Západní fronta se probouzí

Rusové byli v problémech
už celé měsíce. Týden po týdnu ustupovali
a ztráceli území, ale tento týden
se car pokusí zakročit. Tento týden dojde k otřesu
v ruském vrchním velení. Jsem Indy Neidell,
vítejte u Velké války. Minulý týden Spojenci opět
selhali na Gallipoli, utrpěli těžké ztráty
a byli v přetěžké situaci. Rusové opět ustoupili před Němci,
ale na jihu zajali spoustu Rakušanů.

Na západě se s leteckými údery
vyhrotila vzdušná válka, genocida Arménů neutichala
a indická armáda zabezpečila své hranice. Dnešek nezačnu zmínkou
o frontě nebo státě, ale o muži a je to muž,
kterého jsem ještě nezmínil. Jeden z nejlepších
a neodváženějších pilotů, Francouz Adolphe Pégoud,
zemřel 31. srpna. Pégoud byl před válkou
testovacím pilotem pro Louis Blériot, během čehož poprvé v historii
letěl vzhůru nohama, jako první seskočil padákem,
jako druhý provedl vertikální smyčku a byl prvním létajícím esem,
když jako první sestřelil 5 a více letadel.

Zemřel tento týden,
když byl sestřelen jedním ze svých předválečných studentů,
německým četařem Walterem Kandulskim. Bylo mu 26 let. Kandulski a jeho posádka později shodila
pro Pégouda nad francouzskými zákopy věnec. Během léta jsme o západní frontě
moc nemluvili hlavně proto, že se nevedly žádné velké ofenzívy,
a to platí i o tomto týdnu, odehrával se pouze dělostřelecký duel.

Ano, "pouze", i když se jednalo o nikdy nekončící,
neúprosné ostřelování kolosálních rozměrů, ale spoustu se toho dělo v pozadí
při plánování a na to se chci teď podívat. Francouzské vrchní velení bylo odhodlané
zahájit velkou ofenzívu už tento měsíc a ideálně prolomit německé linie,
ale rovněž tak ulevit Rusům, kteří ustupovali už čtyři měsíce. Ve francouzském vrchním velení
ale panovalo mnoho neshod. Generál Joseph Joffre
oponoval průlomu na rovné frontě, kde by mezera byla rychle ucpána,
a favorizoval více roztahanějších ofenzív, které by se doplnily
a způsobily zmatek v německém velení, narušily běžný přísun posil
a eventuálně rozhodně prorazily linie.

Ferdinand Foch se zdržoval kolem
britské taktiky "udeř a udrž", která by byla více metodická,
ale zdrženlivější a zahrnovala by sérii pečlivě naplánovaných
kroků, které by závisely na dostřelu děl. Generál Philippe Pétain,
který teď velel druhé armádě a budoval si pověst,
chtěl vést opotřebovávací válku.

Věřil, že vítězem bude poslední stojící muž
a jeho strategie byla většinou obranná a byla navržena pro šetření životů
s příležitostnými limitovanými útoky, aby se vyhnul velkým ztrátám. Jde o to, že nikdo z nich se nemýlil,
ale nepřednesli soudržné řešení, které by vzalo v potaz realitu
západní fronty v roce 1915. Německé linie byly den ode dne silnější
s více zákopy a ostnatým drátem. Němci měli už i betonová opevnění
stejně jako hluboké kryty a soběstačné opevněné body.

Měli také druhý zákopový systém
několik mil za liniemi, který byl mimo dostřel nepřátelských děl. Nepomohl ani fakt,
že Němci ovládali oblohu kvůli synchronizačnímu vybavení
vynalezenému během léta, díky kterému mohli piloti
střílet skrze vrtuli. Počty Němců na západní frontě
trochu spadly, protože hodně vojáků bylo posláno
na východ bojovat proti Rusům, ale co mohli Francouzi dělat
proti dobře opevněným Němcům?

Joffre navrhoval udělat
to stejně jako Mackensen. August von Mackensen
byl německým generálem, jehož dělostřelectvo započalo
všeobecný ruský ústup. Joffre jednoduše plánoval
rozbombardovat německé pozice na prach a k tomu si vyžádal více těžkých děl,
aby jich bylo zhruba stejně jako polních a v tuto chvíli měli Francouzi
4 646 polních a 3 538 těžkých děl. To bylo Joffreho beranidlo. A začali plánovat den,
kdy kladivo konečně udeří.

