Zpět na seznamVelká válka5.0 (13 hodnocení)
Dr. InkPublikováno: 8 let
Načítám přehrávač...
Zima se blíží
10:15
6.9K zhlédnutí
Bulhaři postupují hlouběji do Srbska, Rusové v Lotyšsku zastavují Němce a na Gallipoli řádí nemoci.
Už měsíce tlačili Němci Rusy
na severovýchodě zpět, zabírali města, pevnosti
a zajali stovky tisíc vojáků, ale Rusové přišli s novou taktikou,
aby Němce zastavili a tento týden se vítr obrací. Jsem Indy Neidell,
vítejte u Velké války. Minulý týden napadlo 300 000 Bulharů
Srbsko z východu, zatímco rakousko-německá ofenzíva
pokračovala ze severu. Italové začali třetí bitvu na Soči,
Němci v Champagne zaútočili fosgenem a daleko na severu německé jednotky
ohrožovaly Rigu.
Posledních pár týdnů
jsme severovýchodní frontu zanedbávali a tak dnes začnu právě ní. Poté, co Němci v září dobyli Vilnius,
snažili se opakovaně postoupit k Rize, což se jim ale nepodařilo,
avšak možná důležitějším městem byl Daugavpils. Vlastně ne možná,
protože strategický význam Daugavpilsu byl dobře pochopen jak německým
polním maršálem von Hindenburgem, tak ruským generálem Russkim.
Pokud by tam byla ruská linie
prolomena v dostatečné šířce, otevřela by se cesta
na Petrohrad, Smolenks a Moskvu. Němci se snažili dobýt
Daugavpils po několik týdnů, a i když se snažili ze všech sil,
Russkimu přišly posily z Petrohradu a ruského vnitrozemí a vrchní velení
mu poslalo všechna dostupná děla a munici, aby Daugavpils udržel. Řeka Dvina, místní jezera a močály
poskytovaly výtečnou přírodní obranu, ale Russi s jeho muži zastavil Němce
jednou novinkou.
Vojáci vykopali zákopy do tvaru půlměsíce
s cípy směrem k nepříteli. Aby měli dostatek místa
pro silný útok, Němci museli zaútočit
frontálně proti hlavní části zákopu, ale když tak učinili, ruské kulomety
na cípech půlměsíce je zastavili. Zákopy byly rovněž přímé
a velice hluboké, takže obávané německé dělostřelectvo
už nepředstavovalo takovou hrozbu. Teď si určitě říkáte,
že Němci nejsou hloupí a proč by tedy pokračovali
ve frontálních útocích na půlměsícové zákopy?
Víte, oni to nevěděli. Rusové propojili do půlměsíce
předsunuté zákopy s jen tolika muži schopnými poskytnout jen tolik odporu,
aby to Němce nalákalo k útoku. Poté ustoupí do půlměsíce,
Němci je budou následovat a budou zmasakrováni a hned poté ruská děla udeří
za německé jednotky, aby zabránily příchodu posil. Bylo to brilantní a Hindenburgovi
začínalo být jasné, že Daugavpilsu před příchodem
ruské zimy nezíská, takže začal stahovat vojska k Rize
a zahájil trojitý útok z jihu, západu a jihozápadu.
Útok byl odražen ruskými kulomety
a děly ruského námořnictva v Rižském zálivu. Němci byli konečně donuceni
k ústupu a ruský medvěd byl v bezpečí. Avšak země, která v bezpečí
ani náhodou nebyla, bylo Srbsko, které čelilo třem invazím bulharských,
rakouských a německých jednotek. Do 24. října vrazila bulharská armáda
postupující do Makedonie klín mezi francouzské a srbské armády.
Tady je citace, kterou jsem našel
v knize The Story of the Great War o bojích mezi Srby a Bulhary u Pirotu. "Tady nehrálo dělostřelectvo
příliš důležitou roli. Jak Bulhaři, tak Srbové,
primitivní a neotesaní válečníci, zahodili vojenskou taktiku za hlavu
a vrhli se do bitvy tváří v tvář. Když v některých potyčkách
muži ztratili zbraně, popadli kolem ležící kameny
a házeli je po nepříteli, nebo nepřítele drapli do rukou
a bojovali jako zvířata.
