočeni,
avšak zvládli se vrátit do přístavu jen se ztrátou křižáku Blucher,
což byl současně jejich poslední postavený křižník. Víte, došlo ke špatné komunikaci
a britská flotila odvolala pronásledování německé flotily, aby potopila Bluchera
a přišla tak o možnost způsobit Němcům vážnější škody,
ale Britové toho dne přišli jen o 15 mužů, zatímco Němci o 1 000,
takže Britská morálka stoupla a císař měl takovou zlost na admirála
Friedricha von Ingenohla, velitele německé výsostné flotily,
že jej nahradil admirálem Hugen von Pohlem.

A je tu ještě něco. Němcům došlo, že se britská flotila
objevila v Dogger Bank příliš příhodně, ale odmítali uvěřit,
že byla prolomena jejich šifra a namísto toho uvěřili,
že jejich plány vyzradil nepřátelský špion. Němci tento týden válčili i na zemi
a to proti Francouzům na západní frontě.

Na počátku týdne probíhaly
tvrdé boje v Alsasku a Argonne, ale bez výsledku. Němci byli 25. poraženi u Yper
a Francouzi stejný den u Craonne. 27. ledna Francouzi ztráceli území
v Argonne, ale postupovali u Vosges a na konci týdne, 29. ledna,
ztroskotala další německá snaha překročit řeku Aisne. Minule jsem na to neměl čas,
ale teď už stihnu říci, že si Francouzi
v zimě a na jaře značně polepšili, protože dostali nové uniformy.

Nové, světle modré uniformy
nebyly na bojišti tolik vidět. Každá výhoda se počítá. Mám tu ještě jednu anekdotu
ze západní fronty o osobě, která bude hrát větší roli
v další světové válce. Během bojů v Argonne 29. ledna
vedl německý poručík Erwin Rommel svůj oddíl s cílem obsadit
francouzské pevnůstky. Podplazil se pod ostnatým drátem
a zavolal na muže, aby šli za ním, ale ti odmítli, takže se doplazil zpět
a řekl veliteli vedoucího oddílu: "Poslouchejte mé rozkazy bez váhání,
nebo vás zastřelím."

Poté ho následovala celá rota
a obsadila francouzské pevnůstky. Rommel si za to vysloužil
Železný kříž první třídy a brzy muži v jeho pluku začali říkat:
"Kde je Rommel, tam je fronta." Frontu jste však na západě
mohli vidět i bez Rommela, stačilo se podívat
na nekonečné linie zákopů. V jiné oblasti ale fronty nebyly tak zřetelné
a to na blízkém východě a na Kavkaze.

V tuto chvíli osmanská třetí armáda,
rozdrcená u Sarikamiše, čítala asi 13 000 bojeschopných mužů
a celkem jich měla asi 20 000, ale v dalších částech říše
se stále silně bojovalo. 23. ledna byly dvě osmanské divize
poraženy u Khorsanu. O několik dní později
přešli Osmané opět do útoku, ale 27. Rusové dobyli Gorness
a zajali turecký štáb. Situace nevypadala pro Turky dobře. A tady je dalších několik poznámek
ze zbytku světa.

Francouzi tento týden
obsadili město Bertua v Kamerunu. 26. se rozhodli účastnit se
spolu s Brity v útoku na Dardanely, ale tento útok se teprve připravoval. 27. půjčila Británie
5 milionů liber Rumunsku. Rovněž nabídla Řecku zisky v Malé Asii,
pokud Řecko pomůže Srbsku. O pár dní později řecká vláda odmítla. A takto skončil další týden. Rakušané, Němci a Rusové bojují v Karpatech.

Rusové vítězí nad Turky,
německá flotila na severu prchá domů. Na západní frontě pokračují boje
mezi Němci a Francouzi a na východní frontě
začala další zimní ofenzíva v horách. Copak Conrad nevěnovat pozornost tomu,
co se stalo Turkům při jejich ofenzívě? Nebo považoval situaci za tak zoufalou
a myslel si, že na tom nezáleží? Vypadalo, že se on ani mnoho
jiných vůdců neučilo z chyb druhých. Turci nebyli schopní koordinovaných útoků
a prohrávali znovu a znovu. Britové opět nechali
německé námořnictvo stáhnout se i když prolomili jejich šifru
a věděli, kam pluje.

A je bolestně vidět,
co znamená nepoučit se z chyb druhých: desítky tisíc mrtvých vojáků,
z nichž mnoho mohlo žít, kdyby jen jejich velitele
věnovali pozornost. Toto nebylo poprvé,
co Conrad von Hotzendorf vedl armádu vstříc katastrofě.
Podívejte se na tuto epizodu o bitvě o Halič,
kde Conradovy plány krutě selhaly. Nezapomeňte si dát sérii do sledovaných
a také video ohodnotit a sdílet.

Uvidíme se za týden.