Proč se v Evropě nestaví mrakodrapy
Proč se spousta evropských měst brání výstavbě mrakodrapů? Hlavní důvody jsou úzce spjaty s minulostí.
Přepis titulků
Proč je v Evropě málo mrakodrapů? Přestože patří mezi nejvyspělejší, nejhustěji obydlené a nejlépe ekonomicky prosperující kontinenty, má Evropa překvapivě málo mrakodrapů, především ve srovnání s Asií a severní Amerikou. Z 218 dosud postavených mrakodrapů na kontinentu se jich 66 % nachází v pouhých pěti městech, a to v Londýně, Paříži, Frankfurtu, Moskvě a Istanbulu.
Proč se tedy ostatní velká evropská města mrakodrapům brání? Jak fungují bez těch vnitřních městských prostor a pater, které tyto chytré stavby nabízejí? A změní se to všechno, jak bude urbanizace ve světě postupovat? PROČ SE V EVROPĚ NESTAVÍ MRAKODRAPY Když se v 19. století dostaly mrakodrapy poprvé na výsluní, nejprve v Chicagu a poté v New Yorku, mnoho evropských měst už bylo zastavěno historickými budovami a veřejnými prostory, které nechávaly jen málo místa pro nové velké stavby.
Navíc byla většina evropských měst v té době rovnoměrně rozložena a nebylo třeba budovat mnohopatrové stavby v hlavních čtvrtích, což je obvykle to, co řídí rozvoj výškových budov. Navíc jak začaly moc a vliv severní Ameriky růst, objevila se kulturní rivalita mezi Američany, pro něž byl evropský sociální model zastaralý, a Evropany, kterým se zdálo, že americké ideály podrývají evropské zvyky a způsob života.
Ve výsledku se oba kontinenty vyvarovaly přejímání konceptů toho druhého. Zatímco severní Amerika chtěla být vzorem nové doby, Evropa si chtěla chránit své dědictví. To sice vysvětluje, proč se koncept mrakodrapu v Evropě neujal původně, neobjasňuje to však, proč je tomu tak i dnes.
POVÁLEČNÁ PŘESTAVBA Po druhé světové válce si mnoho lidí myslelo, že se evropská města zmodernizují a převezmou mrakodrapy, které rostly napříč severní Amerikou. Nicméně v západní Evropě, kde mnohá města přišla o významné historické stavby, převládala touha po obnovení toho, co bylo zničeno. Nízký počet obyvatel Evropy v té době také znamenal, že poptávka po patrových budovách, která obvykle výstavbu mrakodrapů řídí, nebyla.
Skromné budovy tím pádem začaly nahrazovat ty, které nebylo možné opravit. Mezitím ve východní Evropě se rostoucí snaha SSSR o přestavbu zaměřovala zejména na středně vysoké, monotónní stavby, do kterých se měla přestěhovat většina obyvatel. V té době se v Evropě začaly stavět první mrakodrapy, ne jako reakce na růst a prosperitu, ale jako snaha SSSR ukázat svoji moc a vliv.
BRUSELIZACE Přestože v Bruselu nikdy nepostavili skutečný mrakodrap, je město částečně zodpovědné za nízký počet mrakodrapů v Evropě. Bez nějakého významného územního plánování bylo v 60. letech v Bruselu mnoho budov zdemolováno, aby se udělalo místo pro obrovské moderní stavby bez valné architektonické či kulturní hodnoty. Když poznali, jak tato nevybíravá přestavba škodí městu, vymysleli mnozí architekti a osobnosti termín „bruselizace“ a usilovali o nové územní plánování.
Tyto předpisy značně omezovaly počet nových staveb a požadovaly, aby byly historické fasády opravovány a začleněny do nového rozvoje, což by zachovalo kulturní prostředí města. Tato pře vedla k všeobecné nelibosti vůči moderním stavbám v Evropě. Mnoho lidí je považovalo za mdlé a bezduché. Podobné předpisy si poté osvojila mnohá další města a vyčlenila určité čtvrti, například pařížskou La Défense, aby udržela výstavbu vysokých budov dál od historických center.
