Zločin, který otřásl světem

Skoro všechno, co se ve válce stalo,
vzbudilo veřejné pobouření, i když se mnoho hrůz
nakonec stalo běžnou záležitostí. Torpédování civilních lodí
i použití jedovatého plynu lidi pobouřilo a tento týden uvidíme
další veřejné pobouření, které způsobí poprava jediného civilisty. Jsem Indy Neidell,
vítejte u Velké války. Minulý týden vyhlásilo Bulharsko
válku Srbsku a zaútočilo z východu, zatímco rakousko-německé jednotky
útočily ze severu.

Francouzi vylodili desítky tisíc vojáků
v Soluni v neutrálním Řecku a mířili k Srbsku z jihu. Na západě skončila bitva o Loos,
kde Britové utrpěli těžké ztráty a Němci ani ne polovinu z nich,
zatímco Francouzi pokračovali ve vlastní ofenzívě,
tzv. druhé bitvě o Champagne. Toto se stalo potom: Začneme pohledem na italskou frontu,
která byla poslední dobou klidná. 18.

října začala třetí bitva na Soči. Cílem byly hory Sabotino a San Michele. Ano, bitva číslo tři se odehrává
ve stejné oblasti jako ta minulá. Druhá bitva na Soči skončila
na začátku srpna. A i když Itálie nasadila čtvrt milionu
mužů proti ani ne 100 000 Rakušanům, italský náčelník štábu Luigi Cadorna
promrhal početní výhodu špatnou taktikou, kdy dělostřeleckou baráž následoval
útok pěchoty proti ostnatým drátem chráněným rakouským zákopům. Italové neměli dostatek
dělostřeleckých nábojů, řezaček, ani pušek,
aby dokázali zvítězit, a i když dobyli několik strategických
pozic a připsali si taktické vítězství, nebylo to ani zdaleka vítězství,
kterého mohli s takovou přesilou dosáhnout.

Tentokrát Cadorna zkusí něco nového. Uvědomil si sílu dělostřelectva
a přivezl do bitvy 1200 těžkých děl. Ve skutečnosti jich měl 1250
proti 604 rakouských a Italové zaútočili s 19 divizemi
proti 11 rakouským. Možná tentokrát
bude výsledek přesvědčivější.

Rakousko-uherské jednotky
se činily jinde, protože invaze do Srbska pokračovala. Po dobytí Bělehradu 9. října
pokračovaly rakousko-německé jednotky pod velením německého generála
Augusta von Mackensena v postupu, ale Srbové se museli vypořádat
i s bulharskou armádou na východě. Bulharsko zaútočilo se dvěma armádami. První velel generál Boyadjieff,
čítala 200 000 mužů a postupovala od Vidinu k Dimitrovgradu,
čímž ohrožovala železniční trať z Bělehradu do Sofie mezi Pirotem a Nisem.

Druhá armáda generála Todoroffa
o síle 100 000 mužů mířila k Makedonii,
přesněji k železničnímu uzlu v Skopje s cílem vrazit do Srbska klín
a oddělit sever od jihu. Bránící Srbové byli rozděleni
do tří skupin: severní, jejíž levé křídlo rovněž
oponovalo Mackensenovu postupu, se jmenovala Timokova skupina
a velel jí generál Mihalo Zivkovic. Na jih od něj byly tři pěší divize
a jedna jezdecká divize o celkové síle 80 000 mužů
pod velením polního maršála Stepy Stepanoviće.

V Makedonii poblíž Skopje
a odtamtud k řecké hranici bylo dalších 25 000 mužů
pod velením generála Petara Bojovice. 15. října zahájili Bulhaři tři útoky
a všechny Srbové úspěšně odrazili, ale během týdne útoky neutichaly
a Bulhaři postoupili na východě i v Makedonii, kde 21. října vyhnali Srby ze Skopje
a přeťali železniční trať, což znemožnilo pohyb Francouzů
přicházejících z Řecka, ale Srbové ustoupili
do Katčanického průsmyku, kde se postaví na odpor a snad
zmaří bulharské plány na rozdělení Srbska.

Můžete si všimnout, že Spojenci zoufale
hledají způsob, jak Srbsku pomoct. 17. října nabídla britská vláda
Řecku Kypr, pokud Srbsku pomůže. Řecko o několik dní později
nabídku odmítlo. Rakouský náčelník štábu
Conrad von Hotzendorf byl úspěchy v Srbsku povzbuzen
a začal znovu přemýšlet o míru s Ruskem. Napsal to Františku Josefovi 22. října.
To jsem nečekal. Válka se nyní vedla na 12 frontách.


