Začátek konce

Byli tam už od dubna. Znovu a znovu útočili,
ale vždy bez úspěchu. Mluvím o Spojencích na Gallipoli – vyčerpaných měsíci ztrát,
zdecimovaných nemocemi a neschopnými vyhnat Turky
z vyvýšených pozic a tento týden přichází začátek konce –
evakuace z Gallipoli. Jsem Indy Neidell,
vítejte u Velké války. Minulý týden jsme viděli
vzpouru na italské frontě, Brity a Francouze ustupující
před Bulhary z Makedonie do Řecka a roztroušenou akci
v severní Africe a Persii.

Toto se stalo potom. Na východní frontě obě strany s příchodem
ruské zimy pozastavily operace. Zem byla příliš zmrzlá,
aby se dalo rychle zakopat, nebo to nebylo možné vůbec. Ale pořád zuřily dělostřelecké přestřelky,
ostřelovači a letecké souboje, ale klidnější už tady válka nebude.

Rusové byli na krutou zimu
zvyklejší než Němci, neboť ji většinou zažívali,
ale Němci měli i několik výhod. Za prvé procento vojáků vzdělaných
ve vědních nebo mechanických oborech bylo větší než v ruské armádě,
která odváděla primárně zemědělce, zatímco Německo bylo průmyslové
a Němci rovněž vedli v organizovanosti. V zákopech si postavili budovy
z lehkých kovových konstrukcí, které byly přivezeny z Německa. Byly snadno skladatelné,
díly byly standardizované a všechny měly ohřívače.

Němci rovněž přivezli spoustu
zimního oblečení a spacích pytlů. Každý voják s šarží menší než kapitán prošel tréninkem v ochraně
proti zimnímu počasí a přežití. Kromě toho přivezli i ženisty. Protože bylo kopání zákopů náročné, ženisté pod rouškou tmy postoupili
a dynamitem nezbytné zákopy předchystali. Toto se dělo, jakmile
zima udeřila v plné síle, ale v dřívějších fázích zimy
pokládali pěchotní miny.

Sněhu totiž napadne metr nebo i víc,
což dělalo ostnatý drát nepoužitelným, zvláště když sníh ztuhl
a dalo se po něm snadno přejít. Němci využívali i lyžařské jednotky. Na podzim poslali Němci plno vojáků do německých a rakouských hor
trénovat pro nadcházející zimu a teď měli hodně
zkušených lyžařských jednotek. Přesto se válka na východě
přeměnila v jakousi partyzánskou válku a boje nyní probíhaly jen o malá území.

Přesunout se ze zákopu v zamrzlé bažině
na nějakou vyvýšeninu bylo stejně lákavé
jako dosažení velkého vítězství. Rusové, Němci a Rakušané
zažívali horší časy než jejich protějšky na západní frontě. Západní fronta byla více civilizovaná
a čistější, a tedy zdravější. Země na západě byla často
výše a sušší, ale na východě bylo
ve frontě mnoho děr, neboť je nebylo možné okupovat,
ale stále se daly přejít, takže musely být neustále
pod dohledem.

Byla to nervy drásající
zimní opotřebovávací válka, o čemž svědčí uvolnění ze služby
ruského generála Nikolaje Russkiho. A nebyl jediným vysokým důstojníkem,
který byl tento týden připraven o velení. Velitel John French,
velitel britských sil na západě, rezignoval 15. prosince
a nahradí jej generál Douglas Haig. Během posledních měsíců
ztratil French důvěru armády, když ofenzívy na západě selhaly
a pokračoval pat.

Haig se ujal velení 19. prosince. Ve stejný den Němci
zaútočili fosgenem u Yper, ale Britové byli na plynové útoky vycvičeni
a měli plynové masky. Linie vydržela. Francouzské a britské baterie
bombardovaly německé zákopy, které vypouštěly plyn. Nepřišel žádný útok pěchoty,
útočila jen děla, ale 22.

prosince 1915 v jižním Alsasku obsadili Francouzi
pahorek Hartmannsweilerkopf, ze kterého byl výhled
na cesty k řece Rýnu. O tuto pozici bojovali 8 měsíců, i když už další den Němci dobyli
část ztracené země zpět. Obě strany zajaly přes tisíc vojáků
a boje budou pokračovat celou zimu. Každý dával dohromady zimní plány. Německé plány pro rok 1916 zahrnovaly možné obnovení
neomezené ponorkové války a útok na francouzské jednotky
bránící Verdun.