DOBA URBANIZACE Na počátku 21. století se názory na vysoké budovy napříč Evropou poněkud zmírnily, když se trendy oprostily od krabicovitých budov, posunuly se směrem k originálním projektům a svět se začal přizpůsobovat globalizaci.
Od počátku tisíciletí se ve finančních centrech, jako je Londýn, Paříž, Moskva, Istanbul nebo Frankfurt, postavilo několik mrakodrapů jako reakce na poptávku po komerčních prostorách v centrech. Naopak menší evropská města, která zažívají skromnější růst, se zaměřila spíše na životní prostředí a zlepšení životních podmínek obyvatel. V posledních letech se městské oblasti ve Skandinávii a střední Evropě pravidelně umisťují na předních příčkách ve spokojenosti obyvatel a udržitelnosti, zatímco si ponechávají svůj význam pro národní ekonomiku.
Nicméně výstavba mrakodrapů se dnes neřídí už jen ekonomickým růstem a poptávkou po kancelářských prostorách. Předpokládá se, že v roce 2030 bude 60 % světové populace žít ve městech, čímž roste důležitost obytných mrakodrapů, a to zejména v Asii a severní Americe. Čím dál více zemědělských odvětví podléhá automatizaci, tudíž se miliony lidí stěhují do měst a větších městských oblastí.
To zvyšuje poptávku po obytných prostorách, které mohou poskytnout právě výškové budovy. Ani Evropa není vůči tomuto jevu imunní, zejména v tomto silně globalizovaném světě a s touhou udržovat tempo s rozvojem a ekonomickým růstem Číny a USA. Evropa může očekávat boom ve výstavbě mrakodrapů v následujících desetiletích. Protože jsou celá centra měst nyní prohlášena za historicky významná a touha zachovat co nejvíce kultury a architektury přetrvává dodnes, je jedinečná výzva, které čelí výstavba mrakodrapů v Evropě, úzce spjata s minulostí.
Pokud se vám video líbilo a rádi byste se dozvěděli více, nezapomeňte odebírat The B1M.
Proč se tedy ostatní velká evropská města mrakodrapům brání? Jak fungují bez těch vnitřních městských prostor a pater, které tyto chytré stavby nabízejí? A změní se to všechno, jak bude urbanizace ve světě postupovat? PROČ SE V EVROPĚ NESTAVÍ MRAKODRAPY Když se v 19. století dostaly mrakodrapy poprvé na výsluní, nejprve v Chicagu a poté v New Yorku, mnoho evropských měst už bylo zastavěno historickými budovami a veřejnými prostory, které nechávaly jen málo místa pro nové velké stavby.
Navíc byla většina evropských měst v té době rovnoměrně rozložena a nebylo třeba budovat mnohopatrové stavby v hlavních čtvrtích, což je obvykle to, co řídí rozvoj výškových budov. Navíc jak začaly moc a vliv severní Ameriky růst, objevila se kulturní rivalita mezi Američany, pro něž byl evropský sociální model zastaralý, a Evropany, kterým se zdálo, že americké ideály podrývají evropské zvyky a způsob života.
Ve výsledku se oba kontinenty vyvarovaly přejímání konceptů toho druhého. Zatímco severní Amerika chtěla být vzorem nové doby, Evropa si chtěla chránit své dědictví. To sice vysvětluje, proč se koncept mrakodrapu v Evropě neujal původně, neobjasňuje to však, proč je tomu tak i dnes.
