Železo, ocel a ropa – boj o zdroje

První měsíce války byly svědkem
zcela nového způsobu vedení boje. Zbraně tak účinné,
že zabijí stovky tisíc mužů během týdnů, letadla létající po obloze
a hledající dělostřelectvo, ponorky pod hladinami moří,
které námořníky posílaly do vodních hrobů, automobily převážely
vojáky a vybavení jako nikdy předtím a i tato válka se jako každá jiná
postupně stala válkou o suroviny a všechny tyto stroje potřebovaly
jednu novou surovinu a Velká válka se stala válkou o ropu.

Jsem Indy Neidell,
vítejte u Velké války. Minule jsme viděli bojovat
Němce a Rusy obrovskou bitvu o Lodž, která sice město do německých rukou
nepřinesla, ale zmařila ruská plány pro invazi do Slezska. S koncem bitvy o Ypry
zamrzla západní fronta do patu a na Balkáně tlačila rakouská armáda
Srby za řeku Kolubara. Další sto tisíc Rakušanů bylo
v obležení Rusů v pevnosti Přemyšl, ale byla zde ještě další rakouská armáda
bojující u Krakova.

Rakouská armáda se před několika týdny
stáhla z bitev podél řeky San poté, co utrpěla těžké ztráty
a i když byla většina armády uvězněna v Přemyšli, měli Rakušané mnoho mužů u Krakova,
na které Rusové po opatrném postupu 16. listopadu zaútočili. Během následujících dnů rakouská armáda
postupující Rusy zadržela, ale za cenu 30 000 vojáků
a 26. byli Rakušané nuceni ustoupit. Rusové teď byli jen 13 kilometrů
od Krakova, hlavního města rakouského Polska. Rakušané si ale probíjeli cestu na Balkáně.

I přes těžké ztráty postupovali každý den
hlouběji a hlouběji do Srbska. Rakouský generál Oskar Potiorek si myslel,
že jej Srbové nechávají schválně postoupit, aby jej potom obklíčili,
ale správně usoudil, že Srbové nejsou v pozici,
aby tento plán uskutečnili. Po třech dnech bojů
byli Srbové 24. zahnáni od hory Maljen, ale Potiorek je nepronásledoval. Utrpěl těžké ztráty
a terén se pro jeho vyčerpané vojáky stal obtížným, takže Srbové ustoupili bez problémů.

Potiorek byl nyní přesvědčen,
že pád Srbska je otázkou několika dnů a dokonce jmenoval ¨
budoucího guvernéra země, ale když se jeho vojáci pokusili 26.
překročit soutok řek Kolubary a Sávy, Srbové jich polovinu zranili nebo zabili
a rakouská ofenzíva byla zastavena. V minulých měsících jsme viděli,
že si rakouská armáda prošla v bitvách několika katastrofami,
ale její problémy byly také interní. Náčelník štábu Conrad von Hotzendorf
se obával, že se menšiny žijící v jeho říši pokusí využít chvíle slabosti,
že se pokusil zavést vojenskou vládu v Čechách, na Moravě a ve Slezsku.

Císař František jeho záměr odmítl. Conradovy obavy byly opodstatněné,
protože ne všichni Poláci, Češi, Chorvati nebo Slováci říši podporovali
a mnoho z těch menšin silně tíhlo k ruskému nepříteli,
přičemž někdy dezertovali a bojovali s nepřítelem. Jedna malá poznámka: židé nebyli na rozdíl od jiných menšin
považováni za nepřátele a ve skutečnosti hráli v rakouské armádě důležitou roli.

Třetina polních maršálů
a osmina generálů byli židé. Když se nad tím zamyslíte,
tak tato válka byla mimo jiné unikátní v tom, kolik světových náboženství
se do ní zapojilo. Tento týden skončila v dnešním Iráku
bitva o Basru, ve které Britové a Indové porazili Osmany. To máte hned několik náboženství. Před dvěma týdny
dobyli Britové pevnost Fao, hlavní osmanskou pevnost
v Perském zálivu.

Když Osmanská říše vstoupila
na začátku listopadu do války, Britové se začali obávat
o své ropné zařízení v Perském zálivu. Dobytí Fao bylo klíčovým krokem
k jejich ochraně. Britské vojenské velení
chtělo zásoby ropy pouze bránit a neúčastnit se ofenzivních akcí,
ale indická vláda, která poskytla vojáky, favorizovala tzv. předsunutou obranu.
Můžete hádat, co to znamená. Basra na řece Šatt al-Arab
byla dalším krokem k zabezpečení ropy. Britové zaútočili 19.

listopadu
pod velením generála Arthur Barretta, ale silný déšť proměnil zem v bláto
a útok byl pozdržen do chvíle, než bylo možné přivést dělostřelectvo. Odstřelování osmanskou armádu zlomilo
a z města utekla a Britové do Basry
vystoupili o dva dny později. Kampaň tehdy mohla skončit.
Zásoby ropy i její těžba byla zabezpečena ale Basra se ukázala být
velice špatnou předsunutou základnou. Jistě, byl to menší přístav,
ale scházelo mnoho základních věcí, jako kanalizace.