Milost nebyla udělována
a nebylo o ni ani žádáno. Svědci tvrdí, že ani jedna z balkánských
válek nebyla tak divokým masakrem, jakým bylo nynější střetnutí
Srbů a Bulharů v této části fronty. Celé roty, a dokonce prapory, byly vrženy
do boje a pobity do posledního muže. Avšak konečně začínají
čísla ukazovat výhodu a Srbové jsou nuceni ustupovat
od hřebenu k hřebenu. Vesnice po vesnici byla dobývána
a vypalována." Na Srbsko útočilo zhruba 700 000 mužů
a situace byla zoufalá.
A i když dále na jihu na Gallipoli
nebyla situace tak zoufalá jako v Srbsku, zůstávala nepěkná. Charles Monro byl novým britským
velitelem na Gallipoli, odkud bylo každý den
evakuováno 300 nemocných vojáků. Munice byl takový nedostatek,
že děla dostala jen dva granáty na den. 28. října obdržel Monro telegram
od lorda Kitchenera s dotazem, jestli by podle něj měla
operace pokračovat nebo skončit. Zeptal se všech velitelů,
jestli jsou pro novou ofenzívu a všichni odpověděli,
že vojáci nezvládnou bojovat déle než den.
31. října Monro odepsal Kitchenerovi
a doporučil evakuaci, ale to se nestalo. V této chvíli na Gallipoli
byla polovina ze zhruba 100 000 vojáků neschopna služby kvůli nemocem
a nešla ani ignorovat blížící se zima. Budou potřeba velké sklady
pro případ dlouhotrvajícího špatného počasí, mola budou muset být přestavěna,
aby odolala zimním bouřím, budou třeba zimní uniformy
a patřičné zákopy pro život vojáků. Bývalý velitel generál Ian Hamilton,
který se tolikrát spletl v tolika věcech, nebude už nikdy velitelem.
Jde ale o to, když se zamyslíte,
že Hamiltonovy úkoly na Gallipoli byly od začátku skoro nesplnitelné
když zvážíte terén, protivníka a omezený počet bojovníků a děl,
avšak pravděpodobné selhání bylo Hamiltonem proměněno v katastrofu. Jeho slepý optimismus,
směšně komplikované plány a neochota ohlásit závažnost situace
jen přilévaly olej do ohně. Ale i kdyby byl brilantním generálem,
dosáhl by pravděpodobně jen malých zisků.
Monro byl jiný. Sloužil v armádním štábu
za Búrských válek, byl velitelem školy Mušketýrů v Hythe
– opravdu mušketýrů – a stal se generálem v roce 1911. V letech 1914 a 1915 sloužil
první jako velitel divizí na západní frontě, poté byl povýšen na velitele sboru
a potom konečně na generála nové třetí armády. Na Gallipoli si byl dobře vědom,
že část Hamiltonova selhání byla zapříčiněna neochotou
říct Kitchenerovi cokoliv nepříjemného a rozhodl se být neochvějným.
Ale i přesto tam muži zůstali. Jestliže se vedla opotřebovávací válka,
potom to bylo opotřebení zejména nemocemi, neboť boje byly prakticky u konce. Skutečná opotřebovávací válka
se však vedla na západní frontě. Francouzská ofenzíva v Champagne
probíhala déle než měsíc a francouzské ztráty byly závratné
jak v Champagne tak v Artois a vyšplhaly se přes 150 000 mužů.
Francouzský generál Joseph Joffre
opustil myšlena průlomu už na začátku října a úmyslně pokračoval v opotřebovávací válce
i když Němci byli přečísleni 2:1, protože jejich opevnění byla neprostupná. Mrtví se načítali každým dnem. Malá poznámka: 27. října navštívil
britský král Jiří francouzské jednotky v Champagne. Další den spadl z koně
a utrpěl vážná zranění. A další poznámka,
tentokrát z italské fronty, kde byla třetí bitva o řeku Soči
v plném proudu.
