Zepelín padá k zemiVelká válka

Před dvěma měsíci se Francouz Roland Garros stal prvním pilotem, který byl schopný střílet skrze vrtuli a zamířit kulomet pozicí svého letadla. Garros byl slavným pilotem už před válkou, když jako první bez přistání přeletěl Středozemní moře, ale tento týden se dostal na výsluní jiní pilot. Tento týden získala Británie svého prvního vzdušného hrdinu. Jsem Indy Neidell, vítejte u Velké války. Hlavní zprávou minulého týdne bylo obsazení pevnosti Přemyšl rakousko-uherskou armádou, která padla do ruských rukou v březnu.

Rusové ustupují v celé Haliči a bojují na vlastním území. Na Gallipoli Britové a Francouzi opět selhali v útoku na Achi Baba, ale Britové byli v pohybu v Mezopotámii, zatímco byl Londýn bombardován zepelínem. Jednalo se první úspěšný nálet zepelínu na Londýn a nebude poslední, ale tento týden byly zepelíny vidět nad evropským kontinentem. Tři zepelíny odstartovaly 6. června z Belgie směrem do Británie, ale jeden měl technické potíže a musel nedlouho po vzletu přistát.

Další dva byly nuceny obrátit se kvůli husté mlze. Britský podporučík Rex Warneford uviděl jeden zepelín poblíž Gentu a zvládl se vyhnout jeho střelcům a vyletět nad něj. Shodil na zepelín tři bomby a exploze třetí bomby celý zepelín zničila. Zemřeli všichni členové posádky kromě jednoho, ale ten jeden jménem Alfred Muhler přežil pád z výšky 2,5 kilometrů. Warnefordovo letadlo bylo explozí převráceno a ztratil hodně paliva, než jej opět uvedl do správné polohy a následně přistál za německými liniemi.

Měl ještě nějaké palivo v záložní nádrži a zhruba po půl hodině letadlo znovu nastartoval a odletěl právě ve chvíli, kdy se blížila německá jízda. Warneford zvolal "pozdravujte ode mě císaře" a odletěl. Po návratu domů si jej tisk velice oblíbil a dokonce sám král napsal Warnefordovi dopis, že mu předá Viktoriin kříž. Král napsal také admiralitě, aby bylo vyznamenání předáno co nejdříve, protože vláda věděla, co veřejnost netušila: piloti žili jen krátce.

O deset dní později se Werneferdovo letadlo dostalo do vývrtky a odlomil se mu ocas. Havárii nepřežil. I když jedno smrt byla velkou věcí, tak jinde umírali další muži bez větší pozornosti a namísto nich byly zoufale potřeba noví. Hodně z přijde z kolonií. Například 9.

června Kanada oznámila, že do armády odvede dalších 35 000 mužů a britská rada pro Dardanely na zasedání 7. června rozhodla, že na Gallipoli pošle znatelný počet nových vojáků. Jakmile bude na Gallipoli vybojováváno vítězství, všichni ti vojáci zamíří na západní frontu a porazí Němce. Takový byl plán. Na Gallipoli tak budou poslány tři divize z Kitchenerovy nové armády. Avšak jednotky generála Iana Hamiltona utrpěly tak těžké ztráty, že nově příchozí jednotky stěží počty nepřátel vyrovnají, a tak budou vyslány další dvě divize.

Nedostatečným výcvikem a velením se nikdo příliš nezabýval, natož potom nedostatkem dělostřeleckých nábojů. Všichni byli zaslepeni optimismem. Říkám si, jak těžké muselo být pro Rusy si v tuto chvíli udržet optimismus, když celý měsíc ustupovali z Haliče a Karpat, ale tento týden pro ně skončil dobře. I když 6.

června překročily rakousko-německé jednotky Dněstr a pokračovaly na východ od Přemyšle, 9. června je Rusové zatlačili zpět za Dněstr a 11. června zajali v Zurawnu 16 000 rakouských vojáků. Tento týden Spojenci úspěšně postupovali na každé frontě. Francouzi stále bojovali druhou bitvu o Artois, která teď trvala už déle než měsíc. Tento týden Francouzi postoupili v labyrintu, což byla síť pěti čtverečných kilometrů zákopů, krytů a tunelů jižně od Neuville st.