Plánem náčelníka štábu německé armády
Ericha von Falkenhayna bylo zničit francouzskou morálku
naprostým vyčerpáním Francouzů. Tato slova použil,
i když o tom psal císaři. Historik Alistair Horne
řekl o plánu následující: "Nikdy v historii
žádný velký velitel nebo stratég nenavrhoval zničit nepřítele tím,
že by jej naprosto vyčerpal.

Děsivost a nepříjemnost
tohoto výjevu se vynořila z Velké války, kde se toto bude dít stále dokola;
ve které pro velitele ve své vypočítavosti nebudou lidské životy ničím než čísly." Falkenhayn si rovněž myslel,
že Rusko na východě již není hrozbou, a že jej vnitřní problémy vyřadí z války. Ve skutečnosti hned po Vánocích daroval Berlín bolševikovi
Alexanderu Parvusovi milion rublů na šíření
protiválečné propagandy v Rusku.

Jeden velký plán se dával do pohybu
už tento týden a byl to plán brigádního generála
Brundella Whitea na evakuaci jednotek ze zátok
Anzac a Suvla z Gallipoli. Jeho plánem bylo skrýt evakuaci do posledního momentu
s cílem oblafnout Turky, kteří by jinak pláže bombardovali
a způsobili těžké ztráty. Byl to skvělý detailní plán
zpracovaný s představivostí, což se nedalo říct o žádném jiném
plánu aplikovaném na Gallipoli.

Týden před evakuací zůstane
na frontě jen nezbytný počet vojáků, ale současně bude vynaloženo
maximální úsilí, aby věci vypadaly jako vždy. Chytrou součástí plánu bylo zavedení
tichých hodin několik týdnů před evakuací, aby si Turci zvykli na nepřítomnost hluku,
jako tomu bude v posledních hodinách evakuace. Tyto tiché hodiny fungovaly. Poté, co byly jednotky,
vyslané ticho prověřit, zabity, přestali to Turci zkoumat. Do poslední noci zákopy
značně prořídly a 18.

prosince ve třech skupinách v deset, o půlnoci
a v jednu odvezly parníky pryč další muže. V Suvle bylo nyní jen 10 000 mužů
a stejně tolik jich bylo v zátoce Anzac. Všimnou si toho Osmané s úsvitem? Aby tomu bylo zabráněno,
došlo 19. prosince k útoku na Helles za podpory námořního bombardování. Turci byli oklamáni.
A jakmile se setmělo, Suvla a Anzac byly vylidněny. Evakuace jednotek ze Suvly a Anzacu
začala 8.

prosince a za 12 dní bylo odvezeno 83 048 mužů,
4695 koní a mul, 1718 vozidel a 186 děl. Zůstalo jen zhruba 40 000 vojáků
na Cape Helles. A ti tam zůstanou. 21. prosince Turci prohlásili
evakuaci za velké turecké vítězství, které přišlo Brity draho. Ve skutečnosti
byli jen tři Britové zraněni. Ale Osmané vedli všude. V Mezopotámii obléhali s 80 000 muži
25 000 britských a indických vojáků v Kutu.

20. prosince Lloyd George
promluvil ve Sněmovně o frustrujících ztrátách
na Gallipoli a v Mezopotámii: "Příliš pozdě dorazili tam
a příliš pozdě zase tam. Příliš pozdě došlo k rozhodnutí, příliš pozdě k provedení
a příliš pozdě k plánování. V této válce pronásledují stopy
Spojenců slova "příliš pozdě". A pokud náš pohyb nezrychlíme,
selžeme v našem svatém záměru, pro který již bylo prolito tolik krve."

A jsme na konci týdne. Útok smrtícím plynem,
změny v britském velení a evakuace většiny vojáků z Gallipoli. Britové měli nového velitele. Rusové jej vyměnili před několika měsíci
a Němci minulý rok, ale tyto změny krveprolití nezastavily
a nestane se tak ani teď. A jak se muži vraceli domů na Vánoce,
do Británie pod novým velitelem, na Victoria Station zpívali: "Nechci umřít.

Chci domů. Už nechci jít do zákopů,
kde pískají a duní výbuchy. Nechci přes moře,
kde na mě Němci budou střílet. Chci jít domů, nechci umřít." Ale mnoho z nich zemře
a tento rok žádné vánoční příměří nebude. Na sentimentalitu bylo pozdě. Minulý rok jsme natočili speciální epizodu
o vánočním příměří 1914 a vy se na ní můžete podívat zde.

Rádi bychom vám popřáli hezké svátky
prožité v teple a s láskou, ale hlavně v míru. A pokud vám tetička Rosemary
dala nějaké peníze a vy nás chcete podpořit a získat něco na oplátku,
podívejte se do našeho obchodu. Nezapomeňte nás odebírat
a uvidíme se za týden.