Na řece Soči řádila epidemie cholery, která přinutila italské velitele
izolovat často celé jednotky. Přítomna byla rovněž epidemie paratyfu. Jedním vojákem postiženým epidemií
byl vojín Benito Mussolini, socialistický redaktor
a budoucí vládce Itálie. Do svého deníku si zapsal: "Déšť a vši jsou nepřítelem
italského vojáka. Děla jsou až po nich." Jeho zákopy byly na hoře Nero
asi 1830 metrů nad mořem a rovněž si do deníku napsal,
že armáda nedobývá jen pevnosti, ale že musí dobývat celé hory.
To byl velice dobrý postřeh. Ztráty narůstaly i mimo
směr hlavního útoku na Gorizii, protože italské ofenzívy
byly rozprostřeny po celé frontě a síla hlavního útoku
tak byla oslabena. Rakušané své pozice udrželi. A týden končí francouzskou a italskou
snahou vyprodukovat tisíce mrtvol, Srby a Bulhary bojujícími jako démoni
a Rusy brilantně zastavujícími Němce.
Říkám si, co by se stalo,
kdyby se Němci u Daugavpils probili skrz. Dokázali by postoupit k Petrohradu
před příchodem zimy? Nyní je čas podívat se na všechny fronty,
protože minulý rok jsme byli svědky zbytečných ztrát, nemocí a utrpení,
které byly výsledkem nepřipravenosti na zimní kampaň
na všech evropských frontách. Celé armády byly rozprášeny
a stovky tisíc vojáků umrzly nebo vyhladověly k smrti
na ledu a ve sněhu.
Doufejme, že alespoň někteří
velitelé se poučili k minulosti, neboť nezpochybnitelnou pravdou je,
že zima se blíží. Jestli chcete vidět jak minulou zimu
rakouský náčelník štábu Conrad von Hötzendorf poslal sví armády
skrze Karpaty během hluboké zimy v botách s kartonovou podrážkou,
kdy bylo mnoho vojáků snědeno vlky, podívejte se na tuto epizodu. Patr(e)onem týdne je Marp Blarp.
Ano, Marp Blarp. Jestli nás chcete finančně podpořit,
navštivte náš Patreon, kde můžete udělat právě to
a získat na oplátku super vychytávky.
Díky, Marpe Blarpe. Pro více fotek z první světové
sledujte náš Instagram a nezapomeňte nás odebírat.
Uvidíme se za týden.
na severovýchodě zpět, zabírali města, pevnosti
a zajali stovky tisíc vojáků, ale Rusové přišli s novou taktikou,
aby Němce zastavili a tento týden se vítr obrací. Jsem Indy Neidell,
vítejte u Velké války. Minulý týden napadlo 300 000 Bulharů
Srbsko z východu, zatímco rakousko-německá ofenzíva
pokračovala ze severu. Italové začali třetí bitvu na Soči,
Němci v Champagne zaútočili fosgenem a daleko na severu německé jednotky
ohrožovaly Rigu.
Posledních pár týdnů
jsme severovýchodní frontu zanedbávali a tak dnes začnu právě ní. Poté, co Němci v září dobyli Vilnius,
snažili se opakovaně postoupit k Rize, což se jim ale nepodařilo,
avšak možná důležitějším městem byl Daugavpils. Vlastně ne možná,
protože strategický význam Daugavpilsu byl dobře pochopen jak německým
polním maršálem von Hindenburgem, tak ruským generálem Russkim.
Pokud by tam byla ruská linie
prolomena v dostatečné šířce, otevřela by se cesta
na Petrohrad, Smolenks a Moskvu. Němci se snažili dobýt
Daugavpils po několik týdnů, a i když se snažili ze všech sil,
Russkimu přišly posily z Petrohradu a ruského vnitrozemí a vrchní velení
mu poslalo všechna dostupná děla a munici, aby Daugavpils udržel. Řeka Dvina, místní jezera a močály
poskytovaly výtečnou přírodní obranu, ale Russi s jeho muži zastavil Němce
jednou novinkou.
Vojáci vykopali zákopy do tvaru půlměsíce
s cípy směrem k nepříteli. Aby měli dostatek místa
pro silný útok, Němci museli zaútočit
frontálně proti hlavní části zákopu, ale když tak učinili, ruské kulomety
na cípech půlměsíce je zastavili. Zákopy byly rovněž přímé
a velice hluboké, takže obávané německé dělostřelectvo
už nepředstavovalo takovou hrozbu. Teď si určitě říkáte,
že Němci nejsou hloupí a proč by tedy pokračovali
ve frontálních útocích na půlměsícové zákopy?
