Zátah: Režírování dokonalé akce

Tak tohle je perfektní akční scéna, že? Tato taktéž. A taky tato. A tahle je taky dost dobrá. Ale všechny vypadají a zdají se tak odlišnými. Nemůžou být všechny dokonalé, ne? Samozřejmě že ne, protože neexistuje způsob, jak režírovat akční scény tak, aby byly vždy perfektní.

Akce není režírována pomocí jedné obyčejné techniky, ale řízena několika faktory. Emocemi postav ve scéně, příběhu kolem, a dokonce věcmi jako uplatněný styl boje a samozřejmě těmi, kteří akci předvádí. Jackie Chan upřednostňoval širší záběry, méně střihů, statičtější kameru. Jeho filmy byly obvykle odlehčené a využil prostředí pravděpodobně více než kterýkoliv jiný akční hrdina, takže v každém snímku dává divákům více času a prostoru, aby porozuměli objektům kolem něj před tím, než je použije.

V Oldboy chtěl Park Chan-wook vytvořit něco jako anti-bojovou scénu. Jeden proti všem ostatním ukazuje, jak je to těžké a vyčerpávající. Navíc musíte věřit, že tento chlápek by byl schopný dokončit tento náročný úkol. Když uvidíte, co umí, už o jeho schopnostech nebudete nikdy pochybovat. A právě proto použili tuto dlouhou sekvenci točenou na jeden záběr. Film Zátah začíná tím, že nám ukáže chlápka, který je do určité míry očividně nadaný. Je to policista, ovládá bojové umění. Nepotřebujeme dlouhý záběr k tomu, abychom ukázali jeho zručnost.

Svět filmu zatím odvedl svou práci dost dobře, takže předpokládáme, že bude docela dobrý v mlácení záporáků. Ale místo toho vidíme, pro co bojuje. Už teď nechceme, aby zemřel. Takže když bojuje, je to intenzivní. Je to těsné a brutálně násilnické. Film se nebojí detailních záběrů a otřesů. Místy je to skoro anti-Jackie Chan s jeho stylem, ale funguje to, protože technicky je záběr dost dlouhý na to, abychom viděli, co se děje.

Příliš mnoho střihů je podle mého názoru mnohem více frustrující než třesoucí se kamera. Ale taky jeho intenzita je děsivá. Cítíme, jak je tento chlápek nestále jen krůček od smrti. Když vidíte tyto dva, mají méně elegantní styl. Rychlejší, těsnější, pravděpodobně pohyblivější způsob boje a bojových umění. Porovnejte pohyb v Zátahu například s tím, jak v záběru bojuje Bruce Lee. Lee miloval překvapení z rychlého úderu. Čas strávený čekáním na to, než někomu uštědří ránu. Jeet Kune Do je také velmi odlišnou formou bojového umění než Silat.

Široký sed umožňuje jistý druh napětí, ale Evans má místo toho své dlouhé hlučné pohyblivé záběry, ve kterých nejde tolik o ukázání talentu hrdiny, ale spíše o to, jak sakra přežije. Celý film je naplněn bojovými uměními, ale není tolik o nich. Tohle není případ filmu o učiteli bojových umění. Neočekáváte jednoduché jeden na jednoho, ale spíše úctyhodné boje, které můžete vidět ve filmu Ip Man. Místo toho řekl Evans, že vidí Zátah jako jakýsi horor o přežití. A je to znát, když Zátah 2 rozšíří škálu tolika rvačkami, že se stává spíše kriminálním dramatem.

Rvačky se také trochu mění. Rvačky ve druhém filmu nám občas připadají, že jsou součástí nějaké vyšší reality. Způsob boje má mnoho pojetí, a přesto, že je věrný předloze, zdá se být vhodným i pro příběh určený širšímu publiku. Honička byla tak pohyblivá a brutální jako srážky a přestřelky v prvním filmu, avšak druhý díl usiluje i o lepší prvky bez ztráty pohledu na svět, který postavy obývají. Když chce Evans velkou potyčku, má na paměti krutou drsnou realitu Zátahu, tak ji zasadí do té nejšpinavější lokace, jakou můžete najít.

