Proč nedávný útok na Sýrii pravděpodobně nebude fungovatVox
61
Amerika a její spojenci zaútočili na Sýrii. Tento útok ale pravděpodobně fungovat nebude. Proč? A jak často takové údery skutečně fungují?
Přepis titulků
Mí drazí Američané. V devatenáct hodin východního času
jsem nařídil provést raketový útok. Cílili jsme na tanky a vojenské cíle,
které pustošily vesnice a města. Je to součástí naší strategie. Toto byl první nařízený limitovaný úder
prezidenta Trumpa proti Sýrii. Dnes v noci jsem nařídil
vojenský úder proti letištím v Sýrii, odkud byl veden chemický útok. A teď, skoro přesně rok poté,
nařídil druhý úder.
Oba proti Sýrii, oba v reakci na útoky chemickými zbraněmi. Údery cílily na zařízení spojená s chemickými zbraněmi syrského diktátora Bašára al-Asada. Limitovaný úder může být čímkoliv, čím prezident chce, aby byl, může to být letecký úder, přelet letadla a útok na budovu, lodě mohou vystřelit rakety na budovy nebo jiné cíle. Může to být jen shození bomby, jedné velké bomby jako v Afghánistánu minulý rok.
Jestliže velkou možností je válka a malou malou možností nedělat nic, potom je mezi možnostmi spoustu prostoru. Limitovaný úder je zlatou střední cestou, jestliže chce prezident vyslat zprávu, ale nechce uvolnit přílišné zdroje. Stojí málo, riziko pro americké vojáky je relativně malé a politické riziko limitovaných úderů je rovněž malé. Prezident získá uznání za akci, i když ta akce selže. I akce minulých šesti prezidentů USA můžeme označit za limitované údery. V roce 1986 Ronald Reagan nařídil bombardování Libye, které trvalo jednu noc.
Provedli několik úderů na velitelství, teroristické základny a vojenské cíle, které podporovaly záškodnické aktivity Muammara Kaddáfího. Aby potrestal Muammara Kaddáfího za útok na v Německu. V roce 1993 George H. W. Bush zničil irácký průmyslový komplex, aby přinutil Saddáma Husajna spolupracovat s inspektory OSN. Byl to rychlé, bylo to rozhodné a slovy mluvčího Bílého domu Marlina Fitzwatera: "Mise splněna." V roce 1995 Clinton užil možnosti limitovaného úderu v Bosně v naději, že donutí Srby vyjednávat o konci války.
Američtí piloti budou pokračovat v akcích nad Bosnou. A tato válka později toho roku skončila. Prezidenti Bosny, Chorvatska a Srbska dosáhli mírové dohody. A v roce 2001 George W. Bush zničil iráckou protivzdušnou obranu, aby ji odradil od zásahu proti americkým letadlům. Trumpův první limitovaný úder v roce 2017 měl "zabránit a odradit od užití smrtících chemických zbraní."
A jeho druhý limitovaný úder v dubnu 2018 měl "protivníka silně odradit od výroby, šíření a používání chemických zbraní." Takže první útok nefungoval. A data to potvrzují. Po útoku v roce 2017 Asad chemické zbraně dál používal. Trumpův limitovaný úder nedosáhl veřejně stanového cíle. Takže jak často limitované údery fungují? Studie experta Micaha Zenka zkoumala 36 případů limitovaných úderů mezi lety 1991 a 2009.
Zjistil, že jen 16 z nich dosáhlo stanoveného vojenského cíle, tedy že stanovené cíle byly zničeny. A navíc usoudil, že 25 dosáhlo polovičních politických úspěchů, zatímco jen 2 byly zcela úspěšné. To je jen 6 %. V těchto případech měl cíl jasný, definovaný a hodnotitelný záměr. Mi drazí Američané.
Vezměte si Clintonův úder z roku 1993. Cílem bylo potrestat iráckou vládu za pokus o zabití George H. W. Bushe. Jsou zde drtivé důkazy o připravovaném záměru zavraždit bývalého prezidenta Bushe. Bylo to považováno za úspěch, protože už to víckrát nezkusili. Trumpův první limitovaný úder na druhou stranu poničil letiště, ale ne Asadovu možnost používat chemické zbraně. A to letiště už druhý den opět fungovalo. Zenko v případech, které nedosáhly plného politického úspěchu, zjistil následující: Síla úderu byla navržena chybně nebo nedostatečně pro dosažení politického cíle.
Nejde o to, že by poškození letiště nemělo na Asadův režim žádný dopad, ale o to, že nedosáhlo požadovaného cíle. Pokud vám jde o širší cíl, o odrazení Asada používat chemické zbraně, potom údery z minulého roku nezabraly. Údery z dubna 2018 měly dvakrát takovou sílu a soustředily se na chemické komplexy, ale není jisté, jaký bude jejich dlouhodobý efekt.
