Nejlépe opevněná evropská hranice je v Africe

Když se podíváte zblízka na Maroko,
uvidíte kousek země, který se liší od zbytku. Tento úsek země je obehnán
jednou z nejlépe opevněných hranic světa. V lesích hned u hranice
jsou provizorní tábory, ve kterých se ve dne v noci
lidé vyhýbají policii. Připravují se vrhnout na hranici
většinou ve velkých skupinách a doufají, že se dostanou
na druhou stranu a vkročí do té země. Někteří se zraní, někteří zemřou.


Není to jednoduché. Ano, mám strach,
ale když mám příležitost, musím na strach zapomenout. Tohle všechno se děje,
protože toto území je sice v Africe, ale vlastně je to kousek Evropy. Překlad: jesterka
www.videacesky.cz Ten kousek země se jmenuje Melilla, je to jedna ze dvou
španělských enkláv v Maroku. Ty tvoří jediné dvě evropské hranice
s africkým kontinentem.

Španělsko dobylo Melillu
na konci 15. století, během své expanze. Tato oblast severní Afriky měnila
v následujících dekádách často majitele, ale Španělsko si Melillu udrželo. I v roce 1956, když kolonialismus končil,
mocnosti opouštěly své kolonie a Maroko vyhlásilo nezávislost,
Španělsko svou enklávu dále drželo. Dnes žije v Melille asi 86 tisíc lidí
a je to tu jako v pevninském Španělsku. Ve výstavbě města je vidět výrazný
španělský styl architektury a obyvatelé mluví španělsky,
platí eury.

To, že nejste v pevninské Evropě,
vám připomenou jenom okraje města, kde najdete jednu z nejlépe opevněných
hraničních bariér na planetě. Je to 11kilometrová bariéra
s mnoha ochrannými vrstvami. První vrstva je 6metrový kovový plot,
za ním další plot s nastavitelným vrchem, takže se přes něj hůře přelézá. Pod druhým plotem
je husté pletivo ostnatého drátu. Potom další, vyšší plot
s nastavitelným vrchem a dalším ostnatým drátem.

A na marocké straně je potom
dvoumetrový příkop a dvojitý plot s, uhodli jste,
dalším ostnatým drátem. Jsou tam pozorovací místa
a každý centimetr je hlídán kamerami. Abyste pochopili, proč tu ta bariéra je,
musíte na druhou stranu do marockého města Nador
a do lesů a kopců kolem Melilly. Tito migranti jsou většinou
ze subsaharské Afriky. Pro odchod ze své země
mají různé důvody. Začali se hádat křesťané s muslimy,
přišlo Boko Haram a potom začala válka.

V mé zemi není práce,
jenom utrpení pro každého. Shromažďují se v těchto táborech
a plánují svůj pokus přejít do Melilly. Náš cíl je dostat se do Evropy. Musíme do toho dát srdce,
i když se nám to možná nepodaří. Jako odpověď na ostrá opatření
vyvinuli migranti metodu, kdy se snaží přemoci
hraniční stráž svým množstvím. Musíme vytvořit skupinu
a potom to zkusit. Schováváme se, čekáme,
a když nás je dost, vyrazíme.

Skupiny jsou různě velké,
ale skoro vždy jsou to stovky lidí. Většinu chytí hned na marocké straně,
kde se střetávají s pohraničníky, kteří neváhají použít sílu. Kdo se dostane
přes první vrstvy na španělskou stranu, je většinou rovnou strčen zpátky
nebo zatčen. Kvůli velkému množství
jich ale několik nevyhnutelně proklouzne. Jakmile vstoupí na španělskou půdu,
jsou technicky vzato v Evropě. Podle zákona EU
mají zaručenou určitou ochranu, ale musí uběhnout ještě sto metrů
k imigračnímu středisku, kde je mohou přijmout
a ochránit před okamžitou deportací.

Příchody k této hranici
se zkomplikovaly v roce 2014, kdy se španělská vláda rozhodla
zdvojnásobit své snahy o ochranu hranice. Byla to reakce na příliv migrantů,
kteří se snažili dostat do Evropy. Byli na útěku před konflikty
v Africe a na Blízkém východě. Největší vlna uprchlíků v novověku. Statisíce uprchlíků utíkají
před brutálním násilím na Blízkém východě.

Překračují hranice EU po statisících. Prchají na přeplněných člunech,
mnozí se na cestě utopí. Odpovědí Španělska bylo soustředit se
na hranice svých enkláv v Africe. Zdvojnásobili úsilí, aby udrželi migranty
mimo tyto evropské ostrůvky. Rok po krizi v roce 2014
klesly pokusy překročit hranici o 67 %. Španělsko tento pokles nezpůsobilo samo. U této zdi si můžete všimnout,
že marocká armáda hranici chrání také. V roce migrační krize postavilo Maroko
dvě nové vrstvy plotu s ostnatým drátem.

