Proč Kolumbie prohrává boj s kokainemVox
61
V posledním dílu této řady Hranic se podíváme na několik farem, kde se nelegálně pěstuje koka. Co k tomu ty farmáře vede? A jak se tomu snaží kolumbijská vláda zamezit?
Přepis titulků
Tato rostlina je neuvěřitelně důležitá.
Jmenuje se koka a roste hlavně tady. Jsem uprostřed této oblasti,
tady v jižní Kolumbii, kde jsem strávil den
s protidrogovou policií. Hledají rostliny koka,
aby je zničili. Koku sklízí místní farmáři,
rozdrtí ji, napustí chemikáliemi a nakonec svaří do pasty. Tuto pastu prodávají kartelům,
které ji pomocí chemických procesů promění v bílý prášek,
který známe jako kokain.
A ten se potom posílá do světa. Nejvíce ho skončí v USA. Ale teď nejde o kartely ani o obchod s drogami, vlastně nejde ani o kokain. Chci mluvit o těchto listech a o rodinách, které je pěstují hluboko v džungli. Tyto rodiny jsou obchodem s kokainem nejvíce zasaženy. A tyto rodiny jsou uvězněné v kolumbijské protidrogové válce. Je pátek večer a já jsem na policejní základně přímo na okraji obrovského amazonského pralesa.
Toto jsou nejodlehlejší části Kolumbie. A právě v této oblasti se dosud pěstovalo nejvíce koky. Zrovna skončila schůze se zpravodajskou jednotkou, která nám sdělila možnou polohu polí, kde se pěstuje a sklízí koka. Přistáli jsme na několika místech, ale našli jsme jen opuštěné farmy. Žádnou koku. Po několika hodinách jsme to našli.
Mýtina uprostřed džungle a celé řady světle zelených listů koky. Přistáli jsme u této farmy a zjistili, že ji provozuje rodina. Mají děti, nejsou tu zbraně, nebrání se. Přímo vedle farmy mají přístřešek, ve kterém drtili listy, které teď namáčí v chemikáliích. To je poslední krok před tím, než to prodají kartelům. Policie se je nechystá zatknout, přišli jen překazit jejich činnost, asi 6 měsíců práce. Je to v tuto chvíli pro tu rodinu nejspíš jediná naděje na příjem.
Ty jednotky si jasně uvědomují, že zničili té rodině celý rok. Podívejte, máme dvě děti. Můj manžel pracuje tak tvrdě. A proč? Jen abychom měli co jíst. A vy přijdete a zničíte to málo, co máme. Proč nám nepomůžete, místo abyste ničili to, co máme? Proč nejdeme do města? Protože nemáme vzdělání. Je to nespravedlivé. Ať jde vláda do p*dele. Farmy na koku jako tato pohání velice nebezpečný obchod s kokainem, který ročně působí utrpení desetitisícům lidí.
Jsou tedy tito farmáři záporáci? Jestli ne, proč jim pálíme kůlnu? A pokud jsou to farmáři, proč nepěstují něco legálního, třeba ananas nebo brambory? Abych to zjistil, musel jsem zpět do džungle. Ne ve vrtulníku obklopený policií, ale sám. Podívejte se na tenhle graf. Tohle je produkce koky v průběhu času. Hele, co se dělo od roku 2013.
Produkce koky se vyšplhala na historické maximum. A největší část výsledného kokainu končí v USA, na největším trhu s kokainem. Daleko v hlavním městě Kolumbie, v Bogotě, se vláda už desítky let snaží zkrotit tento problém. Za ty roky zkusili dvě hlavní strategie pro vymýcení produkce koky. První je přelet nad poli a posprejování celé oblasti herbicidem, něčím jako je Roundup, kterým odstraňujete plevel. Druhá strategie je ta, které jsem se účastnil.
