Kdo byl Kásim Sulejmání?

3. ledna zaútočil americký dron u mezinárodního letiště v Iráku. Zabil několik iráckých a íránských vojenských představitelů, včetně nejvyššího íránského velitele Kásima Sulejmáního. Chvíli poté prohlásil íránský nejvyšší vůdce Sulejmáního za mučedníka a pohrozil Američanům tvrdou odplatou. Během dalších dnů oplakávaly Sulejmáního smrt stovky tisíc Íránců. Ale lidé nevyšli do ulic jen v Íránu. Demonstrovalo se v Iráku, Sýrii, Libanonu a Jemenu.



Také v těchto zemích Sulejmání velel síti silných milic, které poskytly jemu a Íránu mimořádný vliv v celém regionu. Tato síť jej učinila jedním z nejvlivnějších lidí v Íránu. A také jej učinila cílem. Jak Sulejmání rozšířil íránský vliv? A co bude po jeho smrti s těmi milicemi? Vše začalo íránskou islámskou revolucí. V roce 1979 vedl Ájatolláh Chameneí lidové hnutí, které svrhlo íránského monarchu a nastolilo íránskou islámskou republiku.



Tento nový režim chtěl svoji revoluci šířit, čímž ohrožoval země po celém Blízkém východě. Írán byl také jedinou šíitskou vládou, která se pasovala do role vůdce muslimského světa. To ohrožovalo zvláště íránské sunnitské sousedy. Nejprve zareagoval Irák. V roce 1980 zahájil diktátor Saddám Husajn invazi do Íránu.



Další země, které se cítily Íránem ohroženy, Husajna podpořily. Američané poslali Íránu zbraně, ale po většinu války podporovaly Irák v naději, že oslabí íránské ambice. Válka trvala osm let a zemřelo skoro milion lidí. V této chvíli byl Írán v troskách a obklíčen nepřáteli. Takže přišel se strategií, jak rozšířit svoji ideologii a zároveň s nepřáteli bojovat nepřímo.



Nejdříve však potřeboval jednotku, která se spojí se spřátelenými skupinami v jiných zemích. Takže v 80. letech vznikla elitní jednotka složená z vojáků a zvědů zvaná Quads. Stala se součástí íránských revolučních gard – armádní větve, která se zodpovídala přímo íránskému nejvyššímu vůdci. Írán poté potřeboval příležitost tuto jednotku otestovat. A příležitost našel v Libanonu. V 70.



letech v Libanonu zuřila občanská válka. Američané poslali mírové jednotky, ale násilí se přelévalo do Izraele. Takže v roce 1982 Izrael napadl Libanon. Několik libanonských milic se bránilo. Některé z těchto milic vedli šíitští duchovní, kteří měli ideologické vazby na Írán. Írán jim na pomoc poslal vojáky, miliony dolarů a tuny zbraní. Nakonec se sjednotily do jedné mocné šíitské milice zvané Hizballáh. Hizballáh útočil na izraelské vojáky v Libanonu a do Izraele střílel rakety.



Zaútočil i na americkou ambasádu a kasárna, přičemž zabil 304 lidí. Nakonec Hizballáh uspěl. Američané se z Libanonu stáhli v roce 1984, Izrael v roce 2000. Íránská strategie fungovala. Proměnila Hizballáh ve spolehlivou zástupnou skupinu, která mohla jeho jménem bojovat proti Izraeli i Američanům, aniž by vypukla válka na íránských hranicích. Írán také našel efektivní cestu, jak svoji ideologii exportovat do Libanonu.



Takže jednotky Quads začaly podporovat zástupné milice v Palestině a Iráku. Zatímco se pokládaly základy sítě, prodíral se nahoru charismatický voják. V roce 1998 převzal velení jednotky Quads Kásim Sulejmání a za několik let měl příležitost dostat pod íránský vliv Irák. V roce 2003 Američané napadli Irák, svrhli Husajna a jeho sunnitský režim. Vytvořili tím mocenské vakuum, které rychle vyplnili šíité. Sulejmání toho využil k dalšímu financování tamních šíitských milic, čímž svoji síť proměnil v mocné uskupení, které bojovalo proti Američanům a jiným Iráčanům.



Bylo to jedno z nejnásilnějších období irácké problematické historie. Zemřely tisíce civilistů, mnoho rukou Sulejmáního iráckých milic. A tak se nakonec v Iráku dostala k moci převážně šíitská vláda. Sulejmání úspěšně upevnil íránský vliv v Iráku a hned se mu naskytla další příležitost, tentokrát v Sýrii. V roce 2011 se syrské demonstrace proměnily v občanskou válku, která měl za cíl svrhnout diktátora Bašára al-Assada.



Sulejmání na Assadovu ochranu zorganizoval několik zástupných skupin. Povolal bojovníky Hizballáhu z Libanonu, šíitské milice z Iráku a dokonce vojáky z Íránu. Vytvořil také další dvě milice z afghánských a pákistánských bojovníků. Tyto skupiny bojovaly po boku syrské armády, aby udržely Assada u moci. Válka zabila na půl milionu civilistů a dalších 11 milionů jich vyhnala z domovů. Ale Assad přežil. Sulejmání úspěšně vstupoval do konfliktů, aby v regionu prosazoval íránské zájmy.



To jej v Íránu činilo velice oblíbeným. Stal se bezpochyby druhou nejdůležitější postavou v Íránu. Další konflikty poskytly Íránu další příležitosti. Když Islámský stát začal v Iráku další válku, Sulejmání opět využil svoji síť, aby ochránil Irák a udržel IS od Íránu. V této chvíli měl nevídaný vliv a milicím v Iráku velel přímo i poté, co byly oficiálně začleněny do irácké armády. Když v Jemenu vypukla občanská válka, začal Írán vzbouřence podporovat.



Írán již nebyl obklopený nepřáteli, on obklopil je. Sulejmání ovládal na Blízkém východě mnoho milicí. Mnoho z nich bylo nepřiměřeně brutálních a zabilo tisíce lidí. USA a EU mnoho z nich označily za teroristické organizace. A mnoho je jich zkorumpovaných. Například libanonský Hizballáh a irácké šíitské milice jsou ve svých zemích cílem masových protestů, proti kterým násilně zakročují.



Pro Írán a jeho podporovatele je Sulejmání hrdinou. Pomohl vybudovat síť milic, které nejen oslabily íránské nepřátele, ale také exportují islámskou ideologii, kterou chce Írán na Blízkém východě rozšířit. Proto íránský nejvyšší vůdce ihned prohlásil Sulejmáního mučedníkem a řekl, že jeho úsilí nepřijde vniveč. I když je její velitel pryč, síť zůstává nedotčená.