Víte, oni to nevěděli. Rusové propojili do půlměsíce
předsunuté zákopy s jen tolika muži schopnými poskytnout jen tolik odporu,
aby to Němce nalákalo k útoku. Poté ustoupí do půlměsíce,
Němci je budou následovat a budou zmasakrováni a hned poté ruská děla udeří
za německé jednotky, aby zabránily příchodu posil. Bylo to brilantní a Hindenburgovi
začínalo být jasné, že Daugavpilsu před příchodem
ruské zimy nezíská, takže začal stahovat vojska k Rize
a zahájil trojitý útok z jihu, západu a jihozápadu.
Útok byl odražen ruskými kulomety
a děly ruského námořnictva v Rižském zálivu. Němci byli konečně donuceni
k ústupu a ruský medvěd byl v bezpečí. Avšak země, která v bezpečí
ani náhodou nebyla, bylo Srbsko, které čelilo třem invazím bulharských,
rakouských a německých jednotek. Do 24. října vrazila bulharská armáda
postupující do Makedonie klín mezi francouzské a srbské armády.
Tady je citace, kterou jsem našel
v knize The Story of the Great War o bojích mezi Srby a Bulhary u Pirotu. "Tady nehrálo dělostřelectvo
příliš důležitou roli. Jak Bulhaři, tak Srbové,
primitivní a neotesaní válečníci, zahodili vojenskou taktiku za hlavu
a vrhli se do bitvy tváří v tvář. Když v některých potyčkách
muži ztratili zbraně, popadli kolem ležící kameny
a házeli je po nepříteli, nebo nepřítele drapli do rukou
a bojovali jako zvířata.
Milost nebyla udělována
a nebylo o ni ani žádáno. Svědci tvrdí, že ani jedna z balkánských
válek nebyla tak divokým masakrem, jakým bylo nynější střetnutí
Srbů a Bulharů v této části fronty. Celé roty, a dokonce prapory, byly vrženy
do boje a pobity do posledního muže. Avšak konečně začínají
čísla ukazovat výhodu a Srbové jsou nuceni ustupovat
od hřebenu k hřebenu. Vesnice po vesnici byla dobývána
a vypalována." Na Srbsko útočilo zhruba 700 000 mužů
a situace byla zoufalá.
A i když dále na jihu na Gallipoli
nebyla situace tak zoufalá jako v Srbsku, zůstávala nepěkná. Charles Monro byl novým britským
velitelem na Gallipoli, odkud bylo každý den
evakuováno 300 nemocných vojáků. Munice byl takový nedostatek,
že děla dostala jen dva granáty na den. 28. října obdržel Monro telegram
od lorda Kitchenera s dotazem, jestli by podle něj měla
operace pokračovat nebo skončit. Zeptal se všech velitelů,
jestli jsou pro novou ofenzívu a všichni odpověděli,
že vojáci nezvládnou bojovat déle než den.
31. října Monro odepsal Kitchenerovi
a doporučil evakuaci, ale to se nestalo. V této chvíli na Gallipoli
byla polovina ze zhruba 100 000 vojáků neschopna služby kvůli nemocem
a nešla ani ignorovat blížící se zima. Budou potřeba velké sklady
pro případ dlouhotrvajícího špatného počasí, mola budou muset být přestavěna,
aby odolala zimním bouřím, budou třeba zimní uniformy
a patřičné zákopy pro život vojáků. Bývalý velitel generál Ian Hamilton,
který se tolikrát spletl v tolika věcech, nebude už nikdy velitelem.
Jde ale o to, když se zamyslíte,
že Hamiltonovy úkoly na Gallipoli byly od začátku skoro nesplnitelné
když zvážíte terén, protivníka a omezený počet bojovníků a děl,
avšak pravděpodobné selhání bylo Hamiltonem proměněno v katastrofu. Jeho slepý optimismus,
směšně komplikované plány a neochota ohlásit závažnost situace
jen přilévaly olej do ohně. Ale i kdyby byl brilantním generálem,
dosáhl by pravděpodobně jen malých zisků.