Vyslat jednotky, které rostliny manuálně zničí, buď je vytrhají, nebo spálí kůlny, ve kterých se zpracovávají. Ale tyto strategie mají velké problémy. Posprejování celých oblastí herbicidem neovlivní jenom ta pole, ale vše, čeho se to dotkne. Ničí to potraviny a části pralesa v okolí. To je přitom místo obrovské biodiverzity. OSN a WHO také zjistily, že tyto chemikálie jsou možnou příčinou rakoviny u místních obyvatel. V roce 2015 tedy vláda od toho postupu upustila.
Teď hledají nová řešení. Minulý rok zavedli něco, čemu se říká "program náhrady plodin". Vláda platí měsíčně asi 327 dolarů tomu, kdo sám vymýtí svou koku a začne pěstovat legální plodiny, třeba pomeranče, ananasy nebo manioky. Po velice hrbolaté cestě jsem se dostal do komunity, která bývala centrem produkce koky, ale minulý rok se přihlásili k programu náhrady plodin. Všichni farmáři v té komunitě podepsali dohodu, že dobrovolně přejdou k legálním plodinám.
Zrovna začínáme s přechodem od koky k legálním rostlinám. Během mých rozhovorů mi farmáři zadávali početní úlohy. Pytel manioků bych mohl prodat za 3 000 – 4 000 pesos. Ale musím zaplatit 3 000 za dopravu. Když se mi podaří prodat za 4 000, kolik mi zbude? A to nepočítám balení nebo práci při sklizni. Tito farmáři jsou naprosto závislí na cenách.
Na cenách farmářských potřeb, semen, dopravy a samozřejmě na prodejní ceně jejich plodin. Musím nakoupit hnojivo, nechat otestovat půdu, koupit všechno, co potřebuju k práci. Nezapomeňte, že jsem na místě, kam ústřední vláda prakticky nezasahuje. Nejsou tu pořádné cesty, ochrana, spolehlivé trhy. Měli jsme 80 000 ananasovníků, a když jsme prodali 5 000, byl to úspěch. Zbytek přišel nazmar.
Nakonec jsme dopravu museli zaplatit z vlastní kapsy, protože jsme nevydělali ani na to. V tomhle smyslu nás vláda zklamala. Nepodpořila nás. Když začnete počítat všechny výdaje, které patří k pěstování jiných plodin, nevychází to. A proto se tu koce tak daří. Abyste odvezli kukuřici na trh, potřebujete dopravu a čas. Ale když chcete na trh odnést kilo koky, můžete jít pěšky a odnést ji v batohu. Je to mnohem praktičtější.
Tato komunita se nyní snaží přežívat mimo obchod s kokou a zažívá, jaké to je, být obyčejnou odlehlou komunitou, odstřiženou od zbytku kolumbijské ekonomiky. Když jsme vydělávali na koce, bylo dost peněz pro všechny, teď místní obchody zbankrotovaly, protože když není koka, nejsou peníze. Vláda možná těm lidem zaplatí, aby se zbavili své koky, ale bez cest, trhů, bank a spojení se zbytkem země se ty nové obchody neuchytí.
Abychom tu mohli něco pěstovat, potřebujeme hlavně cesty. Cesty jsou tady příšerné. Teď se vraťme k té rodině, které policie spálila kůlnu. Žijí hodinu letu vrtulníkem od nejbližšího města, takže nemají ekonomicky moc jiných možností než koku, což je jediný produkt, který mohou dopravit na trh. Uzavřeli jsme s vládou dohodu. Podepsali jsme ji. A dodrželi jsme naši část.
Teď se bojíme, že vláda nedodrží tu svou. A bojíme se, že místní farmáři zase začnou pěstovat koku. Našel jsem však jednu rodinu, která v programu náhrady plodin uspěla. Pěstují hlavně marakuju, ale mají i kukuřici, maniok, rajčata, papriky a chovají zvířata. Marakujový džus. Vynikající. Minulý rok skončili s kokou, kterou pěstovali celý život, a vyplatilo se jim to.