Vaast a po obou stranách silnice spojující Arras a Lens. Labyrint byl skutečným bludištěm s rozstřílenými stěnami a dokonce tam byla šance, že se obránci objeví za útočníkem. Dále na jihu poblíž Hébuterne postoupili Francouzi na 2 km dlouhé frontě o 1 km. Francouzké a britské útoky minulý měsíc donutily Němce odvolat jejich ofenzívu známou jako druhá bitva o Ypry, což byla jediná německá ofenzíva na západní frontě od začátku roku. Ve skutečnosti to bylo závažnější, než se může na první pohled zdát. Ypry byly posledním belgickým územím, které nepadlo do německých rukou.

Francouzská hranice byla 15 km na jih a francouzský přístav Dunkerk 30 km na západ. Dunkerk byl půl hodinu jízdy z Calais a z Calais jste měli na dohled Dover v Anglii. Pokud by padly Ypry, bylo pravděpodobné, že by Němci tato místa mohli obsadit za pár týdnů a rovněž by to znamenalo pád Belgie. A Británie šla do války hlavně proto, aby Belgii zachránila. Mimo významné vojenské výhody, které by se Němcům dostalo, si představte dopad na země jako Itálie, Řecko, Bulharsko nebo Rumunsko, které zvažovaly, na čí straně se do války zapojí.

Takže Ypry musely vytrvat a tak se i stalo. A Italové se ve skutečnosti zapojili do války na straně Spojenců před dvěma týdny a tento týden se jim vskutku dařilo. 5. června italská flotila bombardovala majáky a základny na Dalmatském souostroví a 9. června Italové dobyli Monfalcone. Je důležité si pamatovat, že italská deklarace války se zakládala na rakouských neúspěších během zimy, které Itálii dovedly k názoru, že bude schopna si ukousnout rakouská území bez přílišného odporu.

Ale italské načasování se ukázalo být velice špatným, protože Rakousko-Uhersko si nyní užívalo obří příval německé podpory a spolu s vytlačením Rusů z Haliče si připisovalo nemalé zisky. To dolovilo Rakousku soustředit se na italskou frontu způsobem, jaký by ještě před měsíce nebyl možný a rakouské obranné pozice na italské frontě byly vskutku impozantní. V Tridentsku a v Alpách měli zákopy a děla umístěná ve skále, a chráněné ostnatým drátem.

Díky prudkému terénu byly tyto pozice prakticky nedobytné. Za frontou odvedli spoustu práce a posílili silnice i železnice, aby nedocházelo k oněm bizarním problémům, které měli na počátku srbské kampaně minulý srpen. Podél řeky Soči ještě nebyly obranné pozice dokončené, ale byly položené na kopcích a hřebenech podél řeky, a průtok řeky provincií Gorizia byl strážen z dobře opevněných hor a než se Soči vlévá do moře protéká kolem pohoří Kras, které je 300 metrů vysoké na jeho vrcholu leží Monte San Michele.

Rakouská opevnění budou pro Italy skutečném oříškem. A jsme na konci dalšího týdne. Francouzi tlačí na západě Němce zpět, Rusové se na východě přetahují o území, ale končí týden s početnými rakouskými zajatci. Italové jsou na postupu a Britské impérium verbuje nové vojáky. Věděli jste však, že se to stane.

Že armády na všech frontách budou potřebovat více a více mužů. Válka nebyla ani rok stará a už byla bojována v měřítku větším než kdykoliv předtím a bude potřebovat další vojáky. Ale rovněž potřebujete hrdiny a co možná nejrozmanitější hrdiny, aby jste své občany přesvědčili přidat se k armádě, bojovat a umírat i když si kolikrát nebudou jisti, pro co vlastně umírají. Rex Warneford takovým hrdinou byl.

Syn železničního inženýra narozený v Indii, vzdělaný v Anglii a který dokonce strávil čas v Austrálii byl hrdinou pro každého Brita. Byl jím asi dva týdny. Tak dlouho byl hrdinou, než si válka vyžádala jeho život. Tisíce truchlících se 21. června 1915 zúčastnili jeho pohřbu a tak konečně po stovkách tisíc bezejmenných obětí z každé země měl alespoň na jeden den jeden z těchto hrdinů jméno, ale jak dobře víte, jeho smrt nic nezměnila a jen přesvědčila další muže, aby se vydali na porážku.

A není překvapující, že hodně hrdinů velké války jsou piloti. Esa na obloze byla daleko od řezničiny a měli blízko k obrazu středověkých rytířů. Jestli vás zajímá, jak se válka ve vzduchu během války změnila podívejte se na naši speciální epizodu o vzdušném boji. Patr(e)onem týdne je Jonathan Childers. Jestli nás chcete vidět mimo studio na skutečných místech velké války, přispějte nám na Patreonu.

Nezapomeňte nás odebírat a uvidíme se za týden.