Železo, ocel a ropa - boj o zdrojeVelká válka

První měsíce války byly svědkem zcela nového způsobu vedení boje. Zbraně tak účinné, že zabijí stovky tisíc mužů během týdnů, letadla létající po obloze a hledající dělostřelectvo, ponorky pod hladinami moří, které námořníky posílaly do vodních hrobů, automobily převážely vojáky a vybavení jako nikdy předtím a i tato válka se jako každá jiná postupně stala válkou o suroviny a všechny tyto stroje potřebovaly jednu novou surovinu a Velká válka se stala válkou o ropu.

Jsem Indy Neidell, vítejte u Velké války. Minule jsme viděli bojovat Němce a Rusy obrovskou bitvu o Lodž, která sice město do německých rukou nepřinesla, ale zmařila ruská plány pro invazi do Slezska. S koncem bitvy o Ypry zamrzla západní fronta do patu a na Balkáně tlačila rakouská armáda Srby za řeku Kolubara. Další sto tisíc Rakušanů bylo v obležení Rusů v pevnosti Přemyšl, ale byla zde ještě další rakouská armáda bojující u Krakova.

Rakouská armáda se před několika týdny stáhla z bitev podél řeky San poté, co utrpěla těžké ztráty a i když byla většina armády uvězněna v Přemyšli, měli Rakušané mnoho mužů u Krakova, na které Rusové po opatrném postupu 16. listopadu zaútočili. Během následujících dnů rakouská armáda postupující Rusy zadržela, ale za cenu 30 000 vojáků a 26. byli Rakušané nuceni ustoupit. Rusové teď byli jen 13 kilometrů od Krakova, hlavního města rakouského Polska. Rakušané si ale probíjeli cestu na Balkáně.

I přes těžké ztráty postupovali každý den hlouběji a hlouběji do Srbska. Rakouský generál Oskar Potiorek si myslel, že jej Srbové nechávají schválně postoupit, aby jej potom obklíčili, ale správně usoudil, že Srbové nejsou v pozici, aby tento plán uskutečnili. Po třech dnech bojů byli Srbové 24. zahnáni od hory Maljen, ale Potiorek je nepronásledoval. Utrpěl těžké ztráty a terén se pro jeho vyčerpané vojáky stal obtížným, takže Srbové ustoupili bez problémů.

Potiorek byl nyní přesvědčen, že pád Srbska je otázkou několika dnů a dokonce jmenoval ¨ budoucího guvernéra země, ale když se jeho vojáci pokusili 26. překročit soutok řek Kolubary a Sávy, Srbové jich polovinu zranili nebo zabili a rakouská ofenzíva byla zastavena. V minulých měsících jsme viděli, že si rakouská armáda prošla v bitvách několika katastrofami, ale její problémy byly také interní. Náčelník štábu Conrad von Hotzendorf se obával, že se menšiny žijící v jeho říši pokusí využít chvíle slabosti, že se pokusil zavést vojenskou vládu v Čechách, na Moravě a ve Slezsku.

Císař František jeho záměr odmítl. Conradovy obavy byly opodstatněné, protože ne všichni Poláci, Češi, Chorvati nebo Slováci říši podporovali a mnoho z těch menšin silně tíhlo k ruskému nepříteli, přičemž někdy dezertovali a bojovali s nepřítelem. Jedna malá poznámka: židé nebyli na rozdíl od jiných menšin považováni za nepřátele a ve skutečnosti hráli v rakouské armádě důležitou roli.

Třetina polních maršálů a osmina generálů byli židé. Když se nad tím zamyslíte, tak tato válka byla mimo jiné unikátní v tom, kolik světových náboženství se do ní zapojilo. Tento týden skončila v dnešním Iráku bitva o Basru, ve které Britové a Indové porazili Osmany. To máte hned několik náboženství. Před dvěma týdny dobyli Britové pevnost Fao, hlavní osmanskou pevnost v Perském zálivu.

Když Osmanská říše vstoupila na začátku listopadu do války, Britové se začali obávat o své ropné zařízení v Perském zálivu. Dobytí Fao bylo klíčovým krokem k jejich ochraně. Britské vojenské velení chtělo zásoby ropy pouze bránit a neúčastnit se ofenzivních akcí, ale indická vláda, která poskytla vojáky, favorizovala tzv. předsunutou obranu. Můžete hádat, co to znamená. Basra na řece Šatt al-Arab byla dalším krokem k zabezpečení ropy. Britové zaútočili 19.

listopadu pod velením generála Arthur Barretta, ale silný déšť proměnil zem v bláto a útok byl pozdržen do chvíle, než bylo možné přivést dělostřelectvo. Odstřelování osmanskou armádu zlomilo a z města utekla a Britové do Basry vystoupili o dva dny později. Kampaň tehdy mohla skončit. Zásoby ropy i její těžba byla zabezpečena ale Basra se ukázala být velice špatnou předsunutou základnou. Jistě, byl to menší přístav, ale scházelo mnoho základních věcí, jako kanalizace.