Je to ten klid. Máme klid od vlády, ale také čisté svědomí. I co se dětí týče. Máme klidné svědomí. Ale vidíte, že tato rodina má obrovský pozemek. Většina farmářů tolik půdy nemá. Nemůžou místo koky pěstovat tolik plodin. Doteď jsou tedy všechna ta řešení náplasti. Postřik herbicidem, manuální odstranění i náhrada plodin. Trvalého řešení se dosáhne, až když vláda investuje do spojení těchto komunit se zbytkem země, aby se tu uchytily legální ekonomiky.
To potřebuje čas a peníze, ale než vláda tuto úmornou práci odvede, budou farmáři nacházet způsoby, jak se zapojit do jediné ekonomiky, která se vyplatí. To je všechno, Hranice z Kolumbie končí. Dozvěděl jsem se toho o té zemi tolik, když jsem točil ta videa, a doufám, že vy taky. Od té hranice ke hrochům a té hudbě...
Dokonce jsem ochutnal ovoce v Bogotě, což byla zábava. Teď začnu hledat místo pro příští řadu Hranic, tak si na ni počkejte. Také bych vám měl říct, že Vox zavedl systém členství, za pět dolarů měsíčně získáte přístup k bonusovým videím. S tím bubeníkem ze třetí epizody jsem udělal rozhovor, který můžete vidět, když se stanete členem, tak se na to podívejte na našem YouTube kanále a díky za sledování Hranic.
Překlad: jesterka www.videacesky.cz
A ten se potom posílá do světa. Nejvíce ho skončí v USA. Ale teď nejde o kartely ani o obchod s drogami, vlastně nejde ani o kokain. Chci mluvit o těchto listech a o rodinách, které je pěstují hluboko v džungli. Tyto rodiny jsou obchodem s kokainem nejvíce zasaženy. A tyto rodiny jsou uvězněné v kolumbijské protidrogové válce. Je pátek večer a já jsem na policejní základně přímo na okraji obrovského amazonského pralesa.
Toto jsou nejodlehlejší části Kolumbie. A právě v této oblasti se dosud pěstovalo nejvíce koky. Zrovna skončila schůze se zpravodajskou jednotkou, která nám sdělila možnou polohu polí, kde se pěstuje a sklízí koka. Přistáli jsme na několika místech, ale našli jsme jen opuštěné farmy. Žádnou koku. Po několika hodinách jsme to našli.
Mýtina uprostřed džungle a celé řady světle zelených listů koky. Přistáli jsme u této farmy a zjistili, že ji provozuje rodina. Mají děti, nejsou tu zbraně, nebrání se. Přímo vedle farmy mají přístřešek, ve kterém drtili listy, které teď namáčí v chemikáliích. To je poslední krok před tím, než to prodají kartelům. Policie se je nechystá zatknout, přišli jen překazit jejich činnost, asi 6 měsíců práce. Je to v tuto chvíli pro tu rodinu nejspíš jediná naděje na příjem.
Ty jednotky si jasně uvědomují, že zničili té rodině celý rok. Podívejte, máme dvě děti. Můj manžel pracuje tak tvrdě. A proč? Jen abychom měli co jíst. A vy přijdete a zničíte to málo, co máme. Proč nám nepomůžete, místo abyste ničili to, co máme? Proč nejdeme do města? Protože nemáme vzdělání. Je to nespravedlivé. Ať jde vláda do p*dele. Farmy na koku jako tato pohání velice nebezpečný obchod s kokainem, který ročně působí utrpení desetitisícům lidí.
Jsou tedy tito farmáři záporáci? Jestli ne, proč jim pálíme kůlnu? A pokud jsou to farmáři, proč nepěstují něco legálního, třeba ananas nebo brambory? Abych to zjistil, musel jsem zpět do džungle. Ne ve vrtulníku obklopený policií, ale sám. Podívejte se na tenhle graf. Tohle je produkce koky v průběhu času. Hele, co se dělo od roku 2013.