Politicky Trump použil tyto údery, aby vypadal drsně. Něco udělal. Spojené státy chtějí něco udělat vždy, když se ve světě něco stane. A k tomu limitované údery většinou slouží. Aby prezident udělal... něco. I když to něco uspěje jen v 6 % případů.
Oba proti Sýrii, oba v reakci na útoky chemickými zbraněmi. Údery cílily na zařízení spojená s chemickými zbraněmi syrského diktátora Bašára al-Asada. Limitovaný úder může být čímkoliv, čím prezident chce, aby byl, může to být letecký úder, přelet letadla a útok na budovu, lodě mohou vystřelit rakety na budovy nebo jiné cíle. Může to být jen shození bomby, jedné velké bomby jako v Afghánistánu minulý rok.
Jestliže velkou možností je válka a malou malou možností nedělat nic, potom je mezi možnostmi spoustu prostoru. Limitovaný úder je zlatou střední cestou, jestliže chce prezident vyslat zprávu, ale nechce uvolnit přílišné zdroje. Stojí málo, riziko pro americké vojáky je relativně malé a politické riziko limitovaných úderů je rovněž malé. Prezident získá uznání za akci, i když ta akce selže. I akce minulých šesti prezidentů USA můžeme označit za limitované údery. V roce 1986 Ronald Reagan nařídil bombardování Libye, které trvalo jednu noc.
Provedli několik úderů na velitelství, teroristické základny a vojenské cíle, které podporovaly záškodnické aktivity Muammara Kaddáfího. Aby potrestal Muammara Kaddáfího za útok na v Německu. V roce 1993 George H. W. Bush zničil irácký průmyslový komplex, aby přinutil Saddáma Husajna spolupracovat s inspektory OSN. Byl to rychlé, bylo to rozhodné a slovy mluvčího Bílého domu Marlina Fitzwatera: "Mise splněna." V roce 1995 Clinton užil možnosti limitovaného úderu v Bosně v naději, že donutí Srby vyjednávat o konci války.
Američtí piloti budou pokračovat v akcích nad Bosnou. A tato válka později toho roku skončila. Prezidenti Bosny, Chorvatska a Srbska dosáhli mírové dohody. A v roce 2001 George W. Bush zničil iráckou protivzdušnou obranu, aby ji odradil od zásahu proti americkým letadlům. Trumpův první limitovaný úder v roce 2017 měl "zabránit a odradit od užití smrtících chemických zbraní."
A jeho druhý limitovaný úder v dubnu 2018 měl "protivníka silně odradit od výroby, šíření a používání chemických zbraní." Takže první útok nefungoval. A data to potvrzují. Po útoku v roce 2017 Asad chemické zbraně dál používal. Trumpův limitovaný úder nedosáhl veřejně stanového cíle. Takže jak často limitované údery fungují? Studie experta Micaha Zenka zkoumala 36 případů limitovaných úderů mezi lety 1991 a 2009.
Zjistil, že jen 16 z nich dosáhlo stanoveného vojenského cíle, tedy že stanovené cíle byly zničeny. A navíc usoudil, že 25 dosáhlo polovičních politických úspěchů, zatímco jen 2 byly zcela úspěšné. To je jen 6 %. V těchto případech měl cíl jasný, definovaný a hodnotitelný záměr. Mi drazí Američané.
Vezměte si Clintonův úder z roku 1993. Cílem bylo potrestat iráckou vládu za pokus o zabití George H. W. Bushe. Jsou zde drtivé důkazy o připravovaném záměru zavraždit bývalého prezidenta Bushe. Bylo to považováno za úspěch, protože už to víckrát nezkusili. Trumpův první limitovaný úder na druhou stranu poničil letiště, ale ne Asadovu možnost používat chemické zbraně. A to letiště už druhý den opět fungovalo. Zenko v případech, které nedosáhly plného politického úspěchu, zjistil následující: Síla úderu byla navržena chybně nebo nedostatečně pro dosažení politického cíle.
Nejde o to, že by poškození letiště nemělo na Asadův režim žádný dopad, ale o to, že nedosáhlo požadovaného cíle. Pokud vám jde o širší cíl, o odrazení Asada používat chemické zbraně, potom údery z minulého roku nezabraly. Údery z dubna 2018 měly dvakrát takovou sílu a soustředily se na chemické komplexy, ale není jisté, jaký bude jejich dlouhodobý efekt.
Politicky Trump použil tyto údery, aby vypadal drsně. Něco udělal. Spojené státy chtějí něco udělat vždy, když se ve světě něco stane. A k tomu limitované údery většinou slouží. Aby prezident udělal... něco. I když to něco uspěje jen v 6 % případů.
Komentáře (0)