A když už mluvíme o Rusech,
tak ty Němci tlačili zpět v Polsku i Pobaltí, obsadili Varšavu
i Kovno a tento týden postupují k řece Němen a k poslední ruské pevnosti
na ní – k pevnosti Grodno. 30. srpna zaútočili Němci na Lipsk,
který leží necelých 30 km západně od Grodna a jižně od Němenu postoupili
k železnici z Vilniusu do Grodna. 31. srpna přišly první zprávy
o devastujícím těžkém německém dělostřelectvu, které ostřelovalo pevnost ze západu. Ruská posádka moc naděje neměla,
protože s každým dalším dělem si Němci razili cestu ke svému cíli,
nehledě na sílu moderních pevností.

Grodno padlo do rukou armády
polního maršála Paula von Hindenburga 2. září poté,
co byla překonána řeka Němen. Všechny čtyři
historické ruské hraniční pevnosti, Kovno, Novo-Georgievsk,
Brest a Grodno padly a Němci obrátili svůj zrak k Vilniusu,
což bylo po pádu Varšavy nejdůležitější ruské západní město,
ale Rusové opuštěním polského výběžku zúžili frontu z 1 600 km na 965 km,
díky čemuž byli organizovanější a mohli poslat zálohy do Pobaltí
a na střed fronty, a dokonce zaútočit, jako to učinili u Lucku 1.

září,
kde vzali do zajetí 7 000 Němců, a rovněž v jižní Haliči,
kde 30. srpna zajali 4 000 vojáků a 30 děl. Ale špatná morálka v ruských řadách
po měsících ústupu byla nepopiratelná a už týdny se mluvilo
o změnách v ruském velení a tento týden
se zvěsti proměnily v pravdu. Velkokníže Nikolaj
byl jako velitel ruských armád propuštěn a nahrazen samotným carem Mikulášem.

Ten ale nebude rozhodovat sám
a mužem, který bude skutečně řídit armády, se stane generální náčelník štábu Stavky
generál Michail Alexejev, ale carova budoucnost
bude odteď úzce spjata s úspěchy a porážkami jeho armád. Jeho armády byly teď rozděleny
na tři fronty. Severnímu velel generál Nikolai Ruzsky,
západnímu generál Alexei Evert a jihozápadnímu frontu
velel Nikolaj Ivanov. Velkokníže Nikolaj
byl po svém propuštění z funkce 3.

září jmenován místokrálem Kavkazu. Ministr války Alexei Polivanov,
který nesouhlasil, aby armády vedl car, tento týden oznámil,
že Rusko odvede další dva miliony mužů. A rovněž byl tento týden
německý generál Hans Hartwig von Beseler jmenován správcem bývalých
ruských území v nyní německém Polsku. A tento týden opět znovu vidíme,
že jsme ve světové válce. V severozápadní Indii porazila
indická armáda bunerwalský klan, tentokrát 28.

srpna
v malandrijském průsmyku. Po dalších dvou potyčkách
byl klan 2. září konečně rozprášen. V Německé východní Africe
porazila britská armáda nepřítele poblíž Maktanu. Dále na severu na italské frontě
dobyli 28. srpna Italové horu Cista, ale útok 2. září
na Tolmino skončil neúspěchem. A tím se dostáváme na konec týdne války,
která se bojuje na třech kontinentech vojáky z pěti kontinentů. Rusové i po úspěšných protiútocích
radikálně mění vrchní velení a ztrácí velkou evropskou pevnost Grodno.

Na západní frontě se za zvuků děl
spřádají plány a zemřelo první letecké eso. Je pravdou, co jsem řekl dříve,
že se neúspěchy ruské armády odrazí přímo na carovi,
a proto byl kabinet skoro jednohlasně proti. Oficiální to bude až za pár dní,
ale car prostě nebyl vojenský stratég. To ale ani muž, kterého nahradil,
jeho bratranec velkokníže Nikolaj, který rovněž před válkou
armádám nikdy nevelel a potom mu najednou byla svěřena
největší armáda, kterou tehdy svět viděl. Nevedl si sice tak špatně,
když zvážíme všechny věci, ale mohli byste si myslet,
že Rusové budou chtít skutečného velitele.

Ale pletete se,
protože Rusové neustále povyšovali nekompetentní důstojníky
systémem protekce, patronátu a politických pletich,
a to se odrazilo v poli. Viděli jsme spoustu ruských neúspěchů,
kterým kdyby bylo zabráněno, tak by byly zachráněny stovky tisíc životů,
ale příliš často ruské velení říkalo: "A co jako? Jsou to jen muži." Rusové ustupovali od začátku května,
co byla zahájena Gorlicko-Tarnowská ofenzíva a jestli chcete vidět,
jak to celé začalo, klikněte zde.

Patr(e)onem týdne
je James, zaříkávač poníků. Což je super. Jamesův příspěvek na Patreonu
nám dovolil vylepšit digitální mapu a animace. Jestli nám chcete pomoc pořad zdokonalit,
podívejte se na náš Patreon. A pro hlubší diskuzi o našich epizodách
navštivte náš subredit. Uvidíme se za týden.