Produkce koky se vyšplhala na historické maximum. A největší část výsledného kokainu končí v USA, na největším trhu s kokainem. Daleko v hlavním městě Kolumbie, v Bogotě, se vláda už desítky let snaží zkrotit tento problém. Za ty roky zkusili dvě hlavní strategie pro vymýcení produkce koky. První je přelet nad poli a posprejování celé oblasti herbicidem, něčím jako je Roundup, kterým odstraňujete plevel. Druhá strategie je ta, které jsem se účastnil.
Vyslat jednotky, které rostliny manuálně zničí, buď je vytrhají, nebo spálí kůlny, ve kterých se zpracovávají. Ale tyto strategie mají velké problémy. Posprejování celých oblastí herbicidem neovlivní jenom ta pole, ale vše, čeho se to dotkne. Ničí to potraviny a části pralesa v okolí. To je přitom místo obrovské biodiverzity. OSN a WHO také zjistily, že tyto chemikálie jsou možnou příčinou rakoviny u místních obyvatel. V roce 2015 tedy vláda od toho postupu upustila.
Teď hledají nová řešení. Minulý rok zavedli něco, čemu se říká "program náhrady plodin". Vláda platí měsíčně asi 327 dolarů tomu, kdo sám vymýtí svou koku a začne pěstovat legální plodiny, třeba pomeranče, ananasy nebo manioky. Po velice hrbolaté cestě jsem se dostal do komunity, která bývala centrem produkce koky, ale minulý rok se přihlásili k programu náhrady plodin. Všichni farmáři v té komunitě podepsali dohodu, že dobrovolně přejdou k legálním plodinám.
Zrovna začínáme s přechodem od koky k legálním rostlinám. Během mých rozhovorů mi farmáři zadávali početní úlohy. Pytel manioků bych mohl prodat za 3 000 – 4 000 pesos. Ale musím zaplatit 3 000 za dopravu. Když se mi podaří prodat za 4 000, kolik mi zbude? A to nepočítám balení nebo práci při sklizni. Tito farmáři jsou naprosto závislí na cenách.
Na cenách farmářských potřeb, semen, dopravy a samozřejmě na prodejní ceně jejich plodin. Musím nakoupit hnojivo, nechat otestovat půdu, koupit všechno, co potřebuju k práci. Nezapomeňte, že jsem na místě, kam ústřední vláda prakticky nezasahuje. Nejsou tu pořádné cesty, ochrana, spolehlivé trhy. Měli jsme 80 000 ananasovníků, a když jsme prodali 5 000, byl to úspěch. Zbytek přišel nazmar.
Nakonec jsme dopravu museli zaplatit z vlastní kapsy, protože jsme nevydělali ani na to. V tomhle smyslu nás vláda zklamala. Nepodpořila nás. Když začnete počítat všechny výdaje, které patří k pěstování jiných plodin, nevychází to. A proto se tu koce tak daří. Abyste odvezli kukuřici na trh, potřebujete dopravu a čas. Ale když chcete na trh odnést kilo koky, můžete jít pěšky a odnést ji v batohu. Je to mnohem praktičtější.
Tato komunita se nyní snaží přežívat mimo obchod s kokou a zažívá, jaké to je, být obyčejnou odlehlou komunitou, odstřiženou od zbytku kolumbijské ekonomiky. Když jsme vydělávali na koce, bylo dost peněz pro všechny, teď místní obchody zbankrotovaly, protože když není koka, nejsou peníze. Vláda možná těm lidem zaplatí, aby se zbavili své koky, ale bez cest, trhů, bank a spojení se zbytkem země se ty nové obchody neuchytí.
Abychom tu mohli něco pěstovat, potřebujeme hlavně cesty. Cesty jsou tady příšerné. Teď se vraťme k té rodině, které policie spálila kůlnu. Žijí hodinu letu vrtulníkem od nejbližšího města, takže nemají ekonomicky moc jiných možností než koku, což je jediný produkt, který mohou dopravit na trh. Uzavřeli jsme s vládou dohodu. Podepsali jsme ji. A dodrželi jsme naši část.