Vláda tvrdí, že nové husté pletivo
odradí mnohé od dalších pokusů. Ale proč by Maroko přebíralo zodpovědnost
za chránění španělské hranice? Ukázalo se, že k tomu mají dobré důvody. Maroko má s Evropou takzvané
partnerství s rozšířeným statutem. To jim poskytuje
ekonomické a politické výhody při obchodování a diplomacii. Více než polovina marockého
mezinárodního obchodu je s EU. EU také poskytuje Maroku
miliardy eur na bezpečnost a rozvoj.

Takže Maroko, které si chce udržet
dobré vztahy se svým sousedem, na sebe vzalo úkol
ochránit španělskou hranici. A svou práci bere velice vážně. Ta jizva je od marocké policie. Od těch,
kteří hranici hlídají na marocké straně. Málem jsem umřel. Trefili mě kusem dřeva,
ve kterém byl hřebík. Ten hřebík se mi zabodl do čela,
museli mě operovat. Rozbil lahev a bodl mě.
Vidíte? Mám obrovské štětí,
že jsem vůbec naživu.

Migranti měli své tábory vždy tady
na té hoře hned za městem. Tohle býval roky jejich tábor,
tady se přeskupovali a připravovali se vyrazit. Ale před několika měsíci
tu marocká armáda zřídila hlídku. Teď se sem migranti nemohou vrátit. Šli si najít jiné útočiště na kopci,
který je odsud 12 kilometrů. Marocká policie dělá
v tomto táboře pravidelné razie. Když přijde policie,
všechno roztrhají, zničí.

Za měsíc přijdou třeba desetkrát. Ale nedeportují je z Maroka. Používají méně nákladné způsoby,
jak jim zabránit, aby vytvořili
dostatečně velkou skupinu. Dnes ráno tu byla policie 3 hodiny.
Prostě přišli, něco ukradli, rozházeli ty stany, domovy těch lidí,
násilně obtěžovali ženy. Vlastně přišli ukázat svaly,
připomenout, kdo tu velí. Asi jednou za měsíc
pochytá marocká policie migranty a pošle je do jiných částí Maroka,
které jsou od Melilly daleko.

Tak jim zabrání vytvořit skupinu
dost velkou na překonání plotu. Posadí nás do autobusu a vysadí nás
v Casablance nebo nějakém jiném městě. Vždycky se sem vrátíme. Marocká policie se nesnaží
dostat je z Maroka. Snaží se, aby se nedostali do Evropy. Svým způsobem dělají za Španělsko
a Evropu velkou část špinavé práce, když těm lidem
zabraňují překročit hranici.

Také si můžete všimnout,
že všichni v těch táborech jsou ze subsaharské Afriky,
ze zemí pod touto čárou. Všichni migranti čelí na své cestě
do Evropy velkým těžkostem. Ale pro migranty třeba ze Sýrie
je mnohem snazší prostě přijít k hranici a řádně požádat o azyl. Nepřeháním, když říkám,
že téměř nikdo ze subsaharské Afriky toto nemůže udělat. Musí se uchýlit
k velmi nebezpečným cestám, třeba přelézání plotu, plavbě po moři
nebo skrývání se ve vozidlech.

Zkusil jsem překročit hranici pěšky.
Čtyřikrát. Prostě mě odstrčili zpátky. Španělsko
zřídilo kvůli přílivu migrantů nový úřad, ale ne pro ty ze subsaharské Afriky. Když v březnu 2015
začalo přicházet více Syřanů, dali nám tamtu budovu,
což je Úřad mezinárodní ochrany. Je jich málo ze subsaharské Afriky.


Co se týče žádostí o azyl, nějaké máme, ale není jich moc. Ale ti Syřané, nevím,
ti můžou přejít snadno. Jsou Arabové, mají stejnou barvu pleti.
Liší se od nás černochů. Možná si říkáte, že to je rozumné,
v Sýrii probíhá válka, takže se dá předpokládat,
že prchají před válkou. Jsou to uprchlíci a potřebují ochranu. Ale na druhou stranu předpoklad,
že jenom proto, že v zemi neprobíhá otevřená válka,
o které by se psalo v novinách...

Že jenom proto lidé z té země
nepotřebují mezinárodní ochranu, to je velice nebezpečná domněnka. Na světě je teď rekordní počet
uprchlíků a vysídlených osob. Některé země otevřely své brány
a vpustily tyto lidi, ale mnoho jich odpovídá stavěním zdí. To je ale nezastaví.
Ať je cesta jakkoli nebezpečná, lidé z těchto táborů
to budou zkoušet znova. Zkusil jsem to pětkrát.

Po každém nepodařeném pokusu
přijdu sem, odpočinu si, zkusím to znovu. To byla šestá epizoda Hranic,
doufám, že se vám tento seriál líbil. Také jsme spustili stránku,
kde je všech šest hranic s grafy, vizualizacemi a podobně,
abychom trochu prohloubili ty příběhy. Nechám vám v popisu odkaz. Děkuji, že jste se na té cestě podíleli.