Většina z vás asi zná otravné vyskakovací okno WinRARu, ve kterém jste nabádání koupit si licenci, protože používáte program i po skončení 40denní zkušební lhůty. Proč ale můžete i nadále tento program využívat? A jak společnost vlastnící WinRAR vlastně vydělává peníze?
Poznámka: Označení na konci videa jsou odvozena z anglických sloves, která ukazují na vlastnosti daného softwaru. Nagware je od slovesa nag, což znamená otravovat. Begware od slovesa beg, které znamená žebrat. A annoyware od slovesa annoy, které znamená obtěžovat.
Albert Einstein kdysi řekl: "Jen dvě věci jsou nekonečné. Vesmír a 40denní zkušební verze WinRARu. A s tím vesmírem si nejsem jistý." Albert Einstein to samozřejmě neřekl, je to jen mírně upravený mem, ale co to s tím WinRARem je? Jak to, že ho můžete zdarma používat i po skončení jeho 40denní zkušební doby? Stručně řečeno je to díky obchodní strategii této firmy. V podstatě to umožňují.
V roce 1993 spatřil světlo světa Roshal Archive neboli RAR, patentovaný formát archivování souborů, který podporuje kompresi dat, opravu chyb a rozdělování souborů. Vyvinul jej ruský programátor Jevgenij Lazarevič Rošal, ale autorská práva vlastní jeho bratr Alexandr. O dva roky později vznikl WinRAR, archivátor souborů pro Windows, který vytváří a umožňuje náhled archivy ve formátu RAR nebo ZIP a také umožňuje rozbalit archivy v dalších formátech.
WinRAR je šířen jako software, který si můžete před koupí vyzkoušet, takže byste ho měli moci určitou dobu používat zdarma a pak se rozhodnout, zda si ho nechat, nebo ne. Pokud ho chcete používat i nadále, tak podle Podmínek použití si musíte koupit licenci. Ale pokud jste WinRAR někdy použili – což je pravděpodobné – víte, že jej můžete využívat i po skončení zkušební doby, přestože jste si licenci nekoupili.
A všechny jeho funkce budou fungovat i nadále. Jediné, co se změní, bude neustálé odklikávání okna s typickou zprávou: "WinRAR není zdarma. Po 40denní zkušební době si buď musíte koupit licenci, nebo jej odstranit z počítače." Tipl bych si, že většina lidí, co se kouká, si tuto licenci nekoupila. A myslím, že je to přesný odhad. Obyčejní uživatelé to moc nedělají. A pokud se cítíte provinile, tak buďte v klidu, protože společnost ví, že jejich software využíváte zdarma.
A vlastně to umožňují. V rozhovoru o pirátění softwaru pro server Softonic z roku 2013 řekl CEO WinRARu Burak Canboy toto: "Tento problém nám neškodí tak jako možná ostatním, protože my umožňujeme uživatelům používat náš software i po skončení zkušební doby. Mnoho uživatelů věří, že náš software je zdarma, a proč byste si stahovali pirátskou a teoreticky škodlivou verzi, když můžete používat originál?"
To, že umožňují uživatelům používat WinRAR i po skončení zkušební doby, je něco, z čeho má tento software prospěch. Dá se to dokonce vnímat jako odvážná obchodní strategie. Nejenže pomáhá společnosti bojovat s pirátěním softwaru, ale také je díky ní WinRAR jedním z nejpoužívanějších programů na světě. A to je super, ale další logická otázka je: "Jak na tom vydělávají?" A odpověď je jednoduchá: "Díky firmám."
V Podmínkách užití WinRARu se píše následující: "Zákazník si může stáhnout RAR software zdarma, a to ze stránek www.win-rar.com a www.rarlab.com, a používat tento software zdarma po dobu 40 dní. Během této doby jsou uživateli k dispozici všechny funkce softwaru s výjimkou funkcí pro ověření autenticity dat, zobrazení a smazání protokolu. Zákazník by software měl během této doby otestovat, aby zjistil, zda splňuje jeho požadavky.
Zákazník by si měl hlavně ověřit, zda software běží na jeho operačním systému a jeho vybraném hardwarovém a softwarovém prostředí. Dále se zavazuje, že si pořídí licenci k tomuto softwaru, až se ujistí, že na výše zmíněné otázky odpoví kladně." Přestože obyčejní uživatelé se většinou o legalitu nestarají, firmy musí. Pokud chtějí fungovat na legální úrovni a mít dobrou pověst, koupí si firmy licence k softwaru, který zaměstnanci využívají.
Totéž platí i zde. Ne všechny firmy hrají podle pravidel, ale mnoho z těch, které licence kupují, aby se vyhnuly potenciálním pokutám a žalobám, jsou hlavním zdrojem příjmů WinRARu. A co se týče běžných uživatelů, tak i oni mají svou roli. Jeden uživatel redditu to shrnul: "I tito uživatelé softwaru pomáhají tím, že ho používají.
Zvyšují počet stažení, hodnotí a recenzují software a také zvyšují povědomí o něm." Díky tomu, že obyčejní uživatelé mohou software používat, i když za cenu otravné zprávy, zvyšuje společnost šanci, že si někdo WinRAR koupí, ať už kvůli poctivosti, vině, nebo omylem. Zajistit, aby si uživatelé koupili plnou verzi, není jednoduché. Podle Softletteru, firmy na průzkum trhu, mělo 66 % firem, které oslovili, míru konverze na placenou verzi jen 25 % nebo méně.
V případě WinRARu to vypadá, že chtějí, aby se jejich software používal. A to tak moc, že v roce 2015 oficiálně v Číně vydali osobní verzi, která je zcela zdarma. Existuje dokonce i verze WinRARu na Android. Je zdarma, ale příjmy získává z reklamy. A pokud vás to zajímá, tak ne, tato verze nemá tu starou známou otravnou vyskakovací zprávu.
Kvůli tomuto oknu by se WinRAR dal zařadit mezi tzv. nagware. To je termín pro software, který uživateli neustále připomíná, aby si koupil licenci. Tento typ softwaru se někdy označuje jako begware nebo annoyware, což dává smysl, protože uživatele otravují neustálé připomínky, ale když se nad tím zamyslíte, zas tak špatné to není. Aspoň ne v případě WinRARu. Vývojáři by vám mohli zabránit software používat po konci 40denní zkušební doby, ale nečiní tak.
Je to způsob, jak vám zabránit v přechodu na alternativy, které jsou zdarma, třeba 7-Zip, ale i tak. Podle mého názoru je to celkem dobrý přístup. Překlad: Xardass www.videacesky.cz
Související videa
94%
4:45
Jak zpráva s černým puntíkem rozbíjela aplikace na Androidu
XardassPublikováno: 6 let
