Zepelín padá k zemi

Před dvěma měsíci se Francouz
Roland Garros stal prvním pilotem, který byl schopný střílet skrze vrtuli
a zamířit kulomet pozicí svého letadla. Garros byl slavným pilotem
už před válkou, když jako první bez přistání přeletěl
Středozemní moře, ale tento týden
se dostal na výsluní jiní pilot. Tento týden získala Británie
svého prvního vzdušného hrdinu. Jsem Indy Neidell,
vítejte u Velké války. Hlavní zprávou minulého týdne
bylo obsazení pevnosti Přemyšl rakousko-uherskou armádou,
která padla do ruských rukou v březnu.

Rusové ustupují v celé Haliči
a bojují na vlastním území. Na Gallipoli Britové a Francouzi
opět selhali v útoku na Achi Baba, ale Britové byli v pohybu v Mezopotámii,
zatímco byl Londýn bombardován zepelínem. Jednalo se první úspěšný nálet zepelínu
na Londýn a nebude poslední, ale tento týden byly zepelíny vidět
nad evropským kontinentem. Tři zepelíny odstartovaly 6. června
z Belgie směrem do Británie, ale jeden měl technické potíže
a musel nedlouho po vzletu přistát.

Další dva byly nuceny obrátit se
kvůli husté mlze. Britský podporučík Rex Warneford
uviděl jeden zepelín poblíž Gentu a zvládl se vyhnout jeho střelcům
a vyletět nad něj. Shodil na zepelín tři bomby
a exploze třetí bomby celý zepelín zničila. Zemřeli všichni členové posádky
kromě jednoho, ale ten jeden jménem Alfred Muhler
přežil pád z výšky 2,5 kilometrů. Warnefordovo letadlo bylo explozí
převráceno a ztratil hodně paliva, než jej opět uvedl do správné polohy
a následně přistál za německými liniemi.

Měl ještě nějaké palivo v záložní nádrži
a zhruba po půl hodině letadlo znovu nastartoval a odletěl právě ve chvíli,
kdy se blížila německá jízda. Warneford zvolal
"pozdravujte ode mě císaře" a odletěl. Po návratu domů
si jej tisk velice oblíbil a dokonce sám král
napsal Warnefordovi dopis, že mu předá Viktoriin kříž. Král napsal také admiralitě,
aby bylo vyznamenání předáno co nejdříve, protože vláda věděla,
co veřejnost netušila: piloti žili jen krátce.

O deset dní později
se Werneferdovo letadlo dostalo do vývrtky
a odlomil se mu ocas. Havárii nepřežil. I když jedno smrt byla velkou věcí,
tak jinde umírali další muži bez větší pozornosti a namísto nich byly zoufale potřeba noví. Hodně z přijde z kolonií. Například 9.

června Kanada oznámila,
že do armády odvede dalších 35 000 mužů a britská rada pro Dardanely
na zasedání 7. června rozhodla, že na Gallipoli pošle
znatelný počet nových vojáků. Jakmile bude na Gallipoli
vybojováváno vítězství, všichni ti vojáci zamíří na západní frontu
a porazí Němce. Takový byl plán. Na Gallipoli tak budou poslány tři divize
z Kitchenerovy nové armády. Avšak jednotky generála Iana Hamiltona
utrpěly tak těžké ztráty, že nově příchozí jednotky
stěží počty nepřátel vyrovnají, a tak budou vyslány další dvě divize.

Nedostatečným výcvikem a velením
se nikdo příliš nezabýval, natož potom nedostatkem
dělostřeleckých nábojů. Všichni byli zaslepeni optimismem. Říkám si, jak těžké muselo být pro Rusy
si v tuto chvíli udržet optimismus, když celý měsíc ustupovali
z Haliče a Karpat, ale tento týden pro ně skončil dobře. I když 6.

června překročily
rakousko-německé jednotky Dněstr a pokračovaly na východ od Přemyšle,
9. června je Rusové zatlačili zpět za Dněstr a 11. června zajali v Zurawnu
16 000 rakouských vojáků. Tento týden Spojenci
úspěšně postupovali na každé frontě. Francouzi stále bojovali
druhou bitvu o Artois, která teď trvala už déle než měsíc. Tento týden Francouzi postoupili v labyrintu, což byla síť pěti čtverečných kilometrů
zákopů, krytů a tunelů jižně od Neuville st.