Teď se bojíme, že vláda nedodrží tu svou. A bojíme se, že místní farmáři zase začnou pěstovat koku. Našel jsem však jednu rodinu, která v programu náhrady plodin uspěla. Pěstují hlavně marakuju, ale mají i kukuřici, maniok, rajčata, papriky a chovají zvířata. Marakujový džus. Vynikající. Minulý rok skončili s kokou, kterou pěstovali celý život, a vyplatilo se jim to.
Je to ten klid. Máme klid od vlády, ale také čisté svědomí. I co se dětí týče. Máme klidné svědomí. Ale vidíte, že tato rodina má obrovský pozemek. Většina farmářů tolik půdy nemá. Nemůžou místo koky pěstovat tolik plodin. Doteď jsou tedy všechna ta řešení náplasti. Postřik herbicidem, manuální odstranění i náhrada plodin. Trvalého řešení se dosáhne, až když vláda investuje do spojení těchto komunit se zbytkem země, aby se tu uchytily legální ekonomiky.
To potřebuje čas a peníze, ale než vláda tuto úmornou práci odvede, budou farmáři nacházet způsoby, jak se zapojit do jediné ekonomiky, která se vyplatí. To je všechno, Hranice z Kolumbie končí. Dozvěděl jsem se toho o té zemi tolik, když jsem točil ta videa, a doufám, že vy taky. Od té hranice ke hrochům a té hudbě...
Dokonce jsem ochutnal ovoce v Bogotě, což byla zábava. Teď začnu hledat místo pro příští řadu Hranic, tak si na ni počkejte. Také bych vám měl říct, že Vox zavedl systém členství, za pět dolarů měsíčně získáte přístup k bonusovým videím. S tím bubeníkem ze třetí epizody jsem udělal rozhovor, který můžete vidět, když se stanete členem, tak se na to podívejte na našem YouTube kanále a díky za sledování Hranic.
Překlad: jesterka www.videacesky.cz
Komentáře (21)
niggerJim (anonym)Odpovědět
09.01.2019 11:47:10
Boj proti drogám nevyhrává zatím žádná země, tedy paradoxně jen ty, které se snaží drogy dekriminalizovat, či přímo legalizovat. Ačkoliv represe zatím nikde nefunguje, ba kolikrát situaci zhoršuje, všem je to jedno, důležitý je to "vyšší" dobro, nikoliv reálný stav.
Jez vláštní že všichni si uvědomují základní pravidlo ekonomie a to že kde je poptávka, vytvoří se nabídka, ale myslí si že u drog to funguje jinak. Tím že potíráme nabídku, se stvoří stále nová a nová. Zisky z drog jsou prostě moc velké a lákavé.
Jeden příklad za všechny je Americká prohibice, která tak krásně fungovala, nebo snad ne? :-D
AlennOdpovědět
13.01.2019 00:44:24
Po dekriminalizaci by rapidně klesla cena a zisky. Portugalsko je v tomhle hezkým příkladem kdy i minimální dekriminalizace nepředstavuje hrůzostrašné následky a paradoxně umírá méně lidí.
Petr WorfOdpovědět
09.01.2019 05:16:23
1/ Hitler určitě nebyl soudruh. 2/ Agrofert pobira dotace na pěstovaní maku 3/ Argentina či Brazilie, největší země Jižní Ameriky určitě nejsou žádné socialistické ráje. -HoNY- vrat se sám zpatky do školy. :D
-HoNY- (anonym)Odpovědět
09.01.2019 10:04:23
1) co je na nacionálním socialismus pravicového? Četl jsi někdy program NSDAP? Například jeho základy položené na učení Karla Marxe a současně rasové pavědě. Dokonce si můžeš dohledat videa z jejich průvodů oslavujících svátek práce nepříliš se lišící od našich prvomájových průvodů z dob tuhé normalizace (a neřeš barvu košil; z prvopočátku převládala hesla o dělnictvu, boji proti kapitalismu, později převládala antisemitistcká hesla). Jedno se musí soudruhovi Stalinovi nechat – dokázal celý svět přesvědčit, že národní socialismus je ultrapravice.