Jediná doba, kdy vám film přináší filmový požitek, je, když je někdo docela brutálně zavražděn. Vždy zůstávají věrni tomu, co dělají. Akci řízené příběhem. I když se odehrává bitka, má to co do činění se zápletkou. Rvačka posouvá příběh vpřed. Je tu zápletka, postava, motivace a další. Klíčovým pro akci v Zátahu je, že Evans nenatáčí spoustu záběrů navíc. Stejně jako Chan, který měl očividně na jeho filmy vliv, Evans nepracuje na základě toho, že při stříhání najde ty správné záběry.

U každého záběru ví, kterou část nechá, a kterou vystřihne. A nedokončí záběr, dokud s ním není spokojen. Stejné to je s Chanem a všemi experty na akční filmy. Točí znovu a znovu, dokud nejsou spokojeni s tím, co mají. To je to, co odlišuje režiséry perfektní akce od nezkušených režisérů nebo těch, kteří spoléhají na pomocné režiséry. Nelíbí se mi ta myšlenka, že všechny rvačky v akčních filmech musí být krátké a rychlé a každý hrdina, jako by byl expert na bojová umění.

Tudy vždy cesta nevede. Nemusíte vždy nahánět rychlost a um třesením kamery a zrychlováním. Můžete jednoduše zvolit tvrdé údery, realistický styl boje, který bude jednodušší pro herce s méně zkušenostmi s bojovým uměním. Podívejte se na tuto scénu z nedávného traileru na Atomic Blonde. Ačkoli pro svoji roli něco málo trénovala, režisér na její dovednosti moc netlačí. Akce je pomalejší, rozvážnější než v Raid, ale pořád je to úžasná scéna. Srovnejte tuto z Návratu Jediů...

...s touto z Pomsty Sithů. Jedna má choreografii přemrštěnou, a druhá jednoduše poháněnou emocemi, a moc dobře vím, která se mi líbí víc. Když nemáte na natočení vašeho akčního filmu stovky dní nebo osm dní o samotě, abyste dostali scénu, jako je tato, zjednodušte to, nešulte to. Pokud máte dobré postavy a příběh, do kterého je vaše obecenstvo vtaženo, potom emoce a příběh poskytované akčními scénami stačí na úžasný záběr.

Pokud jde o hodně a z herců sálá napětí, nic víc nepotřebujete. Takže to můžete natočit tradičnějším způsobem. Plánujte si své záběry, nenatáčejte z tisíce pohledů. Obecenstvo přijme snadněji toto... ...než toto. Takže perfektní akční scéna a perfektní technika točení akce vlastně neexistuje. Ale existuje optimální způsob zajištění toho, že vzniknou nejlepší akční záběry: musíte vědět, co chcete, a přejít k dalšímu záběru jen, když jste spokojení s tím, co vzniklo.

Kompromisy by se měli dát ještě před natáčením, ne při něm nebo posléze. Nastavte si limity tak, aby to, co natočíte, bylo dobré, a abyste věděli, co asi použijete. Toto je jednoduché. Toto je složité. Obě jsou fantastické. Režírování perfektní akce není o tom, jak šílené vše dokážete udělat, ale jak můžete jakoukoliv akční scénu udělat velkou nebo malou, pomalou nebo rychlou, dramatickou a fascinující, jak jen to je možné, zatímco u zbytku filmu to děláte podle toho, co scéna představuje pro postavy a příběh.

Zjistěte, kde máte hranice a najděte ten správný styl, aby fungovaly a abyste je podpořili, a jakmile to máte, nedělejte kompromis. Chtěl bych rychle zmínit, že jsem spustil kampaň na Patreonu, kde můžete podpořit tento kanál. Zbožňuju točení těchto videí a chtěl bych jejich obsah rozšířit a zkvalitnit a s vámi to můžu posunout dál, takže se prosím podívejte na ocenění na stránce a jestli můžete, tak se zapojte.

Díky.