Monro byl jiný. Sloužil v armádním štábu
za Búrských válek, byl velitelem školy Mušketýrů v Hythe
– opravdu mušketýrů – a stal se generálem v roce 1911. V letech 1914 a 1915 sloužil
první jako velitel divizí na západní frontě, poté byl povýšen na velitele sboru
a potom konečně na generála nové třetí armády. Na Gallipoli si byl dobře vědom,
že část Hamiltonova selhání byla zapříčiněna neochotou
říct Kitchenerovi cokoliv nepříjemného a rozhodl se být neochvějným.
Ale i přesto tam muži zůstali. Jestliže se vedla opotřebovávací válka,
potom to bylo opotřebení zejména nemocemi, neboť boje byly prakticky u konce. Skutečná opotřebovávací válka
se však vedla na západní frontě. Francouzská ofenzíva v Champagne
probíhala déle než měsíc a francouzské ztráty byly závratné
jak v Champagne tak v Artois a vyšplhaly se přes 150 000 mužů.
Francouzský generál Joseph Joffre
opustil myšlena průlomu už na začátku října a úmyslně pokračoval v opotřebovávací válce
i když Němci byli přečísleni 2:1, protože jejich opevnění byla neprostupná. Mrtví se načítali každým dnem. Malá poznámka: 27. října navštívil
britský král Jiří francouzské jednotky v Champagne. Další den spadl z koně
a utrpěl vážná zranění. A další poznámka,
tentokrát z italské fronty, kde byla třetí bitva o řeku Soči
v plném proudu.
Na řece Soči řádila epidemie cholery, která přinutila italské velitele
izolovat často celé jednotky. Přítomna byla rovněž epidemie paratyfu. Jedním vojákem postiženým epidemií
byl vojín Benito Mussolini, socialistický redaktor
a budoucí vládce Itálie. Do svého deníku si zapsal: "Déšť a vši jsou nepřítelem
italského vojáka. Děla jsou až po nich." Jeho zákopy byly na hoře Nero
asi 1830 metrů nad mořem a rovněž si do deníku napsal,
že armáda nedobývá jen pevnosti, ale že musí dobývat celé hory.
To byl velice dobrý postřeh. Ztráty narůstaly i mimo
směr hlavního útoku na Gorizii, protože italské ofenzívy
byly rozprostřeny po celé frontě a síla hlavního útoku
tak byla oslabena. Rakušané své pozice udrželi. A týden končí francouzskou a italskou
snahou vyprodukovat tisíce mrtvol, Srby a Bulhary bojujícími jako démoni
a Rusy brilantně zastavujícími Němce.
Říkám si, co by se stalo,
kdyby se Němci u Daugavpils probili skrz. Dokázali by postoupit k Petrohradu
před příchodem zimy? Nyní je čas podívat se na všechny fronty,
protože minulý rok jsme byli svědky zbytečných ztrát, nemocí a utrpení,
které byly výsledkem nepřipravenosti na zimní kampaň
na všech evropských frontách. Celé armády byly rozprášeny
a stovky tisíc vojáků umrzly nebo vyhladověly k smrti
na ledu a ve sněhu.
Doufejme, že alespoň někteří
velitelé se poučili k minulosti, neboť nezpochybnitelnou pravdou je,
že zima se blíží. Jestli chcete vidět jak minulou zimu
rakouský náčelník štábu Conrad von Hötzendorf poslal sví armády
skrze Karpaty během hluboké zimy v botách s kartonovou podrážkou,
kdy bylo mnoho vojáků snědeno vlky, podívejte se na tuto epizodu. Patr(e)onem týdne je Marp Blarp.
Ano, Marp Blarp. Jestli nás chcete finančně podpořit,
navštivte náš Patreon, kde můžete udělat právě to
a získat na oplátku super vychytávky.
Díky, Marpe Blarpe. Pro více fotek z první světové
sledujte náš Instagram a nezapomeňte nás odebírat.
Uvidíme se za týden.
Související videa
Komentáře
Žádné komentářeBuďte první, kdo napíše komentář