Nebyli zde železnice, jen málo cest a zásoby vody představovala špinavá řeka. Do řeky vtékalo mnoho potoků a každodenně se z koryta vylévala. Skoro polovinu roku byla oblast zaplavena a z Basry se stával ostrov. Barret se tedy rozhodl pronásledovat ustupující Osmany k městu Qurna a vybudovat základnu tam. Stékají se tam řeky Eufrat a Tigris a společně tvoří Šatt al-Arab. Samozřejmě během války nebyla velká poptávka jen po ropě a já na vás teď hodím několik čísel.

Pokud se podíváte na část Francie okupované Němci, uvidíte, že Němci drželi dvě třetiny francouzské produkce železa, čtvrtinu produkce oceli a celou polovinu uhelných dolů. To jsou obrovská čísla, když pomyslíte, kolik strojů muselo být vyrobeno a obsluhováno. Naštěstí zde byl stroj, který uhlí ani ropu nepotřebovalo: kůň. V roce 1914 jste potřebovali koně skoro na všechno. Bez koňské pomoci jste nemohli dostat do pozic dělostřelectvo. Na západní frontě sloužily během války na obou stranách dva miliony koní a i když nemám čísla pro všechny armády, mám nějaké pro Brity a to díky knize Katastrofa od Maxe Hastingse.

Za prvních 12 dní války koupila britská armáda 165 000 koní. Koně a muly v britských expedičních silách měli úmrtnost 29%, z toho jich 13 000 zemřelo do konce roku 1914. Mohli byste si nemyslet, že se s nimi s jako důležitým zdrojem bude náležitě zacházet, ale bylo to přesně obráceně. Za prvé nebylo dostatek zkušených jezdců ani podkoních, nebylo jim mnohdy podáváno jídlo ani voda, cválali po dlážděných cestách, vředy ze sedel nebyly léčeny a byly odvedeni i tažní koně, aby táhli těžké dělostřelectvo, i když všichni experti říkali, že je to velice špatný nápad.

Vyžadovali velké množství zásob, nezvládali vynucené přesuny a byli náchylní k nemocem, takže umírali po tisících a bylo to metodou pokus-omyl, kdy Britové a Francouzi zjistili, že američtí koně z rovin a vyschlých plání Dakoty byly mnohem vhodnější pro válku než koně žijící ve stodolách.

Na konci války měla britská armáda skoro půl milionu koní a oddíl veterinářů vzrostl za čtyři roky z 360 na 28 000. A takto skončil listopad a přesně čtvrtý měsíc války. Na konci týdne byli Rakušané zastaveni v Srbsku, obleženi v Přemyšli a v potížích u Krakova. Britové postupoval do Mezopotámie a v Belgii, Francii, Polsku i Turecku čelili vojáci zimě.

Valentine Fleming, vojenský policista a otec Iana Fleminga, tvůrce Jamese Bonda, napsal: "Bude to dlouhá válka navzdory tomu, že obě strany i všichni vojáci chtějí, aby skončila okamžitě." V tom měl naprostou pravdu. Její konec chtěli všichni od generálů počínaje. Avšak konec byl v nedohlednu, zmírnění bojů bylo rovněž v nedohlednu a vojáci na západní frontě, kteří měli relativní klid od neustálého odstřelování a zběsilých ztečí přes zemi nikoho se považovali za šťastné.

Jedinou možností, jak válku vyhrát, bylo hledat technologickou výhodu a jednou z podmínek byla ropa. Obě strany teď sváděly boje o ropu, které potrvají čtyři roky a zabijí stovky a stovky tisíc mladých mužů. Mnoho z těchto mladíků prožilo poslední dny života v rozsáhlých sítích zákopů. Netrvalo dlouho a zákopy začaly žít vlastním komplexním životem, které neměly za cíl poskytovat jen ochranu před nepřátelskou palbou. Jestli chcete o systému zákopů vědět více, podívejte se na tuto speciální epizodu.

A nezapomeňte o této sérii říct přátelům a kamarádům. Uvidíme se za týden.