POVÁLEČNÁ PŘESTAVBA Po druhé světové válce si mnoho lidí myslelo, že se evropská města zmodernizují a převezmou mrakodrapy, které rostly napříč severní Amerikou. Nicméně v západní Evropě, kde mnohá města přišla o významné historické stavby, převládala touha po obnovení toho, co bylo zničeno. Nízký počet obyvatel Evropy v té době také znamenal, že poptávka po patrových budovách, která obvykle výstavbu mrakodrapů řídí, nebyla.
Skromné budovy tím pádem začaly nahrazovat ty, které nebylo možné opravit. Mezitím ve východní Evropě se rostoucí snaha SSSR o přestavbu zaměřovala zejména na středně vysoké, monotónní stavby, do kterých se měla přestěhovat většina obyvatel. V té době se v Evropě začaly stavět první mrakodrapy, ne jako reakce na růst a prosperitu, ale jako snaha SSSR ukázat svoji moc a vliv.
BRUSELIZACE Přestože v Bruselu nikdy nepostavili skutečný mrakodrap, je město částečně zodpovědné za nízký počet mrakodrapů v Evropě. Bez nějakého významného územního plánování bylo v 60. letech v Bruselu mnoho budov zdemolováno, aby se udělalo místo pro obrovské moderní stavby bez valné architektonické či kulturní hodnoty. Když poznali, jak tato nevybíravá přestavba škodí městu, vymysleli mnozí architekti a osobnosti termín „bruselizace“ a usilovali o nové územní plánování.
Tyto předpisy značně omezovaly počet nových staveb a požadovaly, aby byly historické fasády opravovány a začleněny do nového rozvoje, což by zachovalo kulturní prostředí města. Tato pře vedla k všeobecné nelibosti vůči moderním stavbám v Evropě. Mnoho lidí je považovalo za mdlé a bezduché. Podobné předpisy si poté osvojila mnohá další města a vyčlenila určité čtvrti, například pařížskou La Défense, aby udržela výstavbu vysokých budov dál od historických center.
DOBA URBANIZACE Na počátku 21. století se názory na vysoké budovy napříč Evropou poněkud zmírnily, když se trendy oprostily od krabicovitých budov, posunuly se směrem k originálním projektům a svět se začal přizpůsobovat globalizaci.
Od počátku tisíciletí se ve finančních centrech, jako je Londýn, Paříž, Moskva, Istanbul nebo Frankfurt, postavilo několik mrakodrapů jako reakce na poptávku po komerčních prostorách v centrech. Naopak menší evropská města, která zažívají skromnější růst, se zaměřila spíše na životní prostředí a zlepšení životních podmínek obyvatel. V posledních letech se městské oblasti ve Skandinávii a střední Evropě pravidelně umisťují na předních příčkách ve spokojenosti obyvatel a udržitelnosti, zatímco si ponechávají svůj význam pro národní ekonomiku.
Nicméně výstavba mrakodrapů se dnes neřídí už jen ekonomickým růstem a poptávkou po kancelářských prostorách. Předpokládá se, že v roce 2030 bude 60 % světové populace žít ve městech, čímž roste důležitost obytných mrakodrapů, a to zejména v Asii a severní Americe. Čím dál více zemědělských odvětví podléhá automatizaci, tudíž se miliony lidí stěhují do měst a větších městských oblastí.
To zvyšuje poptávku po obytných prostorách, které mohou poskytnout právě výškové budovy. Ani Evropa není vůči tomuto jevu imunní, zejména v tomto silně globalizovaném světě a s touhou udržovat tempo s rozvojem a ekonomickým růstem Číny a USA. Evropa může očekávat boom ve výstavbě mrakodrapů v následujících desetiletích. Protože jsou celá centra měst nyní prohlášena za historicky významná a touha zachovat co nejvíce kultury a architektury přetrvává dodnes, je jedinečná výzva, které čelí výstavba mrakodrapů v Evropě, úzce spjata s minulostí.
Pokud se vám video líbilo a rádi byste se dozvěděli více, nezapomeňte odebírat The B1M.
Komentáře (0)