2) Agrofert nepobírá dotace na pěstování máku za účelem pěstování surového opia. Nebo jsi nepochopil narážku? ;)
3) V latinskoamerických zemích panuje několik posledních desetiletí socialismus. Bolsonaro v Brazílii je nesprávně nazýván pravicovým populistou na základě bodů uvedených v bodě 1) on je to takový jejich Babiš, nejtrefnější označení by asi bylo korporátní fašista nebo agrárněsocialistický populista
Dydzej (anonym)Odpovědět
08.01.2019 22:38:27
Jen si tak říkám, zda by jedno z možných řešení nebylo to komunity přestěhovat (dát jim pozemky) někde blíž k civilizaci. Stavět silnici do pralesa by zase mohlo vést k jiným problémům. Žádné řešení ale není bezproblémové. Taky je otázka jak silnou pozici tam ty drogové kartely mají. Jestli si prostě nepřivezou pár nových ubožáků, kterým vykácí kus lesa, zasadí koku a nechají je tam hospodařit.
anonym420 (anonym)Odpovědět
08.01.2019 22:37:46
bullshit, vláda by ve skutečnosti měla skončit válku proti drogám, kterou sama vytvořila. Konkrétně celej její koncept vymyslel prezident Nixon a jeho vláda jako "boj proti hippies, černochům a tehnejších sociálních hnutí"
Filip (anonym)Odpovědět
10.01.2019 17:29:59
Myslíš legalizovat užívání drog? Abychom klidně potkávali zfetované jedince na ulicích, v MHD, všude v běžném provozu a policie měla svázané ruce, dokud něco neprovedou? Ne, díky, už alkohol a tráva stačí, abych se bál večer pustit přítelkyni samotnou nočním rozjezdem (po pár zážitcích v nich). Stačí se projít v pátek večer po městě, smrad trávy všude a opilých agresivních týpků všude plno. Naštěstí je to ještě v jakémsi udržitelném stavu. Ale nechci si ani představovat, co by se stalo, když by se drogy legalizovaly a lidí bez kontroly bylo více.
Korektorka (anonym)Odpovědět
10.01.2019 20:37:35
+FilipNení náhodou konzumace drog legální, na rozdíl od jejich držení a distribuce?
MagRe (anonym)Odpovědět
11.01.2019 12:43:36
+KorektorkaMyslím, že to tak je. Respektive za užívání tě nikdo netrestá. Ale to nic nemění na tom, že anonym420 má ve své podstatě pravdu. Ne že by Filipovi obavy nebyly reálné, nicméně zakládat na nich řešení je zhoubné. Především když to potlačuje osobní svobodu. Teoreticky i prakticky víme, že prohibice nic neřeší. Ale jsou to pěkné prachy jak pro mafii, tak pro vládu. Trpí akorát spotřebitel na jedné straně (drahé, nekvalitní) a daňový poplatník na druhé (drahé a k ničemu).
Dekriminilizace drog je krok správným směrem, ale ne jediným. Portugalsko už ověřilo, že to tak jde. Ano je třeba počítat s prvotním šokem, který ve statistikách vypadá nevábně (zvýší se počet uživatelů). Nakonec dojde ke korekci. Počet uživatelů se ustálí a počet skutečně závislých zůstává. Přičemž se zvýší kvalita produktu. Pak už si akorát můžeme hrát s alternativami, jak pomoct závislákům, jak docílit toho, aby se daný produkt nedostával do nevhodných rukou (děti) a jak nejlépe poučit člověka o důsledcích - vlastností dané látky.
Martyin (anonym)Odpovědět
12.01.2019 13:46:32
+FilipAle užívání drog je v čr legální, ilegální je výroba,držení, prodej atp.(držení určitého množství je jen přestupek a málo toho zrovna neni,když člověk plní limit a má od každýho něco :D) .
