Žádný mír pro hříšníky

Nedostatek jídla,
stávky, atentáty, tajné snahy o zastavení války,
tajné snahy o rozšíření války. Situace v Rusku byla
nebezpečně nestabilní. Tento týden se to nijak nezlepší,
v Petrohradu přišly další politické změny. Já jsem Indy Neidell,
vítejte u Velké války. Minulý týden přišel nový rok
a Čtyřspolek dále postupoval v Rumunsku. V Řecku přišli spojenci
s ponižujícími podmínkami, které museli Řekové přijmout
pro zrušení blokády.

A obě strany si vyměňovaly návrhy
míru a odpovědi na ně. Žádný nevypadal,
že má šanci válku ukončit. A tento týden se v tom pokračovalo. 10. ledna spojenci odpověděli na zprávu
od amerického prezidenta Wilsona. Tvrdili, že spojenecké
válečné cíle jsou: "Zaprvé, obnovení Belgie,
Srbska a Černé Hory s patřičnými reparacemi, vyklizení okupovaného
území ve Francii, Rusku a Rumunsku,
opět s patřičnými reparacemi."

Dále odpověď požadovala
reorganizaci Evropy na základě uznání národů, osvobození Italů, Čechů, Slováků, ostatních Slovanů
a Rumunů od cizí nadvlády a vyhnání Turků z Evropy. Němci odpověděli, že spojenecké
starosti o malé státy jsou pokrytecké a za příklad uvedli Iry a Búry, podrobení severní Afriky
Francií, Británií a Itálií, útlak ostatních národností v Rusku a nátlak na Řecko,
který nemá v historii obdoby.

Obě zprávy dále řešily
mezinárodní právo, ale pro představu to stačí. Každá strana se cítila,
že je v právu a je jí ubližováno. Toto všechno ale brzo bude
čistě akademická otázka. 9.

ledna 1917 se sešla
korunní rada císaře Wilhelma kvůli otázce
neomezené ponorkové války. Velitel námořnictva,
admirál Henning von Holtzendorff, neplést si s Conradem von Hötzendorfem, tvrdil, že obnovení neomezené ponorkové
války přinutí Brity k míru během půl roku. To sice napsal už minulý měsíc,
teď to ale znovu potvrdil. Císař přemítal,
co by na to řekli Američané, na což Holtzendorff odpověděl:
"Dávám Jeho Výsosti své slovo důstojníka, že v Evropě nepřistane
jediný Američan."

Kancléř von Bettmann-Hollweg
byl pořád proti tomuto tahu, protože věřil,
že by to Američany donutilo jít do války. Svou námitku ale kvůli
nesouhlasu všech armádních velitelů stáhl. Císař tedy souhlasil. Ponorková válka proti všem lodím,
ať už plují pod jakoukoliv vlajkou a ať vezou jakýkoliv náklad,
započne 1. února. Musím zmínit, že důvodem,
proč tato diskuze probíhá teď, ne minulý podzim, bylo Dánsko.


Ano, Dánsko, pamatujete na něj? Německo vyslalo
do Rumunska tolik jednotek, že kdyby v říjnu nebo listopadu
spustilo neomezenou ponorkovou válku a potopilo několik
neutrálních dánských lodí, Dánové by téměř bez odporu
za pár dní mohli obsadit Berlín. Až teď, když je Rumunsko poraženo, je možné o tom znovu uvažovat. Když mluvíme o poraženém Rumunsku,
tak tamní válečné tažení ještě probíhalo. Kozácká jízda a rumunská pěchota zuřivě bojovaly proti rakouským
a německým horským divizím při jejich pomalém postupu kilometr vysoko v horách Măgura Odobești,
západně od Focșani.

6. ledna jednotka Rommel
obsadila horu 617, klíčovou pro kontrolu pohoří. Těžké kulomety museli
nahoru vynést na zádech, zvířata by výstup nezvládla. Jihovýchodně Čtyřspolek postupoval
k řekám Putna a Siret.

6. ledna Rusové zaútočili a prolomili frontu
jihovýchodně od Focșani. Další den Němci
průlom zastavili a zahnali Rusy zpátky za Siret. 10. ledna, se svými muži
na jednom břehu řeky a Rusy na druhém, generál von Falkenhayn vydal rozkaz
ke statické obraně těchto pozic. Rumunská kampaň prozatím skončila. Tuto zimu byly v Rumunsku
tři ruské armády o čtyřiceti divizích.

Toto vojsko kontrolovalo většinu fronty
a mělo své obranné pozice proti německým. To umožnilo francouzské
vojenské misi v Rumunsku naplánovat výcvik a vybavení
rumunské armády během jara 1917. Rumunsko mohlo
dát dohromady zhruba 15 divizí, ale to by trvalo měsíce. A některé jednotky
musely zůstat na frontě. Takže šest divizí
pod generálem Avarescem bude pokračovat v boji
ve východních Karpatech, zatímco zbytek bude cvičit v Moldávii,
nebo sloužit jako zálohy.