Nebyli zde železnice, jen málo cest
a zásoby vody představovala špinavá řeka. Do řeky vtékalo mnoho potoků
a každodenně se z koryta vylévala. Skoro polovinu roku byla oblast
zaplavena a z Basry se stával ostrov. Barret se tedy rozhodl pronásledovat
ustupující Osmany k městu Qurna a vybudovat základnu tam. Stékají se tam řeky
Eufrat a Tigris a společně tvoří Šatt al-Arab. Samozřejmě během války nebyla
velká poptávka jen po ropě a já na vás teď hodím několik čísel.

Pokud se podíváte na část Francie
okupované Němci, uvidíte, že Němci drželi dvě třetiny
francouzské produkce železa, čtvrtinu produkce oceli
a celou polovinu uhelných dolů. To jsou obrovská čísla, když pomyslíte,
kolik strojů muselo být vyrobeno a obsluhováno. Naštěstí zde byl stroj,
který uhlí ani ropu nepotřebovalo: kůň. V roce 1914 jste potřebovali
koně skoro na všechno. Bez koňské pomoci jste
nemohli dostat do pozic dělostřelectvo. Na západní frontě sloužily
během války na obou stranách dva miliony koní a i když nemám čísla pro všechny armády, mám nějaké pro Brity
a to díky knize Katastrofa od Maxe Hastingse.

Za prvních 12 dní války
koupila britská armáda 165 000 koní. Koně a muly v britských expedičních silách
měli úmrtnost 29%, z toho jich 13 000
zemřelo do konce roku 1914. Mohli byste si nemyslet,
že se s nimi s jako důležitým zdrojem bude náležitě zacházet,
ale bylo to přesně obráceně. Za prvé nebylo dostatek
zkušených jezdců ani podkoních, nebylo jim mnohdy
podáváno jídlo ani voda, cválali po dlážděných cestách,
vředy ze sedel nebyly léčeny a byly odvedeni i tažní koně,
aby táhli těžké dělostřelectvo, i když všichni experti říkali,
že je to velice špatný nápad.

Vyžadovali velké množství zásob,
nezvládali vynucené přesuny a byli náchylní k nemocem,
takže umírali po tisících a bylo to metodou pokus-omyl,
kdy Britové a Francouzi zjistili, že američtí koně z rovin a vyschlých plání
Dakoty byly mnohem vhodnější pro válku než koně žijící ve stodolách.

Na konci války měla britská armáda
skoro půl milionu koní a oddíl veterinářů vzrostl za čtyři roky z 360 na 28 000. A takto skončil listopad
a přesně čtvrtý měsíc války. Na konci týdne byli Rakušané
zastaveni v Srbsku, obleženi v Přemyšli a v potížích u Krakova. Britové postupoval do Mezopotámie a v Belgii, Francii,
Polsku i Turecku čelili vojáci zimě.

Valentine Fleming,
vojenský policista a otec Iana Fleminga,
tvůrce Jamese Bonda, napsal: "Bude to dlouhá válka navzdory tomu,
že obě strany i všichni vojáci chtějí, aby skončila okamžitě." V tom měl naprostou pravdu.
Její konec chtěli všichni od generálů počínaje. Avšak konec byl v nedohlednu,
zmírnění bojů bylo rovněž v nedohlednu a vojáci na západní frontě,
kteří měli relativní klid od neustálého odstřelování a zběsilých ztečí přes zemi nikoho
se považovali za šťastné.

Jedinou možností, jak válku vyhrát,
bylo hledat technologickou výhodu a jednou z podmínek byla ropa. Obě strany teď sváděly boje
o ropu, které potrvají čtyři roky a zabijí stovky a stovky tisíc mladých mužů. Mnoho z těchto mladíků prožilo
poslední dny života v rozsáhlých sítích zákopů. Netrvalo dlouho a zákopy začaly
žít vlastním komplexním životem, které neměly za cíl poskytovat
jen ochranu před nepřátelskou palbou. Jestli chcete o systému zákopů
vědět více, podívejte se na tuto speciální epizodu.

A nezapomeňte o této sérii
říct přátelům a kamarádům. Uvidíme se za týden.