Dvanácti! Na východní, západní, na Gallipoli,
v Mezopotámii, na Kavkaze, v Srbsku, v Itálii, v Soluni,
ve východní Africe, v Kamerunu a Persii, i když poslední tři ožívaly jen sporadicky, ale dalších 100 000 britských
a koloniálních vojáků bylo v Egyptě, kde čekali na možný útok
na Suezský průplav. Ale tady je něco,
co se stalo mimo frontovou linii. V Bruselu 21. října byla britská
zdravotní sestra Edith Cavellová, která vedla velkou zdravotní školu
v Bruselu, popravena Němci za pomoc britským a francouzským
zajatcům a rovněž Belgičanům, kteří chtěli bojovat se Spojenci,
v útěku do Holandska.

Její poprava znovu zvedla vlnu
protiněmeckých nálad v USA, která byla přiživena lživou zprávou,
že při cestě na popravu omdlela a byla zastřelena popravčí četou
ležící v bezvědomí. Vyšla i kresba této scény, kde Cavellová leží na zádech
a nad ní stojí Němec s bodákem na helmě a velkou zbraní, ze které se kouří.

Protiněmecké nálady
samozřejmě nezasáhly jen USA, protože poprava Cavellové
byla velkým tématem pro Brity. V knize Story of the Great War stojí: "Snad žádný incident Velké války
nezůstane v myslích Britů tak živý jako tento. Tisíce britských mladíků
se najednou rozhodly narukovat do armády. Po celé Anglii se otevřela náborová střediska
pojmenovaná po Edith Cavellové. Dokonce se sloužila národní vzpomínková
mše v katedrále svatého Pavla v Londýně, které se zúšastnilo mnoho šlechticů,
státníků a tisíce důstojníků a vojáků.

Na Trafalgarské náměstí byla umístěna
socha Cavellové, ale asi nejvěčnější monument má v Kanadě
ve Skalnatých horách, kde se asi 20 kimoletrů jižně od Jasperu
hora Cavell tyčí do výše 3350 metrů. Byla popravena za snahu
dostat vojáky na západní frontu a na té frontě se tento týden
odehrálo něco nového. 19. října v Champagne vstoupila
chemická válka do nové fáze. Němci použili směs chloru a fosgenu
na frontě dlouhé 16 kilometrů, přičemž zabili 1000 Francouzů
a další 4000 jich vážně zranili.

Dnes skončím poznámkami z východní fronty,
které se budeme více věnovat další týden. Po celý týden se tvrdě bojovalo
severovýchodně od Rigy a řeky Dvina a 21. října Němci obsadili nábřeží
řeky Dvina jen 16 kilometrů od Rigy. Dále na jihu zajal 20. října
ruský generál Ivanov u Ternopilu 7 500 Rakušanů. A tady je ještě něco z fronty,
o které jsem zatím nemluvil – z Gallipoli. Minulý měsíc britský komodor
Roger Keyes představil plán na dobytí Dardanel pouze za užití lodí.

Jeho admirál tento návrh odmítl. Winston Churchill v roce 1931
k tomuto návrhu řekne: "Hodně jsem se podivoval
nad standardy hodnot a smyslem pro poměry,
které vytrvaly mezi našimi politiky a námořními
a vojenskými veliteli. Generálové byli odhodláni
prolomit frontu ve Francii, obětovat čtvrt milionu mužů pro něco,
co považovali za nejlepší strategii vůbec. Taková byla ortodoxní doktrína války
a ani po neúspěchu nebyla opravena.

Ale riskovat malý zlomek námořníků
a lodí za cenu nepředstavitelného zisku, proti tomu se velitelé zpříma postavili. Námořnictvo u Dardanel
bude i nadále dřímat. Armády budou narážet
na německou obranu ve Francii." A jsme na konci dalšího týdne. Nová ofenzíva na italské frontě. Dvě obří nepřátelské invaze do Srbska
a spolu s ní jedna spojenecká. Těžké boje na severovýchodě,
kde se Němci snaží dobýt další město, a poprava v Belgii.

A také nasazení fosgenu v Champagne,
který zasáhl tisíce Francouzů. Fosgen je více smrtící než chlor. Nekašlete, takže ho víc vdechnete,
a reakce na něj často přichází později, takže u zdánlivě zdravých vojáků
se příznaky často projevily po dni nebo dvou. Představte si těch 48 hodin. Jak by vám bylo? Měli byste strach? Přeci jen jste viděli,
co plyn provedl ostatním, umřete stejně tak?

Vyhnuly se vám kulky i děla,
jen aby vám hořely plíce, zatímco ležíte a zdravotníci
vám nemohou nijak pomoci? Co jste kdy udělali,
abyste si to zasloužili? Obě strany nasadí fosgen. Sláva moderní válce. To ale nebyla ani zdaleka
jediná chemická zbraň nasazená ve válce. Jestli se chcete o této hrůzostrašné
historii dovědět více, podívejte se na tuto speciální
epizodu o chemických zbraních.

Patr(e)onem týdne je Dave Draper.
Díky, Dave. Podpořte nás na Patreonu,
jestli nás chcete osobně potkat na původních bojištích
první světové války. Jestli chcete o našich epizodách
diskutovat s fanoušky nebo Floem, koukněte na náš subreddit
a nezapomeňte nás odebírat. Uvidíme se za týden.