To bylo pro Rumuny
vymyšleno poměrně dobře a mohlo je to udržet v boji. Rusy to ale nechalo se zodpovědností
za naprostou většinu obranné linie. Náčelník ruského štábu, generál Alexejev,
před pěti měsíci prohlásil, že vstup Rumunska do války
bude pro Rusko přítěží. Zatím to vypadá, že měl pravdu. Od srpna bylo 73 000 Rumunů zabito, 147 000 zajato
a přes 90 000 pohřešováno.

Počet zraněných bohužel neznáme. Kampaň, o které se myslelo,
že znovu nastartuje Brusilovu ofenzivu a srazí Čtyřspolek na kolena,
měla víceméně opačný účinek. Rusko muselo pro obranu svého křídla
poslat do Rumunska tolik vojáků, že byly zastaveny jakékoliv další
ruské ofenzivy na východní frontě. Čtyřspolek získal
přes 2 000 000 tun žita, 250 000 kusů dobytka,
200 000 tun dřeva a rumunskou produkci ropy,
což bylo přes 1 000 000 tun ročně.

Vzhledem k tomu,
že toto byla zatím nejhorší zima války, kvůli špatné sklizni brambor
v Německu známé jako tuřínová zima, kdy mnoho lidí
ve střední Evropě umíralo hlady, určité zdroje přemítají,
zda by Německo a Rakousko-Uhersko byly schopné bez kořisti z Rumunska
vůbec ve válce pokračovat. K pokračování byla ale potřeba i vůle
a morálka všude upadala. Třeba na západní frontě,
která byla od bitvy u Verdunu klidná.

10. ledna Britové zaútočili na Němce
severně od Beaumont-Hamelu. Několik dní tu nepřetržitě
pršelo a sněžilo a bojiště bylo plné
jezírek a mokřadů. Britové pronikli půl kilometru
za německou linii a zajali 120 promrzlých,
mokrých a schlíplých Němců, více než počet útočníků. Další den Britové po kolena
ve sněhu obsadili další zákop a většina Němců se okamžitě
vzdala bez jakéhokoliv vzdoru.

Asi dalších 180 Němců bylo zajato. Vidíte, jak byla morálka
v tuto část zimy špatná. V Rusku ale lehce svítala naděje, Rasputin byl před pár dny
zabit a byla naděje, že jeho komploty
padnou společně s ním. Rasputina ale jednoduše nahradil
ministr vnitra Alexandr Protopopov. "Udržel si vliv na cara
pomocí spirituálních seancí, během kterých předstíral,
že hovoří s duchem mrtvého Rasputina."

Proti Protopopovovi bylo celé Rusko. Předseda dumy, Michail Rodzjanko,
dokonce během novoroční recepce v paláci odmítl Protopopovovi potřást rukou
a otočil se k němu zády, což byl pro tisk skandál. A když Protopopov přišel
do svého klubu v Petrohradu, všichni ostatní se zvedli a odešli. Předseda vlády Alexandr Trepov, který byl jako všichni, kromě cara a carevny,
proti Protopopovovi, tento týden rezignoval a byl nahrazen
princem Nikolajem Golicynem.

I Golicyn trval
na Protopopovově odvolání, což car opět odmítl. Ministr obrany Dmitrij Šuvajev
byl také odstraněn a nahrazen generálem Belyaevem. A pár poznámek na závěr týdne. 9.

ledna poslali spojenci
Řecku ultimátum, které žádalo přijetí podmínek
z minulého týdne pro zrušení blokády. Ten samý den Britové obsadili Rafah
a zajali 1600 Osmanů. Celý Sinajský poloostrov
tak byl pod britskou kontrolou. A týden končí a s ním rumunská kampaň. Šarvátky na západě
ukazují německé zoufalství a v Rusku probíhají
další změny ve složení vlády. V září 1915 car Mikuláš osobně převzal velení ruské armády.

Kvůli tomu převzala kontrolu nad mnoha
interními záležitostmi Ruska carevna. Během 16 měsíců takzvané
"carevniny vlády" se vystřídali čtyři předsedové vlády,
tři ministři zahraničí, tři ministři obrany
a pět ministrů vnitra. Říkalo se tomu
"ministerská škatulata". Opakovaně to od moci
odstavilo kompetentní lidi a nikomu to nedalo šanci
se dobře naučit svoji práci. Chaos, ke kterému to vedlo,
byl ohromující.

A cíleně to podporoval jediný muž,
který si svojí pozici uchoval, Alexandr Protopopov.
Čekají nás těžké časy. Jestli chcete vidět speciál o jednom
z nejschopnějších ruských generálů, zde je díl o generálu Brusilovi. Patr(e)onem týdne
je A. J. Johnson, díky němu a dalším patr(e)onům
můžeme mít lepší animace, natáčet díly přímo na místě
a dále kanál vylepšovat. Na viděnou příště!