A ano policie toho moc nenadělá s lidma co nic neprovedli, ono kriminalizovat člověka například za to že drží kytku je dobrej ústřel ne? nej by byla dekriminalizace, stát by mohl vyrábet čitý zboží, měl by přehled a spóóóusty peněz na léčby/lečebny a ještě by zbylo. A nebo by to nakonec dopadlo uplně jinak,kdo ví
Davča LsdOdpovědět
08.01.2019 22:09:07
Úžasný...nepochopitelný...úžasný. Totálně tohle žeru, takových bych chtěl více.... snad se to někde na netu najde :)
Pipe McPiepOdpovědět
08.01.2019 17:53:13
Tady je to krasne videt misto toho aby tu rodinu vzali a prestehovali ji nekam kde by meli praci skolu pro deti atd. Tak jim jenom spalej pole a nechaj je uprostred dzungle. Na druhou stranu je asi i ty mamce jasny ze koka se nepestuje do Coca--Coly ale na fet. No neni to jednoducha situace a nezavidim to ani jedny strane.
RRrrr (anonym)Odpovědět
08.01.2019 19:34:40
Je to jednoduchá situace, prostě mají být tamní obyvatelé více odpovědní a nenaprcávat si děcka, když je nemůžou legálně uživit. Vláda je na ně ještě až moc hodná, že je nechá na svobodě...
Krabík (anonym)Odpovědět
08.01.2019 19:50:59
+RRrrrKámo to je dost jednoduchej pohledy, nemyslíš? Co trochu empatie?
hôilnl (anonym)Odpovědět
08.01.2019 20:20:44
+Krabíknie vsetci mozu ist do väzenia...
Alberto123Odpovědět
09.01.2019 11:19:54
+RRrrrDoporučuji ti nastudovat trochu české po případně i kolumbijské historie, tak zjistíš proč mají tolik dětí.
RRrrr (anonym)Odpovědět
09.01.2019 20:55:04
+Alberto123Proč mrhat časem studií o nějakých cigánech? Když vedou špatný život, tak nemají přivést na svět dalšího člověka, co si povede stejně špatně - to je dost sobecké...
Alberto123Odpovědět
09.01.2019 23:30:51
+RRrrr"Když vedou špatný život, tak nemají přivést na svět dalšího člověka, co si povede stejně špatně - to je dost sobecké..."??? https://cs.wikipedia.org/wiki/Kolumbie
-HoNY- (anonym)Odpovědět
08.01.2019 23:48:42
I soudruh Stalin a soudruh Hitler stěhovávali celé národy a někdy pouze za následkem fyzické likvidovace. „Není člověk, není problém.“ Nějak jsem si nevšiml, že by to v historii něčemu pomohlo.
O co je taková koka jiná, než káva, čokoláda, tabák nebo třeba cukr? Je to jen určitá kulturní tradice, jak tyto plodiny přijímáme. Ovšem plná legalizace by vedla ke vzniku dalších potíží. Dokáži si živě představit, jak se takový Agrofert (dnes řepka) nebo Unilever (dnes palmový olej) začnou domáhat dotací na pěstování máku za účelem produkce surového opia nebo koky a jak proti nim začnou drobní farmáři odněkud z pralesa protestovat, že jim korporace berou práci. :D
Nicméně farmáři si za svoje utrpení mohou sami, pokud je mi známo, tak jsou všechny země latinské Ameriky, kromě Chile, „socialistické ráje“ s bezplatným školstvím. Proč se tedy nevzdělávali? Jo, aha dali přednost rychlému zisku před nejistým dlouhodobým výdělkem. Ono je snadnější rok pěstovat koku než se deset let vzdělávat vybudovat si malou živnost nebo se nechat zaměstnat.
Vůbec se mi nelíbí ve videu zmíněný argumentační faul, že by tohle měla řešit vláda investováním a dalšími regulacemi. To povede ke zhoršování problémů, dalšímu zvyšování daní a vydání se směrem bolivijskou cestou k totálními bankrotu a chaosu.