Vaast
a po obou stranách silnice spojující Arras a Lens. Labyrint byl skutečným bludištěm
s rozstřílenými stěnami a dokonce tam byla šance,
že se obránci objeví za útočníkem. Dále na jihu poblíž Hébuterne postoupili
Francouzi na 2 km dlouhé frontě o 1 km. Francouzké a britské útoky minulý měsíc
donutily Němce odvolat jejich ofenzívu známou jako druhá bitva o Ypry, což byla jediná německá ofenzíva
na západní frontě od začátku roku. Ve skutečnosti to bylo závažnější,
než se může na první pohled zdát. Ypry byly posledním belgickým územím,
které nepadlo do německých rukou.

Francouzská hranice byla 15 km na jih
a francouzský přístav Dunkerk 30 km na západ. Dunkerk byl půl hodinu jízdy z Calais
a z Calais jste měli na dohled Dover v Anglii. Pokud by padly Ypry, bylo pravděpodobné, že by Němci tato místa
mohli obsadit za pár týdnů a rovněž by to znamenalo pád Belgie. A Británie šla do války hlavně proto,
aby Belgii zachránila. Mimo významné vojenské výhody,
které by se Němcům dostalo, si představte dopad na země
jako Itálie, Řecko, Bulharsko nebo Rumunsko, které zvažovaly,
na čí straně se do války zapojí.

Takže Ypry musely vytrvat
a tak se i stalo. A Italové se ve skutečnosti zapojili do války
na straně Spojenců před dvěma týdny a tento týden se jim vskutku dařilo. 5. června italská flotila bombardovala
majáky a základny na Dalmatském souostroví a 9. června Italové dobyli Monfalcone. Je důležité si pamatovat,
že italská deklarace války se zakládala na rakouských neúspěších během zimy,
které Itálii dovedly k názoru, že bude schopna si ukousnout
rakouská území bez přílišného odporu.

Ale italské načasování
se ukázalo být velice špatným, protože Rakousko-Uhersko si nyní užívalo
obří příval německé podpory a spolu s vytlačením Rusů z Haliče
si připisovalo nemalé zisky. To dolovilo Rakousku soustředit se
na italskou frontu způsobem, jaký by ještě před měsíce nebyl možný a rakouské obranné pozice na italské frontě
byly vskutku impozantní. V Tridentsku a v Alpách měli zákopy
a děla umístěná ve skále, a chráněné ostnatým drátem.

Díky prudkému terénu
byly tyto pozice prakticky nedobytné. Za frontou odvedli spoustu práce
a posílili silnice i železnice, aby nedocházelo k oněm bizarním problémům, které měli na počátku srbské kampaně
minulý srpen. Podél řeky Soči
ještě nebyly obranné pozice dokončené, ale byly položené na kopcích
a hřebenech podél řeky, a průtok řeky provincií Gorizia
byl strážen z dobře opevněných hor a než se Soči vlévá do moře
protéká kolem pohoří Kras, které je 300 metrů vysoké
na jeho vrcholu leží Monte San Michele.

Rakouská opevnění budou pro Italy
skutečném oříškem. A jsme na konci dalšího týdne. Francouzi tlačí na západě Němce zpět,
Rusové se na východě přetahují o území, ale končí týden
s početnými rakouskými zajatci. Italové jsou na postupu
a Britské impérium verbuje nové vojáky. Věděli jste však, že se to stane.

Že armády na všech frontách
budou potřebovat více a více mužů. Válka nebyla ani rok stará a už byla bojována v měřítku větším
než kdykoliv předtím a bude potřebovat další vojáky. Ale rovněž potřebujete hrdiny
a co možná nejrozmanitější hrdiny, aby jste své občany přesvědčili
přidat se k armádě, bojovat a umírat i když si kolikrát nebudou jisti,
pro co vlastně umírají. Rex Warneford takovým hrdinou byl.

Syn železničního inženýra
narozený v Indii, vzdělaný v Anglii a který dokonce strávil čas v Austrálii
byl hrdinou pro každého Brita. Byl jím asi dva týdny. Tak dlouho byl hrdinou,
než si válka vyžádala jeho život. Tisíce truchlících
se 21. června 1915 zúčastnili jeho pohřbu a tak konečně po stovkách tisíc
bezejmenných obětí z každé země měl alespoň na jeden den
jeden z těchto hrdinů jméno, ale jak dobře víte, jeho smrt nic nezměnila
a jen přesvědčila další muže, aby se vydali na porážku.

A není překvapující,
že hodně hrdinů velké války jsou piloti. Esa na obloze byla daleko od řezničiny
a měli blízko k obrazu středověkých rytířů. Jestli vás zajímá,
jak se válka ve vzduchu během války změnila podívejte se na naši speciální epizodu
o vzdušném boji. Patr(e)onem týdne je Jonathan Childers. Jestli nás chcete vidět mimo studio
na skutečných místech velké války, přispějte nám na Patreonu.

Nezapomeňte nás odebírat
a uvidíme se za týden.